Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542858/bmid_sepot-z-lesa.jpg
4
1084
1084
Před dvaceti lety v hlubokých lesích Orlických hor beze stopy zmizel jeho nejlepší kamarád. Teď se investigativní novinář Petr vrací do rodné vesnice, aby se vyrovnal s rozvodem a dal dohromady dům, který zdědil po matce. Z hlubin minulosti se vynořují nejen staří známí, ale i děsivé vzpomínky. Navíc zjistí, že kamarád nebyl ani zdaleka jediným, kdo se v okolí ztratil. Začne na vlastní pěst pátrat po tom, kdo - nebo co - za zmizeními stojí. A stopy, jež nachází, ho pomalu vedou do míst, jaká si nedokázal představit ani v nejhorších nočních můrách...... celý text
Přidat komentář
"Když nahlédneš do propasti, i ona nahlédne do tebe."
Babouš to vystihol presne, s každým jeho slovom stopercentne súhlasím :)
Dodám len, že mi pri niektorých scénach bolo Imbusa ľúto (nechcem prezrádzať), keďže havkovci majú ten "šiesty zmysel" vycítiť, keď "niečo prichádza"...
"Kdo se neumí divit, kdo neumí žasnout, ten mrtev jest a jeho oko vyhaslé."
Po přečtení hodnocení se tak trochu stydím dát jen dvě hvězdičky, když vidím to nadšení, ale za mě to byla totální slátanina na 470 stránek, kdy jsem se do každé musela nutit, děj se neskutečně vleče, je až těžko uvěřitelný, závěr za mě odbytý.
Kniha, kde se míchá detektivka s ezoteričnem v rámci Slovanského pohanství. Novinář, který se rozhodne "štourat" do nevyřešených zločinů mizejících dětí.
No, zpočátku mě kniha tolik nezaujala. Ale později se mi zalíbilo pátrat po tajemství, dávat dohromady střípky a fandit Petrovi, aby to už konečně rozlouskl;).
Kniha asi nebude pro každého, nejen kvůli tematice dětí, ale i kvůli výběru mystiky, která není čistě klasická duchařina. Naopak, komu se líbila kniha Noci běsů, ten tento typ mystiky ocení i zde:).
Co bych vytkla, je jedna věc, tak trochu úsměvná. Co má autorka s těmi Petrovými varlaty? :D
Mně to jako Karika nepřipadalo. Četlo se moc dobře, postavy byly uvěřitelné, prostředí úžasné a atmosféra by se místy dala krájet. Skvělá knížka.
Jestli je tahle kniha autorčinou prvotinou, tak se jí opravdu povedl velice dobrý, "silný odpal..." Na české poměry, k místním luhům a hájům, vážně napínavé a místy až dech beroucí čtení. Krásně je zde i poukázáno na mezilidské vztahy, které si místní po generace v zapadlé vísce v podhůří Orlických hor, vlečou jako "určité stigma..."
Obě dějové linky se mi v příběhu zamlouvají. Mají své "kouzlo," které nutí čtenáře číst dál a dál, až k samotnému finále, které nakonec tak hrůzostrašné nebylo. ; )
Každopádně i tak se mi příběh líbil a budu se těšit na další knižní dílo, od této začínající autorky.
Začátek knihy byl skvělý, hlavní hrdina byl moc sympatický, pejsek úžasný a k tomu krásné prostředí Orlických hor. Moc mě bavilo střídání minulosti s přítomností a občasné mravenčení v zátylku. Myslím, že se k řopíkům jen tak nepřiblížím.
ALE konec mi přišel nedotažený, stále jsem čekala lepší, možná i logické vysvětlení… za něj odebírám hvězdičku.
Tentokrát mi trvalo déle se do knihy začíst, začátek moc zdlouhavý, i když netvrdím, že nezajímavý...
Autorka píše opravdu čtivě, místy jsem se i zasmála. Hlavní hrdina Petr byl sympaťák každým coulem.
To, že jsme se moc nebála, je asi můj problém, nevěřím v druhý svět a nadpřirozeno, ale v druhé polovině knížky se děj už trochu vlekl a knížce to začalo ubírat. Naopak závěrečné rozuzlení a rozhodující konfrontace bylo urychleno.
