Vyhledávání v diskuzi
Témata diskuze:
Příspěvky v diskuzi:
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Anketa středeční, pohádková.
Vánoce jsou pohádkové, ať chceme nebo ne, je jich plný televizní program a všechny ty zvyky kolem - lití olova, šupina pod talířem, krájení jablka... A když se vydaří počasí, padá lehký snížek, krb praská (nebo ústřední topení, to je fuk), prostě je to "jiný" čas, kdy je člověk náchylnější uvěřit.
Proto se ptám, jak jste na tom s literárními pohádkami vy?
a) Nezájem, z toho jsem už věkem pryč.
b) Občas si nějakou přečtu.
c) Čtu potomkům.
d) Je to příjemná nostalgie, takže ano, čtu.
Přiznám se, že pohádky mám pořád rád. Ať už ty klasické, stokrát omleté, které čtu opravdu z nostalgie, tak ty novější, méně známé. Vždyť i spousta fantasy jsou vlastně pohádky. - Zobrazit vlákno diskuze
Poznejte knihu podle první věty:
Něco snadnějšího, ať se to trochu rozproudí:
'Sherlock Holmes si vzal z rohu krbové římsy svou lahvičku a z pěkného marokénového pouzdra vyňal injekční stříkačku.' - Zobrazit vlákno diskuze
HRAVÁ PÍSMENKA (princip přesmyčky):
Další várka příkladů:
a) ŠEV - VEŠ; DIV - VID; KRB- BRK; ŠARM - MARŠ; STOH - HOST; KOŠ - ŠOK; DĚKAN - DANĚK; HADR - HRAD;
b) ATLAS - SALTA;
c) DROBY - BRODY; KORBY - KOBRY - BROKY; BORY - ORBY;
Kdo se připojí? - Zobrazit vlákno diskuze
Zajímavá a neobvyklá přirovnání nebo úsloví, i nářečná:
Tak to přirovnání o krbových kamnech a hoření mě teda dostalo, to jsem vůbec netušila že při hledání nákupu krbových kamen na něco takového narazím a u toho utrácení peněz se budu cítit tak spokojeně, to jste mě teď teda příjemně skutečně překvapili, jen co je pravda. - Zobrazit vlákno diskuze
Poezie ze šuplíku:
A zas je smutna bludička,
když sama stojí pod jabloní,
rodina si ji nehýčká,
kamarád slzu neuroní.
Do domku vejde, u krbu
bude pít nejlevnější whisku
a trápit se pro Kotrbu,
co před láskou dal přednost zisku.
Po rybníce teď labuť pluje,
ve vodě drobných rybek rej,
větérek lehce pofukuje
a bludičce už je zas hej,
hladinu drobné vlnky čeří
a smutek zmizel mezi keři… - Zobrazit vlákno diskuze
Uhodněte dětskou knížku (hra pro děti i dospělé):
O zvířátkách pana Krbce ? - Zobrazit vlákno diskuze
Poznejte knihu podle první věty:
Před obloukem mariabronnské klášterní brány, spočívajícím na dvojitých sloupcích, stál těsně u cesty kaštan, osamělý syn jihu, přinesený sem před dávnými léty jedním poutníkem z Říma, jedlý kaštan silného kmene; jeho koruna se něžně skláněla nad cestu, za větru zeširoka oddechovala, na jaře, když se už všechno kolem zelenalo a i klášterní ořechy se obalily svým načervenalým mladým listím, nechával ještě dlouho na své listy čekat, a až někdy v době nejkratších nocí vyrazil vzhůru z chomáčů listů matné, bělozelené paprsky svých cizorodých květů, jejichž trpká, silná vůně tak rozněcovala i skličovala, a v říjnu, když už ovoce i hrozny byly sklizeny, shazoval v podzimním větru ze žloutnoucí koruny své ostnaté plody, kterým se ne každý rok podařilo dozrát a o něž se hoši z kláštera prali, a sub-prior Řehoř, pocházející z Vlach, je pekl v krbu ve své jizbě. - Zobrazit vlákno diskuze
Poznejte knihu podle první věty:
'Měl jsem milou společnost. Proti mně u masivního renesančního krbu seděla Venuše, ale ne snad nějaká dáma polosvěta, která by pod tímto jménem vedla válku proti nepřátelskému pohlaví podobně jako mademoiselle Kleopatra, nýbrž skutečná bohyně lásky.' - Zobrazit vlákno diskuze
Co byste raději:
Ve spacáku.
