Agatha84
komentáře u knih

Úplně se mi nedařilo s autorem souznít. Poněkud mi u něho splývaly pojmy úzkosti a panické poruchy, z jeho podání mám pocit, že všichni ostatní terapeuti jsou nemožní a hloupí, protože nepochopili to, čemu on sám (novinář) dávno porozuměl. Nebudu zpochybňovat jeho způsoby pomoci, k tomu kompetentní nejsem, a některé z nich v praxi určitě vyzkouším.
Pokud by autor nevystupoval jako egocentrický "odborník na úzkosti", zpochybňující veškeré doposud platné a účinné metody (např. zakázat dechové techniky při pociťované panice/úzkosti, i když jsou na tom založeny veškeré svépomocné manuály, aplikace), možná bych jeho myšlenky dokázala akceptovat snadněji.


Mám za sebou první kapitolu a nebýt pořizovací ceny, už mi doma místo nezabírá. Asi jsem nesprávně pochopila anotaci s tím, že se jedná o publikaci primárně určenou pro jedince s výraznějším zájmem o chemii, jedince v tomto oboru již znalé, rozuměj tedy nic pro mne, absolventa filozofické fakulty.
Připouštím svůj pramalý zájem o chemické vzorce, ale byla bych ochotná se i hecnout a něco se přiučit. To by ovšem muselo být předkládané poníženo na mou (zdá se že nevelkou) intelektovou úroveň. Přitom právě většina textu se to těmito vzorci jen hemží a vlastního "povídání" je poskrovnu. A kamenem úrazu je i míra odbornosti této "omáčky". Autor se snaží být vtipný, mnohdy se snaží zaujmout různorodými vsuvkami, které se záběrem kapitoly blíže nesouvisí. Jak je ta chemická část odborně nepochopitelná, tak je ta zbývající často až trapně odbytá.
Každopádně o alkoholu a jiných tlumivých drogách jsem se nedozvěděla nic nového, anotace slibuje například fáze opilosti, které autor shrne dvěma větami. Tak trochu jako rudý hadr na býka působí část věnovaná "prospěšnému pití alkoholu" bez přesné specifikace množství a uvedení zdrojů, z nichž autor v tomto tvrzení vychází
Knihu nedoporučuji pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více, než na první kliknutí nabídne Google, a které chemie fakticky nebaví.


V seznamu knih, které bych si přečetla ráda, byla tato poměrně dlouho. Letos jsem se pod vlivem Čtenářské výzvy odhodlala a ... Asi by se nic nestalo, kdyby se na ni v tom mém seznamu ani nedostalo. Dějová linka by možná nebyla tak zlá, kdyby jí zcela nepohřbilo zpracování. Něco tak unylého, formálního, šroubovaného aby svět pohledal :-)
"Vzala jsem si nějaké léky, nevím, jestli dokážu vést jasný, precizní rozhovor."


Knize nelze upřít velkou dávku ponurosti,pochmurnosti a beznaděje. Přesto nejsem úplně spokojená, přese všechno, co se na stránkách odehrává, cítím odosobněnost, nejsem součástí děje, je mi tak trochu jedno, jak vše skončí...a nemyslím, že by toto bylo autorčiným úmyslem.
Jedno z děl, kde se mi filmové zpracování zamlouvalo o mnoho více.


Souhlasím s Hellou :-) Angela Marsons (a Kim) jsou zpátky v podobě, kterou známe a kterou jsme si tak oblíbili. Není to žádné světoborné literární dílo, má spoustu "ale", svůj účel ovšem po několika předchozích zklamáních splnilo znovu na výbornou.


No takhle, na Žárlivost a spol. tato povídková sbírka opravdu nemá (mohu-li tak soudit jako výrazný povídkový analfabet). Přesto nelze říci, že bych zůstala i po jejím přečtení nezasažena. Naopak, v některých momentech s autorem plně souzním. Jsem totiž přesvědčena, že v každém z nás se takové "ošklivé Já schopné čehokoli" skrývá.


Jsem si jistá, že je to dobrá kniha, jen společně bohužel nikterak nesouzníme. I po 14 dnech nemám dočteno a na své večerní posezení s knihou se tentokrát netěším.
Vůbec se mi nedaří splynout ani s postavami,které jsou tak nějak neurčitě chladně nijaké, ani s příběhem. Spíše než Edvarda nebo Gwen před sebou vidím lány brambor a vichřici na Shetlandech. A za to si ty dvě hvězdičky autor zaslouží. Víc jich že mě (aspoň pro tentokrát) ovšem nevymámí.


Žádného velkého nadšení z mé strany se Kruh bohužel nedočká. Buď nejsem cílovka, nebo jsem v současné době těžce nenaladěná. Samotný příběh působil zajímavě, nicméně ač jsem výrazně lekavá a bojácná, žádné velké napětí nebo očekávání se nekonalo. Snad za to mohly především velmi nesympatické vystupující postavy, v čele s protivným, těžce snesitelným Asakawou.
Je mi líto, ale s autorem jsme se úplně minuli.


Nenapadají mne jiná adjektiva než nezrale pubertální, černobílé, podbízející se. A přesto jsem přesně něco takového v době nemoci, jejíž jméno nesmíme vyslovit, potřebovala :-)
PS: thriller opravdu nečekejte.


Nebýt to Agatha C. hodnotím pouze 2*. Povídky jsou takové nijaké, spíše nezáživné, lehce podprůměrné. Nemyslím, že je vhodné uměle tvořit "nové knihy" s již dávno vydaným. Tak nějak to ztrácí kouzlo. Asi nejhezčí na tomto souboru je obálka knihy.


