Violetti přečtené 320

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 2003, Arnošt Lustig

Lustig má nevyčíslitelnou hodnotu především ve svědectví. Kateřina Horovitzová se mi totiž četla vážně špatně, ale nakonec jsem se kousla a chtěla si to přečíst dřív, než nám při literatuře prozradí pointu. Nakonec jsem vážně ráda za to, že jsem prvotní problémy překonala, i ta menší čtivost byla nakonec přebita bravurně vystavěným příběhem...... celý text

Snídaně šampiónů 2000, Kurt Vonnegut Jr.

Na začátku jsem byla prostě nadšená - povznesené, odlehčené, vtipné. Ale ke konci jsem se začala ztrácet a co víc, přišlo mi to místy až moc. Moc přehnané a tak... Obzvlášť od té doby, co se tam přímo vyskytoval autor, mě to přestávalo bavit.... celý text

Čáry 2009, Rjú Murakami

Jeden z nejzvláštnějších románů, s jakým jsem se setkala. Fascinovala mne návaznost postav a příběhů a přestože mi pokaždé bylo líto, že jsem se nedozvěděla jak je to dál, Rjúův specifický a velmi čtivý styl psaní mě pohltil. Některé příběhy byly smutnější než jiné, další zas byly dost nereálné a přehnaně násilné. Přesto a nebo právě proto je to dílo, které asi jen tak nezapomenu. Náhodná setkání a známosti mají své kouzlo. Stejně jako u Nekonečné modři mi ale chyběla výraznější pointa či sjednocující prvek, přeci jen to není soubor povídek a všechno se vším souviselo.... celý text

Démanty noci 2011, Arnošt Lustig

Je strašně zajímavé sledovat osudy Lustigových hrdinů. Sic se všechno točí jen kolem krádeží, jídla a přežití, je to zcela pochopitelné. A v rovině, v níž to Lustig zde popsal, také popsané z různých úhlů a rovin. Podle mého názoru velmi sevřený povídkový soubor. Některé bych ráda viděla rozepsanější, jiné bych zkrátila. Některé se mi zdály slabší, jiné se mi naopak vryly do paměti. Každopádně je to zatím to nejlepší (jak po stránce obsahové, tak i po stránce formální), co jsem od Lustiga četla. Jen škoda, že zrovna neinvestoval do korektury, stejně jako v jiných knihách je i v Démantech noci spoustu překlepů a patvarů.... celý text

Vraždy podle abecedy 1996, Agatha Christie

Mé první setkání s monsieur Poirotem. Je to osoba vskutku zajímavá a úžasně kontrastní vůči škrobeným Angličanům. Madamme Christie je bezpochyby královna detektivního žánru, obdivuji její psychologii postav i zvraty a děj propracovaný do nejjemnějších detailů. Tímto s jejími díly nekončím, bien sur.... celý text

Tajemství karet 2003, Jostein Gaarder

Stejně jako ostatní Gaarderovy knihy je i tahle neuvěřitelně čtivá. Vždycky obdivuji jeho ucelené příběhy s originálním námětem, tady tím víc. A mimochodem, dost mi to osvětlilo pár mých starých představ a fantazií :)... celý text

Sběratel 1988, John Fowles

Parádní propracovaná psychologie obou postav. Musíte se do toho dostat, protože na povrchu oba působí dost prvoplánovitě - on je ten špatný, ona ta hodná. Ve skutečnosti je to vlastně jinak. Líbí se mi, že ani Kaliban a ani Miranda nebyli černobílí, chvíli mě oba štvali, chvíli jsem s nimi soucítila. Perfektní dílko!... celý text

V polévce miso 2008, Rjú Murakami

Oproti Nekončené modři se mi V polévce miso zdálo spíš jako pohádka a brutální scény mne tolik nerozhodily. Přesto oceňuji námět a psychologii celého příběhu, vážně se mi líbí zapasování do prostředí bordelů a špíny. Jsem ráda, že jsem Rjúovi nedala vale, protože tímhle si mne naprosto získal!... celý text

Betonová zahrada 2002, Ian McEwan

V zásadě se mi líbil námět a psychologie jednotlivých postav. Přesto mi však vyvrcholení přišlo jakési prázdné a výsledný dojem je tak velice velice rozporuplný. Čekala jsem tak nějak víc, větší bombu.... celý text

Svět podle Garpa 1987, John Irving

Na první pohled vás možná ohromí rozsah čítající 580 stránek. Nicméně ať je Garp dlouhý jak chce, je neuvěřitelně čtivý. Zpočátku mi přinášel Garpův styl života jakési uklidnění a pozitivní myšlení, poslední třetina zas byla neuvěřitelně silná. Vlastně nedokážu slovy popsat, jak moc skvělá tahle knížka je :)... celý text

Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky 1982, Ira Levin

Váhala jsem, zda dát tři hvězdičky nebo čtyři. Ono totiž obě novelky jsou skutečně velmi čtivé, chytlavé a zajímavě napsané. Přestože třeba od půlky tušíte, o co jde, čtete dál a nemůžete se odtrhnout, jen si to vychutnáváte. Ale ty konce, Iro, ty konce... Ty konce mi totiž úplně zazdily celé povídky.... celý text

Po otřesech 2010, Haruki Murakami

Jak už zde bylo řečeno, jakožto Evropané (navíc v tektonicky klidné oblasti) sotva pochopíme dopad zemětřesení na lidi. Díky této sbírce povídek ale můžeme alespoň tušit. V každé povídce bylo jasně známo, že je takovou katastrofou každý ovlivněn. Murakamiho styl psaní je jedinečný, přestože jsou jeho povídky spíš příjemnou oddychovou výplní mezi jeho romány a myslím, že si zde každý najde to své. Jo a také škoda, že některé z povídek nemají delší pokračování (za mě Medovníky, Ufo v Kuširu a Thailand).... celý text

Neviditelné nestvůry 2010, Chuck Palahniuk

Palahniukovo kouzlo je v jeho nepředvídatelnosti, nikdy totiž nevíte, co na vás 'vybafne' na další stránce. A nikdy si nemůžete být jisti, jak jeho příběhy dopadnou. Neviditelné nestvůry mají všechno - napětí, zvrácenost, vtip, myšlenku... Celý román je jízda jeho zvráceného veličenstva. Osobně mi nestvůry seděly nejvíc z knih, které jsem od Chucka četla, užila jsem si je. P.S. Odeon by měl dostat za ucho, protože mě zprvu dost mátla chyba v anotaci!... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

Opět nezklamal. Tentokrát Murakami vsadil na vztahy a předvedl nevěru v trochu jiném světle, než je obvykle známá. A vlastně by se nedalo mluvit o nevěře jako takové... Pokaždé obdivuji rozmanitost jeho postav, tentokrát mě nejvíc zaujala Jukiko, skutečně statečná žena. A taky je v tomto díle silněji cítit Kafka v podobě nevysvětlených záhad kolem Šimamoto.... celý text

Nekonečná, téměř průzračná modř 2011, Rjú Murakami

Je to HODNĚ drsné, bez příkras a bez jakéhokoliv nadhledu, syrová skutečnost, do které jste prostřednictvím Murakamiho velmi sugestivního a strhujícího stylu zataženi a všechen ten hnus a špatný pocit a deprese vám zalézají v průběhu čtení až do morku kostí. Nutno podotknout, že jsem se opravdu cítila dost pod psa, během četby. Ale na druhou stranu mi tentokrát chyběl ucelenější příběh, začátek, konec, nebo pointa.... celý text

O čem mluvím, když mluvím o běhání 2010, Haruki Murakami

Naprosto výjimečná záležitost. V Murakamim vidím typického houževnatého Japonce a docela jeho vůli obdivuji. Zároveň nabývám dojmu, že snad nenapsal knihu, která by mne nenadchla :)... celý text

Kdo chytá v žitě 2010, J. D. Salinger (p)

Příjemná oddechová záležitost. Holdena si po pár větách zamilujete, ať už pro jeho roztomilou zabedněnost, či pro jeho "To by mě umrtvilo". I podruhé mě maximálně bavila a v podstatě i duševně uklidnila svou bezprostředností :)... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Je to bezesporu jedna z nejsilnějších a nejpůsobivějších knih, jaké jsem četla. Chvílemi se mi dělalo špatně z nespravedlnosti, chvílemi se mi tajil dech a draly se slzy do očí... Je to zkrátka příběh, který dokáže vzbudit obrovské emoce. O to je to živější, pokud si uvědomíte, že takhle nějak to v Afghánistánu skutečně funguje. Jsem ráda, že žiji tady a teď. Cituji knihu: "Každý afghánský příběh je poznamenaný smrtí, ztrátou a nepředstavitelným žalem."... celý text

Pygmej 2010, Chuck Palahniuk

Násilnický, zvrhlý a odporný Chuck. Jako obvykle. Tentokrát však musím říct, že styl tomu moc nedodal, chápu jeho záměr, ale mě osobně celou dobu rušil a složitě se mi naň soustředilo. Na druhou stranu musím uznat, že po přečtení mi některé věci v hlavě zůstaly (operativec já, šlo by...).Ale někdy to bylo vážně přehnané. Tudy pro mě zkrátka cesta nevede.... celý text

Z pekla 2003, Alan Moore

Tak předně jsem Z pekla vnímala spíš jako 'obyčejný' román, než jako komiks. Upřímně řečeno mě zrovna grafická stránka příliš neuchvátila. Naopak obsahově je to skutečně geniální jízda od začátku až do konce. Ty chvíle, kdy jsem nejprve nevěděla, kdo má jaké místo v příběhu vždy zmizely, skutečně je to propracováno do nejjemnějších detailů. P.S. A ani pátá kapitola plná (pro mě) nudného monologu o zednářství mi knihu jako celek neznechutila.... celý text