Adris komentáře u knih
rereading
Knihu jsem četla již před lety, ale byla na mě těžká, nechápala jsem alchymistické a genetické popisy. Bylo to, jako číst nějakou odbornou publikaci. Plus úryvky z latiny a jiných jazyků - no, dalo mi to zabrat, ztrácela jsem se a jelikož tyto záležitosti byly docela důležité pro sledování posunu příběhu, do dalších dílů jsem se nepouštěla. Nedávno jsem však náhodou zhlédla seriál podle této série a byla jsem nadšená. Konečně jsem vše pochopila a rozhodla jsem se dát příběhu další šanci. Jelikož již znám rozuzlení, četbou si jen doplňuji mezery v seriálu. Přiznám se, že půlstránkové popisy budov přeskakuji a latinu a jiné "odbornosti" přejedu očima. I přesto mám opět co dělat, abych stíhala vše sledovat. Moc tomu nepomáhají i podobná jména účastníků (Matthew, Marcus, Miriam, Marthe.. Vážně?!). Každopádně příběh má potenciál. Musím mu však vyčíst ještě jedno - autorka z hlavní hrdinky udělala všemocnou bytost, ovládající všechnu magii, na kterou kdo pomyslí, ať je údajně vzácná, jak moc chce. Jak pravděpodobné je, že jeden člověk, ač magická bytost, bude oplývat NĚKOLIKA extrémně vzácnými magickými schopnostmi? A ještě má velice vzácnou DNA ... Tady se autorka nechala až přespříliš unést. A Matthew se má asi chovat sexy ochranitelsky, na mě to však působí nemocně, komandátorsky. Nařizuje Dianě, kdy má jít spát, jestli má nebo nemá hlad apodobě. A její pokorné reakce mě docela děsí. Však se svou mocí by si ho měla být schopná srovnat raz dva ne? . Prostě mám výhrady. Přesto mě příběh oslovil a chci pokračovat v krasojízdě. 500 stran za mnou a 500 předemnou. Uff.
Očekávala jsem nervy drásající dystopii ve stylu Prokletý rok, Rok čarodějnic - zkrátka vzestup patriarchátu a malomocné ženy, které se neštítí obracet proti sobě. Navnadilo mě i to, že se autorka narodila v 2. světové válce a čerpala tak z reálných událostí útlaku (tajné informační a záchranné sítě, vztahy mezi lidmi - paranoia, šeptanda...), překvapilo mě, že autorka procestovala několik zemí včetně Německa, Československa a samozřejmě rodnou Kanadu a zřejmě i USA. Jedná se o velice vzdělanou ženu, a je to na příběhu dost vidět - nedostala jsem totiž dystopický příběh jaký jsem čekala, ale spíše filozofický příběh. Je v něm totiž hodně přirovnání, kontrastů a na ději až tak nezáleží. Jedná se o něco jako zpověď, svědectví ženy, která náhle uvízla v totalitním, náboženském a patriarchálním režimu. Vzpomíná na to, co musela opustit, což čtenáři předkládá v chaotickém sledu vzpomínek a zároveň popisuje, co prožívá nyní. Jako zpověď to označuji proto, protože tento příběh nemá začátek ani konec. Dílem chtěla autorka zřejmě hlavně upozornit na některá témata a tak se mi jeví Příběh služebnice jako kniha k zamyšlení.
Vlastně jsem si "služebnice" přirovnávala k ženám v KLDR, a to, když se "služebnic" na veřejné ulici návštěvníci z jiné (demokratické) země ptají, zda jsou šťastné a s tímto životem spokojené. Co asi tak mají odpovědět? Pod dozorem "Velkého bratra"? No ano, všichni jsme MOC spokojeni .
Byla jsem překvapena v podstatě epilogem, který byl pojat opravdu netradičně, šla mi z něj hlava kolem. A pro plniče Výzvy DK - tato kniha má Předmluvu!
