Vojta
přečtené 530
Devět povídek
1971,
J. D. Salinger (p)
Salinger se stal fantómem opředeným mnoha tajemstvími, ale zase bych v jeho povídkách nehledal něco, co tam prostě není. Podle mě, částečnou odpověď na otázku proč na nás jeho povídky působí tak podivně lze najít v samotném textu a to konkrétně v Teddym. „Neříkal bych jim ani to, že je tráva zelená. Barvy jsou jenom jména. Já jen jako, že když jim člověk řekne, že je tráva zelená, tak pak začnou čekat, že tráva bude vypadat tak a tak – po jejich – místo nějak jinak, což může být stejně správné a možná mnohem lepší… Já nevím. Já bych je měl k tomu, aby vyzvracely do posledního kousku jablko, do kterýho je jejich rodiče a ostatní přinutili kousnout.“ V minulosti do nás byly vloženy jakési předpoklady, jak má vypadat povídka a my se od nich nedokážeme oprostit, cítíme pocit jakési nepatřičnosti, když se Salinger odchyluje. Možná kdybyste čtenáři neřekli, že čte povídky, tak by mu na tom nepřišlo nic divného. V tom případě by se celá kniha mohla jmenovat „9 krátkých prozaických textů“, i když to by se asi nějak zvlášť neprodávalo. Ale kdo ví. Salinger píše zlehka a tak nějak lidsky nebo jak to říct. Z dětí a dospívajících dělá hlavní hrdiny, protože se ještě nestali součástí falešně suverénního světa dospělých. Děti jsou pro něj nejlidštější lidé… A vrcholem je dítě, které má sice už dospělý intelekt, ale stále je pořád dítětem, to je snad Salingerův ideál. I když do autora nikdo nevidí a do Salingera už obzvlášť. Samozřejmě se chystám přečíst ostatní Salingerova díla. Možná je opravdu škoda, že toho nenapsal víc, ale nemá smysl rvát si vlasy nad nevyužitým talentem, třeba to tak mělo být (a to už v jakémkoliv smyslu téhle fráze).... celý text
Nightflyers
1992,
George R. R. Martin
Martinova práce s napětím je něco jako Messiho práce v pokutovém území. Je o krok před vámi a prostě ho nestíháte. Už dlouho se mi nestalo, abych přečetl knihu za jeden jediný večer! V případě Nightflyers je možná trochu nesympatické, že si toho autor zřejmě dost vypůjčil od Vesmírné odysey, nicméně celkové vyznění je samozřejmě úplně odlišné. Domnívám se, že nejlepší Martinovou vlastností je to, že do čtivých a zábavně imaginativních žánrů sci-fi a fantasy přidal chytrost, filozofickou, psychologickou, sociologickou a jakoukoli-tam-najdete nadstavbu.... celý text
Nesmrtelnost
2000,
Milan Kundera
Jsem zvyklý si vypisovat na záložku místa v knize, která mě zaujala. U Nesmrtelnosti by bylo skoro lepší si vypisovat pasáže, které jsou nezajímavé, protože se zde autor zabývá takřka výhradně zajímavými věcmi. Je jasné, že někomu může vadit autorovo zvláštní pojetí románu. Roztříštěnost dějů, časté vkládání esejistických pasáží do děje, propojení autorova světa s literárním a tak podobně. Nesmrtelnost je někdy nemálo nepříjemná neobvyklostí a nejednoznačností. A taky tou pochmurnou mlhou, která se kolem celého díla vznáší. Kundera sice jenom popisuje děje a neříká jestli je to špatně, ale čtenář si to podvědomě vyloží negativně. A potom na něj padá taková zvláštní tíseň... Jak už jsem předtím naznačoval, Kundera se rozhodl jít tak trochu jinou cestou. Nežene své postavy (a vlastně i čtenáře) "bičem úzkou ulicí" k závěrečnému rozuzlení. Jedná se spíš o líný bulvár, kde je spousta obchodů, ve kterých si můžete nakoupit. A žádný není větší než ostatní. A když dojdete nakonec bulváru, nic se nestane a jdete domů. Ústup od tradičních postupů možná něco bere, ale zase něco dává. Někomu se líbí ta klasická honba za poslední kapitolou. Mně se líbí obojí, když se to umí. P.S. K dispozici jsem měl svazek z knihovny, který kdosi popsal vlastními poznámkami. Připadal jsem si trochu jako Harry Potter v Princi dvojí krve, škoda, že ty čmáranice nešly moc přečíst.... celý text
Lovci mamutů
1980,
Eduard Štorch
