ZuzaP
přečtené 950
Jatka
2015,
Ethan Gutmann
U čtení jsem si vzpomněla na svůj komentář k Oprátce za osm mrtvých , protože spousta toho, o čem Gutmann v Jatkách psal, bylo tak neuvěřitelný, že kdyby vám to někdo předložil jako beletrii, jen si ťukáte na čelo, že to s tím fantazírováním fakt přehnal. Jenže ona to bohužel není fikce a i když už jsem četla ledacos třeba o nacistických pokusech na lidech, tohle mě asi znechucovalo a děsilo víc než cokoliv jinýho. Protože čínské pracovní tábory, mučení, násilné odebírání orgánů vězňů svědomí a jejich prodávání i zahraničním pacientům není nějaká sto let stará záležitost, ale děje se to právě teď. Nějak jsem čekala, že knížka bude rovnou o odebírání orgánů, ale relativně velká část je věnována historii hnutí Falun Gong (což je právě hnutí, jehož činnost se čínská vláda snaží potírat a jehož členy vraždí kvůli orgánům), svědectvím vězňů propuštěných z pracovních táborů atd. Šlo mi kvůli tomu čtení nejdřív dost pomalu, ale jsem ráda, že mě konečně něco donutilo se o Falun Gongu dozvědět více informací. Rozhovory v DVTV na téma Falun Gong a odebírání orgánů (řazeno chronologicky): Ředitel Epoch Times Zbyněk Zahálka Miss World Canada 2015 Anastasia Lin Čínský chirurg Enver Tohti Investigativní novinář a autor knihy Ethan Gutmann ------------- ,,I když počet praktikujících Falun Gongu dosahoval do roku 1995 jen pár milionů, podle hrubého propočtu vycházejícího z exponenciálního růstu by počet praktikujících mohl do konce desetiletí přesáhnout 65 milionů (což byl přibližný počet členů strany) a otázka, kterou si někteří ve straně kladli, byla, zda by měli zakročit hned, anebo se za pět let probudit se studeným potem po těle." ,,Crystal vytočila nemocnici v Shenyangu a k telefonu přišla sestřička. Crystal se zeptala, zda nemocnice provádí transplantace ledvin. Sestřička, snad proto, že vycítila naléhavost v hlase na druhém konci telefonu, okamžitě nabyla dojmu, že Crystal potřebuje transplantaci. ,Ano, máme ledviny. Všechny jsou od živých mladých lidí. Měla byste rychle přijít. Čekací lhůta je jenom jeden nebo dva dny.' ,Kde ty lidi sháníte?' ,Jsou to zločinci odsouzení k smrti.' ,Odkud tihle zločinci odsouzení k smrti jsou?' Nastala zřetelná pauza a pak sestřička zdvořile odpověděla: ,Prosím, na takové otázky se neptejte.'" ,,Čína je jiná než ostatní země. V jiných zemích pacienti čekají na orgány. V Číně čekají orgány na pacienty." ,,Doktor Francis Navarro, ředitel transplantačního programu v nemocnici ve francouzském Montpelier, byl pozván v roce 2006 do Číny, aby tam na Univerzitě Chengdu demonstroval svou techniku transplantace jater. Čínští organizátoři ho vlídně informovali, že pro něj budou mít játra připravena v den příjezdu. Pokud bylo tohle znamení, že jde o zabití na objednávku, Navarrovo podezření ještě utvrdil ředitel jedné vojenské nemocnice, který se zmínil, že má naspěch, aby dokončil všechny popravy před čínským Novým rokem. Navarro tento incident řádně nahlásil, avšak francouzská vláda vykázala mizivý zájem o potírání či omezení transplantační turistiky svých občanů do Číny." ,,Doktor Franz Immer, předseda Švýcarské národní nadace pro dárcovství