Abia komentáře u knih

Jako terapie (autorova) dobré. Jinak mě to nebavilo, aspoň to nebylo dlouhé.

2 08.06.2019

Kniha vás napíná postupně a po celou dobu. Četla jsem včera celý den, pak do dvou do rána a ráno jsem jí dočetla. Prostě jsem musela, všechny věci odložené, nikam to neuteče, ale potřebovala jsem nutně vědět, jak to dopadne. Díky za skvělý zážitek.
V minulé knize mi přišlo té hrůzy více, tady jsem byla nějak vyjmutá z role oběti a to bylo příjemnější. Ze začátku mi vadilo, že jsou vlastně všechny knihy psány podle stejné šablony a začínalo to být už trochu otravné. Pak se děj rozjel a zastavil až nakonci, tak jsem autorům odpustila.

4 30.05.2019

Knihu jsem začala číst včera a dnes jí musela dočíst. Četla se mi výborně, chtěla jsem vědět, kam se vše posune, co se stalo. Velmi se mi líbila forma, kdy minulost vyskakuje postupně ve vzpomínkách nebo snech hlavní postavy. Stále se spolu s ní bojíte uvěřit, že je něco takového možné, že by se něco takového mohlo stát a přemýšlíte, jak byste se zachovaly vy. Přijaly bychom všechny svojí novou roli bez domlouvání jako běh osudu? Největším zklamáním byl osud Moiry, protože jsem čekala víc spolu s hlavní hrdinkou. Nestalo se to a o to je kniha opravdovější.

7 28.05.2019

Kniha je povídková, ale je to spíše několik knih v jednom. Číst Werfela není úplně jednoduché a hlavně to nejde rychle. Největší dojem na závěr na mě udělala část Bleděmodré ženské písmo, kde autor dokázal v příběhu, který byl vlastně banální, různými popisy pocitů, okolí a jednání vystupňovat celý příběh a vložit do něj dramatické zvraty díky očekávání hlavní postavy. Sjezd abiturentů zase předkládá téma morální viny za své jednání a pohled na to, jak můžete svým jednáním změnit něčí život.

Werfel píše tak květnatým jazykem, vytváří slovní spojení, která běžně nejsou používaná, ale přesně rozumíte obrazu, který chtěl vytvořit. Jistě má na tomto podíl i krásný jazyk překladatele.

28.05.2019

Zdá se mi, že řecká mytologie sedí Riordanovi více než ta egyptská. Nám ostatně také, tato kniha je pro nás po Kronice Cartera Kanea zábavnější a nějak lehčí. Apollónova sebestřednost v těle puberťáka je vtipná a zápletka je zajímavá. A Meg je tajemná a milá. Jen jsme nečetli předchozí sérii a v knize jsou odkazy na nějaký předchozí děj, ve kterém se neorientujeme. S tím je třeba se smířit, pokud přeskakujete mezi sériemi.

2 28.05.2019

Číst tuhle knihu je horší, než číst nějakou děsivou severskou detektivku. Tam vím, že je to vymyšlené, že je nepravděpodobné, že by se ten děj stal. V této knize je pravděpodobně možné vše a to je děsivé. Maloměstké bojůvky, politika, xenofobie a sportovní fandové. Uf to je míchanice, ze které mi bylo nedobře. Tentokrát bylo i více pouček a poukázek na další děj, to mě moc nebavilo. Jenže příběh je to skvělý, postavy tak uvěřitelné a děj perfektní a tak jsem četla a četla, abych byla na konci.

13 08.05.2019

Nesmírně vtipné - no to je trochu nadnesené. Já bych řekla úsměvné. Kniha vyplnila chvilku mezi dočtením knih a naložením další várky v knihovně. Něco nového jsem se dověděla o Anglii a pošlu jí dál.

01.05.2019

Super myšlenky, ale na mě je Barnes poněkud komplikovaný. Druhá kniha, kterou od něj čtu a stejný výsledek: skvělé téma, skvělé myšlenky, zajímavý příběh, ale nebaví mě to. Prostě mě jeho myšlenkové pochody neoslovují, chybějí mi emoce a tím je pro mě kniha taková otupělá. Kniha se do výzvy hodí, ale s Barnesem jsem prozatím skončila.

3 27.04.2019

Zajímavé téma, ale ke konci jsem si připadala jako čtenářka červené knihovny. Už v minulé knize mě ten šťastný konec rušil a byl neuvěřitelný a v této je to stejné. Nenudila jsem se, četlo se dobře, jen brzy bylo jasné, jak to skončí a překvapení se nekonalo. Další knihu od Di Fulvia už asi číst nebudu.

