Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Do knihy jsem se nemohla ze začátku začíst. Ale postupně jsem se ponořila do osudů rozvětvené rodiny dědy Leopolda.
Daleko více se mi líbily knihy Hana, Slepá mapa a Tiché roky.
Po Hane druha kniha. Uplne jina a uplne zase prekvapive dobra. Stylem psani mi to hodne pripominalo nebozku Z. Frybovou a vlastne trosku i Hartla (mozna to je tim, ze je to jen par mesicu, co jsem prelouskal vsechny jeho dosud vydane knihy).
Ac tak, ci onak...je tu dej, ktery ma zvrat, prekvapeni, vsechno se to tak hezky promichava, jako bonus se vlastne bavime o temer stoleti jedne rodiny a lidi kolem...
Skvela kniha na skvele vecery a nebo na dovolenou (do hotelu?) :)
Tak to byl nářez. Vyprávět paní Mornštajnová umí. Hotýlek je tak sugestivní, že mě přiměl vybavit si dobu socializmu, ale tentokrát bez ohledu na to, co nepěkného přinesl naší rodině. Prožívala jsem opravdu život Mánesových. Tak tohle se mi už nestává.
Osudy jedné rodiny na pozadí několika vystridanych politických etap. Vlastně každá z postav měla své klady i protiklady, tak jak je to ve skutečnosti. Nic není pouze bílé a černé. Z knihy jsem nabyla dojmu, že jsem opravdu ráda, že žiji v současnosti. Žít v době komunismu nebyl žádný med a kdo chtěl přežít, musel fungovat nejspíš stylem "kam vítr, tam plášť". Pravda byla v ledasčem pokřivená. Jen škoda, že Oldřich se pravdu nikdy nedozvěděl. Třeba by se jeho život ubíral jiným směrem. Ale dokázal by to pochopit? To už se z knihy nedozvíme..
(SPOILER)
Hotýlek je kniha o hotelu plného slasti. Ačkoli hotýlek přináší zákazníkům radost a únik z reality, rodina, která ho vlastní, je naopak realitou života v komunistickém Československu doslova drcena.
Václav Mánes, hlavní postava, přišel při narození o otce, jeho žena Lucie se duševně zbláznila, mezitím počal nemanželské dítě a neuvážlivou volbou svých slov poslal bratra do vězení.
A to jsou chvíle, kdy ve mně Mornštajnová vyvoláva rozporuplné pocity, které při čtení jejích knih miluju.
Václava lituji, nebo ho nenávidím?!
Tiché roky a Hanu mám raději, nicméně i tato kniha je skvost.
Knihu jsem přečetla jako poslední z autorčiných knih, přestože je její knihou první. A myslím, že je to na ní znát. Více klouže jen po povrchu životů lidí. Jako by bylo nutné o každém rychle napsat, jak to s ním tedy dopadlo. I přesto byla kniha čtivá, jen si ji asi znovu číst nebudu.
Kniha se četla doslova jedním dechem a byla takovým příjemným pohlazením po duši. Krásně se celým příběhem táhla linka odkazu dědy Leopolda. Postav bylo v knize poměrně hodně, ale všechny byly dobře popsány, takže nedošlo k jejich pomíchání. Osudy všech byly dotaženy do konce .. a to i těch, na které jsem před koncem už skoro zapomněla. Paní Mornštajnová psát zkrátka umí!
Hotýlek je jedním z prvních počinů od mé oblíbené autorky. Ačkoli jsem přesvědčená o tom, že to není to nejlepší, co napsala, musím stejně konstatovat, že jde o velmi povedený příběh. U Aleny Mornštajnové je prakticky jedno, jaké její dílo zvolíte - ona prostě umí psát!
Tahle knížka je prostě skvělá. Geniální mi na ní přijdou dvě věci - zaprvé (opět) neskutečné promyšlení příběhu do úplného detailu, zadruhé ten popis postav a hlavně myšlenek každé jedné z nich. Nezáleží, jestli šlo zrovna o Václava, Renatu, či Oldřicha, ale autorka vystihla dokonale to, co se jim asi mohlo honit hlavou v každé životní situaci. Smekám. Mě osobně občas trochu zmatou skoky z přítomnosti do minulosti a zas zpět, občas i vyprávění něčeho "od konce", ale to může být můj osobní problém (i v postavách jsem se občas trochu zamotala a musela si ujasnit, kdo je z které generace a jak jsou vlastně provázaní - protože věřte, že všichni v této knížce jsou nějak provázaní). Ještě plus je pro mě zajímavé přiblížení života české rodiny hlavně za dob komunismu. Zkrátka skvělá, čtivá kniha, co vás vtáhne do děje. :-)
Skvěle zachycující danou dobu, skvěle odvyprávěno. Opět mímořádně čtivé. Mornštajnová prostě psát umí a její knihy, ač jsou si v lecčem dost podobné, jsou pokaždé sázka na jistotu a vždycky mě hrozně baví číst.