Určitě si od autorky ráda něco přečtu.
Četlo se to lehce a samo..Moc se mi líbí styl psaní.
Akorát jsem se vůbec nebála..nepřišlo mi to tak strašidelný, jak se kniha prezentovala
A je to zbytečně zdlouhavý.nelibil se mi závěr,člověk čte přes 500 stran a pak tohle??
Na Šepot z lesa jsem se moc těšila. Těšila jsem se na to, jak se budu bát, jak mě bude mrazí v zádech... To se bohužel nekonalo.
I tak jsem si ale moc užila charaktery hlavních postav a prostředí, ve kterém se příběh odehrává.
Jen bych přivítala trochu víc toho mysteriózna.
Kateřina Surmanová zaslouží velké uznání, protože nepochybně umí psát a píše dobře. Šepot z lesa je její prvotina a přitom je to kniha vyzrálá, která by se hodila i k mnohem zkušenějším autorům. Přidávám se k JerryDexter a stejně jako on, chválím skvělou slovní zásobu, neotřelé slovní a větné vazby, přirovnání a vůbec jazykovou fantazii. Líbilo se mi i prostředí, do něhož příběh zasadila, líbily se mi postavy, živé i mrtvé. Ačkoli nejsem zrovna fanynka mysteriózních a hororových děl, uznávám, že i příběh sám nebyl špatný...
Na druhou stranu byla pro mne kniha k neučtení. Děj se neskutečně vlekl, ztrácel drajv a vlastně i tu proklamovanou hrůzostrašnost. Docela mi vadilo, že jsem se musela pročíst každým krokem a každou váhavou myšlenkou hlavního hrdiny a místy jsem měla sto chutí přeskakovat odstavce, ba i stránky...
SPOILER: Konec mě tak úplně nezklamal, hlavně jsem byla ráda, že se našel skutečný vrah z masa a kostí. Trochu jsem se bála, že viníka najdeme někde v duchovnu, jak k tomu všechno spělo. Bohužel, žádné výrazné překvapení se ovšem nekonalo...
Dávám něco mezi třemi a čtyřmi a věřím, že o Kateřině ještě uslyšíme:-)
Á propos: Korektor by měl dostat za uši, leccos se dá prominout, ale usilovné opakování slov "vymýtání" a "hodina odbyla" je k uzoufání...
Úžasný příběh a úžasná knížka. Uchvátila mě od začátku až do konce. I když ten konec byl až moc rychlý, ustřihnutý. Bála jsem se zhasnout a jít spát a k řopíkům se snad už nikdy ani nepřiblížím. Hodně mě bavilo, jak spolu postavy mluvili - někdy i vulgárně - tak jako normální lidi. Za mě SUPER
Velmi mile mě překvapil autorčin jazyk, kterým dokonale popisuje každý detail děje. Skvělý, mystický čtení na podzimní večery, které místy nahání husí kůži. Trochu mi chybělo těsnější napojení s vedlejšími postavami, které za mě nebyly extra zajímavé, stejně tak jako ne tak úplně dechberoucí závěr. Tyto nedostatky jsou ale vyváženy komplexním vtažením do lokality Orlických hor, kam se po přečtení knihy chci rozhodně podívat.
Šepot z lesa byl přesně tím, co jsem teď při začínajícím podzimu potřebovala. Temná atmosféra, prostředí hor a nekončící napětí. To vše protkané slovanskou mytologií, kterou v knihách vyhledávám čím dál častěji. Hlavního hrdinu Petra, jsem si oblíbila a fandila jsem mu během celého příběhu, což se mi u hlavních postav tohoto žánru stává málokdy. Bavily mě propletené vesnické vztahy, psychologie postav a celkový námět. Chtěla jsem vědět, co se stalo Vojtovi a ostatním dětem. Kam mizí a kdo za tím vším stojí.
Z konce jsem ovšem byla lehce zklamaná, přišel mi rychle useknutý, jako by to autorka najednou chtěla rychle uzavřít. Chtěla jsem trochu víc, nějaké vysvětlení jsme dostali ale já jsem chtěla vědět, co bylo ještě dál. To už si bohužel budu muset domyslet.
