Villon přečtené 162
Čas žít, čas umírat
2006,
Erich Maria Remarque (p)
Až fyzicky mě bolelo číst o tom, jak člověk vnímá tragiku války. Remargue je pro mě záruka toho, že když se začtu, nevnímám čas a život okolo. Proto je návrat do reality v klidném pohodovém duchu. Remargue - jeho knihy jsem četla už v mládí a nikdy jsem neměla nad knihou pocit ztraceného času. Pocity z knihy jsou sice velmi bolavé, ale i tak doporučuji. Už jenom, abychom si uvědomili tragiku námi nezažité války ( díky Bohu) a žili v souladu s okolním světem v klidu a bezpečí rodiny.... celý text
Od agamy po Zuzanu
2015,
Miroslav Fišmeister
Kniha mi byla autorem před pár lety věnována, vzpomněla jsem si na ni letos, začátkem prázdnin a prožila s ní pár pěkných letních večerů. Trochu více po těch letech vnímám nostalgii k životu, ale i zároveň radost z malých, mainkatých věcí a radostí, které nam, ve sprintu života, utíkaji přímo pod nosem. Moc děkuji za to, že knihu mám a moc děkuji za radost, kterou mi ve finále poskytla a otevřela oči nad radostmi, které život nabízí, jen my je nechceme vidět.... celý text
Starý Hradec Králové dům od domu
2009,
Zdeněk Doubek
Životní cesty mě přivedly do města, které se mi vždy jíž od mlásí , hodně moc íbilo. Teď mohu, při pracovních cestách tohle město poznávat a v knihovně jsem náhodou natrefila na tuto zajímavou knihu. Ještě jsem nedostala tak dalece k tomu, že bych se v Hradci bezchybně orientovala, ale rozhodně mě to přimělo k tomu, zvednout hlavu a dívat se na starém město po domech a dosazovat si, kdo tam asi bydlel. Kniha je hodně náročná na soustředění se, abyste neměli v hlavě galimatiáš , není to povídkova podoba, ale rozhodně zajímavá a řekne vám k městu spoustu zajímavých informací, které nevědí ani rodáci. Pokud máte k Hradci Králové alespon trošičku vztah, doporučuji , když ne ke čtení( obsahově opravdu náročné), tak alespoň k prolistování a zastavení se nad informacemi pro vás zajímavými...... celý text
Dívky beze jména
2018,
Martha Hall Kelly
Co je na celém příběhu to nejsmutnější, nejkrutější a nejšílenější... že se opravdu stal. Pokud ho čtete v bezpečí, kolem vás se z dálky smějí děti , víte, že vaši blízcí jsou sice někde rozházení po světě, ale nikdo jim neubližuje, nikdo je netrápí... dají se tyto informace strávit, Těžko, ale dají. Nedovedu si ani představit, že bych žila v té době a někdo dělal na mně hrůzné pokusy. Ale co na mně... ale i na dětech, které se do světa rodí a chtějí žít. Nečetla jsem knihu poprvé. Před pár lety se mi již do rukou dostala, akorát jsem pozapomněla. Na vše zlé , co člověk nechce časem pozapomene. Naštěstí naše mysl umí vytěsňovat tragédii života. Ale na hrůzy, které se za nacistické nadvlády v Evropě děly by se nemělo zapomenout. Už jen kvůli šťastnému smíchu našich dětí a vnoučat.... celý text
Devět bran
1996,
Jiří Langer
Úplnou náhodou jsem před pár lety narazila na židovskou a chasidskou kulturu, která mě , svým způsobem velice zaujala. Zvyky, tradice držící se velice ortodoxně po celá staletí. Zcela upřímně, líbí se mi soudržnost rodin , je však něco, co nedokážu pojmenovat ani blíže specifikovat, cosi mi tady vadí, ač se mi třeba židovská hudba velice líbí, něco mi na tom všem vadí...nejsem antisemita, každý ať žije, jak jemu vyhovuje...Zpracování Devíti bran je velice povedené, ale čtení mě dostalo do větších depresí, než jenezbytně nutné.Možná se mi kniha postavila do cesty v té správné době, abych si sama v sobě srovnala sebe samu. V tom případě to účel splnilo. A já teď vím, že proběhla noc stála za to. Děkuji.... celý text