Děkuji všem zde za tip na tuto pohádkovou knihu, která by mě jinak minula. Láskyplný i bolavý příběh, který si s chutí přečtu znovu. Určitě doporučuji, pokud potřebujete pohladit duši.


Zkusím se oprostit od děje, který byl minimálně znepokojivý. Zkusím nepřemýšlet nad tím, zda uvěřit či nikoli. Hodnotím pouze formu, která byla - pro mě - otřesná. Přes první třetinu jsem se málem neprokousala...všechno to působí tak amatérsky, těžkopádně, žasnete nad tím, že posloucháte vyprávění vysokoškoláka. Igor je postavou mimořádně slabošskou a nesympatickou, vulgarity mi nevadí, ale tady jich bylo tolik, že působily neskutečně rušivě... Nelíbilo se mi to, možná v jiném pojetí...


Rozhodně je to tentokrát pochybení na mém přijímači...
Přílišná únava a neochota chápat ty spletité linky, které tak snadno zapomínám a nepůsobí příliš uvěřitelně...
Tak zase příště.


Byť mám něco z KBT za sebou, s knihou úplně nesouzním.
Nabízené techniky cílí z naprosté většiny jen na práci s kognicí, a to navíc pouze v souvislosti s depresivně úzkostnou problematikou. Jiné techniky práce nehledejte.
Popisovaný styl spolupráce s terapeutem je "tvrdě" kábéťácký - hodně strukturovaný, hodně direktivní, neposkytující příliš prostoru pro klienta samého. S tím se mi srovává fakt těžko (to je ale můj problém :-).
Takže chcete-li příručku, jak se naučit ovlivňovat myšlení své či ostatních, jděte směle do toho.


Fakt překvapivé zklamání.... rychle zapomenutelné cosi, které zanechalo jen mírnou pachuť znechucení nad ztrátou času. Bylo by ovšem opravdu trapné, kdybych byla z Kinga jen nekriticky nadšená. O to více se těším na příště!


Vzhledem k tomu, že jsem se s autorem seznámila již prostřednictvím "Alex", tušila jsem, že ne vše, co je nám v této knize předkládáno bude pravdivé. Což je škoda, protože právě tato předvídatelnost a postup dle (osvědčeného) známého scénáře snížil míru možného závěrečného překvapení. I tak se však jednalo o velmi čtivý příběh.
Více hvězdiček nemohu udělit jen z toho důvodu, že nevěřím toliko prožívanému štěstí a genialitě padoucha.


Tak jo, zase půjdu proti proudu. Věřím, že na kafi bych si s paní doktorkou perfektně pokecala, jenže taky věřím, že stromy by před určitým typem literatury měly mít přednost. Promiňte, nesedly jsme si, nerozumím poselství, které by tento Deníček měl přinést ostatním. Třeba to fungovalo na platformě FB, ale tady to na mě působí jen jako nesourodé noticky s občasným poselstvím, které snad zaujme. No a co mě rozčilovalo nejvíc? Velké písmo, dvě věty na stránce a zbytek (ne nutně vždy-občas stránka zůstala vážně prázdná!!) zaplněn nepochopitelnými kresbami.


Asi nejsem cílová skupina autorky, takže ani nerozumím tak vysokému hodnocení, které mne k četbě nalákalo. Děj hodnotit nechci, takovými osudy jsem dennodenně obklopena, tudíž nevidím důvod, proč bych měla být uchvácena. Jsem ochotna dát jednu hvězdu za obálku a druhou za ukončení osudu Báry, zbytek byl katastrofální. Od naprosto odporné češtiny (chápu, že jsem tímto měla být postavám blíže-nepovedlo se), přes ploché, šablonovité postavy, po podivnou příběhovou, nic neříkající linii (vážně je potřeba představovat dospívání dívky prostřednictvím podoby menstruace a způsobu balení vložky?). Nejsem puritán,jen takové podrobnosti mají mít své opodstatnění a načasování... Mám pouze intenzivní dojem znechucení. To bylo cílem?


Poskytla jsem další šanci české tvorbě a znovu se mi potvrdilo, že není o co stát (anebo trpím sakra špatnou intuicí při výběru). Mohla bych sice přihlédnout k tomu, že se jedná o první díl, ale toho nevyhovujícího je skutečně přehršel. Na co má autorka bezesporu dar je vytvoření zcela protivných a nesympatických postav s připitomělými jmény, řadou hloupých dialogů, nesmírně nezáživný, táhnoucí se děj, s několika popisnými vyjádřeními, která jsme četli již jinde. Za psychologický román to považovat nelze, na to je sonda do hlubin postav příliš mělká, za detektivku ovšem také ne, neboť vyšetřování zde vlastně neprobíhá žádné, hlavní vyšetřovatel se zde jen párkrát mihne, aby vše nakonec vyřešil náhlým vnuknutím. Ono pochvalné "Dvojnásobná držitelka ocenění nejlepší česká detektivka" na obálce knihy je pro mne trpkým zklamáním...opravdu nemohu očekávat nic víc??
Nebo jsem jen nechutně náročná :-)


Jako pubeťačka bych to žrala... ve svém současném méně naivním a více cynickém věku po přetrpěných 100 stranách knihu odkládám. Ono číst stále to stejné dokola dost omrzí. Hodně jednoduchý (rozuměj stupidní) děj plničký spousty klišoidních myšlenek. Omlouvám se fanouškům, tohle se fakt nepovedlo.