Adris komentáře u knih
HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE:
Susannah je typická teenagerka s pubertální "cool" mluvou vágusů, což na mě zpočátku působilo dosti rušivě. Časem jsem si ale zvykla a líbilo se mi, že je taková badass hrdinka, zkrátka se s nikým nepárala a dala mu do nosu. Později jsem však zaznamenala, že bohužel "startuje" i na své blízké hodně rychle agresivně, upřímně řečeno, mít takovou studentku, tak ji posílám na terapie k zvládání vzteku. Suze má život ztížený tím, že je tzv. mediátor, což je člověk, který pomáhá duším vyřídit jejich nedokončené záležitosti na Zemi (jako Posel ztracených duší). Děj každé knihy je detektivně podbarvený, a Suze společně s dalším mediátorem, kterého potká v novém bydlišti, řeší místní případy. Hlavní linkou protínající celou sérii je narůstající láska mezi Suze a Jessem, který je bohužel duch, kterého zabili před 150 lety u ní v pokoji. Poslední dva díly se věnují právě jejich vztahu, do kterého zasáhne další postava, záhadná a negativní, takový svod zla. Vykresluje se nám milostný trojúhelník, kde mě opravdu znechutilo Suzeino chování (zničeho nic se z ní stala submisivní holčička, která neví, co chce. I když se čtenáři snažila vnutit jednu věc, konala tu druhou... Za mě divné). Celou sérii tedy hodnotím jako velice čtivou (jedna kniha 200 stran a předvídatelný, avšak zábavný děj), vtipnou, teen a zamilovanou mystery. Jelikož se jedná o dílka kolem roku 2002/2006, Kalifornská děcka, co teprve objevují nové technologie, je to celé "hormonální" dívčí chování pochopitelné, ale v roce 2021 po tolika YA knihách nepřekvapí.
(SPOILER) HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE:
Susannah je typická teenagerka s pubertální "cool" mluvou vágusů, což na mě zpočátku působilo dosti rušivě. Časem jsem si ale zvykla a líbilo se mi, že je taková badass hrdinka, zkrátka se s nikým nepárala a dala mu do nosu. Později jsem však zaznamenala, že bohužel "startuje" i na své blízké hodně rychle agresivně, upřímně řečeno, mít takovou studentku, tak ji posílám na terapie k zvládání vzteku. Suze má život ztížený tím, že je tzv. mediátor, což je člověk, který pomáhá duším vyřídit jejich nedokončené záležitosti na Zemi (jako Posel ztracených duší). Děj každé knihy je detektivně podbarvený, a Suze společně s dalším mediátorem, kterého potká v novém bydlišti, řeší místní případy. Hlavní linkou protínající celou sérii je narůstající láska mezi Suze a Jessem, který je bohužel duch, kterého zabili před 150 lety u ní v pokoji. Poslední dva díly se věnují právě jejich vztahu, do kterého zasáhne další postava, záhadná a negativní, takový svod zla. Vykresluje se nám milostný trojúhelník, kde mě opravdu znechutilo Suzeino chování (zničeho nic se z ní stala submisivní holčička, která neví, co chce. I když se čtenáři snažila vnutit jednu věc, konala tu druhou... Za mě divné). Celou sérii tedy hodnotím jako velice čtivou (jedna kniha 200 stran a předvídatelný, avšak zábavný děj), vtipnou, teen a zamilovanou mystery. Jelikož se jedná o dílka kolem roku 2002/2006, Kalifornská děcka, co teprve objevují nové technologie, je to celé "hormonální" dívčí chování pochopitelné, ale v roce 2021 po tolika YA knihách nepřekvapí.
Josefine bydlí vedle strašidelného domu. Je svědkem nočního útěku svých sousedů. A jako všetečná sousedka (s třemi kočkami, haha :)), jde později přivítat novou majitelku strašidelného domu - a taky očíhnout jeho interiér. V domě se dějí zvláštní věci. Chce všemu přijít na kloub. Proč ti předchozí tak rychle utekli, a zanechali v domě i své oblečení? Proč se v domě střídají majitelé tak často? A co skrývá nová majitelka, osamocená mladá žena?