Ač se tak příběh netváří, věnuje se velmi bolestnému tématu. Snad nebudu zbičována čtenáři, když naznačím, jakým směrem se ubírá. Proč? Protože si myslím, že se příběh může někoho hodně dotknout.
Jodie utíká nejen od svého rozpadlého manželství, ale i od jiné, horší bolesti. A co může být pro ženu horší než ztráta manžela? To si asi každá domyslí sama. V knize je to dost podrobně popsáno a tak chci varovat čtenáře, kterých se to může bolestně dotknout a zrovna by si to nepřáli.
Jinak se jedná o feel good román, klasičtí milí lidé, ostrované, život v hippie stylu - kavárny, jóga, festivaly, moře... Kniha se čte opravdu rychle, autorka má talent, i když se občas v příběhu až tak moc neděje. Čekala jsem trochu jiný koncept, hlavně mi nesedí u lidí to "sluníčkaření" a u chlapů obzvlášť. Když od toho však odhlédnu, hodnotila bych knihu jako běžný román pro ženy ve stylu Romantické útěky - Julie Caplin nebo Jenny Colgan.
Oceňuji nápad s řezbářstvím. Tak trochu mě tahal za oči kontrast mezi životem ve městě a na ostrově - ve městě zbohatlíci, bezdětní workoholici, na ostrově zchudlí hipíci.
Sumasumárum, asi takový lehoučký nadprůměr. Emoce ve mně rozhodně vzbudila a prostředí bylo hezké. Asi nic, co byste MUSELI mít v knihovně, ale něco do čtečky k moři doporučím.
(SPOILER) POZOR, pro někoho spoiler (přibližuji o čem kniha skutečně je:) :
-----------
Zajímavé podání apokalypsy nebo nečekaného chemického útoku. Trochu ve stylu Walking dead. Pro lidi, co mají toto téma rádi, proč ne. Ovšem zrušila bych linku s Dorranovou matkou. To bylo za mě zbytečné. Taky tam bylo na mě až moc vnitřních mologů, sebepitvání. Kdybych si toto odmyslela, byl by to dobrý příběh o přežití v nové éře s kapkou romantiky nebo nečekaného spojenectví. Potenciál příběh má. Druhý díl už ale nejspíš vynechám, neboť na mě píše autorka až trochu moc pohádkově (což mi třeba u série s "duchy" až tak nevadí).
Příběh je pojat jako "sousedský thriller", v němž se hlavní hrdinka, sama plná tajemství, snaží zjistit více o záhadné vraždě, která se odehrála nedávno v jejím novém domě. Vypadá to, že všichni sousedé mají co skrývat, jde snad nakonec o hromadné spiknutí?
Thriller se mi moc líbil, mám ráda tento typ thrillerů, jako je například Fáma nebo Sedmilhářky atp. Myslím si, že chybu s koupí Terapie neuděláte.
Příběh je totožný jako pohádka o Popelce. Hraběcí otec, nevlastní matka a její dvě dcery, které ze Sophie udělají otroka... A pak se u Bridgertonových pořádá maškarní ples...
Ovšem naše "Popelka" a "princ" k sobě hledají cestu ne dny, ale roky. Dál už tedy čteme klasickou harlekýnku o chudém děvčeti a bohatém pánovi. Co tedy dělá knihu lepší než ty ostatní harlekýnky? No, za prvé to, že se podle nich točí seriál. Za druhé tajemnost v podobě lady Whistledown :), a za třetí vtip. Líbí se mi provázanost série skrze sourozence Bridgertonovi. Působí na čtenáře jako přátelé. Nebo celebrity, o kterých chcete vědět klepy a jak to s nimi dopadne.
Některé pasáže mi neseděly, vytkla bych autorce přehnanost, hlavně emoční - ale nevím, jestli je to ode mě moudré, když je řeč, o čem je řeč :). Harlekýnka asi nebude vystavená na realitě - reálném chování. Tak jsem se na to snažila dívat s nadsázkou.
