Addie
komentáře u knih
Fiesta
Ernest Hemingway
Válečné zranění ani čas nezahladí...
Knížka pro mě v ničem nevynikala, ale nelituji času stráveného s ní.
Příběh z dolního města na řece
Jasunari Kawabata
Chvilkami příběh chytal za srdce, chvilkami jako bych ho měla z ledu.
Zvláštní to jev.
Meditace chůzí
Jan Svoboda
Přidat citace byl výborný nápad.
Můj první pokus o meditaci jako takovou, díky za něj.
Čarodějův klobouk
Tove Jansson
Jde snad na muminky vzpomínat jinak než s úsměvem?
Nevěřím...
Trudný konec ústřičného chlapečka a jiné příběhy
Tim Burton
V Burtonově díle se cítím ve svém živlu.
Nápaditost a ilustrace brilantní (mistr se nezapře), jen český překlad pokulhává, takže slídím po originálu. A pak to teprve bude mít grády!
Bílá nemoc
Karel Čapek
Mistrovský kousek.
Až mi skoro přijde, že jakákoliv analýza nemá smysl.
Galén je hrdina. A basta!
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Mé první setkání s Murakamim.
Hrozně mě přitahovala myšlenka ztráty někoho blízkého a jeho znovunalezení po letech. A další ztráty...?
Jednou větou - mě to celé oslovilo.
Hlas hory
Jasunari Kawabata
Ano, začátek plyne poněkud pomalu, spíše se člověk může ve fantazijním světě kochat japonskou přírodou (zvláště obdivovatelé země vycházejícího slunce, že ano) a na děj si nějakou chvíli počká...
Pak se pozvolna začne něco rýsovat a zájem čtenáře stoupá (alespoň v mém případě).
Celkem reálný svět knihy, která si na nic nehraje, nejsem naivní, ale přece jenom by to nebylo na škodu, kdyby se věci občas měly jinak (po stránce mezilidských vztahů). Současně ale nesnesu neupřímnost, natož lži, abych měnila charakter knihy.
Rovněž bych chtěla poukázat na závěr, který nutí k všemožným polemikám, což na knížce shledávám velmi originálním prvkem.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
Jedna z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla, jelikož mě snad do dvou třetin absolutně neoslovovala a několikrát jsem ji chtěla odložit (navíc na můj vkus byla v určitých částech pojata moc nábožensky), ale závěr byl pro mě strhující a vynesl ji poměrně vysoko.
Tři sestry
Anton Pavlovič Čechov
Děj byl vážně slabý, primitivní oddechovka, mám nutkání napsat.
A slovy Čechova - ,,Co ztrácí formu, umírá."
To mluví za vše, žel proti němu jaksi...
Průměr zachránilo pár světlých okamžiků, ale jen těsně.
Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
Rytíř des Grieux... Která z dam by si nepřála někoho s jeho věrností a oddanou láskou?
To je dost řečnická otázka, já vím.
Velmi pochybuji, že by se dalo dojít lepšího přepracování než Nezvalova.
Stojí to za to, takhle umřít pro krásu...
Spánek
Haruki Murakami
Murakami umí jít do hloubky, takže u něj nemám strach, že by psal něco bezduchého. Líbil se mi po tolika úvahách hlavní postavy ten otevřený konec... Jako by postava nebyla tak neomezená, jak se vlivem ztráty racionality chápala. Do jisté míry i věřím, že by to mohl být příběh ze života.
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
Stařík se vrátil, aby nám vysvětlil současnou světovou politiku. Bezprostřednost jedničky mi tam už trochu chybí, přesto je vtipné s ním trávit čas a sledovat, jak jde s dobou. :-)
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Nejvyšší hodnocení jsem dala jen Kameni mudrců a Relikviím smrti.
Proč?
U prvního dílu pro jakési (alespoň mé) zasvěcení do tohoto druhu literatury, které bylo doprovázeno mým úžasem nad tím, jaký svět dokázala J.K.R. vytvořit. Nebudeme si ale nic nalhávat, nemělo to daleko od pohádky...
U posledního dílu pak proto, jak výborné je jeho zpracování (postupné ničení viteálů, různá místa děje, odhalení pravých charakterů postav) a to, jak J.K.R. dokazuje to, co jsem tušila už dávno před tím, tj. že nic nepsala bez rozmyslu (vše do sebe zapadá).
Ano, ten konec si autorka mohla odpustit, ale vem to čert. Bude mi to chybět...
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Od začátku je něco špatně. Jak málo stačí k tomu, aby ideologie znásilnila myšlení člověka a lží si obhájila to, co potřebuje, aby mohla páchat zvěrstva... Byla jsem znechucena, jinak to ale asi nešlo, pokud je člověku nacismus cizí.
Kniha má svou psychologií hodně co říct.
Jak je důležité míti Filipa
Oscar Wilde
Zatím nejlepší Wildeovo drama, jaké jsem četla. Jeho osobnost se odrážela snad v každé větě, takže bych poznala kdekoliv na světě, že psal dílo právě on.
Lakomec
Molière (p)
Tak jsem si po divadelním zážitku s úžasným panem Lichým v hlavní roli přečetla i původní dílo.
To se mi jeví jako svěží, trefné, víceméně stále aktuální.
Ani já se nemůžu ubránit jisté nechuti k závěru v podobě "pošty pro tebe", ale jsem ochotna tento přešlap autorovi pro jednou odpustit...
Iluze
Richard David Bach
Bach je kouzelník duchaplných myšlenek. Jednou při čtení uvíznou v hlavě a zůstanou tam navěky. Není to prokletí, ale dar. Ani snad nebudu pomýšlet na to, že mi některé pro mou nepozornost unikly...
Renoir
Peter H. Feist
Některé jeho obrazy mne uchvacují, jiné mě nechávají chladnou. Evidentně měl ale zajímavou osobnost, když si, ač jako řečený impresionista, maloval po svém.