Léto v zahradě
1981,
neznámý - neuveden
Knihu mi podsstrčila maminka, po mém tvrzení, že bych nejraději celou zahradu co mi teď spadla do klína, zalila betonem. Jak já nesnáším rýpání v hlíně. Komentáře níže mě velice pobavily...prý překonanénázory...když žádný názor nemám, nemohu tedy vlastně nic překonávat...:-))) Kolem zahrady jsem do včerejška chodila velice, převelice opatrně, hraniční snad z mé strany až s ignorancí...a najednou kniha, motyčka, sazenice...jako v knize dobrý, fotografie plodů a květin náramné...ale co s tím, když na záhonu pomalu nerozeznání rajče od jahody. Asi napíšu na podzim také knihu...název mám..."Jak zpustošit funkčni zahradu za jedno vegetační období. " Možná dojde i na fotografie...měsíční krajina bude proti záhonům v mé péči rozkvetlé sad...... celý text
Trosečníci polárního moře
1957,
František Běhounek
"Odvážny Amundsen odletěl na pomoc trosečníkům a nevrátil se.Mnohe slavné činy vykonal, ale tento nedokončil. Přesto však jeho jméno bude navždy spjato s těmi, která zůstanou symbolem odvahy, hrdinsky nezištně pomoci a oběti: ITALIA-Krasin-Latham" Dovolila jsem si místo komentáře závěrečnou citaci z knihy. Víc asi k obsahu není co dodat. Snad jen to, že mám výtisk z roku 1957 s nádhernými ilustracemi a doložené fotografie podtrhují celý děj.... celý text
Vypravěčka
2014,
Jodi Picoult
Knihu jsem četla poprvé někdy před deseti lety a nyni se k ní vrátila. A opět se mi stalo , že jsem věděla co budu číst, spousta věcí i myšlenek mně však u prvního přečteni unikala, tím jak jsem byla zábrana do hlavního děje. Téma holocaustu je pro svět bolavé do dnešních dnů, přesto se bezpráví a násilí na nějaké skupině lidí děje neustále. Příběh mě emočně dostal opět na dno duše, stejně však jak při prvním setkání jsem nepochopila vsazovaní upírské limonády. To jsem opět přeskakovat, možná ke své škodě, ale do toho se ne a ne začíst. Možná i proto jsem knihu měla za dvě noci přečteno. Možná bych se ke knize snad ani nevrátila, ale tím, že jsem se i se svojí knihovnou přemístila a tahle na mě vykoukla hned v první krabicí, tak jsem ji vzala do rukou....ale možná ve špatnou , dost hektickou dobu,číst ji třeba v jinou dobu, byl by komentář pro knihu vřelejší...... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl
1966,
Jaroslav Hašek
Zaručený recept na posílení bránice. Švejk mě potkal na střední škole a stěhoval se se mnou po všech mých trvalých bydlištích až zase zpátky do mé knihovny v rodném domě. Haškova vyprávění je nabitou humorem, ironií, sarkasmem, tragickou války...prostě vším, co vás napadne. Milý, dobrosrdečný a nezáludný Švejk dokáže nemožné, občas jsem měla chuť ho obejmout a říci mu: " ty trdlo, co to děláš, vždyť jdeš proti sobě samému...", ale vzápětí jsem se smála, jako po sté, jeho hláškám a vyhroceným situacím, které bravurně zvládl. Možná bych ho vyřadila z povinné literatury, protože jako nepovinnou by ji studenti určitě ocenili podstatně víc. Za mě Haškovo dílo s velkým D...... celý text
Návrat z temnoty
2013,
Liz Coley