Pravda, Mae dělá, kdybych si to představila v realitě, psychopatickou věc. Dost nechutnou. Nevím, proč se autorka rozhodla navléct to takhle. Udělala z toho docela odpornost. A taky ta jiskra vztahů, které známe z prvních dílů je dávno pryč. Všechno "šup sem, šup tam" ... Dokonce se mi zdálo, že tady ani ta pravá, spalující láska nebyla :(. Když vzpomenu na chování Wratha, Rhage a jejich žen.. Byly to smysluplné příběhy, oboustranná láska a obětavost. V dílech cca 5 a výš už jde jen o ozvěny těchto vztahů.
Líbí se mi "nové" zlo a magie. To je zase lepší než Omega.
Příběh o zchudlé, avšak hrdé a inteligintní, sečtělé a bojovné ženě a bohatém, nepřístupném až arogantním vévodovi. Co nám to jen připimíná? Ano, příběh je mixem Pýchy a předsudku a série Bridgerton. Není na něm nic objevného, překvapujícího, ale čte se úplně sám! Udržel mě vzhůru do 3.h ráno, proto tímto tuto knihu tituluji jako "neodložitelnou". Jedná se o klasický, milý příběh dvou lidí z rozličných vrstev, dobrým srdcem a bojovným duchem. Autorka přinesla do příběhu nejen čtivost, ale i vtip, který podpořila špetkou počínajícího feminismu. Z posledních stránek jsem se o autorce dozvěděla, že má co se týče historie nastudováno, což je vzhledem k místu a času příběhu pro mě plus. Také žila na místech, jež v knize popisuje.
Váhala jsem mezi 3 a 4, nakonec jsem zůstala u 3. neboť tento příběh není na našem trhu novinka, také jsem si moc neoblíbila vedlejší postavy, ze kterých asi bude autorka čerpat v dalších dílech. Jako vtipná, romantická jednohubka na počátek jara (oh, vždyť mrkněte z okna!) je tato kniha úplně dokonalá. Čtivá oddechovka.
Opravdu hutný román, postavený hlavně na magické, tajemné atmosféře, v němž se střídá nejen několik časových pásem, ale i postav. Nejedná se o knihu, kterou člověk slupne za večer. Musí se u ní opravdu soustředit a často na první přečtení nedávají některé věci smysl. To až k závěru kapitoly nebo dokonce celé knihy se vše vyjasní.
Kapitoly jsou sice krátké, ale jelikož jsou různě časově posunuté, z pohledu jiných vypravěčů - někdy jsou zde kapitoly pouze o popisu stanů z pohledu vypravěče, pro dodání tajemné atmosféry - nečte se příběh nijak lehce. Docela jsem přemýšlela, co této knize chybí. Co mi tam nesedí. Došla jsem k závěru, že kdyby z ní autorka udělala trošku něco do hororu, zkrátka akčnějšího, nebo to naopak nevystavěla na romantické lince, nechala by krátkou novelu čistě o tajemství ukryté v tajemném, kouzelném cirkusu, udělala by lépe. Ze Zajímavostí zde jsem se dozvěděla, že autorka dosadila hlavní postavy do příběhu až zpětně, což je právě asi to, co jsem vycítila jako chybu. Buď to chce okořenit akcí většího rozměru, nebo zachovat tajemné magično jakoby "o ničem" a uhrát to na atmosféru. Takhle jsem s knihou trochu bojovala, přesto (!) ji hodnotím vysoko. Oceňuji jakýsi rukopis autorky a místo, které dokázala vytvořit. Moc bych si přála takový cirkus navštívit. Autorka umí nádherně popisovat, pomáhá si i popisem vůní a různých detailů, které běžně nevnímáme, ale jsou důležité pro naše vzpomínky. Kniha si zaslouží více pozornosti. Brzy ji vydá Argo v pevné vazbě. Doufám, že jí dáte šanci:). Já už se těším na autorčinu druhou knihu - Bezhvězdné moře.