Konečně duchařina! Moc pěkně vystavěná, člověk si sice hned domyslí, co a jak, ale i tak je příběh čtivý, a zajímavý tím, že jej nevypravuje přímo majitelka strašidelného domu, ale její sousedka, takže s chutí obracíte stránky. Nebylo tam žádné hluché místo. Vcelku jednoduchý příběh, ale dobře vystavěný. Mohu doporučit.
Za mě bych tuto knihu bohužel nedoporučila. Není strašidelná. Připadala jsem si, jako bych četla sbírku výňatků filozofů o vesmíru, životě, vnímání reality. Posledních pět stran jsem nečetla (*spoiler : přála jsem si, ať už zhebne a nechá si ten monolog), bylo by to jako číst latinský text . Musela bych nad tím šíleně přemýšlet a na takovou knihu jsem fakt neměla náladu. Já chtěla bubáky a pověsti. Což jsem ze třetiny dostala. Pak tam bylo násilí a hlavně fůra dost odborného filozofování. Jakože totálně. Jako byste vzali bakalářku a četli si teorii. Bohužel. Hvězdičku za námět (že jsem se "něco" dozvěděla) a za čtivost v prostřední části knihy.
*spoiler k prvnímu dílu
Oh, opět super lehoučké scary počteníčko, z pera mistryně fantasy, V.E. Schwab. U nás jí vyšly knižní série Divoká píseň, Archiv (Cooboo) nebo Temnější tvář magie (Argo), a nyní u Slovartu valí duchařina pro starší děti - Cassidy Blake.
Cassidy se před rokem stala nehoda, a téměř se utopila. Tím krátkým časem, kdy byla mimo své tělo, získala schopnost přecházet do světa duchů. Jejím přítelem je právě jeden z nich.
Jacob a Cassidy se v prvním díle Město duchů vydali do Skotska, kde Cassidy zjistila, že je jejím posláním posílat duše dál. V druhém díle jedeme s Cass a Jacobem do Paříže, kde je v tunelech katakomb čeká další dobrodružství. Setkávají se poprvé s poltergeistem.
Celá kniha je navíc opředena tajemnem okolo Jacoba, který svůj příběh ještě neodhalil. Navíc se s ním začaly dít podivné věci. Jak si mohou, lovec duchů a duch, uchovat své přátelství?
Jaké by to bylo, kdyby nenastala Sametová revoluce?
Nová kniha od paní Mornštajnové přichází s až dystopickým scénářem - pracuje s teorií, jaké by to bylo, kdyby neproběhla listopadová revoluce a nadále vzkvétal socialismus. Příběh sledujeme skrze dvě hlavní hrdinky - Marii, která je kvůli účasti na demostraci zavřená do vězení, a Magdu, chovankyni ústavu pro "odložené" děti, z nichž se stát snaží vychovat "správné" socialisty.
Kniha předkládá znepokojivý obraz nejen toho, co by mohlo být, ale i toho, co se jinde děje. Jen vzpomeňme třeba na Čínu a Severní Koreu. Vidina rovnosti se přetavila v neúprosnou diktaturu a honbu za mocí. Vznikl svět, kde si ani rodinní příslušníci nemohou důvěřovat. Lidé beze stop mizí. Rodinám jsou násilně odebírány děti. Každý čeká na příležitost se skrze vaši chybu proplazit nahoru. Úsvit komunismu.
Ano, krutý svět diktatury, kde jsou lidé jen ovce, hlídané produkty státu, fantazie je zahálkou, za své názory mohou být na spoustu let uvězněni, zastřeleni nebo nadobro zmizet.
Autorka knihu napsala na popud svého dojmu, že si možná někteří lidé dostatečně neváží naší demokracie, čemuž opravdu fandím. Vnímám to stejně a občas by některým lidem "budíček" nezaškodil.
Příběh skončil tak, jak jsem předpokládala a s otázkami, které si čtenář musí zodpovědět sám. Dílo se mi moc líbilo a autorka odvážným tématem nešlápla vedle. Citím, že Listopád bude jednou z nejoblíbenějších "Mornštajnovek" .