Po knize jsem sáhla v třebovské knihovně proto, že mě zaujal obal, víceméně jsem nic konkrétního nehledala....a ..celou noc jsem se od knihy nehnula.Agnie byla na svůj věk neskutečně silná, příběh sám o sobě je trochu houpačka,,jednou nahoru, jednou dolů, občas naivní, občas trochu hororový. Ale celkově dobrý příběh, ale vracet se k němu nebudu, většinou mě knihy nabudí, tahle mi energii hodně odčerpala. Možná právě tím, že je příběh až reálný...... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Po pěti letech jsem se ke knize vrátila a dnešní noc a část dopoledne jsem s ní strávila.. Ve dne , v pohodě , v pergole u kávy se to dá, ale v noci v potemnělém domě, kde slyšíte vrzat i to co nevrže - to teda bylo docela o nervy. Naštěstí mi u nohou spalo malé chlupaté štěně a to mi dávalo náramnou odvahu.... Za mě dost hodně Kingovské, ale taková dobrohororová vzpomínková cesta do dětství. Spoustu věcí jsem zapomněla a znovu jsem se překvapovala nad vyhrocenými situacemi, u kterých mi běhal mráz po zádech. Tak se odpoledne těším do třebovské knihovny, kde budu hledat podobný žánr. Za mě kniha dobrá, napětí bylo dost a za denního světla se to čte napínavě-nebojácně.... celý text
Deník člověka: Netradičně až poeticky o životě, lásce, štěstí a sebeúctě
2019,
Salvo Cabrin (p)
Úžasná kniha, plná neskutečně pravdivych myšlenek, škoda, že podle nich člověk občas neumí žít...za mě dvě myšlenky, podle kterých by se měl člověk řídit, aby neztratil sebeúctu...: " Nepronásleduj lidi, kteří nechtějí být součástí tvého života" a druhá: " dostat se na dno, je ve skutečnosti velké požehnání" ... howgh...domluvila jsem...... celý text
Pudl
2002,
Katrin Behrend
Waw...kdysi dávno jsem měla pudla. Zahynul pod koly auta a my ještě o Vánocích plakali u stromečku, protože nám chyběl jeho čumáček zabořený do vánočního papíru. A protože teď máme doma období nelehké, přijel můj manžel a s knihou o pudlech a s košíkem , kde něco kňouralo se nečekaně zjevil u mého rodného domu...pustila jsem je dál...oba...jednomu dala pivo z ledničky a druhému starou deku, do misky vodu...a jak říkal náš plavec Venclovský: Já su tak ščastnéée... V knize je opravdu všechno, hlavně studuji stravu a hned po víkendu míříme k veterináři...... celý text
Bílá Masajka
2008,
Corinne Hofmann
Tak asi tak...máme domy s ústřednim vytápěním, koupelny s teplou vodou, máme základní zdravotní péči, máme v marketech 24 hodin k dispozici naporcované maso dle vyběru..a pořád si stěžujeme...na něco...Corinne tohle všechno obětovali kvůli lásce, kterou ani nevěděla, kde hledat. Tak se tak ptám sama sebe...Závidím, nebo nechápu? Ať to dopadlo, jak dopadlo, byla urputná v tom co chtěla, co bytostně potřebovala ke svému životu. Navzdory celému světu. Co na to řict???Jak říká jeden můj kolega v práci, když se mi něco povede: "Dobře ty"... To, že to dopadlo, jak to dopadlo...poznala svoji sílu a houževnatost...když popisovala s oji cestu, s dcerou, k letadlu, ani jsem nedýchala a držela ji palce...... celý text
Pojízdný krámek snů
2018,
Jenny Colgan