Prvních 50 stran jsem se trochu obávala, zda bude příběh stát za to, ale poté jsem se zorientovala a nakonec jsem nemohla až do jedné ráno přestat číst! Bylo to nakonec dost strašidelné a i lehce thrillerové. Do poslední stránky jsem váhala, zda je to strašení opravdu nadpřirozené nebo je to všechno komplot nějaké jiné postavy.
Pokud máte rádi strašidelné knihy a nevadí vám, že se děj odehrává mezi 16.-19. století, je toto určitě titul přesně pro vás. Bohužel Moba nenechala knize anglickou obálku, tím pádem kniha zapadla a není moc vidět. Správně se má jmenova Tiší společníci.
Kniha si určitě zaslouží pozornost. Zvlášť nenasytů po strašidelných domech (ala Darcy Coates :).
Novinka z nakladatelství Host nám přichystala námět, již několikrát zpracovaný, ale v novém kabátku - autorka přidala témata homosexuality, rasového a ženského útlaku. Kdo četl Smrtnou zimu, nebo viděl filmy o inkvizicích, dokáže si představit, z čeho příběh vychází.
Hlavní hrdinkou je Immanuel, mladá dívka, která si s sebou životem nese znamení prokletého dítěte a bude mít ještě horší osud. Nejen, že je jiná vzhledem, je také schopná vidět krutou realitu útlaku. To, co je sváděno na bohy, je jen krutost vládnoucích mužů.
Čtenář postupně rozplétá jak politiku této - nebojím se říct sekty, ale asi se jedná o podobu našeho křesťanství v 16. století, tak předurčený osud Immanuel.
Ta se totiž jednoho dne setká v Černém lese, v zakázaném "hříšném" území s démonkami - čarodějnicemi. A tím spustí čtyři morové rány.
Kniha se věnuje hlavně útlaku různých skupin, převážně žen, ke kterým se tu přistupuje jako v minulosti. Muži se zuby nehty drží u moci, i za cenu zabíjení ve jménu očisty, a tak dále. Však už to známe.
Čekala jsem však od příběhu něco víc, četl se sice moc hezky, dokonce jsem odmítala knihu před spaním odložit, ale přesto si myslím, že by mohla být lépe vypilována - zabrousila bych více do hororu, nebála bych se přidat více emocionálně vypjatých situací. Takhle mi to přišlo až moc lehké. Na prvotinu super. Ale pořád lehký nadprůměr. Takže pokud máte prostě jen chuť na čarodějnictví, sektářství, určitě zkuste tuto knihu.
Má mít sice více dílů, ale tento první je pěkně uzavřen, má i epilog. Takže kdo nechce, nemusí už pokračovat. Další knihy se dle Goodreads teprve píšou:).
(31.12.2021)
Jsem smutná a zklamaná.
Pan Hartl kdysi uměl pobavit, v rámci hořkosladkých románů, jejichž čtenáři jsou především ženy.
Nicméně bohužel spatřuje hodnotu ženy pouze ve škále krásná/atraktivní - rodinná - submisivní. Zkrátka stereotypně, hlavně aby byla krásná, pokorná nebo nedobytná, ale jen tak akorát, hlavně, aby se muž pobavil. A tento román mě v názoru utvrdil jako žádný z předchozích.
Co se příběhu týče, setkáváme se zde s rádoby "romantikem" a jeho bratrem, ženatým "holkařem". Dle obálky a anotace by si člověk myslel, že budou ústředním motivem románu trampoty s výchovou dvojčat, nicméně místo toho se neustále dočítáme o nekončící sexuální frustraci hlavního hrdiny a nechutného chování jeho bratra. To, o čem spolu tito dva aktéři diskutují, se možná děje ve velmi podnapilém stavu někde v zapadlé hospodě, mezi "chlapákama" typu macho, ale do románu, od kterého čekám nějakou tu vyzrálost (i když vlastně teď nevím proč) se nehodí. Humor vůbec žádný. Ani sarkastický, ani běžný, prostě nula.