Moje první setkání s detektivkou, navíc s podtématem biologické hrozby. Je až zarážející, nakolik se autorova chřipková pandemie podobá dnešní coronavirové pandemii. Vystihl i všechna opatření, která lidstvo mělo očekávat, i "poplach" mezi vědci a jediné možné východisko: vývoj vakcíny. Ovšem kniha je především detektivka, takže zde máme i vraždy, poprvé jsem se detailně setkala s Darkwebem a podívala se pod pokličku té nejbrutálnější mafii.
Pandemii jsem četla opravdu dlouho, je pro mě náročnou četbou, a to hlavně kvůli několika vypravěčům, francouzským jménům, ulicím a odborným termínům z pole medicíny. Ale těšila jsem se na rozuzlení děje, což je u mě malá výhra:).
Musím čtenáře varovat, kniha navazuje na předchozí díly (Pandemie je myslím 7. díl), takže pokud se chystáte někdy číst i zbytek série, a nespokojíte se pouze s přečtením Pandemie, tak si sérii přečtěte určitě od 1. dílu, jinak si vyspoilerujete dost věcí.
Celkově knihu hodnotím vysoce, cítím, že se jedná o detektivní příběh na úrovni. Jen pro mě by mohla být o 200 stran kratší, na začátek jsem si holt naložila. Ale zvládla jsem to!
Líbilo se mi propojení jakési slávy, stalkerství, fanfikcí. Lucy jako tvořivec byla správně nesamostatná, zahleděná do svých děl - tzv. mimo realitu.
Příběh je čtivý, avšak se nese v ponurém tónu, se spoustou vnitřních monologů a rozvleklých popisů okolí. Celkem mě zklamalo konečné rozuzlení. Ani jsem nemrkla a na stránce to bylo vyřčeno. Sice jsem děj neuhádla, ale dokázala bych si představit údernější rozuzlení!
Kniha je vlastně takovým naznačením v mnoha směrech, jak by se děj dal víc rozpracovat!
Z knihy Čajovna v Tokiu mám snad poprvé v životě opravdu chuť navštívit Japonsko. Vybaví se mi jejich slavné třešně a starobylé čajové servisy. V knize se samozřejmě podíváme i pod pokličku kuchařům a zúčastníme se čajového obřadu v kimomech. Líbilo se mi použití kulis typicky japonských zahrad a filozofický nádech celé knihy. O některých místech a atrakcích jsem slyšela poprvé, ale uměla jsem si to skvěle představit. Stejně jako v Londýně se i v Tokiu střetává staré s novým, jenže v Tokiu jde o mnohem dynamyčtější kontrasty, které vám, slovy Fiony a Gaba, vypálí oční sítnice. Bála jsem se, že mě tematika fotografování nebude bavit, ale nakonec jsem si i dotyčné fotky dokázala představit a pochopila jsem nadšení pro uloupení "dokonalého momentu".
Co musím příběhu vytknout je, že mě některé části nudily, nad jinými jsem protáčela oči. Někdy mi zkrátka Fionino nízké sebevědomí, a Gabeova skoro okamžitá proměna ze dne na den s dovětky nad smyslem života, prostě lezly krkem. Také chemie zde byla taková kostrbatá.
( SPOILER: Radši bych uvítala postupný vývoj skrze nějaké škádlení mezi postavami, než bleskovou životní otáčku.)
Jsem ráda, že se do popředí knihy dostala kultura Japonska, než milostný příběh, protože ten mi zkrátka nesedl. Závěr byl však okouzlující. A nesmím zapomenout na úžasné vedlejší postavy! Jako vždy u Julie Caplin - v roli životních mentorek.
Musím přiznat, že kniha se mi nečetla dobře. Neměla jsem chuť se k ní vracet, ke konci jsem popisné části přeskakovala. Závěr byl super, ale 4 linie příběhů rodin, které v domě žily, a z nich několik osob, navíc často začínající na stejné písmena (Margot, Myron, Ava, Allyson..),to té čtivosti moc nepřidalo. Společně s vyprávějícími rodinami, se samozřejmě přeskakovaly i doby. 1930-2019, a ještě ne chronologicky. V průběhu čtení jsem zapomínala souvislosti, a k tomu má autorka zvláštní sklon popisovat, co se děje ve stejnou chvíli na několika místech v domě, včetně toho, kdo si zrovna jinde co pomyslel. Více mě bavilo číst části z pohledu teenagerů, dospělí byli zvláštně depresivní a dohromady jsem se od nich moc nedozvěděla. Prostě mi to nesedlo. Oceňuji, že autorka využila spoustu poznatků z praxe a historie. Je to sympatická žena a nápad na tuto knihu byl dobrý, i když šíleně ohraný, ale to nevadí, když horory nelouskáte denně. Podle mě by autorka měla napsat nějaký román ve stylu Dilema. Rodinné drama by jí sedělo dobře.
