ZekeBezKočky
přečtené 211
Království těla a ohně
2022,
Jennifer L. Armentrout
Achjo. Já tuhle knihu vážně chtěla mít ráda. A vážně jsem se na ni těšila a vůbec. První polovina mě vlastně i bavila. Ale pak to nějak začalo jít do kopru a já ji dočetla jenom protože mi ležela víc jak týden netknutá na stole a já ji konečně chtěla mít z krku. Asi jsem už stará, nebo co, ale nějak mě nebaví číst o hlavní postavě, která je vyvolená i mezi vyvolenými... Ani vztah mezi Poppy a Casem mě nebavil tolik, jako v jedničce. Nějak si pořád nejsem jistá, jestli se mi bude chtít vrhnout na třetí díl, ale uvidíme, mám ještě spoustu času na rozmyšlení. :D... celý text
Strom lží
2017,
Frances Hardinge
Já tu Frances nějak můžu. Nepíše zrovna rychlým tempem, uznávám, nepíše o lásce, uznávám, ale píše tak hezky naturalisticky a člověk má pocit, že se něčemu novému přiučí. Její nápady mi připadají pořád celkem originální, nebo alespoň originálně pojaté, a témata, která si pro svoje knihy vybírá, mi neuvěřitelně sednou. A taky nechci opominout hlavní hrdinku, která tu pro mě splňuje definici antihrdinky. A aby toho nebylo málo, nikdo s ní nezachází v rukavičkách. Vlastně nikdo v téhle knize není úplně hodný. To mi taky připadalo v tomhle žánru jako čerstvý závan něčeho, co se tu moc často neobjevuje. Škoda, že tu od ní máme jenom dvě knihy, asi budu muset zapátrat po originálech.... celý text
Průvodkyně duší
2021,
Alžběta Komrsková
Á, ta se mi líbila. YA knížek inspirovaných Asií tu moc nemáme, takže se snažím vyzobávat všechno, co mi zrovna přijde pod ruku. A tahle byl dobrý výběr. Člověk měl u čtení pocit, že se vznáší na obláčku, byť knížka pojednávala o smrti a světě po ní. Možná bych ji brala o něco delší, částečně protože mi neuvěřitelně sedl styl psaní autorky a chtěla bych s ní v tomhle světě vydržet ještě o něco déle, částečně protože mi některé části přišly až moc uspěchané, což je škoda. Nevadí, i tak jsem si čtení užila a určitě sáhnu i po její druhé knize :)... celý text
Mechanický princ
2013,
Cassandra Clare (p)
Před napsáním komentáře jsem si knihu musela trochu nechat uležet v hlavě, leč ani těch pár dní můj názor nezměnilo. Mám Cassiin svět stínů vážně ráda a ještě k tomu zasazení do viktoriánského Londýna spolu se stroji, které tomu dodávají steampunkový nádech se mi prostě líbí. Jenomže i tak si nemůžu pomoct a připadá mi, že tenhle díl je prostě navíc, protože se tu neděje prakticky nic jiného, než brečení nad tím či oním a se záhadou okolo Mortmaina se tu víceméně bloudí v kruzích. Milostnou linku bych normálně dokázala vystát, ale tady jsem měla chuť mlátit hlavou o stěnu. Will je neuvěřitelně otravně afektovaný a ufňukaný, jeho problém je spíš v tom, že si hraje na mučedníka a líže si rány, místo toho, aby se nad zcela jasnou věcí zamyslel (vzhledem k tomu, že to podle všeho má být inteligentní a logicky uvažující chlapec, bych to rozhodně očekávala). Zlom v jeho chování, kdy se konečně rozhodne dělat bezhlavé kraviny ještě ke všemu kvůli nepochopitelné lásce nebeské, ho v mých očích milujících silné charaktery poslal totálně ke dnu. Bohužel tohle je asi prototyp male leadera v Cassiiných knihách, protože Will a Jace jsou v tomhle prakticky jako přes kopírák. Akorát v Nástrojích smrti bylo výrazně větší množství postav, kterým se příběh věnoval, takže se to naředilo. Tady tomu tak bohužel není. Celou sérii si ale pro mě ukradl Jem a bylo mi až smutno, jak se k němu všichni chovají jako k umírajícímu invalidovi, přestože z jeho úhlu pohledu (kterých tam oproti pateticky štkajícímu Willovi bylo naznačeno opravdu velmi málo, až je člověk celkem snadno přešel) bylo naprosto jasné, že by si přál, aby se k němu taky někdo choval aspoň na chvíli jako k obyčejnému člověku. Na rozdíl od Willa všechny svoje problémy (které se mi tentokrát vážně zdály opodstatněné) ale snášel výrazně lépe. Nebo to je možná jen tím, že jsme se na jeho názor podívali zhruba dvakrát za celou knihu. Uznávám, že kdyby Cassie chtěla dělat větší dramata, jsem si jistá, že tady polovina lidí, co teď brečí nad Willem, nevěděla, jestli dřív brečet nad Willem, nebo nad Jemem. Uznávám, že tohle ona umí. Ale jsem ráda, že to neudělala, protože by mi tím moji milovanou postavu zkazila a to bych jí už neodpustila do konce svého života. :D Na konci nebyla jistá, jestli přetáhnout po hlavě autorku, Tessu, nebo rovnou obě, abych něčeho nelitovala, ale nakonec jsem se spokojila jenom se skřípáním zubů. Celý milostný trojúhelník se momentálně neubírá zrovna hezkým směrem, takže mám strach z toho, že další díl se ponese na vlnách dalšího mohutného breku, že dva, co chtěli být spolu spolu být nemůžou, protože jsou přece hrozně hodní a nechtějí kazit štěstí tomu třetímu, který... ne, pardon, jestli to dopíšu, budu muset jít zase mlátit hlavou o stěnu. Rozhodla jsem se, že nebudu hodnotit, ale protože mám svět stínů s viktoriánským nádechem ráda a vystupuje tu James Carstairs, tak se stejně do dalšího dílu pustím a budu doufat, že ubude fňukání a přibude akce.... celý text
