Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mě to moc nebavilo, ale snažila jsem se začíst. Zhruba od poloviny knihy už mi to přišlo zajímavé a čtivé. Pozorovat vývoj postav, od dětství až do smrti, v čase od padesátek až do nového tisíciletí, příběhy jednotlivých postav, jejich myšlenky a cesty...
Odposlechnuto jako audiokniha a byl to teda boj. Po Haně jsem byla dost vyhypovaná a čekala podobnou pecku. Příběh, který mě posadí na zadek a bude mi hučet v hlavě ještě hodně dlouho. No, nestalo se. Celý příběh mi přišel dost slabý a překombinovaný. Osud Marcelky poněkud přitažený za vlasy (hlavně ten konec), a Václav se taky zrovna nepovedl. Hodnej blbec, kterej všechno zvrtá. Ze všeho na mě šla jen úzkost. Možná jsem si měla dát větší odstup, abych neměla tolik pod kůží Hanu, ale mám obavu, že ani to by nepomohlo. Tudy ty vlaky zkrátka nepojedou.
Tak Hotýlek u mě rozhodně nezabodoval, z mého pohledu je to nejslabší knížka Aleny Mornštajnové.
Autorka používá stejné schéma, které v ostatních knihách tak dobře funguje, nicméně tento rámec není naplněn dostatečně chytlavým obsahem (aspoň pro mě), příběh je nemastný neslaný, nemá spád a vlastně ani nepřekvapí. Množství postav znemožňuje hlubší poznání (a pochopení) alespoň některé z nich a nedovoluje ztotožnit se s postavou, fandit jí. Stejně tak matoucí je plynutí času.
Alena Mornštajnová opět ukazuje brilantnost v používání jazyka, je skvělou vypravěčkou složitého příběhu, nicméně za mě se Hotýlek po obsahové stránce s ostatními knihami nemůže srovnávat.
Kdo umí, ten umí a paní Mornštajnová je prostě sázka na jistotu. Knihy se čtou sami, témata jsou zajímavá a já je vždy se zájmem rychle přelouskám. Někdy se ztrácím v počtu postav, ale to je jen poznámka na okraj. Hotýlek obsáhl dobu od konce druhé světové války až po nové tisíciletí a nabídl rozmanité postavy, které byli velmi unikátní svými osudy.
Poměrně syrový román o povahách lidí zasazený do doby minulého režimu. Každá z postav má své světlé i temné stránky, jejich životy se propletají napříč knihou i rodinou (tady si neodpustím citaci z Pelíšků: "no jen si jdi za sestřenkou":)). I záporné, nebo lépe řečeno "nehrdinné" postavy, jsou ale zajímavé a uvěřitelné. Hezká sonda do života lidí, jejichž myšlenkové pochody jsou krásně vykresleny - láska, nenávist, závist, zloba, pomstychtivost, vypočítavost, naivita. V rámci knih Morštajnové je to kniha lehce slabší (občas mně při čtení myšlenky zalétávaly jinam), ale i tak si zaslouží plný počet.
Je to opravdu podobné, jako Bábovky.. Kniha neurazí, příliš nenadchne. Vyprávěno je zde několik příběhů a osudy rozvětvené rodiny v dobách od války po dobu komunismu. Hotýlek se četl dobře, ale nějaký vztah jsem si k postavám neudělala. Václav spíš příběhem proplouval a vlastně ostatní postavy, než jsem si na ně zvykla, tak taky. Zajímavé, ale v porovnání s jinými knihami, bych zde dala tak 3,5 hvězdičky.
Pohodové čtení, příště s blokem, tolik postav, už jsem se v tom ztrácela. Jinak mi to tou propletenosti dost připomnělo Třeštíkove Bábovky
Za mě jedna z těch slabších knih od autorky, ale stále pořád ještě čtivá a zajímavá. Raději si ale někdy přečtu znovu třeba Hanu nebo Slepé mapy. Tady ta kniha ve mě takový dojem jako např. Hana nezanechala a nebudu mít asi potřebu se ke knize někdy vrátit.
