Adris komentáře u knih
Volně navazuje na Pojízdný krámek snů, ale lze číst samostatně.
Zoe je maminka samoživitelka, která je na pokraji finančních sil. Dostane nabídku pracovat jako chůva na panství ve Skotsku, z něhož s hrůzou chůvy utíkají. Čekají na ni tři děti s rozličnými potřebami a záhadný pan domácí, který se sem tam domem mihne. Co se stalo s matkou dětí? A jak se Zoe vyrovná s novým životem?
Kniha mě hned vtáhla hlavně námětem - tak trochu strašidelné panství ve Skotsku, péče o děti, záhadné zmizení manželky... A znovu jsou tu v důležité roli knihy! (Autorka je knihou Na střechách fakt posedlá - stejně jako kudrnatými muži:).) Jedná se ale stále o romantiku, takže nečekejte mystery román:). Díky tomu, že se autorka pořádně rozepsala- a hlavně se soustředila na jedno téma pořádně - působí příběh konečně komplexně, narozdíl od prvního dílu. Zkrátka je víc prostoru pro dialogy, detaily, popisy a dohromady to dává smysl. Někdo někde psal, že je kniha nudná, neakční - s tím bych nesouhlasila, podle mě se tam naopak pořád něco dělo a konec byl skoro nervydrásající. A pozor! Je to tentokrát i s Loch Nesskou:).
Co bych vytkla je opět unáhlené zakončení romantické linky. Podle mě by měl být závěr mezi dvěma milenci vyústěním nějakého občasného flirtování, pohledů, doteků, možná hádek, které se táhnou od začátku knihy. A ne, že to plácneme až nakonec - najednou. Také Nina, hlavní hrdinka předchozí knihy mi přišla, že si neudržela svůj dívčí, plachý charakter.
Jako romantiku, hlavně na podzimní večery, se hodí perfektně! Mohu doporučit.
2,5 hvězdy (průměr)
Pohodový románek v prostředí malé skotské vesnice. Nenadchne - neurazí. Některé dialogy mi přišly divné, určité události by měly potenciál na hlubší rozebrání. Lidé na mě nepůsobili srdečně (spíš morousové:)), hlavně jsem moc nechápala přátelství mezi Ninou, Griffinem a Surinder - ti byli sebestřední a celkem kousaví.
Líbil se mi hlavně konec (romantická linka, pomoc sociálně slabé rodině, splnění svých snů, příroda, skotské festivaly). Čtivá kniha to je, mě si ale emočně a svým zpracováním úplně nezískala. Možná se pár věcí ztratilo v překladu. Stačilo vyškrtnout Griffina, Surinder nechat se starým životem a víc máknout na popisu života v komunitě, romantické lince, charitě/pomoci. To by bylo za mě hezčí počtení ;).
Tak za mě úžasná duchařina! Udržela mě vzhůru do půl třetí ráno . Pokud hledáte románově dobře zpracovanou duchařinu s romantickým nádechem, určitě po ní sáhněte . Za mě lepší, než příběhy Darcy Coates, protože toto je 100% duchařina a navíc s bohatým jazykem. Příběh protíná neštěstí 1. světové války, ale hlavně jde o zahrabaná rodinná tajemství, utajená násilí, které duchové chtějí objansit! Jasně, konec byl možná přitažený za vlasy, fakticky to době asi taky neodpovídá (např. "hubaté ženské "), ale je to prostě příběh. A taky je tam cítit feminismus, takový dotek spíš, ale je to tam. V dobrém. Já bych se na místě hrdinek rozčilovala stejně. Dokonce se tam setkáváme i s psychiatrem a oblíbenou diagnózou "ženské hysterie" .
Moc se mi líbilo, že mi autorka hned odepsala v directu, navíc jsem se z anotace dozvěděla, že kromě dvou dětí pečuje jěště o třetí, které má postižení. Docela netradiční osobní odhalení, ale zaslouží obdiv.
V knize je pár překlepů a jednou nešťastně zvolená slova ve větě, jinak dobré. Chtělo by to ale přidat na korekci .