Oheň táborový nebo v krbu? - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Kůň za krbovou římsou - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Horko domácího krbu - Zobrazit vlákno diskuze
Co byste raději:
King.
Cist si o letni dovolene u vody s drinkem nebo
s kakaem/cajem v podzimni vecer u krbu, kdyz venku prsi..? - Zobrazit vlákno diskuze
Prvá veta v knihe na rozčítanej stránke:
Znovu zůstala přes noc v polovině týdne po zkoušce a připadalo jí zvláštně uklidňující, když seděla a četla si u ohně v krbu,zatímco Booth známkoval písemné práce. (Nora Roberts- Na jménu nezáleží) - Zobrazit vlákno diskuze
Prvá veta v knihe na rozčítanej stránke:
"Kdo byla první nevěsta, která do tohohle domu přišla, kapitáne Jime?" zeptala se Anna, když se po večeři usadili ke krbu.
(L. M. Montgomery - Annin vysněný domov) - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
O zvířátkách pana Krbce - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Udírny a zahradní krby - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
O zvířátkách pana Krbce - Zobrazit vlákno diskuze
Knihy, po kterých pátrám - poraďte:
Pokusím se taky zapátrat po knize, i když nevím, jestli to opravdu kniha je, nebo je to jen vymyšlený kousek povídky....
V knize Velká kniha příběhů pro XXI. století je povídka Váhy a míry (autorka Jodi Picoultová), a v ní čte maminka malé holčičky z dětské knížky příběh, který začíná slovy:
Ve velkém zeleném pokoji byl krb a červený balónek a obrázek krávy, jak přeskakuje Měsíc.
Moc ráda bych knížku, která takto začíná, našla a dozvěděla se víc.... :-) - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Horko domácího krbu - Zobrazit vlákno diskuze
Které slovo ve slovenštině a nebo v češtině vám dělalo problém v tom, že jste nevěděli co znamená?:
krb, korbel, velbloud, rampouch.... - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Horko domácího krbu - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Grily, krby, udiarne - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Večery u krbu - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Pokud jsem na někoho ve zprávě zapomněla, je to pro něj, a pro ostatní taky:
Oheň v krbu tiše praská, v našich srdcích klid a láska. Z oblohy se sype sníh, vločky tančí v závějích. Kouzelné Vánoce a šťastný nový rok. - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
Ano, správně, je to Antonín Sova. Jarče 60 děkuji za odpověď a ráda předávám slovo.
Báseň se jmenuje "Než rozžhnu" a je ze sbírky Květy intimních nálad), ale bohužel nemohu vyhovět prosbě ji tu osobně zarecitovat:-) - od Antonína Sovy zvládnu pouze "Sloky o mládí", které jsem se kdysi musela učit nazpamět na střední škole a stále je to v mé hlavě ještě přítomné. Dovolte mi tedy zde zmíněnou báseň namísto recitace pouze ocitovat - možná Vám přivodí hezkou předvánoční náladu.
Než rozžhnu
Než rozžhnu - v záclony svit luny padá
jak v napadlý sníh do polí a v lada,
i staré housle na stěně jak živy
vrou paprsky. Vzduch teplý, vlažný, snivý.
Já cítím, Vánoce se přibližují,
jdou s větry suchými, jež prudce dují,
se sanicí, jež šumí v zmrzlém sněhu,
s vánočním rohem, jehož slyším něhu.