Kniha mě velmi mile překvapila. Úžasně čtivá. Děj byl rozjetý hned od začátku a jel až do konce, že se člověk mohl jen těžko odtrhnout.. Takový hezký tragikomický příběh, který ale nezanechá v člověku negativní emoce.
Opět úžasná kniha od skvělé autorky. Kniha se četla jedním dechem. Děkuju autorce, že nevynechala žádné důležité informace o postavách. Naprosto dokonalé bylo pro mě zjištění, že názvy kapitol tvoří souvětí, a je použita báseň Píseň o rodné zemi od J. Seiferta, kdy tuto informaci můžeme nalézt úplně vzadu knihy. Můžu opět jen doporučit.
Roztomilá, horkosladká, generačná jednohubka. Knižka bez nejakého konkrétneho príbehu pozvoľna plynie...ako život. Cez všetky prekážky, starosti aj radosti nám prináša obyčajné postavičky, ktoré prichádzajú a odchádzajú a s nimi prichádzajú lásky, sklamania aj tragédie...Čítalo sa to dobre, Mornštajnová píše dobre, s lahkosťou jej vlastnou, akurát si myslím, že sa dalo z toho námetu dalo vytlcť omnoho viac.
Tretie a určite nie posledné stretnutie s pani Mornštajnovou. Opäť nemôžem povedať inak, než skvelé.
Mornštajnová je opravdu bravurní spisovatelka, na její knihy se vždy velmi těším. Dlouho mi ale vždy trvá, než se na další odhodlám. Příběh je opět velmi smutný a vše je vypsáno opět tak realisticky...uff. Sice jsem četla od autorky i lepší kousky, respektive Hana je asi nepřekonatelná, ale i tak si Hotýlek zaslouží 5 hvězd.
Knihy od A. Mornštajnové jsou moje oblíbené a každá z nich vždy stála za to. Hotýlek je jedna z posledních knih, které od autorky čtu a taky je jedna z nejslabších. Přišlo mi, že i když se tam po celou dobu děje spoustu věcí, bylo to takové utahané a pořád jsem čekala na to, kdy přijde nějaký smysl celého toho příběhu. Proto odebírám jednu hvězdu.
Hotýlek jsem asi v návalu povinností nějakým omylem "přeskočila". A jsem ráda, že jsem si toto léto našla čas, protože vyprávění to bylo, jak už je u paní Mornštajnové zvykem, opravdu famózní. Knížka se čte jedním dechem, i když je to vlastně takový obyčejný příběh jedné širší rodiny 20.století, což bych si ale dovolila tvrdit, že právě potvrzuje autorčin talent. Není třeba se nad osudy a rozhodnutími hrdinů nijak pohoršovat, ta doba byla prostě taková a člověk si tím připomene, jak právě 20.století bylo plné zvratů, které dost často lidem obrátily život vzhůru nohama.
Už třetí kniha od Mornštajnové a zase skvěle propracovaná a čtivá. Jako každá její kniha. Hana se mi líbila o chlup víc, tak má Hotýlek jen 4 hvězdy.
Na první pohled poutavé vyprávění o jedné rodině, které má spád a je výborně napsané ... při zamyšlení ale i něco navíc ... doba komunismu vyprodukovala spoustu takových příběhů a bohužel každý z nás ještě takové lidi má okolo sebe ... bohužel ....
Melancholie a možná i smutek ...
Mornštajnová má vypravečský talent, takže nevadí, že jde "jen" o příběh jedné velké rodiny. Potěší nápad s obsahem, začátek i konec coby rámec knihy a vlastně každá stránka knihy.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Popravdě mě to moc nebavilo. Děj se vyvíjel docela pomalu a všechno se to táhlo. Ze začátku mě to bavilo, ale pak jsem se zasekla a přišlo mi strašně zdlouhavý. Docela mě to mrzí protože jsem od toho čekala víc. Každopádně další knihy od autorky mám v plánu.