ZuzaP
přečtené 948
Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria
2017,
Caitlin Doughty
Určitě doporučuju autorčin YT kanál Ask a Mortician , obzvlášť pokud chcete otestovat jestli knížka bude váš šálek čaje. V knížce je teda autorka osobnější než ve videích - popisuje tu svou první práci v oboru ve Westwind Cremation & Burial a následné studium na Cypress College of Mortuary Science, přičemž obojí se ale samozřejmě neobejde bez svérázných historek podobných těm z autorčiných videí.... celý text
Jurský park
1993,
Michael Crichton
Wow! První čtvrtina teda byla trochu nudnější, ale to jen kvůli tomu, že je Jurský park notoricky známý plus rovnou na obálce je nakreslený dinosaurus, takže čtenáře postupné odhalení co že to támhle na opuštěném ostrově lidi vlastně vyrábí moc nezajímá a nepřekvapí. Spíš už prostě chcete aby někdo prchal o život nebo byl rozsápán tyranosaurem, že. Takže jo, je to vlastně trochu blbost, ale strašně čtivá. Jediný mínus bylo, že mi překlad někdy zněl poněkud kostrbatě. A ještě jsem překousla věčné „vypjal“ místo „vypnul“ (člověk, který to měl půjčené přede mnou, to tak v půlce knížky už taky radši přestal přepisovat z první varianty na druhou), ale „vypjatý“ a „vypnutý“ podle Internetové jazykové příručky synonyma fakt nejsou, tak co to sakra. Stejně tak v knížce někdo vytáhl z rukávu podle příručky neexistující patvary jako „muzejí“, „zadalší“ nebo „embryjím“, přičemž pro zajímavost poslední zmiňované slovo podle gůglu používají leda maminky - snažilky. No nic.... celý text
Lupiči mrtvol
1970,
Jan Zábrana
Teda, poslouchat povídky byla někdy trochu otrava - skoro aby si člověk někdy udělal zacházku, aby po cestě pěšky tam či onam stihl povídku doposlouchat celou. Nejvíce mě zaujaly povídky: - Berenice (Poe) (i na několikáté přečtení/poslechnutí mě fascinuje a vždycky si vzpomenu, jak jsem ji na gymplu četla při referátu o Poeových povídkách) - Vítr, Kostlivec (Bradbury) - Malý svět Lewise Stillmana (Nolan) - Skopec na porážku (Dahl) - Moucha (Langelaan)... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Skvělý, jen je chvílema potřeba brát to jako bizarní výlet mimo sociální bublinu. Z negativních recenzí mi trochu připadalo, že lidé v knížce čekali rozhovory se vzdělanými mysliteli, kteří odešli žít na samotu kvůli nějakým vznešeným vyšším cílům. Tak to pak chápu, že se dostavuje zklamání. I já teda trpěla při zmínkách o ezoterických a konspiračních záležitostech, ale nějak se mi povedlo se od toho odprostit a brát to spíš, jak píšu, jako výlet mimo sociální bublinu. Namátkou se zde totiž potkáte se zmínkami o manipulaci s počasím, čipování lidí, urinoterapii pro psa, minulých životech, lapačích negativních sil, aurách a nebo třeba o magickém meči a koruně. Co na to říct. Né že by mi po dočtení v hlavě celý den zněli Korpiklaani (With Trees). ,,Nepotřebuju si nic přát, jen to prostě nezkurvit."... celý text
Pozoruhodné jevy v atmosféře
1989,
Jan Bednář
Inu, nenechte se mýlit názvem, Academia prý tehdy chtěla něco populárně znějícího, ale je to prostě učebnice atmosférické optiky, akustiky a elektřiny. Učebnice je to fajn, ale když byste čekali jen populárně naučné čtení o duze a podobných věcech a pak byste to otevřeli na stránce plné vzorečků a nákresů různě se lomících paprsků, možná byste se divili.... celý text
Sarajevská princezna
2015,
Edo Jaganjac