Tu zatoužím po knize obrázkové,
rytiny prohlížet, obrazy nové,
a starých mistrů díla proslavená.
Tu poslouchám, na krbu kterak sténá
a kvílí jablek píseň polotichá,
můj doutník šedomodrý kouř jak dýchá,
a květy v oknech vadnou, podřimují.
Já cítím, Vánoce se příbližují." - Zobrazit vlákno diskuze
11. Kniha, která má na obálce strom:
já určitě Horko domácího krbu https://www.databazeknih.cz/knihy/horko-domaciho-krbu-236950 - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Teď to bude také rodinné, ale z mnoooohem starší doby....
Mezi postavami velkého eposu byla poněkud upozaděná, a to nejen muži, a tak vypověděla (prostřednictvím současné autorky) vlastní příběh, staro-nově, po svém. Její jméno všichni znají, stala se dokonce symbolem jedné vlastnosti důležité pro klid rodinného krbu. (Ale kdo ví, jak to vlastně všechno bylo...) - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Často se zaplétám do diskusí ještě spletitějších, než jsou cesty v Inchy, jako například jaká je skutečná podstata přízraků, ale jindy říkám, stejně jako Sókratés, když mu přednesli učený názor o nymfě z Ilissa: „Obecné mínění mi docela stačí.“ Když mám náladu, věřím, že celá příroda je plná lidí, které nemůžeme vidět, a že někteří z nich jsou šerední či pitvorní, někteří zlí a hloupí, ale velmi mnoho krásných nade všechny, které jsme kdy viděli, a ti nejsou příliš daleko, když procházíme příjemnými a tichými místy. Dokonce už když jsem byl chlapec, nikdy jsem neprocházel lesem bez pocitu, že se kdykoli mohu setkat s někým nebo něčím, koho nebo co jsem dlouho hledal, aniž bych věděl, koho nebo co hledám. I teď občas prozkoumávám každý malý koutek kdejakého ubohého mlází a takřka úzkostlivě přitom našlapuji, tak hluboko ve mně ta představa zakořenila. Vy se také setkáváte s podobnou obrazotvorností, nepochybně někde, kde ji má vaše panující hvězda; Saturn vás zavádí do lesů nebo Měsíc možná na mořský břeh. Zcela jistě nebudu věřit, že nic není v západu slunce, kde si naši předkově představovali mrtvé, následující svého pastýře slunce, nebo nic než nějaká neurčitá přítomnost, dojímavá tak málo jako nic. Pokud krása není cestou ven ze sítě, do které jsme byli při narození chyceni, nebude dlouho krásou a my budeme raději sedět doma u krbu a vykrmovat líné tělo nebo běhat sem a tam v nějakém pošetilém sportu než hledět na nejkrásnější podívanou, kterou vždy tvoří světlo a stín mezi zelenými listy.
Tenhle autor asi právem získal Nobelovu cenu. - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
"V Ultharu, jenž leží za řekou Skai, prý nikdo nesmí usmrtit kočku. Když se upřené dívám na kočku sedící a předoucí u mého krbu, jsem ochoten tomu věřit, neboť kočka je tajemná a má blízko k podivným úkazům, jež lidé nevidí. Kočka je duší starobylého Egypta, to ona přenášela příběhy ze zapomenutých měst v Meroe a Ofiru. Je spřízněna s vládci džungle a zdědila tajnosti důstojné a zlověstné Afriky. Je sestřenicí Sfingy a promlouvá jejím jazykem, ale poněvadž je starodávnější než Sfinga, pamatuje to, co ona již zapomněla."
(H. P. Lovecraft: Ultharské kočky) - Zobrazit vlákno diskuze
Mnichovská zrada:
Dobré podoledne! Sobotní historické okénko, pokud bude zájem , může být i pravidelné!
Dopis Anny Jaroslavny, královny Francie, jejímu otci.
Dojmy z Paříže.