Bratrstvo má už dýl sestupnou tendenci. Opakují se vzorce stále dokola, a nyní dokonce nebylo ani cítit tu jiskru, která mezi dvěma milenci v knihách bývala. Je fakt, že zde toho bylo na autorku hodně - závěr války s nepřítelem, pohledy Butche, pohledy Jo a Syna a bezduchého. Bohužel se upozadilo to, proč tyto knihy čtu - milostná zápletka. Něco tam bylo, ale nemůžu si pomoct, přišlo mi to odbyté. A zrovna na rozuzlení s Jo jsem se těšila asi tři roky, od doby, co o ní byla první zmínka. Autorka by už měla přestat nabírat nové postavy, nestíhá rozvíjet ty předešlé a obecně celý příběh (hlavně co se týče zla). Ale ještě tam má Lassitera, Devinu a asi 3 nesezdané Bastardy, že? A kdo ví, koho si ještě dovymyslí. No, asi nekončíme.
Romantickou knihu Klíč jsem četla strašlivě dlouho. Začátek byl podivně kostrbatý, ale začetla jsem se a byla jsem zvědavá na tajemství, které mělo být odhaleno. Také mě hodně zajímaly informace o prostředí psychiatrie a léčebných metodách dané doby. Čekala jsem nervydrásající drama, ale dostala jsem vcelku plytký a předvídatelný příběh. Nebyl silný. Nenaháněl husí kůži ani ze mě nevymáčkl hlubší emoce. Navíc mi přišel divně osekaný. Ano, kapitoly byly krátké a čtivé, ale autorka si toho asi nabrala moc v "romantické oblasti" a nezjistila si fakta o psychiatrické problematice, ústavech, atp. Celkem jsem se s knihou trápila. Autorčin styl nebude pro mě, proto si nepřečtu ani Dopis. A dorazily to překlepy.
Thriller opět "ze sousedství", ty já miluju :). Tentokrát však oproti jiným knihám Shari docela komorní z pohledu počtu postav. Vlastně jde jen o tři podezřelé a vyšetřovatele. Manželé Karen a Tom jsou vystaveni podzření z vraždy, čemuž přihlíží dotěrná sousedka odnaproti. Postupně se odhalují tajemství z minulosti. Tento příběh mi sedl, vraha jsem odhadla, ale to nevadí, nepotřebuji šokující překvápko, užívám si jiná dramata okolo :). Knihy Někdo cizí v domě a Jeden z nás se mi od Shari líbily nejvíc :). A teď už mám vlastně komplet přečtenou Šlapenu.
Rozmazlená dámička Noemí, zvyklá na flámy a obdivovatele, je poslána zkontrolovat svou čerstvě provdanou sestřenici, která poslala rodině znepokojivý, chaotický dopis, kde se zmiňuje o "mluvících stěnách", otravě a duších. Noemí se tedy vypraví sestřenku navštívit a podat rodině hlášení o jejím psychickém stavu, místo toho s ní uvízne v domě hrůzy.
Příběh se čte úplně sám, hodně vtahuje. Noemí jsem na chuť nepřišla, ale fandila jsem jí. Trochu jsem po prvních náznacích tušila, jakým směrem se obsah bude ubírat, avšak nakonec mě autorka překvapila svou imaginací, která byla leckdy na dvě přečtení, abyste to vstřebali a pochopili. Více než duchařina je to kniha hrající na strunu "odporu" (hniloba atp.). Určitě by neměla minout fandy Darcy Coates. Kniha je nádherně graficky zpracovaná, i uvnitř. Za mě 4/5, jednu hvězdu ubírám za na mě až moc popisu okolí na úkor zvratů v první polovině.
Hmmm.. Tak u Shari se mi moc nelíbili Manželé odvedle a Její konec, zatímco Jeden z nás byl pecka. Jako na houpačce:).
V tomto příběhu je k nepochopení fůra věcí. Zpočátku mě příběh dost znechucoval. Naštěstí je dost čtivý. Závěr jsem odhadla už na začátku. Často se opakovaly vnitřní monology točící se v kruhu. No, jsem zvědavá na Nevítaného hosta.
