Adris komentáře u knih
+Vědátorské, univerzitní prostředí, láska, humor. Od cca 150 strany se mi příběh opravdu líbil.
- Chování lidí okolo 30 odpovídalo chování pubescentů na střední a kontrastovalo s vážností jejich profese. Nezdálo se mi, že by celkově ten vztah byl vhodný a že by jej v realitě mohli takto ukazovat pod jednou střechou před kolegy. Zápletka s předstíráním a to, jak k tomu došlo, mi přišlo velice uhozené.
A opravdu jsem nemohla uvěřit, že je jedna osoba na jednu stranu vážená, přísná, ceněná, inteligentní... a na druhou stranu TAK poblázněná, že změní své chování a stane se lehce zmanipulovatelnou.
Dávám lepší průměr. Četlo se to pěkně, ale ... :).
Opět jedna z těch úžasných knih, které mi otvírají oči. Dozvěděla jsem se spoustu informací o vztahu jídlo - mozek, hodně mě překvapil třeba tuk, omega 3 a další. S knihou Proč spíme je to zatím můj nejlepší kup!
Zvláštní - autorka vydala 2 díly v zahraničí a u nás se rozhodli tyto 2 díly spojit v 1 knihu. Já si říkala, že je divné, že má ekniha 400 stran a na 203 je epilog :D.
Tři hvězdy je u mě lehký nadprůměr. Proč jsem nehodnotila výš? Tak zaprvé, hrozně mi vadilo, jak autorka všem zúčastněným zabila matky. A neumí si vymyslet nic zajímavějšího než rakovinu. Za druhé byl děj velice předvídatelný. A to i zmíněná tajemství. Za třetí byl příběh zpočátku dost zmatený a trochu jsem se nudila. Za čtvrté - nebylo čas v klidu, plnohodnotně, prožít s postavami jejich vztahy a emoce. Děj o několika postavách a časových rovinách se musel vejít do 360 stran. Ke konci jsem si nervozitou pomalu kousala nehty, jak jsem viděla, že mi zůstává pár stran do konce a na obzoru žádné ukončování děje. Čuchala jsem rychlý konec / rozuzlení. Což se v podstatě stalo. Lucy, Hank, Clair, Jimmy a Robert... Na mě emoce nedosáhly. Bylo to prostě moc zkrácené. A docela i jemné. Ja bych se v dramatech, které se tam staly, pitvala daleko víc, aby to bylo nervydrásající. Aby měl čtenář chuť knihu zahodit daleko...:D. Plus, ten konec s Brianem.. Jako sorry. Ale to né :D. To není reálný.
Každopádně se mi kniha nakonec četla dobře. Byla to taková prima oddechovka, prostředí se mi líbilo, Lucy byla příjemná postava, ač její nitro a dilemata nedostávala moc prostoru, a vznikla z ní čirá víla dobrodějka, tak se mi líbila. Dávám tedy 3 hvězdy, kdy 2.5 je průměr. Tak trochu to celé pozvedlo zajímavé prostředí, místní komunita a časové linky. Prostě jsem si z toho nesedla na p*del, ale bylo to oddechové, hezké čtení.
Kniha je složena ze souborů povídek. Některé již znám z Lucčina vystoupení v Comedy Clubu, některé ne.
Lucka má typ humoru, u kterého se mi zdá, že se více vyjímá právě v textu. Sice jsem se nesmála nahlas, ale historky mě pobavily a kniha se četla lehce. Jako když si povídáte s kamarádkou:). Mám tyto humorné povídky ráda.
A co jsem viděla, bude podle knihy i divadelní vystoupení. Jestli se to povede ve stylu Caveman, tak to bude pecka!
Kniha se mi líbila ještě více, než předchozí. Bylo to ovlivněno hlavně tématem, které je mi bližší a umem pana Hecla vyprávět i pro laiky jednoduše a poutavě. Dozvěděla jsem se hodně nového o fungování letadel a o životě pilotů. Určitě nemusí mít z knihy obavy "fobici" z létání - informace v ní jsou právě dost optimistické, je zde vysvětleno, co všechno by se muselo "podělat", aby došlo ke katastrofě. Naopak to může být svým způsobem terapeutická četba:).
Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení
Kniha pana Moravce a Mareše, zasloužilého vyšetřovatele vražd, scénaristy Devadesátek a spoluscenáristy seriálu První oddělení. Jo, a taky ilustrátora knih Navzdory dětským čtenářům :).
Kniha se mi zpočátku četla trochu hůř, než kniha s panem Heclem, protože se zde používaly více výrazy, které běžně neslýchám, takže jsem se musela občas "zastavit", přečíst si věty pomale znovu a vizualizovat si, co a jak. Později jsem si už zvykla a kniha byla opravdu zajímavá. Život vyšetřovatele není lehký, a pro osobní život není moc prostoru. Navíc to ve vás zůstavá do konce života... Zpět ale ke knize. Dozvíte se spoustu informací o postupech při vyšetřování, jsou zde zmíněny historky o známých i "bezejmených" pachatelích, občas k smíchu, občas brutus. Dále si můžete přečíst o fungování vyšetřovatele a jeho kolegy nebo spory s advokáty. Nakonec je v knize rozebrána kariéra pana Maraše jakožto scénáristy a co se mu nelíbí na krimi seriálech. Zajímavá kniha, která stojí za přečtení!
Příběh se opravdu dobře četl, je vystavěný jednoduše, opravdu oddechová jednohubka. Za čtivost má plus. Co bych vytkla, je chování dospělých dam, které se rovná naivním patnáctkám. Dělalo mi potíže vidět před sebou třicátnice, když se chovaly jako děti. A autorka mě trochu šokla popisem, že v 27 má žena JEŠTĚ prsa na to, aby mohla být nahoře bez. Vyznělo to, jako by od 20 už nemohla, nebo co. Plus vrásky kolem očí... No, opis postav aka 45, chování kolem 15. Ale jinak dobrý. Pohoda. Nic, co bych tedy za pár let nezapomněla, ale jo.
No, a pokud jako já někdo čekáte, že vysloví přání a druhý den je vše jinak, tak bohužel. Není to tento druh mysteriózna. Vlastně tam není vůbec. Prostě to berte, jako román o holkách ke kávě.
Předchozí knihu, Domek v Irsku, jsem nedočetla. Nebavila mě "chemie" mezi hlavními hrdiny a obecně jsem tam nenašla vyváženě sympatického člověka. Už to tak s knihami Caplin mám. Jedna se mi líbí, druhá zas ne:). Za sebe můžu říct, že se mi líbila Pekárna, Chorvatsko, Švýcarsko a teď i Skotsko. Tokio a Island měli výtečně popsanou krajinu a zvyky, ale postavy mě neoslovily. Ale zpět ke Hradu. Jak zmínila jedna moje známá, zdá se, že je z knih postupně vytlačováno to hlavní - zajímavá místa - na úkor romantiky. Ano, moc jsem se toho o Skotsku nedozvěděla. Ale mně je zase sympatické, když se autorce povede dobře napsat postavy. Nejlepší by však bylo, kdyby fungovalo naplno obojí:). Každopádně atmosféra se nahodit povedla, bylo tady nějaké to tajemství a samozřejmě kromě nových postav i ty předešlé. Príma odpočinkové čtení, neviděla jsem žádná hluchá místa. Komu se líbí tématika Skotska, doporučuji knihu Knihkupectví u jezera a Město duchů.
Ojoj, tady bude hodnocení jedné z mých nejoblíbenějších autorek nepříjemné.
Příběh začíná v sirotčinci, kde se seznamujeme s Olívií, němou, dospívající sirotou, která má navíc schopnost vidět duchy. Jediné, co jí po rodičích zbylo, je tajemný deník, jehož věty nedávají smysl.
