Villon přečtené 162

Bídníci 1928, Victor Hugo

Jedna z knih, ke které mě přitáhl a to doslova , můj tatínek. Nic nedbal na to, že jsem zrovna byla zamilovaná do Stanislava Rudolfa, podle něho mi četba románků pro dívky do života nic moc nadá. Osudy Jeana Valjeana zůstaly v mé čtenářské dušičce navždy a když jsem ji , jako dospělá dostala od otce k Vánocům i s věnováním , slzička ukápla a to nejedna. A dodnes je tato kniha ozdobou mé knihovny... Takhle precizně vypracovanou knihu s pravdivou historií a dokonalým popisem charakteru lidí , kteří si svou nálož starostí, radostí, žalu ,bolestí a nadějí nesou celoživotně na svých bedrech-smekám před tímto dílem a jsem ráda, že jsem se nechala přitáhnout.... celý text

Předčítač 2006, Bernhard Schlink

Rozhodně to není čtení na pohodu. Ano, láska se nikdy neptá do koho a jak moc se zamilujete. Každý někdy potká tu svou OSUDOVOU lásku a ve chvíli zamilovanosti se neptáte co bylo, ale na to - co bude. Jak málo stačí, aby se celkem normální člověk změnil v bestii a to díky fanatickému davu, který křičí, : My jsme páni světe, my jsme nadlidi, ostatní je jen póvl" V každém člověku je zakořeněno stejně dobro, tak i zlo. Je jen na výchově a na okolí, co v nás vyraší víc. Sama sebe jsem , při čtení ptala, jak bych se zachovala já. Odpověď ne, že je nelehká, mohu si tady sama sobě slibovat, že bych taková nikdy nebyla, ale odpověď nevím. Neocitla jsem se (Bohu dík) v takovéto šílené situaci. Další věc, co mě zarazila byla neznalost - negramotnost, vždyť povinná docházka od dob Marie Terezie byla povinná , nejen v Rakousku-Uhersku. Německo, kolébka Goetha, jednoho z největších světových básníků, co opěvoval lásku ....a za 150 let je Německo kolébkou zla. Není to o národě, je to o lidech - jak se nechá davově stáhnout- přesně dle : "Císař má nové šaty" Zrůdné, ale bohužel aktuální až do dnešní doby. Viděla jsem i film, který mě vlastně ke knize dostal. Pocity skličující, člověk se bojí člověka.... kam lidstvo směruje? Nevím....a kdo vlastně ví?????... celý text

Liška Bystrouška 1988, Rudolf Těsnohlídek

Malá knížečka, ale nádherná, milá, kouzelná.... kdysi dávno jsem viděla i její operní podobě a Janáček mi tím smířil cestu k opeře ( pocházím z rodiny, kde kultura a hudební vzdělání patřilo k základům, zatímco já raději byla venku a s kamarády dělala vylomeniny). Jako dítěti se mi kniha moc nelíbila- nerozuměla jsem ji, jako dospělá vidím její nadčasovost a kouzlo.... celý text

Dům na samotě 2011, Michaela Klevisová

S paní Klevisovou jsem se poprvé setkala před 3 lety, ale začetla jsem se do jejich detektivek až při nynější zimní dovolené. Jo.... tak tohle mě dostalo. Nejen detektivní , ale i vztahové zápletky mě doslova přitlačili k sedadlu a zapomněla jsem na svět okolo. Jen škoda, že jsem nezačala číst od první autorčiny vydané knihy , určitá dějová posloupnost v jejich vztazích a v jejím životě tam je a takhle si to dávám dohromady až při čtení. Ale zpracování zápletky detektivní je naprosto luxusní.... celý text