1 26.04.2019

Napínavá kniha, která se dobře čte a nenechá vás vydechnout do poslední stránky. Moc se mi líbilo popsání světa člověka s Aspergerovým syndromem, více se mi přiblížilo. Bylo mi líto matky Jacoba a zároveň jsem jí nesnášela za to, že zanedbávala druhého syna. Ale nic není černobílé a otázky, které knížka klade, jsou náročné. Jak píše artlucie: Díky za můj "nudný" život.

7 21.04.2019

Na knize mě zaujal nápad, že mohou hrdinové vstupovat do knih a v nich zažívat různé věci. Knížka je napínavá, má zajímavou zápletku i zajímavé rozuzlení. Dětem se tahle detektivka moc líbila, na konci už chtěly vědět, jak to dopadne, tak jsme museli číst do noci. Konec je trochu nedotažený, působí dojmem, že ho autorka přidala dodatečně.

15.04.2019

Tentokrát to bylo hodně surové, nakonec bych asi začala zatahovat záclony a zamykat se na noc. Líbí se mi i linka Joony Linny. U takových témat si musím říkat, že se to neděje denně a že to není reálné. Dobře se zamkněte a užijte si další hezkou knihu :-D.

4 11.04.2019

Díky za hezké čtení, Carl s Asadem a Gordonem mi budou chybět. A samozřejmě taky Rose, na tu nesmím zapomenout. :-D

2 07.04.2019

Nejčastější emocí, když čtu knihy staré 100 a více let, je údiv, že to stále platí, že řešíme stejné problémy a stejně hledáme odpovědi. Velmi zajímavá kniha, která se čte dobře, pokud vám nevadí dlouhé pasáže popisů. Četla jsem jí na několikrát, což obvykle nedělám, asi jsem si potřebovala trochu oddychnout. Myšlenky, které Tolstoj předkládá mě oslovily, hlavně úvahy o smyslu vězenství a trestů a o zodpovědnosti za činy v zaměstnání. Krásný popis rozdělené společnosti na velmi bohaté a velmi chudé, který podle mě platí stále. Díky knize lépe chápu, proč se ujal komunismus.

4 30.03.2019

Autobiografická kniha Jiřího Koukolíka je jeho jedinou knihou. Přesto je kniha napsána čtivě, dobře se čte a není suchopárná. Autor se snaží, aby vše vyznělo pozitivně, snaží se po celou dobu zachovat optimismus a ten mu pomáhá vše přežít. Jak sám píše v úvodu, vyhýbá se drsným popisům, spíše chce ukázat soudržnost studentů v lágru a vzájemnou pomoc. Přesto samozřejmě nemůže schovat hrůzu lágru. Často popisuje i vtipkování a přizpůsobivost mladých lidí.

Velmi zajímavá kniha, kterou pro mě ještě ozvláštňuje to, že je v ní napsáno věnování od autora dědovi mého muže: Milému spoluvězni, který zůstal až do hořkého konce, pochodu smrti.

Neskutečné, co dokáže člověk přežít a zároveň, co dokáže jeden člověk druhému dělat.

22.03.2019

Krásně zpracovaná kniha, ve které se dají listy dále rozkládat jako mapy jednotivých světadílů. V nich jsou zakreslená různá zvířata, děti vidí, kde žijí a u každého zvířete je napsána nějaká zajímavost. Hodně bavilo děti hledání pašeráka.

2 14.03.2019

Krásně ilustrovaná kniha, ze které se doví nové věci i dospělí. Děti baví hledat skrytého padoucha a poznávat svět.

5 14.03.2019

Trochu švihlé, hodně filozofické, bez ukončených a vysvětlených dějů, prostě skvělé. Různé postavy, možná ne přímo uvěřitelné, ale svérázné, se setkávájí díky osudu, který je svede dohromady. Bavilo mě to, zasmála jsem se a četlo se to skvěle. Díky za Nakatu, to je přímo postava, ze které je si třeba vzít příklad, dokonalá jednoduchost.

8 13.03.2019

Stepního vlka vnímám také jako oslavu života, který se žije se všemi svými stránkami. Při čtení mi došlo, že je platná i v našem oddobí, že se nic zas tak moc nezměnilo a to mě hodně překvapilo. Navíc jsem se hodně dověděla i o sobě. Narcis a Goldmund se mi líbil víc, tato kniha mi přišla těžší tématem i způsobem vyprávění.

2 08.03.2019

Barnesovi nějak nerozumím. Pořádně jsem pochopila a prožila až poslední část knihy, ale stejně přetrval pocit, že mě to nějak neoslovilo. Ještě nějaké knihy od něj zkusím, možná se prostě někde míjíme. Krásný jazyk, hezké myšlenky, ale ...

08.03.2019