ZuzaP
přečtené 950
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
2014,
Barbara Demick
Must-read pokud vás zajímá Severní Korea. A možná i pokud vás zatím nezajímala. Autorka, novinářka, mezi lety 2001 a 2008 devětkrát navštívila Severní Koreu a v Jižní Koreji mezitím vedla rozhovory se severokorejskými uprchlíky. Příběhy šesti uprchlíků pak popisuje tato knížka, přičemž je vše doplněno i reáliemi a popisem tamní situace i z dalších zdrojů. ----------- Vydržet hladovění se stalo vlasteneckou povinností. V Pchjongjangu se objevily nové billboardy se sloganem ,,Budeme jíst dvě jídla denně". Severokorejská televize odvysílala dokument o muži, kterému praskl žaludek, protože prý snědl mnoho rýže. Nedostatek jídla měl být každopádně přechodný; noviny citovaly zemědělské úředníky, kteří ohlašovali, že příští sklizeň přinese rýže opravdovou hojnost. Jídlo v menze bylo ještě horší. V Severní Koreji zrovna začínala kampaň ,,Jezme dvakrát denně", ale škola už byla o krok napřed a nabízela jen jediné jídlo - řídkou slanou vodu, v níž plavaly sušené listy tuřínu. Někdy do ,,polévky" přidali rýži nebo kukuřici, důkladně rozvařenou, aby se zrnka nafoukla. Dívky začínaly mít zdravotní potíže. Jedna z Mi-raniných spolubydlících byla tak podvyživená, že se jí začala loupat kůže. Studium musela přerušit a brzy ji následovaly další. Tenhle zabiják [hladomor] je bezdůvodně krutý ještě jiným způsobem: cílí na nevinné, na lidi, co by nikdy neukradli jídlo, nelhali, nepodváděli, neporušili zákon nebo nepodvedli přítele. Stejnou skutečnost popsal italský autor Primo Levi po návratu z koncentračního tábora v Osvětimi, když uvedl, že ani on, ani nikdo z dalších přeživších neměli velkou touhu se po válce setkat, protože každý z nich udělal něco, zač měl důvod se stydět. Severokorejci mají mnoho slov pro vězení, podobně jako Inuité mají mnoho různých výrazů pro sníh. Když se začalo nedostávat jídla, v mnoha severokorejských rodinách krmili mladé na úkor starších - aby měly děti dostatek jídla, utrhovali rodiče od úst sobě a někdy i prarodičům. V důsledku této strategie nezvykle stoupl počet sirotků, jelikož všichni dospělí v rodině zemřeli a děti zůstaly samy. V posledních letech vydala strana práce řadu absurdních vyhlášek, které nemají zjevně jiný účel než zaškrtit přirozený chod svobodného trhu. Pouliční prodej byl zakázán všem s výjimkou žen starších čtyřiceti let. Ostatní se musí hlásit na svých pracovištích ve státních továrnách, ačkoli jim není vyplácena žádná mzda. Narůstají omezení toho, co je dovoleno prodávat a co kupovat. Vedle rýže a kukuřice se na seznam dostala také sója - s absurdním zdůvodněním, že by mohla být vyvezena do Číny a prodána nepřátelům v Jižní Koreji. Země se brzy dostala do smrtelné spirály. Bez levných paliv a surovin nemohly fungovat továrny, což znamenalo, že nebylo co vyvážet. Bez vývozu nebyla tvrdá měna, a bez tvrdé měny bylo možné dovézt ještě méně ještě méně paliv, a tak se přestala vyrábět elektrická energie. Uhelné doly nemohly bez elektřiny fungovat, protože používaly elektrické pumpy k odčerpávání vody. Nedostatek uhlí znovu zhoršil dodávky elektřiny, což vedlo ke snížení zemědělské produkce.[...] ,,Náš otče, není světu co závidět. Náš domov je v náruči strany práce. Jsme všichni bratři a sestry. I kdyby se proti nám vrhlo ohnivé moře, naše děti se nemusejí bát. Náš otec je zde. Není co závidět."... celý text
