Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře napsaná kniha, která mne ovšem nezaujala. Vůbec. Zhruba od strany 80 jsem se musela nutit a odpočítávala, kolik zbývá. Ještěže jde o útlou knihu. Přišlo mi, že postavy se v průběhu let neprodělají žádný vývoj.
Potřebovala bych půl hvězdičky, tentokrát se mi hodnotí nelehko. Hotýlek je typická, a zároveň netypická Mornštajnová. Děj plyne jako řeka a ukazuje, že člověk míní a bůh - dějiny a komunisti mění. Osudy všech členů rozvětvené rodiny ukazují, že většinou se dá zvládnout vše, i když to na první dobrou nikdy tak nevypadá. Netypicky jsem u Mornštajnové poprvé zaznamenala v úsměvnost i vtip, na který u ní nejsem zvyklá. O to víc mě překvapil a pobavil. I tak jsem s Hotýlkem bojovala víc, než jsem čekala. Často jsem se nudila a hledala rozptýlení od čtení.
Některé věci jako by existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hodinový hotýlek pana Leopolda.
Moje čtvrtá Mornštajnová a opět jsem nadšená! Opravdu krásně napsaná kniha, užívala jsem si každou stránku, každé slovo.
Hotýlek vypráví životní osudy čtyř generací rodiny Mánesových. Hlavním hrdinou příběhu je Leopoldův vnuk Václav, který mě svým charakterem a životními postoji nesmírně iritoval. Nevšední čtenářský zážitek. Už netrpělivě vyhlížím na pultech Listopád!
Kniha ma svoju atmosféru a prevedie vás celou škálou pocitov. U podobných kníh ma fascinuje ako problémy jednej generácie blednú pred potrebami tej ďlašej. Veľmi príjemné dielo.
Neskutečně milé čtení. Paní Mornštajnová to prostě umí. Nedokázala ksem se od knihy odlepit, dokud jsem ji nedočetla. Velmi čtivá, i když by se řeklo, že člověk si semtam může něco dopředu domyslet, děj je stejně jiný, než by čtenář čekal a umí příjemně překvapit. Opět vřele doporučuji.
Naprosto brilantní čtení, ostatně jako vždy, sáhnete-li po díle Aleny Mornštajnové. Obdivuhodné je, s jakou lehkostí a pro čtenáře lehce stravitelným způsobem, dokáže naservírovat hluboké téma plné kontroverzních okamžiků a situací vynucujících si po čtenáři svůj vlastní pohled, zamyšlení, řešení... Jak bych se zachovala já? Bylo by to tak správně? A co je vlastně "správně"? Moje dobro? Dobro ostatních? Čisté svědomí? Kompromis?
Spravedlnosti né vždy může být učiněno za dost. Zkrátka život ala Alena Mornštajnová.
Klasická mornštajnovka. Co se týče stylu psaní a vyprávění, autorka nám znovu ukázala své kvality. Na druhou stranu, pokud mohu srovnávat s ostatními tituly, je nejméně dramatická a zvratová.
Znovu nám autorka naservírovala osudy jedné obyčejné, rozvětvené rodiny během několika režimů. Někdo by si řekl NUDA. Ale tak jak to dokáže podat právě Mornštajnová, je něco naprosto úžasného. Děj krásně plyne, životní osudy lidí dokáže vykreslit tak, že to prožíváte doslova s nimi. Pocity se při čtení střídají bleskovou rychlostí a doba dávno minulá je jen umocňuje.
Vyskytuje se zde mnoho hlavních postav, které jsou perfektně vykresleny. Každá postava má své sny, touhy a přání. Každá postava proplouvá obdobím komunismu a socialismu jinak. Tyto postavy by nemohly být více rozdílné. Ale přitom mají něco společného. A to VÉST ŠŤASTNÝ A SPOKOJENÝ ŽIVOT během totality. Každá z postav volí jinou cestu, tu kterou považuje za nejlepší. Každou postavu stihne jiný osud. Tomu se říká ŽIVOT.
