Alix diskuze u knih
Martin666: Kniha na pochopení složitá není, zaleží ale, co od ní čekáš a jestli jsi na Kinga zvyklý. On do svých knih, mimo děsivých momentů, dává rád psychologii a to nemusí každého bavit. Zkus si knihu raději půjčit.
Aychend: Desgrez se naposledy neobjeví v knize Nezkrotná Angelika, ale v knize Angelika se bouří.
tyzik.cejka: Nechceš ten koment napsat znovu? O čem to vlastně píšeš, vždyť to nemá hlavu ani patu?
Četli jste, že teď konečně našli lebku Richarda III a vytvořili jeho pravděpodobný portrét? Vypadá docela hezky, ne? Knihu pana Kovaříka jsem sice nečetla, ale taky si myslím, že ho tudorovští kronikáři trochu zdémonizovali. Bylo by to docela pochopitelné.
opicejudy: Kniha není psaná ichformou, ale normálně ve třetí osobě!
Knihu jsem nečetla a číst nebudu, protože jen popis obsahu mne ohromil, stejně jako pistalku. Nepochybuji, že se najde mnoho a mnoho lidí, kteří knihu přečtou a snad se i pobaví. Mne to spíš děsí, protože si myslím, že se mají zachovávat určité hranice vkusu a nevkusu, což pan Viewegh zřejmě naprosto hodil za hlavu.
Taky myslím, že pan King pro peníze psát nepotřebuje. A kdyby, čtenáři by to poznali. Jeho to prostě baví a jeho fantazie ještě nedorazila k žádným hranicím. A pevně doufám, že ani nedorazí. Mimochodem, je mi velice líto, že teď a v tak mladém věku zemřel pan Duncan, představitel zázračného a obrovitého černocha ze Zelené míle.
Nechci se nikoho dotknout, ale bouře tam opravdu je, asi v polovině knížky, kdy se poprvé objeví dvojčata a ráno je v hale voda a písek po bouři. A jsou tam mokré stopy.
Není mi jasné, proč já mám doma jako autora pouze Thomase H. Blocka a v jiném vydání je i druhý autor, Nelson DeMille. A je to stejná kniha?
Myslím, že poslouží v jakékoliv době, protože všechny typy, které doktor Plzák popisuje, budou vždycky existovat. Hysterce je jedno, ve kterém století udělá scénu, násilník zmlátí svou družku a nebude se dívat, v jaké zemi a v jakém systému žije. Puntičkář si bude vždycky rovnat své poklady a sukničkář bude vyrážet na lov nových a nových žen. Se společenským systémem to nemá vůbec nic společného, je to jen a jen lidskou povahou.
nightlybird: Ty většinou trefíš hřebíček na hlavičku! Já jsem to přečetla před rokem, když jsem dělala pořádek v knihovně a naprosto nevím, kde se tam ta kniha sakra vzala? Nikdo z rodiny se k ní neznal, ale budiž, řekla jsem si a dala se do toho. Částečně mne to pobavilo, víc mi ale šel mráz po zádech a to docela dost. Myslím si ale, že pokud by to dnes četlo nějaké dítě, tak politický a ohlupující podtext nepochopí a nejspíš i přeskočí, protože nebude chápat, o čem je řeč. Bude je bavit hlavní dějová linie a hlavní hrdinka - odvážná školačka. Zbytek pustí z hlavy, aspoň doufám.
PMR: Proboha, to není hororový příběh, vymyšlený spisovatelem, to je příběh, napsaný na základě skutečných událostí, podložený skutečnými dokumenty!
Nevím, kdo psal anotaci, ale není to tak úplně pravda!
Kateřina Parr byla sice v pořadí poslední manželkou Jindřicha VIII, ale vůbec nebyla poslední, která ho přežila. Jindřich VIII zemřel v roce 1547 a Kateřina v roce 1548. Ale teprve v roce 1557 zemřela manželka číslo čtyři, Anna Klévská, která se s Jindřichem dohodla na rozvodu manželství a s titulem "králova sestra" celkem spokojeně v Anglii žila až do své přirozené smrti.
Proboha, bolševici nenechali carskou rodinu "umřít", bolševici ji brutálně vyvraždili!!
Tahle recenze z roku 1977 je tu dokonce dvakrát, je i v komentářích o dva měsíce později, než tady na diskuzi. Čtu to pořád dokola a sama sebe přesvědčuji, že mne fakt nešálí zrak! Je to vůbec možné, že se našel blb, který toto napsal a myslel to VÁŽNĚ?
V případě, že bych musela vyhledat psychiatra, nedejbože hypnotizéra a dostala bych doktora Barka, který je permanentně sjetý a nedokáže komunikovat ani s vlastní hysterickou manželkou a synem, tak se asi dobrovolně oběsím.
Jen jsem ještě chtěla dodat, že "Pana Kaplana" ocení asi jen ti šílenci, kteří milují češtinu a tím pádem i ovládají gramatiku a pravidla českého pravopisu. Jiným se to líbit nebude. Odmítla jsem půjčit Pana Kaplana kamarádce, o které vím, že vůbec nečte. Nedala si říct a půjčila si knihu jinde, protože slyšela, že je to bomba! Řekla mi, že se jí nelíbí a že vůbec nerozumí, o co tady jde a kde je ten humor.
Tak ji odlož a nečti. Možná se k ní za pár let vrátíš, kdo ví? Poprvé jsem ji četla asi tak v sedmnácti, podruhé ve třiceti. Ale krásné Vereně bych předtím i potom s chutí dala přes hubu!
