ZuzaP
přečtené 948
Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů
2015,
Michael Pitre
Kniha o mariňácích sloužících v ženijní četě v Iráku. Prolínají se zde vzpomínky na události v Iráku a současnost, ve které se mariňáci musí vyrovnávat se zážitky z mise a znovu se začleňují do běžného života. Zas jednou sice nevím, proč mě vlastně tak baví válečná literatura, ale bylo to skvělý. S jistou rezervou bych to doporučila jako současnou obdobu Remarquea, který psal o podobných tématech. A klasicky v souvislosti se současnými vojáky doporučím i Stehlíkovo Do temnoty... celý text
Vteřinu poté
2012,
William R. Forstchen
King ví, proč pořádný postapo má mít klidně tisíc stránek - tohle totiž bylo dobrý, ale prostě nějak krátký. Akorát mi do teď není jasný proč v knížce co nejdýl to bylo možné používali splachovací záchod, i když dávno věděli, že jim dojde voda :(... celý text
Oheň na Měsíci
1981,
Norman Mailer
Čtyřsetstránková reportáž o letu Apolla 11. Někdy to bylo dost hutné a úvahovité, takže jsem ráda, že jsem to četla na dovolené, protože jako četba do metra by to asi neobstálo. Bylo to velmi zajímavý, ale zarazily mě dvě vady na kráse - někdy Mailer něco nakousnul (dramaticky popsaná chyba v počítači Lemu, jejíž dopad jsem ale už dál v knize nezaznamenala) a nebo přímo napsal, že se později k něčemu vrátíme, což jsem taky nezaregistrovala, že by se vždycky stalo. Plus v úplném závěru knihy místo vyprávění o kosmonautech navrátivších se z Měsíce příliš často popisoval jak se mu rozpadá manželství, což mi bylo krapítek ukradené.... celý text
Peklo blízko nebe
2016,
Jon Krakauer
Wow! Jon (Krakauer) jde s Robem (Hallem) a ostatními za dobrodružstvím (na Everest) a skončí to spoustou mrtvých - takže vlastně taková Hra o trůny. (haha) Na pozadí příběhu o tragickém výstupu na Everest jsem se dozvěděla mnoho o komerčních horolezeckých výpravách nebo třeba o zdravotních rizicích pobytu ve velké nadmořské výšce. Ukázalo se, že mé představy o výstupech na nejvyšší vrcholy světa byly notně zidealizované a po přečtení téhle knížky mi vlastně vůbec není jasný, proč lidé na tato místa lezou. Podle popisu Krakauera to totiž vypadá asi tak, že člověk při několikatýdenní aklimatizaci na řidší vzduch a velkou nadmořskou výšku zhubne (třeba) deset kilo tuku a hlavně svalů, pak se útrpně vyškrábe na vrchol, kde pobude třeba dvě minuty a zase jde dolů. To vše navíc téměř bez emocí a schopnosti jasného úsudku kvůli nedostatku kyslíku. Vřele doporučuju, obzvlášť pokud chcete nonfiction, něco o lezení a nebo získat o takovýchto výstupech reálnou představu.... celý text
Šen-čen: Cestovní deník z Číny
2009,
Guy Delisle
,,Přímo před mýma očima tu někdo uklouzl po banánové slupce! Po banánové slupce! Nenapadlo by mě, že to kdy uvidím. Myslel jsem, že se to děje jen v komiksech... Musel jsem kvůli tomu jet tak daleko? Můj pobyt právě získal smysl."... celý text
Asfalt
2009,
Štěpán Kopřiva
Hm. No. Bizár. Tak od půlky vlastně nevím, proč že to poslouchám. Rychlopalba se mi líbila, ale tohle se se mnou nějak notně minulo. A nebylo mi úplně jasný proč v pekle jsou koně Převalského.... celý text
Na voru RA přes Atlantik
1975,
Jurij Senkevič
Transatlantská migrace. Stavby ve tvaru pyramid, použití kola, podobné hračky atd. v Africe i ve Střední/Jižní Americe a to ještě před objevnými plavbami Kryštofa Kolumba. Mohli dávní Afričané připlout do Ameriky, i když měli pouze plavidla vyrobená z papyru? Norský (nejen) dobrodruh a antropolog Thor Heyerdahl (autor např. známější knihy Ve znamení Kon-Tiki ) se rozhodl, že tuto myšlenku nejlépe ověří tím, že sestaví posádků z několika (převážně) vědců různé národnosti a zkusí s nimi přeplout Atlantik na papyrusovém voru/člunu/nevímjaktonazvat. Nakonec podnikli výpravy dokonce dvě - v roce 1969 na voru RA a v roce 1970 na RA II. Kniha popisuje plavbu na RA II z pohledu sovětského lékaře Jurije Senkeviče. Nebylo to úplně nejčtivější, ale neobvyklost výpravy to dost vyvažovala. Ocenila bych víc fotek nebo aspoň nákresů samotného voru (obzvlášť proto, že papyrus během plavby nabobtnává vodou, takže koncem výpravy už byla většina paluby klidně metr pod vodou, což by jistě bylo zajímavý vidět). Ale třeba se někdy podívám do Osla, kde je v Muzeu Kon-Tiki vystavený i RA II.... celý text
Co by můj syn měl vědět o světě
2017,
Fredrik Backman
Teda, pokud to čtou třeba i něčí synové, bylo by podle mě lepší vynechat ty jakkoliv nevážně myšlený kecy o tom, že když syn nemá rád fotbal, tak kvůli tomu syn, otec či oba skončí jako osamocení podivíni. I když mi to třeba vadí jen proto, se tím možná vysvětluje proč si někdy připadám jako osamocený podivín. Jinak to bylo miloučké a teda asi taky zavedu institut předjídla (= jídlo, které se jí před odchodem na společenskou akci pořádanou lidmi, kteří se domnívají, že polévka je jídlo a dokážou dvě a půl hodiny mluvit o své práci aniž by pozřeli víc než pár sušenek)... celý text
Náhle sami
2017,
Isabelle Autissier
Já nevím. Bylo to takový ,,meh". Miluju dobrodružný knížky, moře, čtení o přežívání v divočině atd., ale myslím, že mi nějak prostě nesedl autorčin styl. Ale co doporučuju, je rozhovor s autorkou na DVTV: https://video.aktualne.cz/dvtv/ztroskotani-k-mori-patri-prezila-jsem-diky-priprave-solove-p/r~9985e95e2f8911e88560ac1f6b220ee8/... celý text