Šepot z lesa je mnohými přirovnáván ke Karikově Trhlině (která je mimochodem skvělá). Ano, i já jsem tam cítila jistou podobnost s Trhlinou, zarazilo mě ale, jak je kniha námětem téměř totožná s Karikovým Strachem. Horská oblast, osamělý novinář, dědictví, pátrání po zemřelých dětech, jako pomocnice kamarádka z dětství… Tohle bylo jako přes kopírák. Ze začátku mi proto Šepot z lesa připadal jako česky překlad Strachu, nutno ale říci, že když jsem se přes to přenesla, kniha mě moc bavila.
Knížka má skoro 500 stran, ale ty jsou nabité napětím, tajemstvími, děsivými okamžiky a dějem. Číst knížku večer před spaním je celkem výzva, obzvlášť, když hlavní hrdina dostává zprávy ze záhrobí - to se pak každého zvuku ve své domácnosti bojíte jako čert kříže.
Super to bylo, bavilo moc, půl hvězdičky srážím dolů za tu zarážející podobnost s již zmiňovanou Karikovou knížkou, pokud jste ji však nečetli, myslím, že budete nadšeni!
Moc dobré čtení. Libi se mi, že je z prostředí mě blízkého. Hlavní hrdina Petr je moc sympatický a docela jsem se do něho dokázala vzít a moc jsem si oblibaila jeho psa. Kniha byla opravdu ctiva a místy i napínavá. Mám ráda když je v knihách nadpřirozeno. Jediné co mě zklamalo byl ten konec. Chyběl mě tam nějaký závěr, jak to nakonec dopadlo s Petrem a jestli se s Helenou usmírili. Nevím jestli bude mít kniha nějaké pokračování ale spíš ne. Za mě ten konec byl dost slabota. Nemám ráda otevřené konce.
Ach, tak to bylo něco! Užila jsem si každou stránku, nenudila jsem se ani jednu jedinou. A to autorka slovy rozhodně nešetří, a čtenáře pěkně zevrubně a podrobně zasvěcuje i do těch nejobyčejnějších a každodenních činností hlavního hrdiny. Ale mě vůbec nevadilo být součástí Petrova a Imbusova života.
Jo, bála jsem se, a ne pouze jednou, docela často, obzvláště večer, když jsem byla sama doma, a Petr se zrovna vydal třeba do lesa k řopíkům, nebo se mu zbláznilo jedno staré rádio.
Tady bylo všechno, co mám ráda - dávné tajemství, mysteriózno, staré slovanské zvyky a obyčeje...a to vše naše, české, konkrétně reálie z Orlických hor ( doporučuji autorčin IG, krásně vám dokreslí atmosféru). Jo, bylo to prostě boží!
Ten příběh se mi dostal pod kůži, zavrtal se tam a nechce odejít. Pořád na něj myslím. Nevěděla jsem, co si přát - je za tím vším něco mezi nebem a zemí? Nebo to bude mít reálné, pozemské vysvětlení? Co myslíte, jak to dopadlo?
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Naprostá pecka, námětem, příběhem, literárně... Strasně dobře se mi kniha četla, děsivé je to, že je příběh uvěřitelný. Šest z pěti hvězd a další za Rožnov. :-)
Kdyby se toho ujal dobrý režisér, to by byl panečku pecka film... :-)))
Na začátek uvádím, že nejsem úplně cílovka. Thrillery a horory čtu, ale spousta z nich se mi prostě nelíbí, a tak si vybírám pečlivě. Na Šepot jsem ale byla zvědavá, protože se odehrává v mém rodném kraji a tak jsem do něj investovala. A překvapil mě, což jsem úplně nečekala.
Začnu pozitivy. Je to čtivé a napínavé. Dobrý námět. Bála jsem se a nechtěla bych knihu číst večer sama doma (ale já jsem teda paranoidní poseroutka). Bavilo mě to, byť ne úplně od začátku. Vývoj některých událostí byl pro mě nečekaný.
