Acinore komentáře u knih
Příběh se odehrává v budoucnosti, to mě zaujalo. Ale jinak? Nevím, bylo to spíš o dětech než o dospělých. Ztrácela jsem se v těch nemastných neslaných myšlenkových pochodech (ano, většina dětských) .. Divné dialogy, situace, všechno takové zvláštní, jak kdyby celá ulice na něčem frčela. Nenadchlo mě to.
Bylo to jako z dob románů Lenky Lanczove, ale jen z dospěláckého prostředí.. Hrozně povědomé, jako bych už.. někdy.. Pocit dejavu :) samotné je mi čerstvých 30, mám manžela, děti a život opravdu není tak růžový, jak by si člověk přál, ale zároveň ani tak hrozný, jak by přece jen mohl ještě být.. Příjemné oddychové čtení :)
Na tyhle psychodramata už jsem asi stará.. Nedalo se to. Tadam.
Tahle série mě hodně baví.. a teprve až teď s novým dílem jsem zjistila, že Rachel Caine loni podlehla rakovině... četla jsem od ní víc knížek a pro literární svět je to velká ztráta, moc mě to mrzí..
Celou dobu jsem myslela na podcast Opravdové zločiny a případ ztracených holek v Panamě.. Taky se našel jejich foťák plnej divnejch fotek... knížka mě úplně pohltila, četla jsem s rozsvícenou lampičkou a ten konec je hustej a uspokojivej (Darcy to umí i jinak, ale tady se drží reálných možností :-) ) a prostě jo, to se povedlo!
Tohle byla tak skvělá oddychovka! Čtyři rodiny, každá se svým příběhem, tajemstvím a problémy.. Bylo to fajn :)
(SPOILER) Tuhle knížku bych asi shrnula tak, že ne každej tonoucí člověk je potřeba zachraňovat. Aneb kdybychom někdy tušili, co pak dotyčnej všechno způsobí.. Škoda snahy, škoda dalších budoucích životů.
Zajímalo mě, jak Míša pokračuje dál, v knížce jsou i příběhy cizích lidí, ale ty jsem ani nečetla - proto jsem si knížku nepořizovala :)
Sama jsem už přes měsíc neměla ani kapku alkoholu, kam se hrabe suchej únor :) ale něco jinýho je, když jste abstinujici alkoholik a budete takto žít do konce života. Nejvíc se mi ale líbilo zhodnocení vztahů, sice je to psáno kvůli alkoholismu, ale myslím, že si z toho můžeme vzít příklad i my ostatní..
Hodně mi to připomínalo Dům stínů, ale ten byl teda mnohem lepší (nebo za to mohly hormony, četla jsem ho v šestinedělí).. každopádně ta prolnutá historie se současností, trochu mystična a duchařinek, legendy a minulé životy.. Joo, to je moje :)
Co mě při čtení knížek s tímhle tématem vždy dostane, je pevná vůle těch holek.. Já bych prostě nedokázala nejíst. Jídlo je láska přece ❤️ Ale ok, je to nemoc, takže si to můj obdiv asi nezaslouží. A tady Lada je ještě k tomu docela destruktivní případ, vzhledem k jejím dalším volbám a rozhodnutím. Ale budiž, přečtěte si to.
Ježiš to bylo divný. Všichni měli tajemství, ale nikdo s nikým nemluvil. A Sarah, ta byla fakt mimo, celou knížku jsem si říkala Proboha na čem frčí a ještě k tomu má dítě! No nic, opravdu děj o ničem.
První díl se mi zdá lepší, víc mě vtahl do děje.. Tento už byl nahuštěný (ale jen o spousty myšlenek o ničem a o všem) , těšila jsem se na téma války, ale nevím, nedostala jsem to, co jsem čekala.. Trochu víc.. Ty nejzajímavější roky (aspoň pro mě) byly přeskakované nebo děj minimalizován. Škoda. První díl ve mně zanechal víc než tento s 2.sv.válkou..
Knížku jsem si musela dávkovat, postupně to trávit.. Téma mě docela vzalo, vůbec to, jak se to s Vanessou táhlo životem, člověk viděl co je správně, ale zároveň jí věřil všechny její pocity a myšlenky a její pohled na věc.. Syrový detaily a popis událostí, psychická manipulace. Depresivní příběh, ale věřím že se to dělo běžně a děje stále.. Vždy se mi vybavil film V síti - takhle by to totiž vypadalo v reálném offline světě.
Vážně? Asi to bude tím, že jsem četla jen dva díly z téhle série a prostě mi to nic neříká. Nedokážu se do toho dostat. Joona mě šíleně nebaví (btw opium? Really?), absolutně nechápu zdejší recenze, do čtení jsem se musela nutit, půlka mě nudila tak moc, že by z toho člověk začal pít.. No nic, třeba ji jednou i dočtu.
Odpočinkové čtení.. Líp bych to neřekla. Člověk se těší, moc u toho nepřemýšlí a ve finále je mu i jedno jak to dopadlo, protože to prostě tak příjemně plynulo... dobrou noc :)
Moc překombinovaný. A ve finále se vlastně ani moc nedozvíš, teda jo, ale tak zmateně a zrychlene a konec. Hm. Ani jedna postava není prokreslená, všechno jen tak povrchně, z rychlíku. Za mě průměr.
Jediný, co mě na tom všem zaráží, je to, že autorka stále chce být se svým manželem... Chápu, sama to dost pohnojila, ale co prováděl pak on... Budiž, je to její život, ale moc šancí jim teda nedávám. Důvěra musí být kaput.
Držím palce Míšo, ať je Vám zdravotně i psychicky jen a jen líp :)