Kdo už viděl Bridgertonovi na Netflixu jistě ví, jak je tato série návyková. Já se do seriálu zamilovala, a tak jsem si i ráda přečetla jeho knižní předobraz.
Zpočátku mi připadalo, jako bych se propadla do plesů z Pýchy a předsudku. Postupně jsem rozeznávala dějové linie seriálu, a můžu říct, že v seriálu nevynechali z knihy nic. Naopak si hodně přidali. Například královskou rodinu, prince, Eloise, vhled do rodiny Featheringtonových... Ani paní Whistledownová nedostala skoro žádný prostor. Ale třeba se těchto dramat dočkáme v dalších dílech.
Tento první díl knižní série je opravdu zacílen pouze na Daphne a Simona, okrajově rodinu Bridgertonů. Příběh je harlekynkovský, nic světaborného. Krásné na tom jsou námluvy s nádechem erotiky a skvěý smysl pro humor.
Jsem ráda, že se kniha obešla bez sáhodlouhých dramat, které byly v seriálu. Ale je pravdou, že pak by nebylo moc na co koukat;).
V knize se mi malinko protivila postava Daphne, někdy měla zvláštní odpovědi a nepřipadala mi inteligentní, jak jí bylo přisuzováno. Hodně těžila z informací z životů svých bratrů, což několikrát zmínila, ale dohromady nevěděla vlastně nic. Avšak nejspíš si lidé více vážili ženy, která není tak melodramatická, ale je upřímná a přátelská. Simon byl trochu přívětivější než ten seriálový, ale jinak je jeho postava a příběh totožný.
Jako odpočinkové čtení s láskou a humorem, mohu knihu doporučit.
Příběh jedné anglické vsi, kde si sousedi vidí do talíře - záměrným sledováním a pronásledováním. Vše směřuje k jedné rodině - Fitzwilliamových. Tu tvoří ředitel místní školy, který se až podezřele často snaží "empaticky" pomáhat studentům v nouzi, jeho nevýrazná manželka a jejich zvláštní pubertální syn.
Celý příběh začíná vraždou, poté se vracíme 3 měsíce zpět, a sledujeme vývoj situace z tří různých pohledů.
Líbila se mi krátkost kapitol a tematika poruch osobnosti. Co se mi ovšem nelíbí, je autorčin styl, kterému asi ani překlad příliš neprospěl. Začátek velká nuda, postava uslintané Joye mi lezla na nervy, a její kapitoly obsahovaly spousty popisů. Rozuzlení mě zklamalo, protože nevěřím v takový vývoj postav. Opět autorka záměrně upozaďovala "nevítané" postavy, které "vytáhla", až když je potřebovala. Konec byl čtivější, ale nic to nemění na tom, že jsem se opět modlila, aby už byl konec. Prostě mi nesedí autorčin styl a necítím žádný.. šoking, drama, akci. Neprožívám to. Tři hvězdy za čtivost, zajímavá témata a prostředí.
Libby zdědí dům v drahé čtvrti v Anglii. S domem se pojí její tajemná minulost. Byla totiž adoptovaná, když jí byl rok. Našli ji právě v tomto domě, v němž údajně žila sekta, jejíž členové údajně spáchali hromadnou sebevraždu. Libby chce předtím, než s domem nějak naloží, zjistit pravdu. A tak se spojí s novinářem, který obětoval kus svého života vyšetřováním tohoto případu, a společně pátrají po stopách minulosti.