orgánů a transplantace, rovněž uvedl podobný zážitek: ,Během mé návštěvy v Pekingu v roce 2007 nás jedna nemocnice pozvala, abychom zhlédli transplantaci srdce. Pořadatel se nás zeptal, zda bychom si přáli operaci ráno, nebo odpoledne. To znamená, že dárce zemře nebo bude zabit ve stanovený čas, kvůli pohodlí návštěvníků. Odmítl jsem se zúčastnit.'" ,,Doktor Jacob Lavee je kardiochirurg a ředitel oddělení transplantace srdce na Zdravotní klinice Sheba v Izraeli. V roce 2005 ho jeden pacient s vážnou chorobou srdce informoval, že mu jeho zdravotní pojišťovna nabídla možnost získání transplantátu v Číně - za dva týdny. Nejenom, že to pojišťovna měla uhradit, ale k Laveeho překvapení dokonce určila konkrétní datum transplantace, což jasně vyloučilo oběť dopravní nehody. Lavee už několik let slýchal, že Izraelci si do Číny jezdí pro ledviny, ale domníval se, že jde o něco podobného jako v Indii - nějaký nuzný člověk prodá jednu ze svých ledvin, aby si vydělal trochu peněz. Jenže tohle byla objednaná vražda." ,,Játra transplantovaná do nových příjemců, ať už těch ze zahraničí, nebo Číňanů, mohou stát až 115 tisíc amerických dolarů, přičemž srdce, plíce a rohovky se mohly u čehosi, co by se dalo nazvat sezonní cenou, vyšplhat až na dvojnásobek této částky. ,,Pro zkušeného policistu, vidět, jak někoho popravují, a během několika minut vidět tu přeměnu, během níž se život této osoby přenese do těl několika dalších lidí - bylo to strhující."... celý text
Kmeny 90
2016,
Vladimír Brož
Nevím proč, ale zbývající dva díly si pamatuju nějak zábavnější. Ale aspoň díky tomuhle dílu mám teď strašnou chuť si znovu přečíst Rychlý šípy.
Ku-klux-klan: Tady bydlí láska
2017,
Katarzyna Surmiak-Domańska
Autorka píše o historii otroctví, Ku-klux-klanu a podobně. Zároveň se vydává do Ameriky na setkání Ku-klux-klanu, kde má povoleno bavit se s kýmkoliv a napsat o tom cokoliv, když to bude pravda. Vlastně souhlasím i s negativními recenzemi. Například že by autorka mohla vědět, že používat ,,N-word" se úplně nedělá (obzvlášť když to řekla v Americe a ještě před černochem, mám pocit). Že z vět jako ,,Jaké máš plány na lunch?" si člověk chce vypíchnout oči. Že by bylo lepší a stravitelnější, kdyby vše bylo seřazeno chronologicky, protože popisovat historii něčeho napřeskáčku není zrovna dobrej nápad. Že psát o tom, jak jsou američani tlustý, je trochu zbytečný a mimo téma. Každopádně vzhledem k tomu, že jsem o Ku-klux-klanu a dalších popisovaných věcech věděla pramálo, mě to i přes ta negativa bavilo moc. -------- ,,,Ahoj, já jsem Andrew. A tento program je pro všechny bílé děti!‘ křičí Andrew, kterému určitě řekli, aby mluvil sebejistě. ,Víte, že naše vánoční besídka se velmi vydařila? Zpívali jsme koledy, hráli hry, pekli jsme cukroví a dělali jsme bílou polevu na dort. Moje máma nás říkala, jak se dělá poleva na vánoční dort. Že když se do bílé polevy dostane jen jedna kapička jiné barvy, tak už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné. To je pro dnešek vše. Na shledanou za týden.