Dále mě postupně začalo iritovat, že autor dost zdůrazňuje odlišnosti. Například si neodpustí "homokamarády" a "šikmooké" děti.
S kombinací popisů vnad žen, což bylo z 90% to jediné, co jsme se o dotyčných dozvěděli, toho prostě i na mě bylo moc.
"Výchovu" dvojčat ani nebudu rozebírat. V podstatě je vychovávaly chůvy, (některými nepohrdne ani tatík), a aby měl otec klid, dopřával holkám cokoliv, co si na něj vymyslely. Upřímně si myslím, že obě měly psychické problémy. Kdyby se jednalo o realitu, jedna by nejspíš skončila závislá na sebehodnocení prostřednictvím mužů, které by si nejspíš vymáhala sexem, druhá by se nervově zhroutila, nedivila bych se podpoře v podobě drog. Ale nikoho to v tomto románu nezajímá. Tak co.
Dále tu máme pověstný fenomén - nehodíš se mi, zabiju tě. Zkrátka, pokud se autorovi některé postavy už nehodily, tak je nějak tragicky nebo pateticky zabije.
Když jsem své myšlenky zveřejnila, mnoho známých mi psalo, ať si pustím rozhovory pana Hartla v TV (u Krause, u Šípa), které je až šokovaly a podtrhly to, co si myslím.
Krom Okamžiků štěstí jsem přečetla všechny jeho knihy, ale nyní už je čas jít dál.
*************
Ukázky:
"Xxxx v tu chvíli doufal, že si snad nebude představovat, co její tělo dělalo s Xxxx. Bohužel na to ale začal myslet a nakonec ji zmrdal jako prašivou fenu."
(Moje poznámka: Když se věčný sukničkář cítí býti dotčen, že mu jeho žena také zahne, dokonce si dovolí se zamilovat. A ještě musela sekat dobrotu.)
*********
"Postupně se naučil odreagovávat vztek jinak. Během prvních tří týdnů na to padly čtyři nádherné vagíny, do kterých vystříkal své běsy. Jejich nic netušící majitelky pak bezohledně odkopl jako pytle odpadků."
******
(Nechce se mi přepisovat, ale jednou se tam rozhodnout, že je děsně sexy strčit do ženy Albi tužku - nápad dotyčné "sexuchtivé" rozvedené matky.)
První polovina mě vtáhla rychle, bylo zajímavé se pídit po tajemství, které má každý z členů "staré" party. Druhá polovina se mi četla o trochu hůř, začala jsem se v ději ztrácet, postavy se mi motaly (nepomohla k tomu jména Jola, Johan, Jiří a pak ještě z Roberta Bobík, z Dalibora Borek...), ale pořád jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
Nevím proč, ale čeští autoři mají takový "podpis", kdy děj prostě neukončí. Naznačí cesty a je na vás, jak to asi bylo dál. Zbyla spousta otázek. Já tomu říkám "krátké nahlédnutí do životů ostatních".
Jinak se mi líbily metafory pro Vikiiny emoce a oceňuji, že se autorka věnuje citlivým tématům, kterých je v knize opravdu hodně (anorexie, přejídání, sexualita a tak dále), až je to nepravděpodobné - ale poučné, ukázat si na fiktivních lidech, jak to může probíhat.
Určitě by to byla podnětná kniha do společného čtení - mohli byste se dohadovat hodiny, jak co vlastně bylo.
