• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Pavel Pospíšil

Moje cesta k Michelinu

„Pavel Pospíšil jedna česká ikona našeho gastronomického nebe ( Sapík, Pohlreich, Kašpárek, Punčochář, Šubrt, Nodl atd. ) . Pavel ač úspěšně glosuje české dění na talíři (kolikrát s Pohlreichem v Ano šéfe!) , tak z knihy jsem mírně rozpačitá klouže po povrchu nejde do hlubky jako Sapík nebo Pohlreich. Knihu jsme získala ve výprodeji za 49,- z původních 499,- . Nemůžu se však zbavit pocitu jakoby snad životpis/kuchařka/cestopis byl spíchnutý horkou jehlou .“... celý text
— JancaMia

---

Moje cesta k Michelinu

„Na knihu mám dost podobný názor jako Podravka. Fotky jídel jsou opravdu jak ze 70. let, kdybych si z nich měla vybrat, co si dám na jídlo, tak bych teda hodně váhala. A stejně jako již citovaný recenzent bych uvítala hlubší analýzu kuchařského řemesla a také více vzpomínek na autorovy profesní začátky. Jinak to bylo čtení zajímavé, přestože jsem opravdu čekala více povídání než receptů.“... celý text
— Marisol

---

Moje cesta k Michelinu

„Nechci nijak snižovat kvality Pavla Pospíšila, ale ty literární přece jenom nebudou takové terno. Prvního českého nositele michelinské hvězdy znám jako trefného glosátora gastronomického prostředí, jenž má bohaté zkušenosti s vařením i s vedením úspěšných podniků. Proto jsem čekal o něco hlubší analýzu kuchařského řemesla, která by mohla být zároveň úvahou o proměně restauračního byznysu za posledních padesát let. Bohužel kniha nabízí jen útržkovité vzpomínky na to, co všechno autor vyhrál za soutěže nebo kolik má kamarádů. Druhá polovina memoárů se skládá s Pospíšilových receptů. U nich je alespoň dodržena určitá smysluplnost, že když je vzpomínáno například Španělsko, tak následují receptury k němu vztahující se. Ale i tato část má své nedostatky. Na začátku je poznamenáno, kolik dalo vytvoření knihy práce. Zajímalo by mě, zda v roce 2018, kdy dílo vyšlo, měli autoři povědomí o tom, že existují kvalitní fotoaparáty či grafické programy. Je pak úsměvné sledovat fotky pokrmů, jež byly vyfoceny snad na kalkulačku a obecně vypadají dost retro. Jak kdyby je opravdu fotili někdy v sedmdesátkách ve Východním Německu. Ještě úsměvnější je to v kontextu toho, že sám pan kuchař se považuje za výtvarně velmi nadaného a sděluje nám ostřílené pravidlo o tom, že hosté jedí i očima. Možná vařil v očním sanatoriu. Nuže, příště by to chtělo méně poplácávání po vlastních zádech a více se zaměřit na obsah sdělení a vizuální úpravu, byť velmi dobrých, receptů. Ono se ne nadarmo říká, že fotky dělají půlku úspěchu každé kuchařky.“... celý text
— Podravka

---

---

Moje cesta k Michelinu

„Super kuchařka a super recepty.. mňam“
— Elany