‘“ Podle odhadu Institutu Tuskegee došlo mezi rokem 1882 a 1968 na území USA minimálně k 3446 lynčům na Afroameričanech a 1297 lynčům na ostatních rasách včetně bělochů. I tak se jednalo o zlomek, protože spočítat lze pouze ty lynče, které proběhly oficiálně. Lynč byl často davovou podívanou inzerovanou v tisku a rádiu a měl charakter slavnostní události, na kterou přicházely rodiny s dětmi a organizátoři tam vybírali vstupné. Fotografové dodávali fotografie do novin a kromě toho je prodávali jako pohlednice. Diváci na nich pózovali s obětmi a novináři později popisovali jak podrobnosti umírání, tak celkovou atmosféru akce. (Sbírka pohlednic z lynčů viz tady.) [...] Mezi lety 1883 a 1968 se v Kongresu projednávalo více než dvě stě návrhů zákonů proti lynčování. Tři z nich dokonce prošly Sněmovnou reprezentantů, ale Senát žádný z nich neschválil. V důsledku bylo méně než jedno procento pachatelů odsouzeno pravomocným rozsudkem. Teprve v roce 2005 se americký Senát oficiálně omluvil za to, že nevydal žádný zákon proti lynčování, když to bylo nejvíc potřeba ,,Byl to on [David Duke], kdo roku 1975 založil organizaci The Knights of the Ku Klux Klan. Duke si uvědomoval, že Ku-klux-klan je legenda, ale zároveň i nepohodlné břemeno. Amerika se neúprosně měnila a aby si Klan zachoval aspoň nějaký vliv, bylo třeba ho důkladně reformovat. Přizpůsobit ho novým časům a novému, útlocitnějšímu občanu. Změnit image. Klan nesmí být nadále spojován s otylými vesničany v holínkách žvýkajícími tabák, kteří mluví nářečím a věší lidi na stromy. ,Z pastvin do konferenčních sálů!‘ hlásal Duke. Člen Klanu měl odteď být člověk vzdělaný, který sleduje politické události, dokáže diskutovat a dbá o svůj vzhled, vystupování a hygienu. […] Duke přišel na jednoduchou pravdu, že nenávist lze šířit stejně účinně propagováním lásky. K národu, rase, tradici, Ježíši Kristu a především k rodině […] Předponu ,anti-‘ nahradila předpona ,pro-‘. Ku-klux-klan už tedy není antičernošský nebo antisemitský. Je probílý a proárijský. A především prokřesťanský.“ ,,Jaký má Ku-klux-klan smysl, když se jen dusíte ve vlastní šťávě? Vůbec jste se nestřetávali s černochy?“ ,,Potyčky byly vzácné. V Klanu jde hlavně o to, dodávat si navzájem pocit, že jsme lepší. A raději tu víru nevystavovat zkouškám. Já jsem držel služby u televize a jak jsem viděl, že někde černoch znásilnil bělošku, hned jsme tam jeli přilévat olej do ohně. Ptali jsme se lidí: ,Jak dlouho to ještě budete trpět?‘, ,Není načase udělat pořádek?‘. Vozili jsme knihy, nabízeli vstup do Klanu, přesvědčovali jsme je, aby volili politiky, kteří nemají rádi imigranty. Na srazu KKK: ,,[...] Prodává propisky, přívěsky, náušnice, trička a čepice. Většinu s nápisy White power. Ale má tu i originálnější, například růžovou čepici s nápisem Redneck Girl. Redneck je pohrdlivý název pro lidi z Jihu, ale tady ho pokorně překovali v pozitivum. Kdo jiný totiž může mít červený krk než běloch?“ Na srazu KKK: ,,Měli jste někdy špatnou osobní zkušenost s nějakým černochem?“ ,,Nikdy,“ odpovídá rozhodně Tom. ,,Vůbec ne,“ potvrzuje Rachel. ,,A měli jste vůbec někdy nějaké zkušenosti s černochy?“ Rachel se podívá na otce a otec na ni. ,,Osobně neznám žádného Afroameričana,“ odpovídá Tom. ,,Naposledy jsem je vídal na ulicích, když jsem bydlel v Coloradu.