Četla jsem knihu ve společném čtení ale bohužel mě vůbec nebavila :(. Líbila se mi jen ta část z přítomnosti a života ptáků. Bohužel 3/4 jsou o vcelku nezáživném životě trochu podivínské dívky- od dětství po stáří. Její náklonnost k samotě mi nevadila, ale styl vyprávění není pro mě. Mám ráda melancholii, ale pozitivní a zasněnou. Musím přiznat, že posledních pár stran už jsem se ani neobtěžovala dočíst
Nejlepší díl Romantických útěků .
Chemie mezi hlavními hrdiny byla obrovská a jejich povahy velice šťastné, ač je v minulosti zasáhly těžké situace. V nové knize se navíc setkáváme i s vážnou tematikou smrti a nemoci, zažijeme dramata, zkrátka je plná emocí. Vše dokresluje zasněžené jarní Švycarsko, ochutnávky místní čokolády a sýrů, společně s energickou kmotrou a jejím rodinným penzionem, kde se snaží pomáhat "ztraceným" duším.
Tuto feel good romanťárnu můžu doporučit všemi deseti. Nenarazila jsem na jediné "hluché" místo nebo nějaké nesmysly. Ač Caplin jede stejnou šablonu, tento díl má prostě něco navíc. Asi silnější atmosféru, než jeho předchůdci :).
Nemůžu jinak, než dát plný počet. Zdá se mi, že se Darcy každou knihou zlepšuje a blíží se absolutní duchařině.
Mara je sympatická, tvrdohlavá, nezávislá postava se sarkastickým humorem. Moc jsem si oblíbila jejího přítele Niela, postavou obr, v srdci něha. Navíc zbožný člověk, ač to v knize nedostalo nijaký velký prostor. Takového chlapa chce prostě doma každá z nás. Dokonce jsem si říkala, že by Darcy mohla napsat nějakou romanci :D.
Kniha mi fakt sedla. Za jedno odpoledne přečtena, jako všechny knihy od Darcy. Navíc tuto zdobí boží ilustrace. Klidně by jich mohlo být víc. Snad se tento trend ilustrací udrží v dalších knihách.
Na knihu jsem se moc těšila - smlouva s ďáblem, věčný život, cestování - lákavá témata. Příběh se čte sám, ale musím poznamenat, že se hlavní hrdinové rádi pitvají ve svých pocitech, a ještě opakovaně. Občas jsem se prostě nudila. Ale celkově má kniha skvělý nápad, čtivé zpracování, melancholický nádech a úžasný konec. Můžu ji s klidem moc doporučit ️.
Co se týče společnosti a postav jako takových, jde o jednoduchou četbu, ve stylu protivná, ale mocná outsiderka, přihlouplý krasavec - hrdina, elitní "sprostý holky a kluci" a klasické teen starosti jako je láska a kamarádství. Taková pohodička. Komplikovanější je však magie. Musím se přiznat, že jsem mnohdy nepochopila, a doteď nechápu, autorkou popisované magické principy, události, mechanismy. To by tak bylo na zastavení se u odstavce na hodinku, aby to moje mysl vstřebala. Když to ale necháte plynout, jako když třeba čtete v jiném jazyku a nepřekládáte každé slovo, dostanete vtipný příběh, docela akční a mnohdy velice brutální (trošku naťuklé hororové scény kontrastující se sarkastickou hrdinkou). Mentalita postav je, jak jsem psala výše, opravdu taková dětská (ve stylu: Budeš se mnou chodit? Ano-Ne), přitom ale musí zvládat neuvěřitelné situace, kdy mnoho z nich prostě něco sežere, roztrhá, spolkne a mučí zevnitř. Takže kdo rád sarkasmus, brutalitu a magii, mohl by se do této fantasy série zamilovat. Já včera četla do jedné ráno, docela mě to vtáhlo. Ale kvůli jakési nezralosti postav (nebo spíš podivným kontrastům v chování dítě-dospělý) a komplikované magii, jsem se rozhodla hodnotit jako lehký nadprůměr. (Občas jsem tam viděla záblesky HP střihlé Hunger games, ale to nevadilo.)