Příběh přátelství, jež se překlene v milostný trojuhelník na pozadí války a komunismu. Začátek příběhu byl tak krásně snový, obalený cukrem, živě jsem si to dokázala představit. Moc se mi líbil popis nevinnosti, který později kontrastoval s násilnostmi. Kniha je neuvěřitelně čtivá a podmanivá. U konce příběhu jsem ale zaváhala, zda to byla vhodná a pravděpodobná volba. To posuďte sami. Autorčin um mě ale přesvědčil ke koupi jedné z jejich předchozích knih: Němci.
Od Shari jsem četla dřív Manžele odvedle, kteří mě úplně nenadchli. Avšak po skvělých ohlasech jsem se rozhodla vyzkoušet nějakou její další knihu. V knihovně zrovna byla k vypůjčení tato, a řeknu vám, chybu jsem neudělala. Já miluju ty sousedské vraždičky/dramata ala Fáma, Sedmilhářky, Rodina odvedle...takže mi jasně musela tato kniha sednout. Bála jsem se, že mě nebude bavit vyšetřovatelská část, ale naopak mě bavila! Děj odsýpal úžasně rychle, příběh nebyl ani moc "okecávaný" ani chudý, tak akorát. Dokonce se mi povedlo odhadnout konec (ale až v poslední třetině :). Za mě super thriller, pro fajnšmekry asi odpočinková četba. Já jsem sváteční čtenář thrillerů, takže dávám 4 hvězdy z 5.
Kniha, která by se měla směle zařazovat mezi knihy paní Mornštajnové, Körnerové nebo Karin Lednickou.
Podbrdské ženy je příběhem tří generací žen z jednoho rodu. Od konce první světové války po konec socialismu, sledujeme osudy obyčejných žen z malé vísky u Žďáru. Společně je propojují těžké životní úděly, jak tehdejší doby, tak genderové.
Jen nerada čtu o ženě coby levné pracovní síle. Osud Emilky jsem probrečela. Je v knize nejmarkantnější, oproti dalším dvěma, ke kterým jsem si vztah nevytvořila, bohužel nedostaly moc prostoru, hodně už se přeskakovalo v čase dopředu, jinak by kniha měla asi 800 stran. Což by mně nevadilo. Je to vlastně moje jediná výtka k této knize, že byla posledních 150 stran urychlená.
Pokud jste si zamilovali Heřmánkové údolí, je kniha určitě pro vás. Pokud máte rádi životní osudy žen na pozadí válečném, tak také. Vypravěčský styl je úžasný.
Vypadalo to na novelu o pár strankách, plus malinkatej formát. Ale pro mě tak nudné. Petra má svůj styl, který si časem sedl, ale K moři je takový divný mišmaš, trochu jako scénář. A děj mě opravdu nestrhl. Sleduje se několik postav, časové osy nejsou jasné, autorka to míchá klidně uprostřed věty, nevíte tedy, co se děje teď a co bylo nebo bude. Já se zorientovala, ale možná proto mi přečtení této knihy trvalo tak dlouho. A osudy těch lidí se mě tedy nedotkly. Taková usínací kniha.
Několikero vyprávění lidí z jedné dědiny. Pohled do vesnických rodin, kde se ještě stále jede (a smýšlí) po staru - lidi se dělili na sedláky a chalupníky a dodnes to v nich přetrvává. Nechybí ani klasická vesnická Keliška. Myslím si, že některým lidem by se nemusel líbit popis zabíjaček a celkové smýšlení vesničanů o zvířatech. Já sama jsem z vesnice, nářečí, které je zde použito, je mi vlastní, ale jak jsem to tak četla... Přecejenom jsem asi duší městská :). Své kouzlo to má - společně si všichni vypomohou, znají se, dávají si pozor na cizáky. Ale je zde taky spousta starých křivd a závisti. Kniha se mi velice líbila, nazvala bych ji oddechovkou, dokonce jsem si kousek i poslechla audio a to bylo vynikající. Mohu takhle do vlaku, k vodě,.. doporučit. Klidně bych četla ještě dál. Nejvíc se mi líbil závěr - Věruna a její výrok o kočičí povaze :D.