Špalíček veršů a pohádek 1978, František Hrubín

TOP kniha mého dětství, kterou jsem před pár lety potkala v zapadlém antikvariátu. Začala jsem ji prohlížet a číst s vnukem, bylo mi u čtení hodně smutno. Čím to, že takovou krásu dnešní děti nedokáží vnímat - jsou ze všech těch robotů a StarWarsů někde úplně jinde než u rýmování, takže ve finále knihu dočítám u večerního usínání s vnukem sama, zatímco vnouček kouká na hvězdné roboty. Já vím, dobu nezastavím, ale je mi u toho smutno. V dětství jsem tuhle knihu milovala a miluji do dnešních dnů, jednoduché povídání a rýmování ve mně dokázalo vyvolat lásku nejen k literatuře, rodině , potažmo i k naší krásné české zemi.... celý text

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Jinak bych psala komentář před pár desítkami let, když jsem prožívala svou první lásku, kolem mě rodina a rodiče, kteří měli ke smutnému stáří daleko. A jinak píši komentář nyní, kdy jsem svou první lásku v paměti pravděpodobně zidealizovala nad vše a prošla i procesem stáří se svými rodiči. Život nabízí v mládí naprosto vše, naděje, radost i nevědomost z věcí příštích. Člověk jde životem a ztrácí .... ztrácí rodiče, ztrácí lásku, pro kterou v mládí žil.... časem začne hrát na jistotu a tím ztrácí své naděje a vize, pro které žil. Smutné, leč pravdivé. Přesto život stojí za to, buďme vděčni, že máme možnost život prožít, i přesto, že se mnohdy radost z žití dá spočítat na prstech jedné ruky. Pokud máme zdravé a spokojené děti a nežijeme tak, že bychom vědomě ubližovali lidem okolo nás, co s námi jsou životní poutí cestou, necestou.... život prostě stojí za to a myslím, že i tohle měl v podvědomí pan Hrubín, když tuto nádhernou, smutnou i láskyplnou romanci psal. Ztráta první, či jinak naplněné lásky nesmírně bolí, ztráta či odchod nejbližších , kteří nám dali život bolí nesmazatelně a nikdy nevyprchá. Četla jsem celou romanci se slzami v očích, nevím , zdali je to věkem , nebo prošlými ztrátami - ale Hrubín psal tak neskutečně smutně, přesto tak něžně, že po přečtení poslední stránky chcete žít, znovu se začát smát a rozdávat radost lidem kolem vás, těm, co vás při těch ztrátách drželi za ruku, abyste neztratili směr a nezapadli do bahna. A kvůli těmto lidem se začnete zase smát a rozdávat radost, protože život je tak neskutečně krátký a každého promarněného dne je nesmírná škoda. A možní i toto je skryto mezi řádky této romance... celý text

Úsměv klauna 2003, Jan Werich

Moudrost Werichova spojená s jeho smyslem nedělat ze života tragédii ne větší než je nezbytně nutno, dává všem jeho knihám jakousi známku pohlazení ducha. Mám moc ráda jeho moudrost a nadhled. Neumím žít bez vize tragédie, když mi život hodí klacek pod nohy, právě proto se vždy vracím k jeho knihám, když se potřebuji nadechnout a zhodnotit, kterou cestou jít dál...... celý text

Papírové růže 2009, Jiří Žáček

Na jednu stranu něžnost, na druhou stranu jsou verše pana Žáčka postaveny do reality života, způsobují radost , svým způsobem způsobují i překonanou bolest , kterou ta opravdová láska způsobuje. Ať je člověku 18 či 60,dokáže život rozjásat , na druhou stranu dokáže ukázat i bolest, nenávratně zranění pučící v lhostejnost...prostě život...za mě dokonalé, živočišné, zraňujíci...přesto dokonalé...... celý text

Kavárna v Kodani 2018, Julie Caplin

Jako odpočinkové čtení třeba do kavárny, nebo do letadla, nebo i doma v křesle - naprosto doporučuji. Přijdete na jiné myšlenky, nabudíte se na lajnu, že život je vlastně celkem k přežití a vlastně vám je u čtení prima. Prostě oddechovka. ( jen poznámka, nevím, jestli je to mnou, nebo to má i mnoho dalších čtenářů- když čtu knihu v zimně pod dekou s kouřícím čajem, říkám se, to by se četlo skvěle na koupališti, na lehátku, když sedím doma na zadku, říkám si, to by se fajn četlo třeba na daleké cestě, třeba v letadle- no a když sedím v tom letadle, říkám si to by se to fajn četlo doma v křesle u čaje ... člověk je prostě věčně nespokojen a díky takovým to oddychovkám sice nedostane až tak kvalitní literaturu, ale odpočine si - a to je také prima)...... celý text