Myslela jsem si, že příběh bude ve stylu "zdědila jsem barák, a vypadá to, že mi v něm někdo tajně žije - v podkroví a tajných chodbách". Ale není to tak. Jedná se spíše o beletrijní drama. Bylo velmi rychle jasné, jak to celé je, poháněla mě jen touha zjistit, zda mě autorka nepřekvapí. Znepokojivé, jak píše Paris, to je. Docela bych řekla, že i reálné. Ale nedomyšlené. Určitá vysvětlení pro chování hrdinů jsou divná. Navíc si autorka upozaďuje "nechtěné" vedlejší postavy, i když jsou součástí dění. Vytáhne je, když se jí to v daný okamžik hodí. Tím pádem jsou postavy plytké. Taky se bohužel vyžívá v popisech, je slabá na akci. Autorka se snažila pracovat s jednou osobou, tak jako tajemně, že člověk neví, jestli je dobrá nebo zlá. Tam je náznak čehosi. Jinak...
Knihy od autora Jonassona, jenž se u nás proslavil knihou Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se vyznačují sarkastickým a ironickým humorem, jež využívá politického pozadí. Zkrátka Forrest Gump styl. Analfabetka se mi četla vcelku dobře, ale já bohužel neznám události zahraniční politiky od druhé světové války do roku 2010, takže to, co jsem "cítila", že je humor, ve mně logicky nemohlo smích vyvolat. Příběh mě ke konci začal unavovat, podle mě jej autor zbytečně prodlužoval, navíc je vše dost přitažené za vlasy, jak se tak říká.
Tento typ četby se nedá číst v jednom kuse, ale pro rozšíření obzorů v žánrech, proč ne. Dávám tři hvězdy za originalitu, čtivost a hlavní postavu.
Podle anotace ve stylu Romeo a Julie. Sice jsem toto drama nečetla, ale v Pekárně se jedná o jednu pokrevně spřízněnou rodinu, z které se rozcházejí dvě větve: Halleholmští a Lindegrenovi, která v podstatě vlastní malé městečko kousek od Stokholmu, a handrkuje se o pozemky.
Lovisa Lindegrenová zdědila vyhlášenou Pekárnu na náměstí, kterou však chce nynější "vládce" rodu Halleholmů pro sebe. Kam až dokáže zajít, a jak se dál zkomplikují rodinné vztahy?
Zpočátku nám autorka odhalí, jak to vlastně vše začlo (služtička a pán, ve stylu Panský dům :-) a jak vše postupně gradovalo. Jak ta rodová linie postupovala a prohlubovala se nenávist mezi přiznanými dětmi panstva, a těmi levobočky.
Bylo to docela těžké se zorientovat, hlavně díky švédským jménům a rozvětvenosti rodiny, ale nakonec jsem to zvládla a knihu jsem četla v kuse. Líbil se mi nápad s pekárnou, také to, že se autorka s vytyčenými problémy nebála, a hlavním postavám pěkně nakládala. Co mi přišlo zvláštní, byla mluva, taková velice spisovná a uhlazená. Ale to už může být překladem. Celkově takové průměrné čtení. Líbilo se, ale něco mi tam nějak vadí. Možná autorčin styl.
Ohníčky všude kolem je kniha pojednávající o formách mateřství a otázce práv matek vůči dítěti. V knize jsou krásně a objektivně popsány všechny zúčastněné strany a jejich pocity (rodiče čekající léta na dítě z adopce X matka vzdávající se dítěte). Jsou tu i otázky viny kvůli potratu. Zkrátka vše kolem ženy, matky, mateřství. A také rasismus. Kniha se četla lehce, tzv. "jedním dechem", takže se jí určitě nebojte. Střídají se zde pohledy teenagerů a dospělých.
Kniha se od prvního dílu liší tím, že v druhém dílu jsou i historky mimo duchy (například síla léčivých kamenů, studánek, poutních míst, bylin..), ale stále jsou to příběhy lidí (povídky).
Co mě zarazilo je, že se některé části totožně opakovaly. (Bylo to, jako číst znovu stejnou povídku, stejně volená slova, stejný slovosled - jakoby autorka neměla fantazii a prostě překopírovala část např. z kapitoly 10 do kapitoly 40. To bylo dost divné).
Také úvodní slovo, kde snad autorka naznačila setkání s upírem, to bylo moc. Myslím, že její představivost je skutečně přehnaná (nebo se snažila o děsivost, nevím).