Sledujeme život v sirotčinci, který je přerušen, když Olívie dostane dopis, ze kterého je patrné, že ji již dlouho hledají její příbuzní a zvou ji na své panství Gallant. V deníku ji matka před Gallantem ale varuje, Olívii je to jedno. Všechno je lepší než být v sirotčinci. A tak odjede na Gallant. Tam ji ale nikdo neočekává. Zaskočeně ji přijmou dva sloužící a její bratranec, který o ní však nikdy neslyšel. Dopis, vyzývající ji k příchodu údajně nikdo z nich nepsal. Ale přesto Olívie zůstane. A pokouší se odhalit důvod temnoty, která zaživa sžírá její rodinu.
První polovina mě tak nebavila, že jsem musela věty číst natřikrát. Autorka používá přespříliš přirovnání, asi aby nastolila určitou atmosféru. Anebo vyplnila stránky slovy. Jak si asi všimnete, kniha je tenounká. Převládá v ní popis, pocity a přirovnání. Ne napětí. Za mě se autorce nepovedlo vykreslit mrazivou, hororovou atmosféru. S příběhem, ač krátkým - i vzhledem k obsahu ilustrací, které zabírají skoro čtvrtinu knihy - jsem bojovala. Druhá polovina byla už lepší, ale nic pro mě převratného. Možná, kdyby to četl někdo ve věku kolem 12, tak by ho to vzalo víc. Na mě působil příběh odbytě. Nápad prima, (ač tu již jeden podobný máme, od pana Gaimana) ale zasloužil by si pořádně vytunit, nejlíp akcí.
Moje myšlenky se mi potvrdily, když jsem četla Poděkování, kde autorka píše, že dlouho měla nápad na určitou scénu z této knihy a hledala inspiraci, jak to dát dokupy. Co jsem tak vydedukovala, tak v mezičase pandemie. Já si myslela, že je toto snad její prvotina. Teď si myslím, že je to násilně vytvořený příběh. No, těžko říct. Posuďte sami:).
(Povšimla jsem si, že autorka si často volí v knihách tematiku Smrti. To je jen takový můj postřeh navíc:).
SPOILERY
Třetí díl šestidílné série Dvůr trnů a růží se soustředí na nadcházející válku, do níž jsou zapojeni lidé i víly. Rozvíjí se zde témata, které se snad dočkají rozuzlení v některých dalších dílech. Nebudu mluvit o tom, že autorka píše velice čtivě (i kdyby popisovala veřejné záchody na dvě stránky, pořád by to bylo čtivé, napínavé a plné tajmeství ), ale chci se soustředit na negativa. Na mě je tento díl překvapivě až moc pohádkový. Začalo to slibně. Autorka se vyžívá v soubojích mezi dvěma nepřáteli až malou skupinou. Tam je to vždy napínavé, až až se zdá, že není úniku ... a ona to přece nějak dokáže vymyslet. Ale co se týče popisu a akce ve válce... Nějak to ztratilo náboj. Čekala jsem, že přijdou zvraty jak blázen. Ale ne. Hlavní hrdinové stály v podstatě bokem a vznikl jen suchý popis bitvy. Žádné waaau se u mě nedostavilo. A konec.. prostě pohádkový. To... Za mě ne. A tolik věcí se stalo, které by šly vygradovat, rozepsat (např. část s Uroboros) a dostaly jednu stránku, z které jsem se nedozvěděla nic. Jak jsem psala výše - za mě poslední třetina ztratila náboj. Ztratila to "wau", kdy se nečekaně něco zvrtne, dobrák se promění na zloducha, objeví se nová mocná postava, která všecko zachrání... Ne. Za mě je to škoda. Vlastně jsem četla 700 stran, abych na konci byla tam, co na začátku. S postavami se vlastně skoro nic nezměnilo. Nic moc osobní posun.
Tak uvidíme, co dá další díl. Zajímá mě zakletá královna Vassa:). Jo, a Azriel... Doteď jsem nepochopila, k čemu je dobrej. Zvěd, kterého vždycky někdo překvapí. Někde se strhne bitva a on nic neví.
Třetí díl duchařské série pro děti, kde se hlavní hrdinové pokusí znovu obelstít smrt.
V předchozích knihách jsme s postavami navštívili Skotsko, Francii a nyní nás zavedou do New Orleans v USA, což je líheň nadpřirozena. Vúdú, tarot, upíři a strašidelná místa. A Cassidy, která umí vnímat oba světy - reálný a ten další.