Dočteno cestou k babičce. Byla celkem překvapená, když jsem od ní po příjezdu požadoval k večeři medvědí tlapu jako první chod, antilopí střeva jako druhý chod a morek z mamutí kosti jako zákusek. Dostal jsem svíčkovou. A místo sobí krve, kterou jsem se chtěl osvěžit, kofolu… Ještě pár dní po dočtení jsem kradl hlínu z babiččiných květináčů a kreslil lovecké výjevy na zeď, případně vytvářel sošky prehistorických žen… Lovci mamutů jsou opravdu strhující četbou. Obsahují pouze děj a nic navíc, ale ten stejnak vyvolává v člověku spoustu vzrušujících otázek a představ.... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Nečetl jsem snad dílo, kde by lidé a jejich společnost byli popsáni tak přesně. Chápu , že se někomu na téhle knize nemusí leccos líbit, ale otázka je, jestli to není o tom přiznat si, jací my lidé opravdu jsme. Popravdě, řekl bych, že nejsme úplně milá stvoření. V bezpečí své civilizace si o sobě myslíme bůhvíco, ale když dojde do tuhého, tak všechny morální zábrany mizí. To bych nikdy neudělal, můžeme si říkat stokrát, ale dost pravděpodobně je to jenom sebeklam. A proto se mi tolik líbí Merleho pragmatické pojetí celé věci – na nic si nehraje a říká všechno tak, jak to je. Jeho hlavní hrdina si brzy uvědomí, že je třeba přežít a podle toho se začne chovat. Snaží se zároveň udržovat nějaký morální řád, ale některé jeho části už prostě zmizely se starým světem. Další věc, která mě na celé knize zaujala, je to, že ačkoliv se příběh odehrává ve zničené a divoké zemi po obrovské katastrofě, máte kolikrát při čtení touhu se tam přenést. Jde sice o dost jednodušší a pomalejší svět, ale se silnějším prožitkem. V každém z nás je podle mě skrytá touha, vrátit se zpět o pár století. Já sám, mám například obrovské uspokojení z manuální práce, která byla dřív středobodem lidských životů, bohužel jsem už natolik degenerovaný, že výsledky často za moc nestojí. Nevím popravdě, jak Malevil shrnout, abych se neopakoval... Jednoduše řečeno – Robert Merle má zkrátka lidi prokouklé a v téhle knize to potvrdil.... celý text
Možná že odcházíme
2011,
Jan Balabán
Krátké náhledy do duší dnešních lidí. Jejich touhy, vzpomínky, zklamání, pocity samoty, pocity nepatřičnosti. Celá kniha vzbuzuje dojem, že na naší společnosti je něco nezdravého. Lidé jsou nemocní, většinou však vevnitř, navenek se tváří jako pánové situace. I když to možná trochu zevšeobecňuji. Je však jisté, že melancholie a smutku je kniha plná. A že je nesmírně inspirativní, nehledě na formální kvalitu textů, která může být vnímána subjektivně. Jinými slovy, přemýšlíte o tom, i když je vám způsob napsání textu vzdálený. Těším se na dalšího Balabána. Zde mi občas něco nesedlo, prostě mě to nezasáhlo, povídky jsou krátké a když vás nezaujme hlavní motiv, tak už tam nic víc není, možná jen nějaká vtipná průpovídka. Ale když si vzpomenu na některé pasáže těch povídek, které mi sedly... Cítil jsem něco mimořádného, doufám, že aspoň jedna z dalších Balabánových knih je tvořená jenom z takových textů.... celý text
Kráter
2011,
Douglas Preston
Tato kniha je ptákovina (i když tím možná urážím některé ptáky). Literárně víceméně chudá, co nejvíce přizpůsobená čtivosti. Nepřináší vůbec nic nového a není ani nijak zvlášť vtipná nebo zábavná. Vůbec nejhorší však na této knize jsou neskutečně otravné postavy – zejména bývalý agent CIA, který je správně tvrdý, ale zároveň sociálně cítící nebo pan prezident, který se jako vždy objeví ve chvíli, kdy je jeho země nejvíce v ohrožení. Jediná sympatická postava byla snad čínská vědkyně (kterou jsem si podle popisu představoval asi jako asijskou Claudii Schifferovou), ale pouze do té chvíle než se prokázala jako americká patriotka. Četba této knihy = mírná ztráta času. Přečteno velice rychle, ale příliš mě to neobohatilo, snad jen o některé vědomosti z astronomie. Jinak v knize není skoro nic, co by nějak extra stálo za pozornost.... celý text
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
1966,
Jerome Klapka Jerome
Moje máma tvrdí, že celý život se skládá z malých kravin. Když tenhle názor vysloví, tak se před ní většinou zavřu do pokoje, ale jinak musím přiznat, že má docela pravdu. Tahle kniha je přesně o těch malých kravinách, o každodenních drobných problémech, úskalích a absurditách, o kterých ve velkých románech není většinou ani zmínka a přitom jsou regulérní součástí života. A proto je taky tahle kniha tak oblíbená, popisuje to, co všichni dobře známe. A vůbec největším pokladem je pro ty, co někdy byli se svými neschopnými kamarády na výletě.... celý text
