Koka diskuze

Kdo o kom toto napsal?

"Jak si ji prohlížely! Jako nějakou strašnou, nepochopitelnou zvláštnost. O čem asi vykládá s takovým zápalem tomu druhému, myslila si, pozorujíc jakési dva chodce. Cožpak můžeme druhému člověku vykládat, co cítíme? Chtěla jsem všecko povědět Dolly, a dobře, že jsem jí nic neřekla. Jakou radost by měla z mého neštěstí? Nedala by to najevo. Ale jejím hlavním pocitem by byla radost, že jsem potrestána za rozkoše, které mi záviděla. Kitty, ta by měla ještě větší radost. Vidím do ní skrznaskrz! Ví, že jsem byla k jejímu muži roztomilejší, než je zvykem. Teď žárlí a nenávidí mě. A k tomu mnou opovrhuje. Pro ni jsem nemravná žena. Kdybych byla nemravná žena, dokázala bych, aby se její muž do mne zamiloval … kdybych chtěla. A vlastně jsem chtěla. Tenhle je spokojen sám se sebou, pomyslila si o tlustém červeném pánovi, který jel proti ní, v první chvíli ji považoval za známou a nadzvedl lesklý klobouk nad lysou lebkou, až potom si uvědomil, že se zmýlil. Myslil si, že mě zná. Ale zná mě zrovna tak špatně, jako kdokoliv jiný na světě. Ani já sama se neznám. Znám své choutky, jak říkají Francouzi. Tihle by rádi tu špinavou zmrzlinu. To vědí najisto, myslila si při pohledu na dva hošíky, stojící před zmrzlinářem, který si sundal kbelík s hlavy a otíral si cípem ručníku zpocený obličej. Všichni bychom rádi něco sladkého, dobrého. Když není cukroví, tak aspoň špinavou zmrzlinu."

(Nápovědy dám až po třech nesprávných odpovědích. Vítěz má právo - a doufám, že toho práva využije - na další úryvek-hádanku.)

Ano, veslo přebírám a za chvíli sem vložím svojí hádanku.
(Děkuji, kní, za skvělý nápad! To je hra, jaká se mi líbí, a doufám, že řetěz jen tak hned nebude přetržen! )

Umberto Eco: Jméno růže

tyflopedie, optimismus, dermatomykózy, dermatovenerologie, sexuálně přenosné nemoci

- všechno de sebe zapadá, ale co u toho dělá ten optimismus?!

Gregus už má totemu dost a zdržuje se většinou ve stanu. Za pomoci stohu novin, které jsou tu připravené na podpal, a s několika drobnými radami od opilého Düsseldorfa se Gregus, proboha, naučil číst. Je strašlivé, jak je píle zakódována v genech. Nelze ji zastavit. Najde si vlastní cestu. Jako voda vyvrací překážky v cestě a dostává se tam, kam chce. Pro mě je tohle poslední kapka. Jestliže se Gregus naučí číst už jako čtyřletý, bude se, než se naděju, zabývat rovnicemi druhého a třetího stupně. Je třeba ho zastavit. Jeho píli je třeba odříznou u kořene. Gregus nesmí dolů do civilizace. Bude v lese se mnou. A já začnu topit březovou kůrou. Noviny hned spálím, takže až bude chtít Gregus číst dál, bude si muset psát texty sám. Bude je muset vyřezávat do kůry nebo používat krev. To ho chuť ke čtení přejde, myslím si.
*
Erlend Loe: Doppler

Čestné doktoráty Umberta Eca:

1985 - Doctor Honoris Causa, Katholieke Universiteit Leuven, Belgium.
1986 - Doctor Honoris Causa, Odense University, Denmark.
1987 - Doctor Honoris Causa, Loyola University, Chicago.
1987 - Doctor Honoris Causa, State University of New York.
1987 - Doctor Honoris Causa, Royal College of Arts, London.
1988 - Doctor Honoris Causa, Brown University.
1989 - Doctor Honoris Causa, Université de Paris, Sorbonne Nouvelle.
1989 - Doctor Honoris Causa, Université de Liège.
1990 - Doctor Honoris Causa, Sofia University, Sofia, Bulgaria.
1990 - Doctor Honoris Causa, University of Glasgow.
1990 - Doctor Honoris Causa, Unversidad Complutense de Madrid.
1992 - Doctor Honoris Causa, University of Kent at Canterbury.
1993 - Doctor Honoris Causa, Indiana University.
1994 - Doctor Honoris Causa, University of Tel Aviv.
1994 - Doctor Honoris Causa, University of Buenos Aires.
1995 - Doctor Honoris Causa, University of Athens.
1995 - Doctor Honoris Causa, Laurentian University at Sudbury, Ontario.
1996 - Doctor Honoris Causa, Academy of Fine Arts, Warsaw.
1996 - Doctor Honoris Causa, University of Tartu, Estonia.
1997 - Doctor Honoris Causa, Institut d'études politiques de Grenoble.
1997 - Doctor Honoris Causa, Universidad de Castilla-La Mancha.
1998 - Doctor Honoris Causa, Lomonosov University of Moscow.
1998 - Doctor Honoris Causa, Freie Universität, Berlin
2000 - Doctor Honoris Causa, Université du Québec à Montréal, Quebec.
2002 - Doctor Honoris Causa, Hebrew University, Jerusalem.
2002 - Doctor Honoris Causa, University of Siena, Siena.
2007 - Doctor Honoris Causa, University of Ljubljana, Ljubljana, Slovenia.
2008 - Doctor Honoris Causa, Uppsala University, Uppsala, Sweden.