⭐️⭐️⭐️⭐️
Obyčejný příběh dvou manželů a jejich dětí začíná prvním rande milenců a pokračuje průřezem sedmnácti let jejich společného života. Z romantiky se stává stereotyp, denní povinnosti a láska se vytrácí. Co zůstane?
Autorka dala nahlédnout do běžného dlouhodobého manželského života, které prožívá hodně dvojic. Bez odsudků, pouze jako pozorovatel, popisuje pocity každého jedince v rodině. Jako čtenáři vidíme, kde nastává "problém", kde jsou ty drobnosti, které pomalu, ale jistě, vztah umrtvují. Nakonec zbývá jen hořkost a výčitky. Ale přecejen... Přátelství? Zvyk? Vždy je takový vztah protknut i něčím pevným. Když ne přátelstvím, tak dětmi, časem... Ale je to zdravý vztah, který chceme až do smrti? A dopadne tak každý vztah? Proto hledáme znovu a znovu?
Tak jsem pochopila příběh Petry Soukupové já. Ale každý v něm může najít něco svého. Já ocenila i náhled na situaci dětskýma očima. Myslím, že Petra vystihla mnoho manželství tímto jediným příběhem.
Styl Petry je zvláštní, nechává myšlenky plynout, libuje si v dlouhatánských souvětích a musela jsem dávat o to víc pozor. Ale přijde mi to z nějakého důvodu dost české (náš styl).
Pojmenovala bych to Jeden rok v životě chirurga (na vsi).
Český román Chirurg od Petry Dvořákové je takový krátký vhled do nemocničního prostředí, konkrétně na chirdě, kde ordinuje hlavní hrdina Hynek. Hynek, ač talentovaný chirurg, musel odejít z Pražské kliniky na ves, kvůli škraloupu z minulosti. V novém prostředí trpí, rodina se mu rozpadá, a on stále hledá, kým vlastně je a co bude dál. Zkrátka klasická česká próza. Hynek je dost vulgární (což mně nevadí), řekla bych, že neví, co chce, a nedokáže opustit to, co by očividně měl. Jeho manželka je teda hodně naprd podpora. Jako čtenář přesně vím, kde je problém. Jako manželé se nepodporují, ale obviňují. Každej zvlášť jede za sebe. A problémy se kupí. Do toho děti... No, veselé čtení to není, ale je zde atraktivní nemocnice a její případy, plus politikaření a pletichaření ve vedení nemocnice. Prostě jako sledovat Ordinaci :D. Taky je super, že takový typ četby můžete číst po kouskách během týdne, a nic vám neuteče (jako Ordinace? ).
Dostala jsem, co jsem očekávala. Chtěla jsem něco ala Körnerová Děkuji, sestřičko.
Anne se propadne časem přímo do Irské revoluce. Irsko bojuje proti Anglii za své osvobození. Když však dojde k míru mezi Irskem a Anglií, nastane v Irsku dlouholetá válka mezi vlastními lidmi. Toto je pozadí milostného příběhu Anne, která se snaží v nové době zorientovat. Setkává se se svým dědečkem Eionem, jehož popel ve své současnosti rozptýlila do jezera, jakožto šestiletým klučíkem. Seznámí se s jeho opatrovníkem Thomasem, přítelem Eionova zesnulého otce. Anne všichni považují za Eionovu ztracenou matku, která se nikdy nenašla po útoku na poštu ve městě. Anne se snaží zachovat klid a poddá se nynější situaci. Postupně však musí čelit různým podezřením a do toho se také zaplétá s revolucionáři. Jak to všechno dopadne? Vrátí se domů?
