ZuzaP
přečtené 948
Strážkyně pramene
2014,
Emmi Itäranta
meh. Poměrně zajímavý dystopický svět zabitý po povrchu klouzajícím nepropracovaným příběhem. Ocitáme se ve světě, ve kterém se rozpustily ledovce a všechen sníh, voda je na příděl, za nelegální potrubí vás může popravit vodní stráž... takže bych tak nějak čekala/doufala, že se dozvíme, jak se to stalo. Ale nic. Což vlastně vystihuje celou knížku - pořád čekáte nějaký drama, že se dozvíte něco hlubšího... ale nic. Kromě nepropracovaně působícího příběhu dojem kazí i jisté nelogičnosti. Například totiž lidé v knize používají komunikátory na solární energii, ale na svícení si do luceren musí nachytat světlušky. Vesničané umírají proto, že si nemůžou léky rozmíchat ve vodě, ale nikomu není divné, že hlavní hrdinka normálně pěstuje ovoce a zeleninu. (view spoiler) Zajímavej je navíc postřeh, že až na otce hlavní hrdinky jsou zde všichni muži popsáni záporně, jakožto nositelé destrukce a zmaru. Snažila se autorka tak moc o vznosný a poetický jazyk, že jí nelogičnosti byly ukradený? Nebo si snad ani nevšimla?... celý text
Alfa a omega
2016,
Joe Hill (p)
Jednou se rozšoupnu, rezervuju si v knihovně za 60,- všechny díly najednou a přečtu si je v kratším časovém horizontu než při prvním čtení! První díl jsem četla v říjnu 2015, poslední v lednu 2019. Stále netuším jak a proč se mi to stalo, protože ta série je skvělá a famózně nakreslená. Mé technické já miluje hlavně nákresy Klíčova na vnitřní straně desek.... celý text
Elon Musk
2015,
Ashlee Vance
Tohle si kromě poslechnutí asi budu muset i přečíst. Moje vědomosti o Muskovi byly před poslechnutím dost vágní - nějakej bohatej týpek s Teslou a SpaceX. Bylo proto zajímavý sledovat co zažil Musk před Teslou a SpaceX, jak proč vlastně obě firmy vznikly a jaké během toho byly vzestupy a pády jejich i samotného Muska. Kniha se totiž nevěnuje jen Muskovým firmám, ale i jeho osobnímu životu - jeho dvěma ženám a pěti dětem, na které měl první manželce po rozvodu podle rozhodnutí soudu platit 80k dolarů měsíčně. Doufám, že se za pár (desítek) let dočkáme pokračování o dalších částech Elonova života.... celý text
Němci
2012,
Jakuba Katalpa (p)
Uf! Je to o válce a přesto vlastně zas tolik není. Nebo jsem jen moc zvyklá na válečný romány odehrávající se na frontě nebo v koncentráku. Tenhle ale začíná rokem 2002, kdy hlavní hrdince umírá otec Konrad. Otázkou ale je, jestli na pohřeb pozvat i Němce. Tedy neznámé příbuzné z Německa. Konradova matka totiž těsně po válce odešla do Německa, kde si pořídila rodinu, zatímco měsíčního Konrada nechala v Praze. Pro Konrada tak - poté, co se toto dozvěděl - vždy byla jen sviní. Pro hlavní hrdinku to byla korespondenční babička Rissmanová, od které jen z Německa chodily balíčky sladkostí, ale kterou nikdo nikdy neviděl. Proto teď chce o babičce Rissmanové zjistit víc - co prožila a co ji přinutilo opustit nemluvně v cizí zemi? (Nemějte to rozečtený dva týdny jako já, protože se v knížce objevuje poměrně dost postav - některé jsou důležité půlku knihy a jiné třeba jen dva odstavce a já si tak dva týdny po rozečtení někdy nebyla jistá, jestli jsme se s někým v příběhu už potkali, nebo jestli je to postava dvouodstavcová.)... celý text
Nejčistší rasa: Jak Severokorejci vidí sami sebe a proč je důležité to vědět
2013,
Brian Reynolds Myers
Asi nejzajímavější knížka o Severní Koreji, co jsem kdy četla. A pokud budeme všemu věřit, tak i nejpřínosnější. Myers totiž analyzuje jak severokorejci vidí sebe i svět, jak vzdáleny jsou jejich postoje od myšlenek komunismu či konfucianismu (ke kterým jsou ale často řazeni) atd. Na začátku knihy autor uvádí i stručnou historii Severní Koreje, včetně nedostatků či změn ve verzi historie oficiálně předkládané v Koreji. Trochu otravné jsou občasné poznámky o tom, co ostatní autoři uvádí špatně, zatímco tady je to konečně správně, ale pokud je tomu skutečně tak (čemuž by napovídalo autorovo vzdělání a několikastránkový seznam použitých zdrojů), pak chápu autorovo nutkání to zmiňovat. Pokud se aspoň trochu zajímáte o Severní Koreu, přečtěte si to.... celý text