UK se předce nebude opičit po takových učilištích, které vznikly někdy i stovky let později a ani nemají tu vědeckou tradici, že?! :-)

Jsem ve svém Profilu, v Knihovně a vpisuji si poznámky k jednotlivým knižním titulům. Ať jsem na jakékoliv straně knihovny, po uložení poznámky mě to vždy vráti na stranu první. Nešlo by s tím něco udělat, abych po vložení poznámky ke knize byla opět rovnou na té stráce Knihovny, na níž je kniha, ke které jsem poznámku vkládala?

Správne "po slovensky" je to po nemecky - literárna teória využíva nemeckú terminoloógu, podobne ako hudobná veda používa taliančinu.
Ale tá moja vstupná otázka nebola útokom, tak sa netreba brániť :-) .
Sie-forma čiže vykanie - to nechápem! Aj keby celá kniha bola napísaná tak, že rozprávač komusi vyká ("a vy, milostivá pani, čo myslíte, ako to bolo ďalej?", "viete, koľko stojí chleba?", "vy také dačo nedokážete!" a pod. ), tak to nerieši otázku kto je rozprávačom? Ich-forma - hovorím ja (bol som, videl som, túžila som, omdliem, kričím, zavolám mu, ...) alebo er-forma (Manuela toužila spatřit Josého, ale Octávio jí v tom zabránil .... ach!!!).
Ale Sie? Ako? Pošlite mi, prosím, do pošty na Profilu krátky úryvok.

Venezia, z čoho usudzuješ, že "veľa ľudí nemá rado ich-formu" ? Nič také som si v komentároch nevšimla. Myslím, že rozprávanie v 1. os. j. č. je práve tou najpresvedčivejšou formou, lebo dokáže navodiť pocit priameho svedectva, autenticity vnútorných stavov rozprávača, dej pôsobí ako "z prvej ruky". Problémom však je, že jednak túto formu nie všetci autori dokážu presvedčivo zvládnuť, a tiež je to forma zväzujúca - odkrýva myšlienky rozprávača, ale nedá nazrieť do hláv iných postáv a neumožňuje opísať prostredie a udalosti, pri ktorých rozprávač nie je prítomný - jedine, že mu ich niekto reprodukuje.
Veľmi sa mi v jednej knihe (Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc) zapáčila "wir-forma" (aby sme zostali pri tej nemeckej terminológii): Rozprávač vystupuje ako akýsi dedinský kronikár, hovoriaci výhradne v 1. osobe množného čísla - akože za celú pospolitosť ("nemáme u nás ve vesnici ani kostel ani hřbitov", "pracovala jako prodavačka - chodili jsme k ní pro mléko"), ale súčasne aj ako akési božie oko, ktoré vidí do kuchýň, postelí i hláv všetkých postáv, vypočuje a čitateľovi zreprodukuje aj tie najintímnejšie dialógy, ale sám v žiadnej scéne nevystupuje, pozná obsah súkromnej korešpodencie aj hnutie mysle každého. (Tú knihu vrelo odporúčam nielen pre zaujímavý naratívny postup, ale má aj iné kvality!).
Osobne si myslím, že len zlomok čitateľov vôbec vníma také "fajnovosti", ako je autorom zvolený postup rozprávania, ale možno ma nasledujúce diskusné príspevky vyvedú z omylu.

Dnes v DK přibyly minimálně dva komentáře ke knihám, jejichž sledování mám nastaveno. Ani do Zpráv ani do Upozornění jsem však o tom avízo nedostala. Je něco té funkci? Onemocněla, nebo je jenom dočasně mimo provoz, nebo přestala úplně fungovat? Měla bych si sledování komentářů a diskusí ke knihám nastavit opětovně?

