Abana komentáře u knih
Poslouchala jsem audioknihu a souhlasím, že bych ji asi v papírové formě nedočetla. V podání Lukáše Hlavici to byl ale koncert...poslouchala jsem na rádiu Vltava, jako četbu na pokračování. Úplně mě tam vtáhl, celý ostrov Procida jsem si umělá představit a deptalo mě to čekání v přístavu na otce.... Je to svým způsobem smutná kniha, ale skvěle působí konec, kdy se objeví odpuštění a postava milého starostlivého pěstouna...taková katarze. Bohužel se tam objeví i blížící se válka, ale není úplně jasné, jestli do ní Arturo opravdu odešel. Vřele doporučuji
Hezky napsaná kniha, jen ten příběh je trošku přitažený za vlasy, ale je to román, ne dokument, takže proč ne.
Plný počet bodů nedávám proto, že mě zklamal závěr. Celá kniha je psána v úžasném rytmu a tak mi tam ten konec vůbec nesedí. Jako by autorce došel dech a už nevěděla co psát... Shrnula 40 let prakticky do jedné kapitoly o třech stránkách a to je škoda.
Jinak jsem ji přečetla jedním dechem a to už se mi dlouho nestalo....takže oddychové čtení, troška červené knihovny, pro nás romantičky, co si rády u knihy pobřečí, přesvědčivě popsaná a vtahující atmosféra...doporučuji číst přes víkend, protože se od ní nedá úplně odtrhnout
Jelikož pocházím z Valašského Meziříčí, je tato kniha mou srdeční záležitostí. Děj probíhá v období dětství mojí maminky a tak jsem tam někde mezi řádky viděla i ji, procházet se ulicemi, které znám a stojící na náměstí při vyhlašování, kdo podlehl tyfu... Příběh samotné Hany je velmi smutný a bohužel se člověk neubrání pomyšlení, kolik takových Han a jí podobných muselo být...
Kniha se dobře čte, je psána hezkou a čistou češtinou a tak hodnotím plným počtem hvězdiček a z duše nám všem přeju víc takových knih...
Kniha mi přišla strašně povrchní... Nevím, asi pana Coelho neumím číst, vůbec mě nebavil jeho jazyk a asi mi i unikla myšlenka o co vlastně hlavní hrdince šlo. Kdysi jsem četla "Veronika se rozhodla zemřít" a myslím, že jsem měla dost podobné pocity. Takže dávám pouze 2 hvězdičky a to za hezky popsaný závěrečný skok padákem a asi si už od tohoto pána nic nepřečtu.
Kniha Čirá radost mě hodně překvapila, bohužel musím říct, že v negativním slova smyslu. Doporučili mi ji známí, kteří sršeli nadšením nad objevením zázračných metod, jak být v životě šťastný a spokojený- no, nevím, možná, protože jsem toto také očekávala, byla jsem dost zklamaná.
Začátek knihy je psán velmi zvláštním jazykem, jakoby povrchním až nadřazeným- pro mě nečitelným. Krátké úderné negativistické věty, stálé napadání čtenáře a stálý odkaz na nevyjádřený návod jak být spokojený. Dokola autor píše, že se dostaví tento návod, že je to vlastně strašně jednoduché, ale stále nic nepřichází.
Dvě hvězdičky dávám za posledních třicet stran, které se alespoň trochu daly číst. Neříkám, že kniha není zajímavá, ale mně asi úplně nesedí tento styl vyjadřování- já mám pravdu a nic než pravdu a kdo si to nemyslí, není hoden normálního života. Kdyby kniha měla pouze těch posledních 30 stran, myslím, že by se hodnotila i četla lépe.
...ach, ach, co napsat. Knížka Bábovky je určitě čtivá, pro někoho, kdo má rád zbytečně dlouhá souvětí, přeskakování v čase , nedokončené příběhy a spoustu jmen.... Já, asi bohužel, mezi tyto lidi nepatřím. Jak už tady někdo píše, příjde mi ta kniha prázdná. Ze začátku mě nebavila vůbec, ale říkala jsem si, že tomu dám šanci. Pak se postupně dění nějak maličko rozjelo, ale vlastně jsem ji dočetla asi jen proto, abych ji už měla přečtenou. A když už jsem ji dočetla, zavřela ji, tak nic. Prostě mi nezůstal žádný pocit. Těžko říct, autorka asi psát umí, ale tohle se jí podle mě úplně nepovedlo uchopit, zbytečně překombinované a složité- možná někdy méně, znamená více. Takže závěr, kdo si chce jen tak číst, tomu ji doporučuji. Advě hvězdičky za to, že jsem ji dočetla a nebylo nic...tudíž ani zklamání.
Mám ráda nadhled a vtip pana Michálka. Ke knihám jsem se dostala náhodou, a jsem velmi ráda, že jsem alespoň na chvíli nahlédla do světa vnímaného z pohledu "bílé hole".... Doporučuji všem, protože lidem s"bílou holí" je potřeba v určitých chvílích pomoct- a možná berme tuto knihu jako takový malý návod. Pozor!!!!!!- ne k lítosti, ale k respektu a ku pomoci!!!!