Alena Mornštajnová prostě umí psát! Opět velice čtivý příběh. Nicméně ve srovnání s Tichými roky mi přišel slabší. Veskrze pesimistický příběh rozvětvené, vcelku zvláštní rodiny. Až jsem si říkala, že zvlaštnější už být nemůže, a ona mohla :D
Po Haně a Tichý rocích konečně dočten Hotýlek. Sledujeme propletené osudy velkého rodu i jejich blízkých v různých časových dobách. O náhody tu není nouze. Opět skvěle propracováno, čtivé, zase se mi to líbilo.
Kniha v porovnání s jinými nebyla tak napínavá, ale měla spád a příběh byl zajímavý. Někde jsem četla, že Alena Mornštajnová je rozená vypravěčka, a mohu to potvrdit. Příběh krásně plyne, zbytečně se nazaobírá detaily.
Vcelku prijemny pribeh. Konec knihy nesmyslne natahovan nepotřebnými pribehy (viz. Bozska Beata).
Ale i tak jsem s Vaclavem prozival cely jeho zivot od zacatku, az po' konec.
A. Mornštajnová u mě začíná být sázka na jistotu. I když si myslím, že mě téma až tak nezaujme, tak prostě tím stylem psaní a tou formou si mě příběh zatím vždy získal. Už se těším na další autorčiny knihy.
Nevím, jestli je tento příběh založen na pravdě, ale myslím si, že těchto životních osudů budeme mít každý ve svém okolí pár. A upřímně, znárodňování a ničení životů komunisty pro mě je děsivé i dnes. A každá takováto kniha/příběh mě v tom jen utvrzuje. To, kolik životů bylo tímto režimem zničeno si ani nechci představit. Velmi smutné, ale zároveň realistické a naprosto zachycující danou dobu.
Autorka mě baví, ale do téhle knihy jsem se musela trochu nutit. Každopádně líbí se mi "lidový" styl vyprávění o běžném životě lidí v meziválečném období.
Asi se budu opakovat, ale paní Mornštajnová prostě psát umí a přesně podle mého gusta! :) Kniha je psaná retrospektivou a skoky mezi postavami. Což mě osobně vůbec nevadí, spíše naopak, bylo to velmi dobře promyšlené, abych celý děj mohla, co nejlépe pochopit a prožít, ale je možné, že někomu by to mohlo vadit. Příběh je místy velmi smutný, ostatně jako sám život. Kniha vykresluje životy několika generací, kterých se dotkla druhá světová válka a komunismus. Komunismu je v knize věnováno více prostoru. Děkuji za tuto knihu, protože nesmíme zapomenout ani na to, co bylo pácháno na našich životech za doby komunismu (ač je příběh smyšlený, tak podobné věci či horší se děly).
Kniha byla něčím zase malinko jiná.
Velmi se mi líbila čtivost a spletitost samotného příběhu, bohužel jak se na to dívám zpětně, kniha neměla téměř žádný děj, což samozřejmě není úplně nejideálnější.
Líbilo se mi, jak je ukázána celá problematika komunismu a že se někteří lidé po revoluci nemuseli mít nejlépe. Vlastní vinou? Kdo ví...
Na ,,hlavního hrdinu" nemám asi nijaký názor. Ano, nezachoval se nejlépe, ale proč asi víme. Nevadil mi, ale že by mi přirostl k srdci to nikoli. Nejvíce mi bylo líto Oldřicha, jehož režim, chování a částečně i ,,postavení v rodině" nepřivedli k hezkému životu.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Další skvělá, čtivá kniha od A. Mornštajnové. Hotýlek je zdánlivě jednoduchý příběh jedné rodiny, ale je za tím mnohem víc...Doporučuji