Vojta
přečtené 530
Na věky věků
2009,
Ken Follett
Follet nestvořil pokračování Pilířů země, ale jeho dvojče, které se akorát odehrává o dvě století později. Koncept knihy je velice podobný prvnímu dílu série, autor tak trochu vykradl sám sebe. Kdyby jeho knihy byly kratší, asi by to nevadilo, ale když má každá kniha 900 stran, člověka už to prostě nebaví. Najednou mu věci, které předtím považoval za klady, začnou připadat otravné, už je unavený přeháněním a vyhrocováním emočních situací, natahováním čtenáře na skřipec za každou cenu. Přímočarost a lehká podbízivost textu, kterou dříve považoval za vtipnou a sympatickou, mu najednou připadá především laciná. To víš, že jo, dej tam další sexuální scénu, další hysterický výlev, ať je z toho čtenář znova a znova na větvi! Jenže to nejde opakovat pořád dokola to samé a čekat stejný výsledek. Nechci však autorovi ubírat jeho literární um, je to bombarďák, ale obě jeho knihy o středověku jsou příliš podobné a příliš dlouhé, a proto jsem u té druhé dostal ponorkovou nemoc. Když zkejsnete někde dlouho i třeba se skvělým člověkem, po dlouhé době ho nakonec stejně přestanete mít rádi. Já jsem s Folletovou verzí středověku strávil 1800 stran, a i když byl na začátku skvělej, na konci jsem byl rád, že jsem se ho zbavil. Měl jsem si dát mezi knihami větší pauzu (nejlépe dvě století). Z výše uvedených důvodů strhávám tedy * s tím, že kdybych knihy četl v obráceném sledu, hodnotil bych také nejspíš obráceně.... celý text