Sestra císařovny Sissi se jmenovala Helena Thurn-Taxis a její manželství netrvalo příliš dlouho, manžel se nedožil ani čtyřiceti let.
WEIL: Možná špatně hledám, ale žádnou svatou Dagmar jsem nenašla, ani svatou Markétu, která by byla zároveň dcerou Přemysla Otakara I. a manželkou dánského krále Waldemara.
maryzka: Královna Dagmar možná bojovala s pohany nebo pohanstvím, ale určitě ne s pohankou, tu spíš jedla. Svatopluk Čech je samozřejmě autorem knih o panu Broučkovi a v případě pochybností je nejjednodušší najít si informace na internetu.
Nechci se tě dotknout, ale v čem je Valentin Dobrotivý podobný Milionové bankovce?
Bůh, který mohl stvořit hodné děti zrovna jako nehodné, a přece raději stvořil nehodné, který mohl stvořit šťastné a přece ani jedno šťastné nestvořil, který způsobil, aby si vážily svého těžkého života, a přece jej naměřil tak skrblicky, který svým andělům dal věčné štěstí, třebaže si je ničím nezasloužili, a přece požaduje, aby si ostatní jeho děti štěstí zasloužily, který svým andělům dal bezbolestný život, ale na ostatní děti uvalil klatbu palčivé bídy a nemocí duše i těla, který mluví o spravedlnosti a vynalezl peklo, mluví o milosrdenství a vynalezl peklo, vyhlašuje desatero, hlásá sedmdesátkrát sedmeré odpuštění, a vynalezl peklo, který lidem mluví o mravnosti a sám nemá žádnou, který kárá zločiny a sám se všech dopouští, který stvořil člověka, aniž ho někdo o to žádal, a teď se snaží přenést odpovědnost za lidské činy na člověka, místo aby si tu odpovědnost čestně nechal tam, kde správně má zůstat, u sebe. A nakonec s tupostí úplně božskou žádá tohoto ubohého, potupeného otroka, aby ho zbožňoval!...
Mark Twain, Tajemný cizinec
Tak jsem si právě přečetla porovnání dvou různých překladů a myslím, že Přidalův je opravdu lepší, zábavnější a "uvěřitelnější". Pana Kaplana v překladu pana Přidala mám doma a zrovna jsem se už po x-té znovu pustila do čtení a znovu se u toho neskutečně bavím.
Kniha je napsána v roce 1943, to si přece můžeš přečíst sama u informací o knize.
Četla jsem Kmotra poprvé v češtině, pak ve slovenštině a naposledy v polštině. Kniha v české verzi byla vydána v roce 1974, kdy byly vydány ty druhé si opravdu nepamatuji, protože je nemám. Jen mne překvapilo, že se všechny verze lišily a ta česká na tom byla nejhůř. Asi tady zapracovala cenzura a u nás, jako vždycky, byla nejpřísnější. Byly z ní vymazány řádky i celé pasáže a kdybych nečetla dvě další verze ve slovenštině a polštině, nikdy by mne to nenapadlo. Ale i tak je to kniha, na kterou se nezapomíná a i filmové zpracování nebylo vůbec špatné.
A kolik tam má fanoušků? Přesně tolik, jako tady?
Bože, tak to bych chtěla vidět! Vůbec jsem nevěděla, že to zfilmováno je?
WEIL: Čachtická paní ale nebyla nikdy obviněna z toho, že se koupala v krvi panen. Byla obviněna z mučení a vražd.
Nightlybird, nepřesně jsem se vyjádřila. Ano, z dnešního hlediska jsou směšní, všeobecně je ovšem děsivé, jak je možno zmanipulovat široké masy lidí a ty, kteří se zmanipulovat nedají, donutit zařadit se do stáda.
LubosNehyba: Jak jsem se dočetla ve vysvětlivkách knihy Canterwillské strašidlo a jiné prózy, Wilde při svém procesu připustil, že mu nápad s knihou vnukla kniha francouzského spisovatele J.K.Huysmanse "A rebours", která u nás vyšla v roce 1913 pod názvem "Na ruby".
Mutace: A proč vůbec čteš? Dívala jsem se na tvůj profil a tobě se nelíbí nic?
Nemohla bych knihu kritizovat, kdybych si ji nepřečetla, to by bylo dost trapné. Chtěla jsem prostě vědět, jaký skvost se v ní skrývá. Trpěla jsem u čtení, to je fakt, ale dočetla. Na další díly se určitě nevrhnu, nevidím důvod. Jen mne zajímalo, proč se kolem ní rozpoutalo mediální šílenstství. Tím, že vyjádřím svůj názor, neznamená, že chci ukázat svou vzdělanost, to by mi bylo trapné dvojnásob. A knihy pro náctileté čtu celkem ráda. Akorát necítím potřebu někoho urážet za to, že se mu něco líbí, nebo nelíbí.
O autorce jsem se poprvé dočetla až tady, knihu neznám. Diskuze mne docela pobavila, ale taky ve mně zanechala pocit trapnosti, asi jako když sledujete špatně zahrané divadlo. A že to bylo divadlo!!!
Pokud to byl francouzský film a matku hrála Annie Girardot, tak já jsem na rozpacích byla. Knihu jsem sice nečetla, ale z filmem jsem si nějak nevěděla rady, neseděl mi a i když jsem se snažila pochopit, co se mi snažil říct, vidět ho už znovu nemusím.
Pří čtení jsem neměla slzy v očích a kniha mne nepřesvědčila. Této knize prostě nevěřím.