Adrianam komentáře u knih
Velmi uvěřitelný monolog průměrné mladé holky, která neví, co chce a má sklony k depresím. Přečetla jsem jedním dechem a s velkou radostí ze čtení. Petra Soukupová píše lehce, svěže, vtipně. Marta není zas až tak chytrá a ani její příběh není nijak výjimečný, kniha ale výjimečně chytrá je.
Mimochodem je to i jedna z mála opravdu současných knih, která se velmi střízlivě staví k novým technologiím (chat, sociální síť, torrenty), tj. bere je jako běžné "nástroje" všedního dne, ne jako "démony, které nám kradou skutečná přátelství" a podobné pseudofilozofické bláboly.
Rozhodně jsem proti zařazení do "Románů pro ženy" - sakra, to, že to napsala žena o ženě, neznamená, že je to nějaká přiblblá červená knihovna!
Velké zklamání, vzhledem k tomu, jak je autorka všeobecně chválena a oceňována. Zápisky hlavního hrdiny jsou psány neuvěřitelně zženštilým stylem. "Psychiatrické" rozbory jeho ženy působí "odborně" a věrohodně asi jako článek z Blesku. Kniha je velmi rozvláčná - mluvit o ní jako o napínavé hře na hledání pravdy je asi tak trefné, jako nazývat jízdu na rotopedu adrenalinovým sportem. Přesto jsem dočetla. 30%
Dokonale antikoncepční příběh mladého psychopata a jeho blízkých, kteří jsou čím dál víc odsouzeni ke (spolu)prohře. Sledujeme zoufalou matku, které ani vlastní manžel nevěří, že porodila zrůdu, a její snahu vydržet - resp. chovat se k synovi jako k normálnímu dítěti. Což se čím dál víc ukazuje jako chyba.
Ale má vůbec tahle situace řešení? Co by se stalo, nebýt "poslední kapky"? (Nejspíš by přišla jiná, později.) Tohle prostě nemá šanci dobře dopadnout a všichni to víme už od začátku. A zároveň si s tím člověk (aspoň teda já) láme hlavu ještě dlouho po filmu/knížce.
Kevina a jeho matku jsem zažila v pořadí 1. film - 2. kniha. Zpočátku mi na knize vadila forma dopisů (ne, takhle se fakt nepíše dopis) a trochu i "ukecanost" autorky, ale časem se ukáže forma dopisů jako správná a kniha děj začne nabírat spád.
V knížce se dozvíme i mnohem víc o obětech a osudovém dni.
Jeden recenzent napsal: O Kevinovi budeme mluvit ještě dlouho. Věřím, že ano, hlavně v USA, kde je to setsakra aktuální pořád.
Krásné. Myslím, že takových Alicí a Mattií po světě běhá docela dost, akorát o nich moc nevíme, protože si pečlivě udžují svou pomyslnou bublinu, kde mají pocit relativního bezpečí a kontroly nad svým životem. Paolo Giordano nejspíš bude jedním z nich, a/nebo má úžasnou schopnost empatie.
Líbí se mi strohý styl knihy, která, ač je poměrně hodně dojemná, se nikdy nesníží k lacinému citovému vydírání čtenáře.
Film jsem viděla taky, doporučuju.
Jeden z mála případu, kdy kniha i film (v tomto pořadí) zcela nadchly.
U téhle knihy mě nejvíc dostávají popisy v knihkupectvích. Pravda, není to poprvé, co jsem si přečetla, o čem má kniha být, a pak jsem četla úplně jinou knihu. Krize rodiny, chaotické nitro, šokující blablablabla, cynická zrůda (čímž je myšlen hlavní hrdina). Ha ha ha.
Možná jsem úplně mimo mísu já, protože neznám nikoho, komu by se tahle kniha líbila. Pro mě je tahle knížka dokonale upřímnou výpovědí poměrně "běžného" člověka (pokud něco takového existuje) a brilantní sondou do pracovních a rodinných vztahů.
(přečteno 2x v odstupu cca 10 let)
Zábranský je něco jako Kundera bez příběhu - gejzír brilantních postřehů, brilantní. Až se mu podaří do té intelektuální onanie zakomponovat příběh, strašně ráda ho budu číst.
Adrian Mole i xtém pokračování pořád baví, i když je to vlastně čím dál tím smutnější příběh.. A čím dál víc mi unikají zmínky o lokálních celebritách, ale kvůli tomu nebudu hodnotit hůř.
Kdybych neviděla seriál, který se mimořádně povedl, asi bych hodnotila výš. Ale i knihu jsem "zhltla" za pár hodin, výborná - až na ten překombinovaný závěr. Určitě mám chuť si přečíst další.
Úžasně svěží, poetické a drásavě působivé dílko, které zároveň stojí nohama pevně na zemi. Hrozně moc mě bavilo číst. Konec mě překvapil, nicméně teď - 1 den po dočtení - jsem přesvědčená, že to dopadlo přesně tak, jak mělo.
Michael Cunningham píše čím dál líp, těším se na další knížky.
Zajímavý začátek, ale druhá polovina už byla velmi předvídatelná a pointa tak lacině "šokující", až nutí k pousmání.
Nenechte se zmýlit patetickým až blbým názvem knihy - Höschl má hodně co říct o psychiatrii (včetně vývoje postojů k duševně nemocným v histoii a dnes), lékařích, terapeutech, pacientech a konkrétních léčebných postupech - a vyjadřuje se velmi chytře a rozumně.
Jeho přístup k práci, životu i rodině je rozhodně inspirativní.
Neurazilo, ale nic ve mně nezanechalo. Na 18 let docela dobrý. 50%
V původní Sabrině (2002) žádná "veteš" nebyla. Podle mě šlo o vůbec nejlepší knihu Emila Hakla a jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Proškrtaná verze je to samé v bleděmodrém - geniálně vyprávěný příběh zůstal, ale některé perly jsou definitivně fuč. Škoda zbytečné práce.
Fiksu pojka má bezesporu talent na psaní, je to vtipné, doporučená hudba je fajn. Co mi úplně nesedlo: postavy. Za á: velké množství postav. V těch ženskejch se fakt neorientuju. Za bé: jediná postava, o které se dozvíme něco víc, je sám autor. Je to taková "sebekniha". Za cé: "ty jsi, čoveče, pořád stejnej jak v šestnácti". Bohužel jo.. Takže přeju Fiksu pojkovi, aby jednoho krásného dne dospěl a začal víc vnímat svět vně sebe. Ať má o čem psát, když už ví jak.
Líbil se mi film a kniha (v tomto pořadí), zpětně oceňuju to, jak si filmaři knihu přizpůsobili. Jediná výhrada je k překladu - proboha, nepřekládejte přezdívky. Z "Šoufka" (Sick boy) se mi fakt dělá šoufl...
Vékávéčka v knižní podobě. Esence stupidity v zajímavých kulisách, díky kterým jsem přelouskala cca 100 stran... dál už to fakt nešlo. Až Iveta Bartošová konečně napíše životopis, bude to vypadat takhle, akorát v roli negramotného černocha bude pologramotný bílý tlustý nýmand.
Dexter č. 3 byl pro mě velkým zklamáním. Po nadupané dvojce přichází sebezpytující až sebelítostná část. Co dělalo Dextera Dexterem je většinu knihy pryč a to, co zbylo, je docela nuda.