Addie komentáře u knih

God save the penguins!
K tučňákům mám celý život výjimečný vztah, takže není překvapivé, že jsem si oblíbila i Juana Salvada. Co vše vidím v této knize nelze obsáhnout slovy, protože se za ní skrývá nejniternější důvod, který je dost podobný závěru knihy. V podstatě jsem ji nikdy nechtěla dočíst.
Pokud mám ale hodnotit veřejně, Co mě naučil tučňák je velmi čtivá kniha s potenciálem pobavit čtenáře nebo přinejmenším vykouzlit úsměv na rtech po většinu času čtení.

3 17.03.2017

Napětí zvládla autorka na jedničku. Slova o novém "hitchcockovském" románu jsem brala s rezervou, navíc nepamatuji knihu, u které bych se bála, což se nezlomilo ani u této. Podstatné ale je, jak Hawkins zvládla kriticky přiblížit všechny hlavní postavy a dokázala si udržet mou čtenářskou pozornost do ranních hodin, což považuji za spisovatelské vítězství.

3 03.01.2016

Opravdu se to stalo, opravdu se po letech snažím dočíst sérii, kterou jsem opustila po čtvrté knize (z neznámých důvodů) a...
je to děsně fajn.
Když nic jiného, pátý díl jsem četla bez fanatismu kolem sebe (který byl přitomen v době vydávání HP knih), leč stále se zápalem. Navíc jsem ji právě dočetla řádku let poté, co jsem četla první čtyři - jsem tedy starší a byla bych řekla i kritičtější, ale...
s J.K.R. to máte těžké, málokterou větu napsala jen tak. Leckdo by teď mohl oponovat, že píše zdlouhavé popisy místností, věcí, ale není to tak, že i tyto věty mají svůj účel, který tkví ve čtenářské představivosti kouzelnického světa, která má souznít s tím, jakou mu dala podobu?
Ještě jedna věc - pochopitelně jsem zaujatá (HP mě nepřivedl k četbě, ale neodmyslitelně patří ke knihám, které znamenají mé dětství), ale zaráží mě, když někdo nebere J.K.R. jako spisovatelku. Nehledě na boom, který knihy vyvolaly (a který mohl být kdekomu proti srsti), ty knihy mají hlavu a patu. To, že jim každý nepřijde na chuť, je normální, ale nijak to nesnižuje úroveň spisovatelky. A fanatická děcka vem čert, vždyť ty knihy si našly čtenáře i mezi dospělými.

3 13.06.2013

"Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu."
Ukazovat pravdu, to chtělo odvahu, zvlášť v dané době...
Jen je škoda, že jsou mocní lidé i dnes stejní jako tehdy - zavírají před ní oči.
Blbost je věčná, ano. Nasaďte si ale sami brouka do hlavy a nikdo vám nic nerozmluví - je to snad zákon či co.

3 26.04.2013

Ach ano, náš rodák.
S Těžkou hodinou vlastně člověk prožívá nic než těžkou hodinu s někým, kdo zemřel mlád (necelých!) dvacet čtyři let...:-(

3 26.04.2013

Že za Čapka a jeho přínos pro českou literaturu můžeme být jedině rádi, víme.A já teď nejspíš vím, že i když si vezme do rukou svým způsobem jednoduchý (ale současně velmi vážný) motiv, umí z něj vytvořit mnohé. Matka totiž čtenáře skličuje i ve své útlé podobě. A možná lepší nehádat, o co horší pocity vyvolávala, kdyby K. Č. zažil i druhou světovou válku...

3 29.10.2012

Láska žije až do konce. Neměla moc dlouhé trvání, jen co je pravda. Jasná demostrace toho, že válka v rychlosti ničí vše, co jí přijde do cesty? Z dnešního pohledu jsou v knize už nepříliš typické dialogy, ale nejsem z těch, kdo mají problém s mluvou dávných dob.

3 18.08.2012

Na Bachovi je úžasné, jakou krásu umí dodat slovům, aniž by měl být upozaděn jejich význam. Most přes navždy je knihou, ve které víc než otevřel své já světu, ukázal se totiž jako nesmírně vnímavý člověk, jemuž nečiní problém hloubat i nad věcmi, u nichž se to zrovna nepředpokládá. Uznává nenahraditelné hodnoty, a proto je tím, kým je.

