Adele02
komentáře u knih

Jo, tak tuhle hru s jazykem a kompozicí jsem si užila.


(SPOILER) První půlka fajn, sice jsem se do čtení musela nutit, ale aspoň to o něčem bylo, jak Jurgis odešel od rodiny, tak to šlo okamžitě dolů. V druhé půlce už jsem spoustu odstavců přeskakovala.


No, tohle bylo zajímavé. Shledání všemožných postav jsem si užila, přesto to byl neskutečný chaos od začátku do konce a dlouho mi trvalo se dostat do tempa i atmosféry děje. Ale je to strašně vtipné, v jednom kuse jsem se smála, a Loki a Thor jsou zkrátka Loki a Thor.


A tak jo, nebudu se zdráhat a těch pět hvězdiček tomu dám. Protože tohle jsem si fakt užila a oproti Thorovi, který pro mě představoval strašný chaos, mě Bůh, který spadl na Zemi chytil od začátku. Loki je perfektní postava.


Hodnocení spíš 3,5* - pořád mě ten svět fascinuje a zbožňuju, jak se to vyvíjí; seriál se tu už v lecčem rozchází, takže v tomhle ohledu si mě to drželo, ale... ta první polovina byla strašně utahaná a to je v knize o téměř 1000 stranách trochu moc.


No. Tohle je ten opěvovaný Hemingway? Nesedla mi ani jedna postava, a to, o čem jsem si myslela, že to bude, se hezky obloukem obešlo. Je to poněkud neosobní, strašně rychlé, některé pasáže se jen prosviští a u jiných se čeká celou věčnost.


Upřímně? Být mi jedenáct, tak to asi totálně miluju. A neváhám tomu dát plný počet hvězdiček, ačkoli jsem tady o dekádu starší než hlavní hrdinka.
I teď mě to strašně bavilo, Jenny Han má boží smysl pro humor, tempo je svižné a vše má svůj důvod. Annemarie je chytrá a hlavně si uvědomuje, kdy dělá chyby, a snaží se je napravit; postavy odpovídají svému věku, a přesto to nejsou úplná paka. Super bylo taky zakomponování společenských problémů typu rozdíl mezi Severem a Jihem, světem dospělých a dospívajících, když je holka moc vysoká, xenofobie, rasismus, domácí násilí. Slaďouška jsem si prostě strašně užila a jo, vůbec by mi nedělalo problém se k němu vrátit znovu :D


Klasické rodinné intrikaření mezi sourozenci, co chtějí spolupracovat, a zároveň jdou proti sobě. Ale styl Hellman mi sedl, čte se to dobře, a přece jen tam nejde očekávat úplně všechno.


K maturitě se mi to jako mainstream povedlo obejít, na výšce jsem se do toho už pustila s chutí. Má to něco do sebe, a hlavně se to strašně dobře čte, za jedno odpoledne to máte za sebou. Jedna z klasik, u nichž se té stálé čtenosti vůbec nedivím.


Jedna povídka silnější než druhá. U každé bych klidně uvítala mnohem obsáhlejší příběh, ačkoli těch pár stran jim toho dodá patrně mnohem víc. Nečekaný zážitek, tohle bylo naprosto skvělé.


Čekala jsem od toho asi něco trochu jiného, ale nebylo to úplně špatné. Na mě až moc neosobní a suché. Hledání mezi řádky mě každopádně bavilo i přesto, že se to od čtenáře čeká prakticky po celou dobu.


Šla jsem do knihy s trochu jiným očekáváním, takže se nemůžu ubránit lehkému pocitu zklamání. Nebylo to o tom, o čem jsem myslela, že to bude - všechno se to táhne spíš tak nějak nenápadně. Ale ten poslední zvrat jsem absolutně nečekala a ten mě, upřímně, zastihl zcela nepřipravenou. A je super, že se otevírají i tahle témata.


Zdeňkova část mě jakž takž bavila, u Katky už jsem hodně tápala a šlo to dolů.


Podobně jako u Femme fatale; kdyby se to drželo stylu, jakým byl začátek, rozhodně by mě to bavilo víc.


necítím tvoje parfémy
necítím
asi ses ve tmě
do souvětí skryla
Ty verše jsou krásné. Ten nápad je šílený. Spousta básní se mi strašně líbila, ale pomyšlení na to, že za tím nestojí ruka básníka, ale stroj? (Který tedy dle úvodních slov nakombinoval už něčí básnické ruce, ale přesto...) To je na mě i teď trochu moc.


Kdo by řekl, že se nad takovou parádou jako Alexandreida tolik nasměje.


(SPOILER) No. Je to čtivé, to se tomu upřít nedá, a absence kapitol tu tím pádem vůbec nevadí. Jazyk díla skvělý, líbilo se mi, jak autenticky to působilo. Přesto si nemůžu pomoct s tím, že bych od toho asi potřebovala nějaké zastřešení? Hra s lidskou povahou tu byla skvělá a postupný sestup či jiné krůčky hlavního hrdiny byly provedené dobře, byť samozřejmě nesouhlasím se vším (vlastně asi vůbec s ničím, hlavní hrdina je v tomto případě spíš anti-hrdina, ale to lze čekat už od začátku), ale... Asi tuším, o co mohlo autorce jít; tohle je ostatně určitá etapa Hynkova života, prostě náhled do pár měsíců lidské existence, to se nestává, že by přišly ohromné zvraty a rozhřešení s jasnou konečnou. Takže na jednu stranu chápu, že se nevyřešil alkoholismus, vztah s milenkou a manželkou, skoro ani práce. Přesto mi to tam trochu chybí a nějaký závěr k tomu všemu by přišel jedině vhod.


Kudy jsi bloudila
krásná a lačná
že jsi pro lásku
skočila z útesu do jezera
abys ji stvrdila
aby byla
Nepochopil nic
ani v těch vysokých horách
Nechal tě odejít
Teď po letech se dovolává
výšky srázu
ledové vody
tvého skoku
a volá


Pane vrať mi tu úzkost o duši
již jsi dal unést
osmiletému dítěti