"Buď zdráv, můj milovaný tatínku! Píše ti, knížeti celé Rusi, tvoje věrná dcera Anečka, Anna Jaroslavna Rjurikovič, která je nyní francouzskou královnou.
A kam jsi ty mě hříšnou poslal? Do páchnoucí díry, do Francie, do městečka Paříže, tak neladného!
Říkal jsi: Francouzi jsou chytrý národ, ale oni ani kamna neznají. Jakmile začne zima, začnou topit v krbu. Z něj jsou saze po celém paláci, kouř po celé místnosti, ale není tam ani kapka tepla. Jen ruskými bobry a soboly se tady zachraňuji.
Jednou jsem zavolala jejich zedníky, začala jsem jim vysvětlovat, co to jsou kamna. Kreslila a kreslila jsem pro ně plány - nechápali vysvětlování, a tím to skončilo. „Paní,“ říkají, „to je nemožné.“ Odpovídám: „Nebuďte líní, jděte na Rus, u nás máme v každé místnosti dřevěného domu kamna, ne jako v kamenných palácích.“
A řekli mi: „Paní, nevěříme. Že v domě byla skříň s ohněm a že tam nebyl žádný oheň? Ne, ne! “ Přísahala jsem jim. Říkají: „Vy Rusové, jste barbaři, Skytové, Asijci, toto je takové vaše čarodějnictví. Podívej, paní, neříkej to nikomu kromě nás, jinak nás i s tebou upálí na hranici! “
A oni jedí, tatínku, víš co? Nebudeš věřit - žáby! I obyčejní lidé v naší zemi by se styděli vzít takové věci do úst, a u nich to jí vévodové a vévodkyně, a ještě si to pochvalují.
Jedí také kotlety. Vezmou kousek masa, potlučou ho kladivem, osmaží ho a sní.
Jejich byzantské lžíce jsou pro ně stále novinkou, a benátské vidličky nikdy neviděli.
Jednou jsem vzala a uvařila kuře pro svého manžela, krále Henrycha. On si přímo ruce olízal. "Ankor! - křičí. - Ještě!"
Já jsem mu připravila další. Znovu zakřičel: „Ankor!“ Řekla jsem mu: „Bude tě bolet žaludek!“ On: „Kes-kyo-se? - Co to znamená?“ Vyprávěla jsem mu o Klaudiovi Galenovi. A on říká: „Ty jsi čarodějnice! Podívej, nikomu to neříkej, jinak nás římský papež nechá upálit na hranici.“
Jindy říkám Henrychovi: „Dovolte mi naučit vaše šašky inscenovat Alexandreidu.“ On: „Co je to?“ Říkám: „Historie válek Alexandra Makedonského.“ - "Kdo to je?" Vysvětlil jsem mu Antisthena mladšího. Řekl mi: „Ach, ne-ne! To je nemožné! Jedna osoba nemůže dobýt tolik zemí! “ Pak jsem mu ukázala knihu. Znechuceně sebou trhnul a řekl: „Nejsem kněz, abych tolik četl! V Evropě neumí číst ani jeden král. Podívej, nikomu to neukazuj, jinak tě moji vévodové a hrabata rychle zabijí dýkami!“
Tak takový je tady život, tatínku.
A také k nám přišli Saracéni (Arabové). Nikdo, kromě mě, nemluví saracénským jazykem, královna se musela stát překladatelkou, vévodové a hrabata dokonce zuby skřípali. Nebojím se jich, moji Varjagové jsou stále se mnou.
Něco jiného je děsivé. Tito Saracéni vynalezli alkugl (arabsky - alkohol), je ještě silnější než naše domácí pálenka a medovina, natož polská vodka.
Proto ti píši, tatínku, píši, aby tohoto alkuglu nepřišel do Ruska ani jediný sud. Není od Boha! Jinak to bude smrt pro ruského člověka.
Ukláním se ti na rozloučenou, jsem tvoje věrná dcera
. - Zobrazit vlákno diskuze