Ostrov s vůní čerstvého chleba je prvním dílem romantické série od Jenny Colgan - Čerstvý chléb. Od Jenny jsem přečetla již Pojízdný krámek snů a Knihkupectví u jezera. Protože se mi nakonec jednoduchost, oddechovost těchto romantik hodila do noty, přečetla jsem i Ostrov. První polovina příběhu se mi líbila, ač Jenny opakuje pořád to stejné dokola - žena kolem třiceti, bez peněz, bez muže, musí začít znovu (většinou ve Skotsku nebo Irsku) a naskytne se jí příležitost v tomto zapadákově podnikat. Samozřejmě si ji oblíbí celá tamní komunita a neujde pohledům mužů (klasický milostný trojúhelník). A podle této šablony, troufnu si říct, jsou všechny její knihy. Dost mi to připomíná mou zkušenost s Romantickými útěky (Kavárna v Kodani atp.). Je to průměrné čtení, ale takové milé, odsýpá, u této knihy jsem vydržela až do půlnoci. Je velmi naivní a samá "pozitivní" náhoda, plno klaďasů... Na zabití času se hodí.
V tomto příběhu se mi líbil vztah Polly a jejího nalezence, papuchalka Neila. Dále společenství rybářů a Huck - výrobce medu (jeho chalupu s loukou a včelími úly bych brala hned!). Taky nápad, vycházející ze skutečnosti - ostrov, jehož jedinou přístupovou cestu 2x denně zaplaví oceán . A nedalo mi to, musela jsem u knihy jíst spoustu křupavého chleba . Na konci knihy najdete jednoduché recepty od autorky na všechno, co Polly v příběhu napekla! Skvělý nápad. Pobavilo mě, že v Pojízdném stánku měla autorka předmluvu o tom, jak nám nebude ztěžovat příběh podobnými jmény, a v této knize se tomu nevyvarovala . Je tam 2x Dave, Candence a Cadence (nějak tak) a tak dále .
Takže celkově dobrá romantika. Naivní a veskrze pozitivní. Některé postavy mi tam neseděly, ale já to tak s autorkou už prostě mám no. Zvykla jsem si, že i hlavní hrdinka je na jednu stranu něžná, na deuhou komandátor. Je to prostě Colgan.
Ambiciózní právnička Dannie je spokojená ve svém dlouholetém vztahu s Davidem. Všechno klape podle detailně nalajnovaných životních plánů. Jedinou Dannienou slabostí je její celoživotní přítelkyně Bella. A právě o nich dvou příběh vlastně je.
Román láká na netradiční pojetí, v němž má hlavní hrdinka vizi budoucnosti, ve které prožívá milostné dobrodružství s neznámým mužem. O čtyři a půl roku později se ukáže, že je to nový přítel její nejlepší kamarádky. Ač vše nasvědčovalo tomu, že půjde o klasický milostný trojúhelník, nakonec šlo o lásku v přátelství. Tím se mi kniha líbila o kousek víc, i když mi hlavní hrdinka nebyla sympatická. Vím, že se z ní autorka snažila udělat černobílou workoholičku závislou na číslech, aby byla opakem kamarádky Belly, zasněné, naivní umělkyně. Šlo zřejmě o kontrast. Nicméně ve výsledku vyzněla Dannie jako sobecká mrcha. Postupně se však ukázalo, že je velmi oddaný a loajální člověk, trochu toho "robota" zmizelo.
Jako oddechový román, u kterého si ale popláčete, a má netradiční pojetí (a na "romanci" i konec), proč ne. Za mě má sympatie vedlejší postava Belly, ale je škoda, že je v knize spousta klišé. Taky bych vynechala ty názvy ulic a kaváren, byl toho zbytečný přehršel a bezvýznamně.