Co tě nezabije 2023, Aňa Geislerová (p)

Aňu mám jako herečku moc ráda. Jako autorka taky super, příběhy jsou čtivé - nemusí vám každá kniha dát do života nezapomenutelnou stoupu. Na tuhle asi brzo zapomenete, ale čas u ní strávený nebudete považovat za ztracený - a to je důležité.... celý text

Kdybych ti rozuměl, tvářil bych se takhle? 2018, Alan Alda

Po pravdě řečeno, knihu jsem koupila k Vánocům proto, že manžel je veliký fanda Hawkeye Pierce a M*A*S*H 4077 nás ráno budí místo budíku. Myslela jsem, že je to velká legrace, ale ono je to hodně k přemýšlení - ale to vůbec není knize na škodu. Co mě hodně oslovilo, byla fráze: "Předstírání chvály je opravdová lež." Když si člověk tak přehraje svůj život , uvědomí si, že ho přehnaně chválili vlastně ti, co ho vzápětí nějak nezapomenutelně zklamali, ... ZA mě čtení k velkému zamyšlení, i když i ten humor se tady samozřejmě také promítne. Bránice se také procvičí, i když je to o zamyšlení ...... celý text

Svetr ze zbytků: Povídky o síle žít a odvaze vzdorovat osudu 2018, Milena Štráfeldová

Nemám ke knize povídek moc co dodávat- obvykle v knihovně nevolím tyto knihy k zapůjčení. Ale Ježišek se neptal- a nadělil a já jsem za to ráda. Není lepší zimní strategie, než s knihami za zády vyrážet do jiných, blízkých i vzdálených světů. Osud každého člověka by vydal za svazek hodný pár tisíc stran. Zde je na pár stránkách popsán osud - a ty si čtenáři sám dolaď svoji verzi budoucnosti, či minulosti. Za mě 5*, jasných... celý text

Barvy pro krásu 1992, Christel Buscher

Ignis fatuus 2024, Petra Klabouchová

Prvotně jsem knihu zvolila proto, že se děj odehrává kolem mé milované Křemelné a od Vydry, aby se pak spojily do Otavy. Už jen cesta podél břehu obou řek vám vypráví příběhy. Už jen příroda tady čaruje a bájí . Když k tomu přidáte ne ledajaký příběh , vznikne z toho naprostý unikát- Ignis Fatuus. V 70 letech se na mnohá místa Šumavy dostali buď jen pohraniční stráž, nebo lidé opouštějící na věky své domovy. A to vše, jejich bol a jejich naděje, si zdejší příroda zapamatovala a vypráví dál.... Do Kašperek jsme jezdívali ještě s dětmi a nechali jsme je různě po lesích pobíhat - no ale teď , pokud se tam podíváme s vnoučaty.... nevím, nevím, jestli je pustím z dohledu...... celý text

Život je krátký 2023, Jiří Žáček

Dobrý přítel z internetu přeposlal mi moudrou větu: Psychopati vládnou světu. Prezidenti, rezidenti, supermani, prominenti, stratégové korporací, papaláši splachovací. Vždycky velí, kráčí v čele likvidují nepřátele, hrabou prachy, nejsou skoupí, nás i svět si hravě koupí. Netvrďte mi, že se pletu. Psychopati vládnou světu, my skončíme někde v ghettu. Co více dodat.... Žáček, no... bravurní, nostalgický, flegmatický.... úžasný... celý text