Je to moje první kniha od Jo Nesboa a vzhledem k tomu, že jsem nic neočekávala, mě kniha příjemně překvapila. Čte se jedním dechem, občas zbytečně překombinovaná, ale na to už jsem si u severských detektivek zvykla. Mají to asi v krvi-a když už jsem u té krve, občas jí bylo až příliš. Výborná zápletka s psychologem udrží čtenáře vlastně až do posledního okamžiku v nevědomosti a to mě baví. Knize dávám 3 hvězdičky a to kvůli přehnanému, nesmyslně teatrálnímu a komickému závěru (kousací Harry v autě, spoutaný pomalu v kozelci.....proč????), který ve mně zanechal trošku zklamaný pocit. Myslím, že závěrečných padesát stran knihu zbytečně znehodnotilo a je to škoda. Ale určitě doporučuji.
Celá trilogie o Golemovi a Židovském městě je velmi povedené jednodušší a oddechové čtení. Myslím, že se v knihách krásně povedlo zachytit atmosféru staré Prahy z Rudolfínských dob, popisovanou příběhy jednotlivých obyvatel, ať už židovských či křesťanských. Je zajímavé, jak se osudy lidí "za zdí" ghetta proplétají s osudy lidí "před zdí" a velmi citlivě popisují jejich soužití a potřebnost navzájem. Možná se dají tyto knihy vztáhnout i na dnešní dobu a tím zdůraznit nutnost moudrosti, uvědomění si hodnot a tolerance mezi lidmi. A jak píše komentář přede mnou- kdo má doma nečtoucího náctiletého človíčka, doporučuji mu tyto knihy podstrčit. Díky těmto knihám jsem se dostala i k dalším historickým dílům pana Štorkána o katu Mydlářovi, které tímto doporučuji.
Knihu jsem četla před nedávnem a teď ji doporučuji, kudy chodím. Dokonce jsem si ji šla i koupit (půjčila jsem si ji původně z knihovny), abych ji měla doma a stále se k ní mohla vracet. Souhlasím, že se o knize nedá vlastně nic napsat, aby to nevyznělo kýčovitě a pateticky, možná, jedině mě napadá, se dá použít slovo "moudrá". Doporučuji si přečíst i ostatní díla pana Schmitta, moc hezké je Noemovo dítě a Deset dětí paní Ming.
Právě jsem dočetla knihu" Škola malého stromu" a musím říct, že jsem tak nějak rozpolcená. Na jednu stranu hodnotím krásu a čistotu knihy jako takové, spousta moudra, selského rozumu, popsaných srozumitelným a jednoduchým jazykem-do dnešní doby se dá defakto vše použít, jen škoda, že nám to nedochází..... A na stranu druhou, životopis člověka, který tuto knihu napsal. Což mi nějak nejde dohromady. Je fakt, že člověk může projít v životě spoustou cest, které nejsou správné, ale asi nám to nepřísluší hodnotit ani soudit. Zůstanu tedy u knihy a té dávám plný počet hvězdiček a vřele doporučuji. O autorovi si každý musí udělat obrázek sám....
Absolutní chvála. Přečetla jsem všechny tři díly, schválně s malým časovým odstupem, abych si to pořádně užila. Klasická severská detektivka, plná tajemných charakterů, různých zákoutí a napínavých až absurdních situací ( někdy tedy až příliš, ale to se dá odpustit). Hodně se mi líbila zápletka okolo zmizení Harriet a překvapilo rozuzlení. Larsson čtenáře udrží vlastně celých těch pětset stran v napětí a fakt se to čte jedním dechem. Doporučuji začít číst někde na dovolené, kdy člověk nemusí jít druhý den do práce.
Tak jsem to nakonec dočetla, ale musím se přiznat, že jsem místy přeskakovala dlouhé a absolutně hloupé pasáže (klidně i dvacet stran). Díky mým přeskokům jsem knihu přečetla velmi rychle a stejně tak rychle ji půjdu vrátit do knihovny a rozhodně si nebudu půjčovat další díly. Nevím, jestli je to překladem, ale naše krásná rozvětvená čeština dostává zabrat. Kniha mi připadá jako takový nepovedený guláš, kde je všeho až příliš a nějak to k sobě nejde. Naivita a hloupost hlavní hrdinky Any bije do očí a neodolatelný Christian působí absolutně nerealisticky. Celý popis ať už místností, prostředí či aktu samotného mi příjde jako by to psala amatérská spisovatelka, která na sobě musí ještě hodně pracovat-já bych jí doporučila raději nepublikovat. Moc nechápu, čím si kniha získala takový ohlas. Nechci ale hanit lidi, kterým se kniha líbí, protože proti gustu.............