A teď výhrady, kterých není málo. Jak už jsem říkala, stránky ubíhaly rychle, zároveň mě ale překvapovaly některé stylistické neobratnosti a zbytečně zdlouhavé popisy náplně Petrových dnů. Nechce se mi tady citovat a komentář zbytečně natahovat, ale pasáží typu "snědl čínskou polévku, osprchoval se, oblékl se, zavázal si tkaničky, vzal klíče z věšáku, psovi sbalil kost a zamkl dveře" je tam x. Zbytečné. Banálních rozhovorů typu "jak se máš? dobře, co ty? jde to, dáš si párek? díky? s hořčicí nebo s kečupem?" rovněž. O dobrých 50 stran to mohlo být kratší a rozhodně by to textu prospělo.
Hlavní hrdina je celkem sympaťák, ale zároveň mi byl po celou dobu tak trochu ukradený. Kdyby tam někde přišel o kejhák, tak mi to není moc líto. Postavy kolem něj jsou celkem šablonovité (bodří venkované, paranoidní vyšetřovatelé, žárlivé milenky, nepříjemní policisté). Terminus technicus "psychologie postav" úplně v lásce nemám, ale je to přesně to, co tady chybí.
A nakonec to, s čím jsem měla největší problém. Zkomolené místní názvy a Orlické hory vyobrazené pomalu jako Zakarpatská Rus, kde by rodilý měšťák nevydržel ani den. Autorka v doslovu vysvětluje, proč používá Sedloňovice místo Sedloňova, Dobrunku místo Dobrušky a podobně, ale její vysvětlení (geografická poloha, která v reálu neodpovídá dění v příběhu) mi přijde trochu na hlavu. Nechápu, proč to udělala (zvlášť, když města typu Náchod, Rychnov nad Kněžnou atd. uvádí pod skutečnými názvy). Orlické hory přejde zdravý, průměrně fyzický zdatný člověk za den. Reálně se tam ztratit dá jen velmi obtížně (mně s mým orientačním smyslem, který nestojí za nic, se to nepovedlo nikdy). Takže kdykoli jsem četla slova jako "temný, hluboký les svírající se kolem zapadlých horských stavení", přišlo mi to tak trochu absurdní.
Obecně bych řekla, že největší problém pro mě představovalo čarování s místními názvy a fakt, že to je prostě můj rodný kraj. Zároveň mi ale autorčin styl byl něčím sympatický. Jestli napíše někdy něco dalšího, bude mě to zajímat. Silnější tři hvězdy.
Štítky knihy
tajemství horory mysteriózní, mystéria Orlické hory české horory slovanská mytologie zmizení dětí
Skrýt reklamy
Ta kniha není špatná, to jen já jsem špatným čtenářem této knihy.
Jsem asi příliš racionální na to, aby mě podobný příběh vtáhl a abych se u něj bála. Místy jsem spíš sklouzávala k sarkasmu a některé dialogy měla potřebu nahlas zaníceně deklamovat svému nebohému muži…
Když se snažím rozklíčovat, co přesně mi nesedělo, tak je to ta slovanská mytologie. Ačkoliv mi obvykle nadpřirozeno coby součást fabule nevadí, tady jsem je přijmout nedokázala.
Občas mě pak také provázel pocit, při kterém autory podezírám z vkládání různých odkazů do textu jen proto, aby ukázali, kam až sahají jejich znalosti a vůbec se přitom nezamýšlí nad všeobecným měřítkem. Tady jde např. o použití scén z filmu Sedmá pečeť v běžném dialogu dvou postav.
Mě tohle obzvlášť mrzí, ale lidi Sedmou pečeť obvykle fakt neznají. Vždyť se normálně ptají, kdo je Ingmar Bergman a proč máme jeho jménu na tričku…
A ne, nejde o to, že by autor neměl chtít čtenáře vzdělat, jde o ten způsob - v tomto případě ten dialog.
Ale ať skončím pozitivně:
Označení “český Karika” je vlastně docela příhodné, atmosférou mi Šepot z lesa velmi připomínal Strach.
Ovšem zatímco po čemkoliv jiném od Kariky jsem od té doby nesáhla a ani se na to nechystám, další knihu Kateřiny Surmanové budu vyhlížet. Protože psát rozhodné umí.