Jak jsem potkal ryby 2004, Ota Pavel

Možná tím, že jsem strávila 25 let po boku zarytého rybáře, měla jsem pruty pomalu u postele a zažila přenádherná brzká rána u rybníka, kdy nad mlhou vykukuje sluníčko, všude mír a klid, příroda se probouzí a já se při vzpomínkách vracela do časů, kdy jsem se učila zaseknout, šermovat s prutem tak, abych neublížila sobě ani okolí, zakrmovat, manipulovat s navijákem tak, aby byl správně nastavený a v neposlední řadě hlavně vydržet být ticho ...pro mě nepředstavitelné utrpení, které mi zrovna ta probouzející se příroda vynahradila....pro mě byla kniha takový nostalgicky , přesto krásně vyplněný čas u vzpomínání nad tím vším co život dal a vzal. Ota Pavel umí neskutečně uklidňujícim způsobem vykreslit, či spíše vypsat, co všechno se dá u vody-a nejen tam-- zažít, naučit se a vzápětí pochopit. Žena rybáře se časem naučí i patlat se s krmením a neremcat nad zapatlanou kuchyňskou linkou, umí navíjet naviják v právě uklizeném obýváku, kde v klidu překračuje pruty aniž by se jich dotkla, protože to nevadí, že s vysavačem zavadí o televizi, či jiné zbytečnosti, hlavně, že se nedotkne prutů. Protože čas u vody se přece nepočítá.... Za mě 5 hvězdiček a kdyby to šlo, tak i víc.... celý text

Řehole 2024, Irena Tatíčková

Rozhodně stálo za to se vrátit do dob minulých a připomenout si, jak jsme se v 70 letech dívali na řádové sestry ( za mě- já se jich bála, přesto, že jsem vyrůstala ve věřící rodině) . To, že za svou víru bojovali , jsme nejasně pouze tušili, ale nikdy jsme se k nim nepřiblížili. Přesto, že ve většině případů byly jejich záměry čisté a mírumilovné. Tato kniha mě trochu smířila sama se sebou , nemusela jsem nikdy zažívat žádné útrapy - a přesto si občas stěžuji na život, ač k tomu nemám žádný důvod. Za mě čtení pro každou ať věřící, či nevěřící duši. Když nic jiného, očistí vás to před svými myšlenkami na nespravedlivý osud- ač nadále platí: " Jaké si to uděláš, takové to máš"...... celý text

Nesmrtelnost 1993, Milan Kundera

Ufff.... filosofický rozbor duše, který se čte nesmírně těžko. Každý vnímáme okolní svět jinak, přesto z něho ( z toho života) máme pocity jak radosti, tak zmaru. Dějová struktura mě trochu unikala, možná proto, že jsem v prvopočátku až tak zcela nepochopila , co tím vším "chce autor říci". Rozhodně se kniha nečte snadno, není to čtení na pohodu, ale určitě , alespoň mně, stálo ve finále za to , se Kunderou prokousat a dopřát si ve své dušičce jak vzlety , tak i pády, které k životu patří. A po překonání prvotních myšlenek nedočíst a zaklapnout nedočteno, jsem ráda, že jsem se dostala na poslední stránku a docela je mi líto, že je konec.... nebo začátek???... celý text

Starec a more 1990, Ernest Hemingway

Emočně vypjatý příběh, který popisuje sám život. O naději, beznaději, touze , vytrvalosti ... Jen nechápu, jak mohl sám autor, který vytvoří tak nadějeplnou knihu , ve finále vlastní rukou ukončit svůj život. Za mě je tohle přesně pád do hlubiny beznaděje , kdy nelze nikterak pomoci. A to mě přivádí do beznaděje. Přesto , přeze všechno, za mě kniha naprosto úchvatná a nedeprimující, jen u konce povzdech nad autorovým koncem...... celý text

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Poutavý příběh , který čtenáře seznámí se základními myšlenkami budhismu. Čtení plné myšlenek, které by měly zahřát každou mírumilovnou duši, toužící po poklidném žití . De facto důkaz, že plnohodnotně, v klidu a s přesvědčením, že neubližovat ani myšlenkou, se žít dá a mělo by stát za to takhle žít. Jen je těžké toho dosáhnout, pokud vaše duše není na tyto hodnoty nastavena. Ale mělo by stát každému živému tvoru si hodnoty správně nastavit - žít a nechat žít... celý text