Příběh se četl hladce, jednoduše. Autorka to prostě umí, což už čtenáři Addie Larue musí vědět;). Je to sice dětská fantasy, ale pěkná a napínavá. Můžu doporučit:).
Neřekla bych thriller, to asi ne, ale jedná se o román s prvky napínavého "detektivního" pátrání. Strašně, ale strašně dobře se to četlo. Stránky ubýhaly neskutečně rychle. Čtenáře žene zvědavost, která je motivována několika pohledy postav, které spolu souvisejí. A přesto není příběh komplikovaný, s nějakým složitým, květnatým jazykem. Ne, žádné velké popisy. Je vidět, že autorka je spíše akční člověk a melodramatické dvoustránkové popisy budov, pokojů nebo vzhledu postav, jdou mimo ni:). Dost dobře ale vykreslila různorodé emoce - dokázala stvořit jak psychotika, tak dobrotivce se srdcem na dlani. Za mě je to skvělý, napínavý román, kterým nás (v hlavní roli) provádí dvojka k pohledání: babička v důchodu a její svěřenkyně, která si prošla pěstounskou péčí a náhodou se ocitla na prahu této babičky, která jí nabídla pomocnou ruku. Dalekohledem špehují sousedy a pozorují opravdu divné věci...
Kniha, kde se míchá detektivka s ezoteričnem v rámci Slovanského pohanství. Novinář, který se rozhodne "štourat" do nevyřešených zločinů mizejících dětí.
No, zpočátku mě kniha tolik nezaujala. Ale později se mi zalíbilo pátrat po tajemství, dávat dohromady střípky a fandit Petrovi, aby to už konečně rozlouskl;).
Kniha asi nebude pro každého, nejen kvůli tematice dětí, ale i kvůli výběru mystiky, která není čistě klasická duchařina. Naopak, komu se líbila kniha Noci běsů, ten tento typ mystiky ocení i zde:).
Co bych vytkla, je jedna věc, tak trochu úsměvná. Co má autorka s těmi Petrovými varlaty? :D
Knihu jsem si brala s tím, že se hlavně nasměju. No, nenasmála jsem se - ale dozvěděla jsem se zajímavosti ze zákulisí lékáren, což mi vůbec nevadilo. Knihu jsem četla u lékaře a četla se lehce, díky tomu, že je složena z povídek. Takže takhle do autobusu nebo ke kafi je to dobrá kniha. Takový suplent příběhů na FB nebo časopisu.
Jedna z nejdůležitějších knih v mém životě. Dozvěděla jsem se TOLIK důležitých věcí, a když se nad tím zamyslím, jak spolu vše funguje, jak to do sebe zapadá, muselo mi to být jasné přece už dávno! Spánkem trávíme třetinu života. Proč ale vlastně musíme spát?
Z knihy vyplývá, když to zjednoduším, že spánek ovlivňuje natolik náš mozek a imunitní systém, že bez spánku prostě zemřeme. Nejspíše na infekci. Spánek se pojí nejen s psych. poruchami, ale i s diabetem, rakovinou a dalšími nemocemi - dnes titulované "civilizační" . Proč jsou tak obvyklé? Také proto, že lidé nespí 8 a více hodin! A nedejbože kvalitně (vkuse). Ale spánek se bohužel nedá dohnat, nebere na dluh. I to nám kniha dokazuje.
Spánek se pojí nejen se zdravím, ale i s kreativitou. Nevyspalý člověk je zpomalený, neefektivní tvor, vybírající si nejjednodušší úkoly a často negativně působí na celý tým. To platí pro zaměstnance i šéfy. Bez rychlosti, výpadku kognitivních funkcí a kreativity, jsme nevýkonné osoby.
(Víte, že společnost Google má v budovách pro své zaměstnance tzv. odpočinkové místnosti, kde si můžete dát šlofíčka, kdykoli chcete? : )
Je toho strašně moc, co autor předkládá a je to šokující. Kniha na mě TAK zapůsobila, že jsem začala řešit svou (ne)kvalitu spánku a šla jsem si vybrat komplet novou matraci, polštář a nakonec i postel!