Temná věž
2006,
Stephen King
Po 4,5 letech série dočtena. ,,Vyprávěl jsem svůj příběh až do konce a jsem spokojen. Byl takového druhu (to zaručuji), který sesílá jenom dobrotivý Bůh, plný příšer a divů a putování sem a zase tam. Mohu se teď zastavit, odložit pero a nechat ruku odpočinout (i když možná ne napořád; ruka, která vypráví příběhy, má svůj vlastní rozum a často propadá neklidu). Mohu zavřít oči před Středosvětem a vším, co leží za ním. Přesto někteří z vás, kdo mi popřáli sluchu, bez něhož žádný příběh nepřežije ani den, nejspíš nebudou tak ochotní. Vy jste ti zachmuření, cílevědomí jedinci, kteří nikdy neuvěří, že radost spočívá spíš v cestě než v cíli, bez ohledu na to, kolikrát vám to již bylo dokázáno. Vy jste ti nešťastníci, kteří si neustále pletou milování s ubohým výstřikem, který milování zakončuje. Říkáte, že chcete vědět, jak to všechno dopadne. Že chcete jít za Rolandem do Věže. Prý jste si za to zaplatili, kvůli té podívané jste přišli. Doufám, že většina z vás má víc rozumu. Chce mít víc rozumu. Doufám, že jste si přišli poslechnout příběh a ne se prokousat hromadou papíru do konce. Pokud chcete konec, stačí abyste nalistovali poslední stránku a uviděli, co je na ní napsáno. Ale konce jsou bez srdce. Konec jsou zavřené dveře, které žádný člověk nedokáže otevřít. Napsal jsem jich mnoho, ale většinou ze stejného důvodu, z jakého si každé ráno obléknu kalhoty, než vyjdu z ložnice - protože tak je to v těchto krajích zvykem."... celý text
Drobné perly české architektury
2012,
Jiří T. Kotalík
144 různorodých architektonických záležitostí, od uměleckých skvostů po bizarnosti, od pravěkého menhiru k současným stavbám. Každá drobná perla je doplněna alespoň jednou fotkou a krátkým popisem, který shrnuje historii stavby a případně její současné využití. Jako jediné mínus bych vypíchla, že v knížce chyběla použitelná mapa. No tak jsem si udělala vlastní, kterou můžete v případě zájmu zneužít taky :) Mapa zde: http://bit.ly/2X2Jt1s Některé perly jsou totiž opravdu drobné a proto se hodí objet jich víc najednou a nebo se u nich třeba stavit po cestě někam jinam. Akorát to u některých míst podle špatně napsané adresy skoro vypadalo, jako by autoři nechtěli, aby je někdo našel, takže chybička se v mapě mohla vloudit.... celý text
Sbohem moře, sbohem oceány!
1975,
Gerard Fraineau (p)
Budu ještě muset prozkoumat jak biografické to bylo, protože jsem to začal číst s tím, že je to autobiografické, což se někdy v průběhu čtení ukázalo jako omyl. Každopádně mě to i tak moc bavilo a asi si tady za chvíli udělám samostatnou poličku na knížky o válečném námořnictvu. „Vy nejste Francouz, že?“ zeptal se neočekávaně. „Proč?“ „Že stále tak mudrujete.“ „Ne, jsem Čechoslovák.“ „Myslel jsem si to,“ řekl spokojeně a uznale na mne pohlédl. „Čechoslováci byli vždycky výborní námořníci. U kterého moře vlastně ležíte?“... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Na jednu stranu ,,Uf!", na druhou stranu jak píše Palivo - Tučková chtěla do knížky kromě války a poválečného odsunu Němců nacpat i komunismus, soudruhy, StB, šedesátej osmej rok a dopsala se dokonce až k přelomu tisíciletí. Gerta se tak poněkud stává jen čím dál míň sympatickou ilustrační figurkou válečného i poválečného dění. Což jako přiblížení historie dobrý, ale na chytlavou beletrii nic moc.... celý text
