Violetti přečtené 320

Kouzelný kalendář 2002, Jostein Gaarder

Miloučké předvánoční čtení. Nutno podotknout, že jen díky Gaarderově vypravěčské schopnosti a dělení na jednotlivé dny (které jsme s bratrem dodržovali) mě knížka nezačala nudit. Ano, občas jsem zjistila, že trochu nedávám pozor a docela mě čílilo, že pan Gaarder několikrát za sebou nezvládl na začátku kapitoly vyjmenovat poutníky aniž by na někoho zapomněl... Ale přece jen, na Vánoce se hodí. P.S. Konec mě zklamal, byl oproti Sofiinu světu příliš přízemní :)... celý text

Vílí křídla 2011, Renata Štulcová

Milá pohádková fantasy, odehrávající se navíc v blízkosti mého bydliště (malé bezvýznamné plus). Pro děti určitě napínavé čtení, pro starší příjemná oddychovka. Mohu vřele doporučit - žádné módní fantasy s upíry à la Twilight, nýbrž nenásilná pohádka s elementály a ekologickým podtextem, co pohladí po duši.... celý text

Afterdark 2007, Haruki Murakami

Od většiny čtu, že je to Murakamiho slabší knížka. Já si to ale nemyslím. Možná jsem zaujatá... Ale užila jsem si to, od začátku do konce. Rozsah mi nevadil, ba naopak, vůbec bych se nezlobila, kdyby příběh Murakami ještě trochu natáhl. V závěru jsem se sice bála, že nebude otevřený konec, ale přeci jen byl, takže naprostá spokojenost! Navíc jsem si velmi oblíbila Mari, spolu s Fialkou ze Sputniku jsou mi svým způsobem velmi blízké....... celý text

Kvílení 1990, Allen Ginsberg

Z celé sbírky jsem slyšela skutečně kvílení - zoufalství, nenávist... Možná, že díky Ginsbergovi přece jen poezii ještě dám šanci. Klíčové dílo...

Těžší než nebe: Životopis Kurta Cobaina 2003, Charles R. Cross

Ano, chtěla jsem zahodit předsudky a chtěla jsem pochopit, co na Kurtovi všichni tak obdivují. Chtěla jsem ho chápat. A i bych ho chápala, kdyby by v drogách viděl východ z nějaké zoufalé situace, byť i ze slávy. Ale on začal bez důvodu, ve třinácti... Takže ne, nemůžu si ho vážit a nemůžu to pochopit.... celý text

Tanga z Hamburku 2000, Arnošt Lustig

Otřesné svědectví o životě v ghettu i vězení... O touze a lásce, o ženskosti... Ale hlavně o jedné generaci, která doplatila na válku. Mám ráda Lustigův styl psaní, který je pozvolný a tichý jako plynoucí voda... Jen škoda, že kniha nemá kapitoly nebo alespoň výrazné odstavce. U Ley z Leeuwardenu jsem to chápala, nepřetínání dialogu. Ale zde bych je uvítala, zde byly kratší epizody.... celý text

Čekání na Godota 2005, Samuel Beckett

Mám celkem ráda absurdní humor, především ze začátku jsem se smála nahlas. Krize přišla až zhruba v půlce, konverzace s Pozzem a Luckym byla dle mého moc natažená... Jinak ale moc fajn a s absurdním dramatem nekončím!... celý text

Smrt je mým řemeslem 1990, Robert Merle

Největším přínosem této knihy je bezesporu pohled z 'druhé strany'. Je napsaná jednoduše geniálně a neskutečně sugestivně a čtivě, takže jsem po celou dobu s Langem v podstatě sympatizovala, respektive jsem (dá se říct) chápala jeho myšlenkové pochody. Je děsné vědět, že takhle to vážně bylo. Kniha, kterou by si měl přečíst každý.... celý text

Kniha snů 2008, Jack Kerouac

Se zahanbením musím přiznat, že jsem ji nezvládla dočíst. Jack je bezesporu perfektní spisovatel se spoustou ideálů a nebudu zastírat, že i já jsem párkrát měla nutkání zapisovat si sny. Avšak teď je mi jasné, že sny jsou zajímavé asi jen pro jejich majitele. Je to sice zajímavé, ale...... celý text

Alois Nebel 2006, Jaroslav Rudiš

Pro mě méně srozumitelné jak po obsahové, tak po grafické stránce. Navíc mě mrzely gagy v němčině/ruštině/polštině, protože jsem tomu prostě nerozumněla a dle mého to přispělo k tomu, že mi občas nedocházely souvislosti. Ale na film se kouknu, to jo, zas tak mě to nezklamalo.... celý text

Ženská, pro kterou bych vraždil 2008, Frank Miller

Perfektní jak po stránce obsahové, tak po stránce grafické. Miller zvládl udržet napětí až do poslední stránky a doslova mne nutil číst a číst a číst.

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Krátké, čtivé - ideální pro studenty k maturitě. Mě osobně nejvíc zarazila degradace lidství, působivé, nicméně méně děsivé, než jsem čekala.

Osud člověka 1959, Michail Alexandrovič Šolochov

Čtivá jednorázovka, ale za srdce mne nechytla, pro mě příliš nemastné neslané.

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Ten, ten nebo ten, vyhoďme ho z kola ven... Nevím co si myslet. Nechápala jsem ten humbuk kolem této knížky i filmu. Většinu knížky jsem to stále nechápala a vnímala jsem toto dílo především jako skvěle napsanou věc. Posledních 60 stránek mě ale odrovnalo, nemohla jsem usnout. Teď se chystám na film, ale trochu se bojím Macka v hlavní roli, pro mě je totiž nejklíčovější postavou náčelník Bromden.... celý text

Utrpení knížete Sternenhocha 1990, Ladislav Klíma

Geniální spojení zvrácenosti, napětí a zábavy. Kníže jakožto králíček mě dostal!

Dítě boží 2009, Cormac McCarthy

Dle anotace jsem čekala cosi mnohem zvrácenějšího, takže lehké zklamání, ale úplně špatné to není. Místy jsem se nevyznala v ději a nějakou dobu mi trvalo, než jsem přivykla stylu psaní, zejména dialogům bez uvozovek, jelikož to byl můj první McCarthy. Škoda, tak snad to s dalším bude lepší.... celý text

Žhář 1968, Egon Hostovský

Jediný 2000, Richard David Bach

Všechno to, co dalo Iluzím zajímavost a Rackovi ten nádech pohlazení bylo v Jediném stokrát zopakované, překombinované a až moc dogmatické. Ke konci už to byla vážně nuda. A ještě něco - jestli chce Bach tvrdit, že je to skutečnost, pak jej lituji. Ale jako samotný námět je to bezpochyby zajímavé.... celý text

Anděl západního okna 1992, Gustav Meyrink (p)

Tajemné, groteskní, občas trochu děsivé. Nutilo mne to číst. Jen konec byl už moc překombinovaný... Ale každopádně tímto u mě Meyrink zabodoval.

Tři muži ve člunu 1975, Jerome Klapka Jerome

Milé prázdninové oddychové čtení plné laskavého humoru. Místy bohužel trošinku ukecané, jinak paráda.