Neuvěřitelný. Hlavně, že se ve výuce dějepisu na školách končí druhou světovou a my maličcí se tak až díky vlastní iniciativě dozvíme třeba že v Evropě probíhaly etnické čistky a obléhání měst i o padesát let později. Že existovaly tábory, kde znásilňovali ženy a pustili je až když byly těhotné tak dlouho, že nemohly jít na potrat. Že vojáci UNPROFOR (United Nations Protection Force) bonbony lákali děti na dohled odstřelovačů. Edo Jaganjac je lékař (nyní působící v pražském Motole), který během války v Bosně a Hercegovině působil v sarajevské nemocnici. Tam se také, kromě mnoha jiných pacientů, ocitla pětiletá Irma Hadžimuratović, díky BBC známá jako Sarajevská princezna, které v obléhaném Sarajevu s nedostatkem elektřiny a i všeho ostatního neuměli pomoci. Proto Jaganjac usiloval o její transport pryč ze země, i když nespolupracování a nečinnost OSN a vlastně všech úřadů byla donebevolající. ------- ,,Ti poslední [Mezinárodní Červený kříž] se od všeho hned distancovali. Důvod, který si našli, aby nemuseli spolupracovat, je neuvěřitelný. Pro ně je prý Sarajevo otevřené město. Vysvětlili to snadno. Letiště je v provozu, takže město je otevřené. Otevřené město, z něhož se nemohou dostat ani ranění, natož někdo jiný?" "Pořád nás [francouzští profesoři] přesvědčovali, abychom místo umělých tepnových protéz používali žíly. Jako bychom na to měli čas. Profesorům zřejmě ještě nikdo nikdy během operace nevběhl na sál a nevykřikl: ,Máš proud ještě dvanáct minut!' A ty víš, že operace bude trvat ještě aspoň hodinu. Co teď? Nic. Skončíš za dvanáct minut. Není nafta do agregátů, tak co naděláme." ----- Jediný, co bylo fakt špatný a co mě štvalo už od začátku, bylo zpracování knížky. Asi obecně moc nejsem paperbackový typ, ale panebože, fakt musí mít paperback stránky tlustý jako lepší čtvrtka? Navíc vazba byla tak nekvalitní, že tři roky starou knížku v knihovně museli celou znovu lepit, kvůli čemuž někdy byly hůře čitelné okraje textu.... celý text
Jak udělat revoluci: Zápisky z trestanecké kolonie
2016,
Naděžda Tolokonnikova
Zápisky členky Pussy Riot, očekávatelně svérázné. Víte, co je to pussy, pane redaktore? Podle některých komentářů jsem se obávala, že to bude příliš feministické a nedočtu to, ale díky té celkové svéráznosti jsem se při čtení divila všemu, takže mě pak příliš nerozptylovala témata, která mi nejsou blízká a nebo se kterými se neztotožňuju. Pokud to chcete číst, doporučuju si předem přečíst nějaké úryvky, protože autorka píše dost osobitě a asi to nemusí být pro každého. ------- [Autorka v trestanecké kolonii musela šít policejní uniformy:] ,,Lepící páskou s razítkem odběratele výrobků je omotaná těžká hranatá dřevěná tyč, kterou zná každá odsouzená v Mordvinsku. Dozorci v táboře jí bijou šičky, co za svůj pracovní den, trvající šestnáct až dvacet hodin, nestíhaj splnit výkonový normy. Tou tyčí se z žen vytlouká 250 oděvů denně." ,,Zas a zas se na šicím stroji láme jehla a náhradní nejsou. Je potřeba šít, a jehly nikde. A tak vydloubáváš z dřevěný podlahy starý, tupý jehly a šiješ. Špatně propichujou látku, nit se zašmodrchává a trhá. Ale ty šiješ! A to je to hlavní. V noci se ti pak zdá laskavej, pěknej sen, po kterým se probudíš s úsměvem - někdo ti věnoval sadu jehel. Probudíš se, rozhlídneš se kolem a pochopíš - ne, byl to jen sen. Krásnej růžovej sen. Ve skutečnosti tě zase čeká celej den šití těma tupejma jehlama, který dokážeš vyšašit ve výrobní zóně."... celý text