3 27.02.2012

Přiznám se, že se mi malinko více líbil Hvězdný prach. To ale nemění nic na tom, že jsem ráda poznala příběh svým způsobem výjimečného děvčátka Koraliny. Stejně tak mě zaujala postava kočky beze jména, která naprosto věrně kopírovala obecně známý kočičí charakter. Kniha nebyla nijak náročná, tím spíš se četla sama. Oceňuji i některé Gaimanovy prvky (ruka - porušený slib), které příběh udělaly netradičním.

3 10.06.2011

Kdo by neznal silnou, velmi nezávislou Pipi?
Často jsem jakožto malá toužila navštívit vilu Vilekulu...
Myslím, že šlo o moji první povinnou četbu vůbec a učitelka si při jejím výběru počínala velmi dobře.
Krásně se mi teď vzpomíná, třebaže mám vzpomínky chvilkami matné...

3 06.04.2011

Jedna z mála výjimek, kdy jsem se raději dívala na Brada Pitta ve stejnojmenném filmu, přestože snímek příběh posunul trochu jinam. Kresba mi přišla navíc celkem netradiční, i když víceméně zdařilá.
Nejvíce však platí, že samotnou použitou myšlenku považuji (navíc za její povahu na tehdejší dobu) za naprosto unikátní a maximálně fascinující pro namáhání mozkovny při představě jejího převedení do praxe.

3 02.04.2011

Těžko říct, zda knížka odradí od nekalých úmyslů či k nim svede.
Takřka odjakživa přemýšlím o lidech kolem mě jako přátelích, tudíž mi uniká smysl této knihy o bezesporu skvělých ,,kámoškách", co neustále řeší podstatu lidského bytí, takže jim nezbývá čas na obyčejné ,,problémečky" a vůbec se necítí být drsnější než šmirgl... (smích)
Ehm, dobrá, přestanu být tak ironická, je totiž možné, že jsem naprosto omezená a nevidím si ani na nos...?

Děti z Bullerbynu že by mohly člověka zklamat? Navíc o Vánocích? Ale kdeže...

3 01.04.2011

Bílé noci mi přišly maličko nedotažené do konce v tom smyslu, že na můj vkus bylo až příliš dlouho ticho před bouří a až pak se události daly do pohybu. Pochopitelně však Dostojevskému skláním poklonu za to, jak se psychologicky vyznamenal, jak už je o něm známo.

3 01.04.2011

Ať věříte či nevěříte, milujte svůj život. Nic jiného za to nestojí...

3 01.04.2011

Práce všeho druhu.
Ale na to, aby si udržel mou tehdy dětskou pozornost stačilo, že to byl zkrátka on, Ferda jeden!

3 01.04.2011

Kniha o nemalém úsilí a odhodlání překonávat překážky.
Jde příkladem, tak se ho držme.

3 01.04.2011

Z mnou doposud přečtených Coelhovek mám tuhle nejradši.
Líbí se mi, jak Coelho zasadil děj do Slovinska (které se mi jakožto země po mých návštěvách v ní velmi zamlouvá), což není asi úplně běžná záležitost (minimálně o tom nevím).
Veronika zjistila, že stojí za to žít. Ne každý má to štěstí...
Líbí se mi, když někdo ví, po čem touží.
Mám ráda lidské úsilí a s ním spojené odhodlání dosáhnout vytyčených cílů bojem.
A zcela nejvíc miluji, když nic na světě člověka nedonutí se vzdát.

3 27.03.2011

Líbí se mi, jak Murakami umí zabalit hlubokou myšlenku do dějově nenáročného, vlastně dost prostého textu. Mysteriózno vítáno, ale stejně by mě zajímalo, jak to vlastně celé bylo... :)

2 22.03.2019

Nikdykde je hezká kniha.
Nějaký čas po dočtení ovšem musím říct, že jde spíše o jakousi “povinnou četbu” s ohledem na mého oblíbeného autora. Postrádám nějaké hlubší poselství.
Takže ano, Gaiman napsal věci, které mi učarovaly mnohem více, ale promarněný čas to zase nebyl, pokud se tedy rádi touláte Londýnem jako já...

2 06.03.2019