Knihu by si měl prostě přečíst každý. Obzvláště ti, co mají potíže s usínáním nebo spaním plných 7-8h. První kapitola je dosti teoretická, ale nenechte se odradit, je zkrátka důležité si nejprve vysvětlit základy. Poté už budete jen šokovaně koukat, jak je spánek důležitý!
Nenahraditelná kniha pro rodiče, pedagogy, vychovatele. Formou rozhovoru dvou přátel, kolegů, specialistů na rodinu a výchovu, se čtenář seznamuje s problematikou vývojové psychologie a s důsledky nevhodné výchovy. Zároveň získává obecný klíč, pohled a zamyšlení nad možnostmi, jak vychovávat laskavě, ale pevně a důsledně. Autoři se ohlíží do historie rodiny, kdy děti měly brzy svoje povinnosti v rodině a dokázaly si více vážit života. Neztratily dychtivost a touhu - a srovnávají to s dnešním pohodlným životem plným zbytečných věcí, kterými se lidé snaží vykompenzovat lásku a intimitu.
Vše do sebe logicky zapadá a je to vlastně jednoduché. Tato kniha vám to ukáže. Mohu ji jedině doporučit. A některé pasáže bych klidně vytesala do kamene.
První díl Rebelek se mi hodně líbil, připadal mi jako hřejivá směska Pýchy a předsudku s vtipem Bridgertonů. Ale druhý díl ten první předčil.
Jelikož jde o ženský román, je všem jasné, jak se bude vyvíjet. Proto je důležité příběhu vetknout buď poselství nebo jinou přidanou hodnotu. V této sérii by to měl být boj za rovnoprávnost, kterému jsem v prvním díle úplně tak nevěřila. Druhý díl se tomuto tématu ale věnuje rovnocenně, jako romantické zápletce, a má mnohem víc co nabídnout. Čtenář si může vychutnat populární hate to love (od nenávisti k lásce) i se zamyslet (či v mém případě naštvat) nad (ne)právy žen v 19. století, z nichž některá platí dodnes - Británie má stále v platnosti zákon o majetku, který je čas od času novelizován (v minulosti pro ženu znamenal, že po svatbě její jmění propadá manželovi).
Vyzdvihuji autorčinu poznámku, kde zmiňuje historické poznatky a osoby, které v příběhu využila. Zmínila i některé básně, jimiž příběh opředla. Líbí se mi, že autorka v knize pracuje s historickou skutečností, ač občas pro potřeby příběhu předběhne dobu. Za mě velké doporučení a již vyhlížím třetí díl!
Další neodložitelný, napínavý příběh od Shari Lapeny, která nás nedávno navštívila a stejně, jako já, si zamilovala Svíčkovou :D .
Thriller v komorním, rodinném duchu, kde se hledá vrah mezi třemi sourozenci - docela mi to připomnělo předchozí autorčinu knihu, Nevítaný host, ale Shari má zřejmě prostě takový styl. Kniha byla opravdu neodložitelná, kapitoly krátké, napínavé. Příběh je nenáročný, věty jednoduché, proto vhodné pro začátečníky s tímto žánrem nebo jako odpočinková, napínavá kniha.
Dvě nerozlučné sestry, mnohaleté tajnosti jejich rodiny a záhadná úmrtí. Prokletá voda, která dává a bere. V knize je cítit hlavně láskyplné pouto mezi matkou a dcerou, sestrami, kamarádkami... díky nemuž jste ochotni podniknout mnohá nebezpečí.
V příběhu se střídají dvě časové linie - minulost a přítomnost, které se navzájem doplňují. Kapitoly jsou napínavé a čtivé, bez hluchých míst. Konec příběhu jsem si představovala jinak, nicméně se mi i tento líbil. Svým způsobem byl krásný.
Pokud holdujete duchařinám, rozhodně by vás tato kniha minout neměla. Nakonec vyzdvihuji krásu její obálky. Ta se povedla.