První stránky mě bohužel do děje nevtáhly. Asi 60 stran jsem se do čtení nutila. Cizí názvy, galština, melancholický text a zmatené povídání starého Eiona mě hrozně mátly. Pak jsem se ale začetla a nemohla jsem přestat! Sice o historickém pozadí nevím zhola nic, ale aspoň jsem se něco dozvěděla. Vytknu přehršel jmen, zkratek jako IRA, dost politiky, ale to byla prostě chuť autorky ukázat světu boj o Irskou nezávislost co nejlépe. Neukápla mi slza, jako ostatním, ale dojemná kniha to je. Je hodně o citech, protkána milostnými básněmi a lidovými zpěvy. Věřím, že empaticky založené lidi "položí". Doporučuji knihu přečíst na jeden zátah, právě proto, že je tak emocionální. Když uprostřed přestanete, druhý den si ty emoce těžko znovu vybavujete.
Zakončení románu mi přišlo... urychlené (nebudu spoilerovat, ale ti, co už knihu četli, budou vědět, jakou událost mám na mysli), a představovala jsem si to jinak. Trochu mi to zkazilo ten dojímavý, melancholicky láskobolný konec. A našla jsem tam fůru překlepů:(.
Kniha se bude líbit čtenářkám Jacobs.
HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE:
Susannah je typická teenagerka s pubertální "cool" mluvou vágusů, což na mě zpočátku působilo dosti rušivě. Časem jsem si ale zvykla a líbilo se mi, že je taková badass hrdinka, zkrátka se s nikým nepárala a dala mu do nosu. Později jsem však zaznamenala, že bohužel "startuje" i na své blízké hodně rychle agresivně, upřímně řečeno, mít takovou studentku, tak ji posílám na terapie k zvládání vzteku. Suze má život ztížený tím, že je tzv. mediátor, což je člověk, který pomáhá duším vyřídit jejich nedokončené záležitosti na Zemi (jako Posel ztracených duší). Děj každé knihy je detektivně podbarvený, a Suze společně s dalším mediátorem, kterého potká v novém bydlišti, řeší místní případy. Hlavní linkou protínající celou sérii je narůstající láska mezi Suze a Jessem, který je bohužel duch, kterého zabili před 150 lety u ní v pokoji. Poslední dva díly se věnují právě jejich vztahu, do kterého zasáhne další postava, záhadná a negativní, takový svod zla. Vykresluje se nám milostný trojúhelník, kde mě opravdu znechutilo Suzeino chování (zničeho nic se z ní stala submisivní holčička, která neví, co chce. I když se čtenáři snažila vnutit jednu věc, konala tu druhou... Za mě divné). Celou sérii tedy hodnotím jako velice čtivou (jedna kniha 200 stran a předvídatelný, avšak zábavný děj), vtipnou, teen a zamilovanou mystery. Jelikož se jedná o dílka kolem roku 2002/2006, Kalifornská děcka, co teprve objevují nové technologie, je to celé "hormonální" dívčí chování pochopitelné, ale v roce 2021 po tolika YA knihách nepřekvapí.
HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE:
Susannah je typická teenagerka s pubertální "cool" mluvou vágusů, což na mě zpočátku působilo dosti rušivě. Časem jsem si ale zvykla a líbilo se mi, že je taková badass hrdinka, zkrátka se s nikým nepárala a dala mu do nosu. Později jsem však zaznamenala, že bohužel "startuje" i na své blízké hodně rychle agresivně, upřímně řečeno, mít takovou studentku, tak ji posílám na terapie k zvládání vzteku. Suze má život ztížený tím, že je tzv. mediátor, což je člověk, který pomáhá duším vyřídit jejich nedokončené záležitosti na Zemi (jako Posel ztracených duší). Děj každé knihy je detektivně podbarvený, a Suze společně s dalším mediátorem, kterého potká v novém bydlišti, řeší místní případy. Hlavní linkou protínající celou sérii je narůstající láska mezi Suze a Jessem, který je bohužel duch, kterého zabili před 150 lety u ní v pokoji. Poslední dva díly se věnují právě jejich vztahu, do kterého zasáhne další postava, záhadná a negativní, takový svod zla. Vykresluje se nám milostný trojúhelník, kde mě opravdu znechutilo Suzeino chování (zničeho nic se z ní stala submisivní holčička, která neví, co chce. I když se čtenáři snažila vnutit jednu věc, konala tu druhou... Za mě divné). Celou sérii tedy hodnotím jako velice čtivou (jedna kniha 200 stran a předvídatelný, avšak zábavný děj), vtipnou, teen a zamilovanou mystery. Jelikož se jedná o dílka kolem roku 2002/2006, Kalifornská děcka, co teprve objevují nové technologie, je to celé "hormonální" dívčí chování pochopitelné, ale v roce 2021 po tolika YA knihách nepřekvapí.
HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE:
Susannah je typická teenagerka s pubertální "cool" mluvou vágusů, což na mě zpočátku působilo dosti rušivě. Časem jsem si ale zvykla a líbilo se mi, že je taková badass hrdinka, zkrátka se s nikým nepárala a dala mu do nosu. Později jsem však zaznamenala, že bohužel "startuje" i na své blízké hodně rychle agresivně, upřímně řečeno, mít takovou studentku, tak ji posílám na terapie k zvládání vzteku. Suze má život ztížený tím, že je tzv. mediátor, což je člověk, který pomáhá duším vyřídit jejich nedokončené záležitosti na Zemi (jako Posel ztracených duší). Děj každé knihy je detektivně podbarvený, a Suze společně s dalším mediátorem, kterého potká v novém bydlišti, řeší místní případy. Hlavní linkou protínající celou sérii je narůstající láska mezi Suze a Jessem, který je bohužel duch, kterého zabili před 150 lety u ní v pokoji. Poslední dva díly se věnují právě jejich vztahu, do kterého zasáhne další postava, záhadná a negativní, takový svod zla. Vykresluje se nám milostný trojúhelník, kde mě opravdu znechutilo Suzeino chování (zničeho nic se z ní stala submisivní holčička, která neví, co chce. I když se čtenáři snažila vnutit jednu věc, konala tu druhou... Za mě divné). Celou sérii tedy hodnotím jako velice čtivou (jedna kniha 200 stran a předvídatelný, avšak zábavný děj), vtipnou, teen a zamilovanou mystery. Jelikož se jedná o dílka kolem roku 2002/2006, Kalifornská děcka, co teprve objevují nové technologie, je to celé "hormonální" dívčí chování pochopitelné, ale v roce 2021 po tolika YA knihách nepřekvapí.
HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE:
Susannah je typická teenagerka s pubertální "cool" mluvou vágusů, což na mě zpočátku působilo dosti rušivě. Časem jsem si ale zvykla a líbilo se mi, že je taková badass hrdinka, zkrátka se s nikým nepárala a dala mu do nosu. Později jsem však zaznamenala, že bohužel "startuje" i na své blízké hodně rychle agresivně, upřímně řečeno, mít takovou studentku, tak ji posílám na terapie k zvládání vzteku. Suze má život ztížený tím, že je tzv. mediátor, což je člověk, který pomáhá duším vyřídit jejich nedokončené záležitosti na Zemi (jako Posel ztracených duší). Děj každé knihy je detektivně podbarvený, a Suze společně s dalším mediátorem, kterého potká v novém bydlišti, řeší místní případy. Hlavní linkou protínající celou sérii je narůstající láska mezi Suze a Jessem, který je bohužel duch, kterého zabili před 150 lety u ní v pokoji. Poslední dva díly se věnují právě jejich vztahu, do kterého zasáhne další postava, záhadná a negativní, takový svod zla. Vykresluje se nám milostný trojúhelník, kde mě opravdu znechutilo Suzeino chování (zničeho nic se z ní stala submisivní holčička, která neví, co chce. I když se čtenáři snažila vnutit jednu věc, konala tu druhou... Za mě divné). Celou sérii tedy hodnotím jako velice čtivou (jedna kniha 200 stran a předvídatelný, avšak zábavný děj), vtipnou, teen a zamilovanou mystery. Jelikož se jedná o dílka kolem roku 2002/2006, Kalifornská děcka, co teprve objevují nové technologie, je to celé "hormonální" dívčí chování pochopitelné, ale v roce 2021 po tolika YA knihách nepřekvapí.