Vojta411
přečtené 111
Poslední kabriolet
2008,
Anton Myrer
Na George,Cisarovnu a dalsi protagonisty mam ty nejhezci vzpominky.Knihu jsem cetl snad koncem zakladky ci zacatkem stredni a vim,ze me uplne pohltila.Je to o osudu jedne generace Americanu,ktera zila v te casti dejin,do ktere zapada druha svetova valka,vrazda JFK,valka ve Vietnamu,vrazda Martina Luthera Kinga.Parta univerzitnich pratel z ruznych podminek,ruznych charakteru, si tim vsim prochazi a vedle dejinnych udalosti,ktere zasadnim zpusobem zasahuji do jejich zivotu,resi samozrejme vztahy ve sve parte i mimo ni,konec studii,zivot,manzelstvi,rodinu,zrady,zklamani,kompromisy,statecnost,zbabelost,hrdinstvi,obetovani,radosti i smrt.Patosem roman podle me netrpi,prijde mi ze hezky,ctive popisuje zivot te doby,se vsim co k nemu patrilo.Samozrejme v kontextu USA. Kazdy z party ho prozival jinak.Nekdo citlive,nekdo divoce.Nekdo lepe,nekdo hure.Proste tak,jako svoje dnesni zivoty prozivame my,na pozadi udalosti nasi doby.Nekdo citlive,nekdo divoce.Nekdo lepe,nekdo hure.Myslim ze kazdy v te knize muje najit sam sebe,nebo sveho kamarada apod.... celý text
Válka nemá ženskou tvář
1986,
Světlana Alexijevič (p)
Pohnutá, syrová kniha o válce z pohledu žen, které se jí aktivně účastnily. A to nejen jako zdravotní sestry a lékařky, ale také jako pilotky, řidičky, obsluhy protiletecké obrany, dělostřelkyně, odstřelovačky. Chce se mi skoro říct, že ženská do války nepatři, protože navzdory síle, obětavosti a hrdinství, je to zkrátka křehká (nikoliv slabá!) bytost. Pocit je tím silnější, čím na mě ze stránek knihy promlouvají nikoliv mladé bojovnice Velké Vlastenecké války, ale babičky, veteránky, o které se vlastní stát potom nedokázal pořádně postarat. Stejně jako o muže. Ženský pohled vnáší i do svrabu války, a nebo spíše právě tam, jistou něhu a ženskost, skrze které jsou jakékoliv strasti a prožitky války tak nějak tragičtější, citlivější, smutnější. Při vzpomínce na knihu se mi vybaví dvě věci. Pasáž z mého oblíbeného filmu, ve které hlavní protagonista říká, že nepřítelem není podle něho nepřítel jako takový, ale je jím sama válka. A druhá, kdy jedna z žen vypovídá příběh o Rusovi a Němci, kterak jsou společně dovezeni do nemocnice a Rus říká sestře, aby se nejprve podívala na Němce. Když se ho sestra zeptá proč, že je to přeci nepřítel, odvětí jí ruský voják že je to v první řadě taky člověk, a jde mu o krk, tak ať se na něj podívá. Záblesk lidství a života uprostřed smrti.... celý text