Jediné, co mě štve, je to jaký dopad a vliv měly totalitní režimy na lidi. Nevím, zda mám brečet, rozčilovat se, nadávat nebo křičet a přitom tato kniha je jen slabý odvar toho, co se dělo ve skutečnosti.
Nadchnuly mě názvy kapitol. Zprvu jsem si říkala, co to sakra je, vždyť to nedává smysl, až později mi došlo, že jako celek tvoří verše z básně Jaroslava Seiferta. Hezký nápad na oživení.
Hotýlek se mi četl dobře a moc se mi líbil.
Hlavní postava...slaboch nebo hrdina?
Po pár měsících od přečtení měním ze 3 na 4*. Příběh měl totiž velmi zajímavé zápletky, místa děje i povahy postav, všechny mi byly sympatické a jejich myšlenkové pohnutky působily reálně. Ale jo, je to dobře napsané!
V knize se protínají životy několika generací jedné rodiny. Díky kontaktům dědy Leopolda a Václavově pružné páteři mohl hotýlek fungovat od první republiky přes druhou světovou válku, komunistický režim až po dnešní dobu. Jsou zde popsány chvíle šťastné i nešťastné, poklidné i dramatické, láska i nenávist, zrození i smrt. Příběhy postav se všelijak proplétají a to všechno je napsáno čtivým, srozumitelným a hlavně uvěřitelným způsobem. Ano, takto nějak, v tomto prostředí, jsme tady žili i my, naši rodiče a prarodiče.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Jaromíra Dulavy.
Tak co napsat k této knize? Obvykle se shodnu se svými oblíbenými čtenáři, ale v tomto případě ne.
Při četbě této knihy jsem si připadal jako na rovné dálnici dlouhé 313 km (počet stran), nebo jako při 12-ti hodinovém projevu (délka poslechu audioknihy) státníka té doby, kterou autorka popisuje. Nebo jako bych četl nezáživnou učebnici dějepisu, příp. při četbě slohového cvičení současného gymnazisty.
Život plyne, voda teče, obloha je modrá a ptáci zpívají. :-)
Předchozí knihy, které jsem od autorky četl, mě zaujaly. Tady mi to nějak nesedlo. Snad Listopád, který budu číst asi až na jaře, mi zase přinese plné uspokojení z četby.
Kniha se mi četla dobře, ale chvilkami mě nudila. Neurazí, ale ani nenadchne. Na můj vkus se děj zbytečně táhl a popisy byly občas příliš zdlouhavé. S Hanou nesrovnávám, protože to je zcela jiný level.
Po nejlepší autorčini knize Listopád řadím Hotýlek na druhé místo. Skvělá četba s mnoha pravdivými praktikami z doby před listopadem a opět dobře popsané různé charaktery lidí, kniha která nenudí a zaujme.
(SPOILER) mám problém s touto autorkou-ze začátku mám sto chutí knihu odložit jako nezajímavou,děj se natahuje ,nudí.Asi tak v polovině nastává zvrat a konečně nacházím v knize to,co tam hledám ,jako se to stalo u Hany.Ale Hotýlek mně fakt zklamal,nuda,nuda a zase nuda.Rozvláčný popis ,hodně nic neříkajících postav,sice jsem dočetla do konce,ale ...
Super, při četbě tolik pracovala obrazotvornost a představivost, že jsem měl pocit, že nečtu, ale dívám se na film.
K této knize mě přivedla antireklama kolegyň z práce, které Hotýlek hodnotily velmi nízko. Mně se naopak Hotýlek velice líbil, možná proto, že jsem předem neměl očekávání, aby byl "jako Hana". Svěží čtení se spoustou drobných epizod, které dohromady vytvářejí zajímavou mozaiku situací a charakterů.
Jediné, co mi na stylu Aleny Mornštajnové trochu vadí, je vytváření příběhů pomocí neuvěřitelných náhod. Každý hrdina v jejích knihách jich zažije tolik, že to působí až úsměvně. Nicméně i díky tomu má čtení spád a švih.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Čtivá, napínavá kniha, která vás nepustí. Množství dějových zvratů se mi však ke konci zdálo už k neuvěření a proto ubírám jednu hvězdičku.