Pavlikruza - nerouhejte se!!! Váš návrh je skvělý, kromě slova "marodit"; marodím už rok, čtu jak sjednaná, ale docela bych to vyměnila za nečtení. Nechtějte marodit, aby se vám to nesplnilo!!!

to Azizi: isteže nie je zbytočné sem ešte prispievať - možno tie rady budú inšpirujúce pre niekoho iného. Ja som však svojím príspevkom spochybnila dve veci: Očakávať, že cudzí ľudia mi poradia nejakú jednu knihu a tá mi ukáže v živote smer, ktorý vo svojich 22 rokoch nemám - to považujem za nereálne, smiešne a pre vysokoškoláka za nedostojné. I keď, možno - to treba pripustiť - v prípade, že dal na radu "knedlik", tak odišiel sadiť stromy a na nejaké čítanie kníh sa už dávno vykašľal.
Tým druhým povzdychom som akosi reagovala na dosť frekventovanú situáciu, a síce že niekto sa tu na niečo pýta, čosi hľadá a - takmer ako z Coelha :-)) , - celá družina užívateľov DK sa spojí, len aby mu pomohla, poradila ("když něco velmi chceš, celý vesmír se spojí .... " - cha cha, cha! ). Málokedy sa však dozvieme, ako to dopadlo: vzal si ten iniciátor nového vlákna niečo z našich rád? Čo si vzala na dovolenku k moru tá slečna, ktorá sa o tom s celou členkou základňou DK radila? Čo kúpil svojej sestre - učiteľke dejepisu ten chalan, ktorý sa pýtal na nejaké dobré historické knihy pre svoju sestru - nečitateľku? atď ....
Je to ako v prípade kníh, ktorým chýba jasný koniec a čitatelia sa na to sťažujú vo vlákne "co mě na knihách dokáže nejvíce naštvat". :-)))

Joe ulehl na lůžko a zavřel oči, ale pocit naplnění, pocit, že své záležitosti urovnal sepsáním posledního dopisu, se nedostavoval. Zapálil si, zhluboka potáhl a snažil se oprostit od všech myšlenek a ulevit svému vědomí, aby byl připraven na zítřek nezatížený výčitkami, jež by ho mohly rozptylovat. Když dokouřil, otočil se na bok a chtěl usnout, ale v duchu pořád viděl modré, důvěřivé oko Škeble. Převaloval se ze strany na stranu a zkoušel se ukolébat, jak mu to kdysi poradila Rosa: představoval si, že se kolébá na černém voru plovoucím v černé, teplé laguně v temnotě tropické, bezměsíčné noci. V jeho nitru i všude kolem byla jen tichá, hřejivá prázdnota. Cítil, že se začíná nořit do spánku, klouzal do něj jako písek k hrdlu přesýpacích hodin. V tomto polovědomí se mu zdálo - ačkoli to nebyl pouhý sen, ale něco silnějšího, spíš vzpomínka, něco, čemu věřil - že Škeble uměl mluvit, že měl příjemný, klidný, tklivý hlas, kterým uměl vyjádřit své úvahy, nálady i starosti, a jemu teď slova mrtvého psa pořád zní v uších. Mohli jsme si toho tolik říct, pomyslel si. Jaká škoda, že mi to došlo až teď. Pak, zlomek vteřiny před tím, než by usnul, uslyšel v duchu ostré štěknutí a s bušícím srdcem se prudce posadil. Uvědomil si, co mu nedá spát a smířit se s možností smrti - že to není zrazená důvěra Škeble, ale láska někoho mnohem dražšího a vzdálenějšího.
*
Michael Chabon: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye

Je pěkné probudit se tady ve vesnici časně zrána. Ti, co bydlí nejblíž moře, mají věčně rozpohybovanou hladinu v okně pokoje, mohou se postavit s šálkem kávy na verandu, třeba i bosí, a naslouchat trošku skřípavému štěbetání kajek, krákavým podotknutím racků, šedojasná deska mraků se za bezvětří ani nepohne, moře sotva zašplouchá, jen malé vlnky na chvíli zatopí kameny, ale ty zase vykouknou, aby se mohly nadechnout. Je zbytečné na něco myslet, člověk prostě je, poslouchá, hledí vstříc světu, tichému jitru, světové velmoci se v takových chvílích mění v prach.
*
Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc

Uživatel "joma", který vložil původní dotaz, se dle informací z Profilu na DK zaregistroval 31.8.2012 a podruhé a naposled byl na DK 1.9.2012. Má ještě smysl mu radit? Snad už našel svůj životní cíl, nebo setrval na své pozici "knihy nečtu, nikdy jsem k tomu neměl vztah".
Vůbec - představa, že mladého muže, končícího vysokoškolská studia a nemajícího představu o své budoucnosti, dokážou najednou nasměřovat dvě tři knihy, je poněkud bláhová (i když vyloučit se to nedá). Škoda, že u tohoto vlákna (ani u mnoha jiných, podobných) se nedozvíme, jak to s tazatelem dopadlo a zda pomoc, rady jiných byly k něčemu.

Hodně mě štve parazitování některých vydavatelů knih, které byly zfilmované, na proslulosti a atraktivnosti filmu tím, že na obálku mrsknou foto nějakého pohledného hlavního představitele. Nejpříšernějším příkladem toho jsou vydání Velkého Gatsbyho - nejdřív obálky normální, pak s Redfordem, pak s di Capriem, kdo bude další? Ten kalkul, že návštěvník filmu si "rád přečte, co viděl“, považuji za ubohost a degradaci literatury, která obyčejně bývá primární (nejdřív kniha, až pak její filmové - častokrát k nepoznání posunuté - ztvárnění)!

Také mě štvou čtenáři, které štvou překlepy, chyby, omyly a přitom to benevolentně považují za něco, co „se může stát každému“, a blahosklonně nevidí v knize produkt, za který zaplatili, a tedy by jim mělo záležet na tom, aby byl bez vady. Shnilé ovoce se už lidé naučili reklamovat, proč ně vadnou knihu? Absence korektorů a nakladatelských redaktorů, kteří by knihu dotáhli do důstojné formy, je už velmi citelná (což dokazují i příspěvky přede mnou), a přitom čtenářská (zákaznická!) lhostejnost jí ještě prohlubuje. Jedině Obec překladatelů se udílením „anticeny“ Skřipec a Skřipeček snaží zachovat stavovskou čest a pozvednout upadající úroveň překladové nabídky alespoň poukazováním na zmetky. Zatím marně - snad žádný z usvědčených překladatelů nebyl vyloučen z knižní produkce.

Štve mě, že česká literární scéna nemá ostrého a nesmlouvaného literárního kritika typu Marcela Reich-Ranického, který byl vybaven takovou erudicí, že dokázal v SRN učinit z literatury věc veřejnou a jeho hodnotové soudy se staly proslulými.

Děkuji za další vylepšení. Skvělé je taktéž to, že číslíčko s počtem došlých zpráv je jaksi podsvícené, a tedy nápadnější, vhodné i pro nás, slepýše. Ještě kdyby ty blikavé reklamy tolik neblikaly a nepohybovaly se, nemohu se kvůli nim soustředit na text :-)

http://www.databazeknih.cz/knihy/molcho-140842

http://www.databazeknih.cz/knihy/sialenstvo-127718

http://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-2-136087

http://www.databazeknih.cz/knihy/lichy-strevic-81129

Dobrý den, barilacu,
upozorňujete, že Kafka není český autor. Jak to, prosím, vidíte s Milanem Kunderou, když tato DK jej vede mezi autory České republiky? A co Madeleine Albrigth - ta je na DK přiřazena ke státu zvanému Československo, i když její knihy je nutné do češtiny překládat. Myslíte, že je to all right? A co tak pražský německý žid Pavel Eisner, autor pocty češtině Chrám i tvrz? Ten by mohl být přijat do české literatury?

Kdysi vycházela v Odeonu edice, která se přímo jmenovala ČTENÍ NA DOVOLENOU:
http://www.databazeknih.cz/edice/cteni-na-dovolenou-179/strana-1 .
Většina tam vydaných titulů mě nikdy nezklamala.
Knižní zásoby na dovolenou doporučuji řešit takto: kupovat jen brožované a jenom v antikvariátech, kde si z těch banánových bedniček vyložených na ulici lze za á 5,- , max. á 10,- Kč vybrat úplné poklady. Předem počítat s tím, že knihu ušpiním, poliju, upatlám opalovacím krémem, zapomenu u lehátka a pod., proto zásadně vybírat tituly, které stojí za to přečíst, ale není nutné je mít trvale v knihovničce. Při odjezdu ponechat u recepce pro další uživatele, čímž v kufru vznikne volný prostor pro ouzo, komandarii, portské nebo jiné plody země a ducha (dle regionu). Přeji hezkou dovolenou!