Sáhla jsem pro knihu v knihovně, protože mě zaujal název.Takovy malý, osobní krámek máme každý ve své dušičce. Občas se zadrhne a sny musíme přehodnotit, případně vytěsnit že svých paměťových karet. Což dost bolí. Někdy až fyzicky. Snad tím, že se mi právě takový sen postupně vymazávám odchodem dvou, pro mě dost významných lidi v životě, jsem se do knihy pustila. Možná i tím, že jsem od mala chtěla pracovat v knihovně a tenhle sen se mi také nesplnil. Nu což...Život jde dál a je na nás, si začít plánovat další, ovšem hlavně splnitelne sny. Hlavní postavě se to povedlo, přestože děj byl malinko naivní, ale jako odpočinková četba , kdy nemusíte používat mozek, se to číst dá....... celý text
Čisté radosti mého života
2002,
Jan Šmíd
Další z knih rodičovské knihovny, kterou jsem zachránila před odvozen do knihobudek a okolních knihoven, při rodinné likvidaci knihovny. A udělala jsem dobře. Za haldou knih jsem se schovala, neposlouchala řádění okolního světa a ejhle....sláva, asi se zas umím smát...a dokonce nahlas, to mě totiž prozradilo a rodina se pohoršovala nad tím, že se v téhle době směju...no a co, směju a smát se budu...smutnému životu navzdory....pokud řešíte nějaký splín, tak tohle z celeho srdce doporučujiiiiii... celý text
Jednou nohou v blázinci
2000,
Simona Monyová (p)
Doba, kdy se v knihovně, po tragické smrti autorky, po jejich knihách jen zaprášilo je pryč a tak jsem neměla problém nějakou její oddychovku půjčit. Obdivuji její nadhled a řešení konfliktních situaci, které párové soužití nabízí v nepřeberném množství. Sama Monyová žila za zdmi svého domu zřejmě peklo, přesto dokázala svým smyslem pro humor a nadhledem napsat něco, co vám v tu chvíli pomůže. Rozesměje, nebo naopak, zamyslite se, že v kontextu s koncem života autorky se vlastně vůbec nemáte tak špatně, že máte vedle sebe někoho, kdo vás neskutečně vytáčí , ale když přijde životní průser, vlastně vedle vás stojí, obejme vás a řekne...hele to bude dobrý, to zvládneme. Přesto, že víte, že vás za pár týdnů zase začne vytáčet do maximálních vytáček, už víte, že jo, že to tohle zvládnete...Autorka tuhle možnost neměla, přesto dokázala na spoustě tváří vykouzlit smích...a tak Simono díky, snad ti je fajn ...... celý text
Přátele měj nablízku
2018,
Paula Daly
Po dlouhé době jsem vyrazila do knihovny, kterou znám od dětství a v bezpečí knih si začít rekapitulovat Ma dáti/Dal monentálniho žití. Obálka této knhy mě zaujala, název jak dělaný pro mou momentální rozpoloženost....a kolem třetí hodiny ráno jsem zaklapla nedočtenou....škoda času nad něčím co nemá děj, A taky vlastně dobře...alespoň jsem si uvědomila, že nemám sahat po obalu, ale důležitý je obsah....stejně tak, jako u lidí.... celý text
Skalpel, prosím
1988,
Valja Stýblová
Knihu jsem ve svém životě potkala vícekrát.Jako mladá studentka jsem ji nerozuměla, chápala jsem snad jet tragičnost Uzlika a dědečka. Vůbec mně nedošlo, že I neurochirurgové jsou lidi, co mají svůj osobní život a řeší po práci své problémy ať uz se zdravím, s láskou , s dětmi. A přesto ráno obléknou bílý plášť, starosti musí z hlavy vytěsnit ( jak to dokáží , tak to fakt nepochopím) a jdou někomu operací mozku zachránit kvalitu života. Tihle lékaři mají mou pokoru a úctu. Jiná véc jsou lékaři , podotýkám, ne všichni, kteří jsou za trest, či Bůh ví proč v nějaké okresní nemocnici,kde se jim pacienti klaní pomalu v předklonu ovšem arogance její výsostinedovolí zhlédnout z výšin. Jak je možné, že docenta na špičkových odděleních s vámi jednají s úctou a někteří lékaři z menších okresních nemocnic jsou jedna velká arogance??,?... celý text