Polovina z příběhů se dá vysvětlit logicky, Další čtvrtina je náhoda, nebo není vůbec "paranormální" (co je paranormálního na tom, že si důchodkyně najde po smrti manžela kamarádky v kavárně?). Možná tak jedna čtvrtina knihy je paranormálního rázu, ale opravdu nevím, kde silně zapracovala autorská fantazie. Celkem se mi líbily popisy léčivých bylin, stromů a kamenů.
Série se zdravotní sestrou Sylvií, která jako novicka nastupuje do odlehlejší nemocnice, kde je semknutá komunita a každý každého zná. V knize jsou popisovány trable začínající sestry i příběhy pacientů (něco pro diváky Ordinace :D). Samozřejmě opět tematika lásky, rozvodu, těhotenství, rakovina... Zkrátka šablona paní Körnerové. Děj Sylvie se dost podobá ději Kamily z Vesnice Stamice, dokonce se v této knize nějaká Kamila objevuje, ale jiná, a jelikož si autorka vybírá stále dokola stejná nebo podobná jména, hrozně se to plete. Taky myslím, že autorka asi nezná jinou nemoc, než rakovinu. Čekala bych trochu více zajímavostí ze světa nemocnice. Ale celé se to spíše stáčí na socialismus a osobní život Sylvie. Jako hlavní hrdinka je mi Sylvie sympatická, na svůj věk je zvláštně vyzrálá, taková trpitelka. Oba díly mě bavilo číst, ale asi zase dlouho po knize paní Körnerové nesáhnu. Chtělo by to zvětšit omezený pohled na život. Opravdu každá neotěhotníme a neumřeme na rakovinu(to není spoiler, ale souhrn opakujícího se :).
(SPOILER:
Do konce knihy jsem se nedozvěděla, proč nedostali ten byt, kdo na ně donášel? Nějak se nerozvinula ta "hádka" s doktorem Růžičkou, od toho bych to čekala. Nebo od Jany, ale ta byla už ve "svým" světě. A dostali nakonec ten byt? Mohla se Sylvie po konci socialismu přihlásit o vlastnictví vily? Kdo ví...)
Série se zdravotní sestrou Sylvií, která jako novicka nastupuje do odlehlejší nemocnice, kde je semknutá komunita a každý každého zná. V knize jsou popisovány trable začínající sestry i příběhy pacientů (něco pro diváky Ordinace :D). Samozřejmě opět tematika lásky, rozvodu, těhotenství, rakovina... Zkrátka šablona paní Körnerové. Děj Sylvie se dost podobá ději Kamily z Vesnice Stamice, dokonce se v této knize nějaká Kamila objevuje, ale jiná, a jelikož si autorka vybírá stále dokola stejná nebo podobná jména, hrozně se to plete. Taky myslím, že autorka asi nezná jinou nemoc, než rakovinu. Čekala bych trochu více zajímavostí ze světa nemocnice. Ale celé se to spíše stáčí na socialismus a osobní život Sylvie. Jako hlavní hrdinka je mi Sylvie sympatická, na svůj věk je zvláštně vyzrálá, taková trpitelka. Oba díly mě bavilo číst, ale asi zase dlouho po knize paní Körnerové nesáhnu. Chtělo by to zvětšit omezený pohled na život. Opravdu každá neotěhotníme a neumřeme na rakovinu(to není spoiler, ale souhrn opakujícího se :).
Co neodvál ani čas spojuje dva starší kousky/knižní sérii paní Körnerové: Vesnice Stamice.
Román se jako vždy točí o lásce a ženských trablech a také dobovému řešení těchto problémů. Najde se zde (musím poznamenat, jako VŽDY v autorčiných knihách) nechtěné těhotenství, dále domácí násilí, stigma rozvodů a historické poznatky (a vnucený přepis turistického průvodce Paříže, na kterou, jak jsem naznala, je autorka vyloženě zaměřená). Zkrátka klasický dámský román z doby socialismu. Když čtete několik knih autorky za sebou, jako já, nemůžete nevidět tu šablonu. Jestli v některé knize ze "současnosti" hlavní hrdinka neotěhotní, bude to asi autorský průlom.Průměrné čtení. Momentálně se mi Kamila a Janecký velmi plete se Sylvou a Oldou ze série Prosím vás, sestřičko.