“ Rachel si na něco vzpomene: ,,Když bylo mojí mladší dceři deset let, absolvovala operaci kyčle v dětské nemocnici v Little Rocku. A tam byly černé zdravotní sestry.“ ,,No a?“ ,,Byly moc milé, staraly se, profesionálky… Nemocnice v Arkansasu jsou na hodně dobré úrovni.“ Když zachytí můj bojovný pohled, dodává: ,,Nemusím se stýkat s černými, abych se přesvědčila, že moje názory jsou správné. Já si tím neřeším svoje osobní trauma. To by bylo neseriózní.“ ------- Ach ty limity na počet znaků. Víc úryvků v mém review na goodreads: https://www.goodreads.com/review/show/2491075924?type=review... celý text
Byly jsme tam taky
1991,
Dagmar Šimková
,,Někdo zaklepal na dveře. Vstoupilo šest mužů. Obrovský a nesmírně hezký blondýn ukázal odznak Státní bezpečnosti. Jen něco málo chtěli vědět. ,Máte krásné obrazy,' řekl jeden a prohlížel si Matouška. Ostatní chodili po pokoji a obdivovali starožitnosti. Jeden škrábal kočku Čerta za uchem. Pátý muž vypadal truchlivě. Jako by se právě dověděl, že mu rodina vymřela po meči i po přeslici, a neměl o nic zájem. ,Musíme něco napsat na stroji, ale hned vás přivezeme zpátky. Víme, že jste po noční, byli jsme za vámi v nemocnici.' Oblékla jsem si plášť, ani jsme se nerozloučily. Byla jsem klidná, protože byli tak civilizovaní. Blondýn mi otevřel dveře s elegancí lva dámských budoárů. ,Tak pá,' obrátila jsem se ve dveřích za mamkou. Sestupovali jsme zahradou. Na ramenou andělíčků přibylo listí. V brance jsem se ohlédla na terasu. Mamka tam vždy stávala, když jsem šla ven. ,Jen se dobře rozhlédni, kurvo reakcionářská! V životě se sem už nevrátíš,' poprvé promluvil truchlící muž. A měl pravdu. Z mého domova zůstaly jen holé zdi, mezi nimiž žijí neznámí lidé. Zahrada zpustla, skleník se rozpadl na padrť a andělíčky obrostl mech." ,,Muž ve vězení je tragický, zajatý, ponížený lev, plačící hluboko uvnitř. Žena se stane malým, vzteklým hlodavcem, lasicí či kunou, která se hned začne podhryzávat ven, a ještě svolává ostatní lasice a kuny, aby se podhryzávaly a podhrabávaly s ní." ,,Ženy neměly to štěstí mít mezi sebou kněze. A v těchto mimořádných poměrech jim Pán Bůh ukázal a projevil, že pro něj jsou všechny cesty normální. Vlasta Charvátová nám vyprávěla, jak ji na Pankráci pokřtila vodou ze záchoda prostitutka, která s ní byla na cele. Vlastička zůstala věrnou křesťankou až do své smrti."... celý text
Idioti na plavbě kolem světa
2006,
Ivan Orel
Mé srdéčko plesalo (nejen) nad množstvím fotek a ilustrací. ,,Jediným skutečným zpestřením bylo mnohasethlavé hejno delfínů obecných. Jejich přítomnost rozpoutala zuřivou intelektuální debatu na téma, jestli je správnější hejno delfínů nebo stádo delfínů. Hejnaři argumentovali, že delfíni žijí jako ryby v moři. Stádaři kontrovali, že delfíni jsou savci jako třeba krávy, a tudíž patří do stáda. Cesta se opravdu táhla." ,,Nečekalo nás nic dobrého. A co hůř, kolem lodi už několikrát prolétl nejpodivuhodnější pták světových moří, kavoň. Prazvláštní tvor s darem předpovídat počasí. Když letí zobákem napřed, bude vítr vát proti vám a bude pršet. Ani tentokrát se kavoň nemýlil." (Nevím, proč mě zaujaly dva zrovna tak pesimistický příspěvky)... celý text