Fukušima I poté
2015,
Vladimír Wagner
Podrobný popis havárie a toho, co po ní následovalo. Někdy až příliš podrobný, často ale velmi zajímavý (už po čtyřiceti stránkách jsem všechny kolem štvala citováním zajímavých úryvků). Dále se zde dočtete např. o principech různých typů jaderných reaktorů, jak vypadá kontejnment, jak probíhá dekontaminace zasažených území, jaké jsou rozdíly nebo podobnosti mezi havárií ve Fukušimě a v Černobylu. jaké je zdravotní ohrožení, jaká je budoucnost japonské jaderné energetiky nebo jak Fukušima ovlivnila energetiku světovou. Knížka obsahuje mnoho grafů, schémat a fotek. Na začátku mě asi nejvíce zaujal popis nehod v japonském jaderném průmyslu před Fukušimou (při žádném nedošlo k úniku radioaktivních látek - v prvním případě uniklo cca 700 kg sodíku ze sekundárního chladícího okruhu, což mělo za následek velký požár. Ve druhém chtěli v závodě na obohacené palivo obohacovat víc než obvykle, nikomu to neřekli a nenapadlo je, že když budou mít najednou 16 kg uranu obohacenějšího než jsou zvyklí, hrozí trošku průser. A ve třetím případě čtyři lidi zabila horká pára proto, že 27 let nikdo nekontroloval jestli trubka parovodu náhodou nerezne a neztenčuje se její stěna.). „Například předčasné odstavení jaderné elektrárny San Onofre [...] způsobilo v Kalifornii vzrůst emisí při produkci elektřiny o 35 %.“ „Počet obětí na jednotku produkované elektřiny v uhelných elektrárnách daleko přesahuje situaci v oblasti hydroelektráren a o mnoho řádů situaci v jaderné energetice. [...] Pokud se dělají seriózní studie počtu obětí na jednotku vyrobené energie, vychází jaderný zdroj jako jeden z nejbezpečnějších.“ „V Evropě je pak největším neštěstím [co se protržení přehrad týče] havárie přehrady Vajont v Itálii v roce 1966, která měla okolo 2000 obětí. Itálii postihla i další havárie kaskády přehrad s několika stovkami obětí. I tak si však italská veřejnost nevynutila zákaz stavby přehrad, ale zákaz stavby jaderných elektráren.“ „Stejně tak [jako si autista ve filmu Rain Man pamatuje letecké nehody] si každý pamatuje všechny tři velké jaderné havárie. Už jen málo lidí má představu, kolik měla každá z nich reálně obětí. A jen minimu lidí říká něco název Vajont nebo Pan-čchiao a řada dalších katastrof spojených s přehradami, které vedly k velkému počtu obětí. A tak není problém vyvolat u lidí pocit, že jaderná energetika je mnohem větším rizikem než využití vody.“ „Odstavení jaderných bloků má na Japonsko značné ekonomické a ekologické dopady. Zatímco ve fiskálním roce 2010 bylo z dovezených fosilních paliv vyrobeno pouze 62 % elektřiny, ve fiskálním roce 2012, kdy bylo minimum využití jaderných bloků, to bylo 92,2 % a ve fiskálním roce 2013 pak 88 %. Před havárií dodávaly jaderné elektrárny zhruba 27 % japonské elektřiny. Dodatečné náklady na fosilní palivo, které nahrazuje jaderné zdroje při výrobě elektřiny, jsou 35,2 miliard dolarů ročně. [...] Japonsko je exportní země a dodatečný dovoz paliv i zhoršení konkurenceschopnosti růstem ceny elektřiny se dramaticky projevily v jeho obchodní bilanci. Zatímco v roce 2010 dosáhlo přebytku 65 miliard dolarů, v roce 2011 mělo deficit 25 miliard dolarů, v roce 2012 pak už deficit 68 miliard dolarů a v roce 2013 dokonce 112 miliard dolarů. Jak si lze všimnout, je poslední hodnota srovnatelná s celkovými náklady na likvidaci škod po havárii. A to šlo o dopad nevyužívání jádra na japonskou ekonomiku za jeden rok. Lze tak vidět, že využití jádra bylo od sedmdesátých let do značné míry tvůrcem prosperity Japonska. A Japonsko se svými geografickými, geologickými a surovinovými podmínkami bez využití jaderných elektráren jen velmi těžko zůstane průmyslovou velmocí a udrží si životní úroveň, na jakou jsou Japonci zvyklí.“... celý text