Aghatte komentáře u knih
Celou jsem ji probrečela a nesklouzlo to do pathosu, fakt moc hezká a milá knížka.
Množství překlepů, přiblblá zápletka s pojišťovacím podvodem, divný popisný sloh…, prostě to vůbec nečtěte.
"Cesta vedla úzkými, klikatými uličkami, dlážděnými kluzkými kamennými kostkami mezi starými, obílenými domy, vysokými nanejvýš dvě poschodí...
Vystoupil z nich velmi elegantně oblečený, vysoký, urostlý muž s kudrnatými, smolně černými vlasy..
Vše nasvědčovalo tomu, že tento vysoký, urostlý, elegantně a podle poslední mody oblečený muž s černýma očima a hustými, černými, kudrnatými vlasy, ji stále dokola přísahal věčnou lásku. Dva týdny po té, co se seznámili, už byli zasnoubeni a tento muž, vysoký, elegantní......"
"Stačilo jen vytáhnout tulák z koupelny..."
Vážně to nečtěte, nikdo.
Nuda, šeď, nuda
Půjčím si slova nadřízeného : "Náměstek komisaře měl rýpavý dotaz, proč ještě nemáme výsledky odpovídající vaší skvělé práci?".
Byli-li by podáváni jako párek amatérů, kteří se zapletli do vyš. nejasného úmrtí, člověk by to bral, ale od SY čekáme něco extra.
A vezmu-li v potaz romantickou linku příběhu, tak sice vím, jakou měla která budova fasádu, a kdo si jak dal nohu přes nohu, a kde stála která židle, ale nepochopila jsem, zda se Duncan s dotyčnou - jednou i druhou - vyspal či ne :-)
Nevím ani, proč se to jmenuje Zelený hrob....???
Další díl už asi nedám. Možná po nějaké době.
Někdo zde píše "strhující a čtivé", já mám pocit těžkopádné a úmorné.
Ne špatné, to určitě ne, ale nelehké čtení o nepěkných časech, navíc trochu zvláštním stylem. Hodně nevyrovnané, některé pasáže velmi vyzrálé, jiné zase hraničí s pokleslou literaturou. Možná to je záměr či genialita autora, nevím, ale nic, co bych chtěla číst znova. Vracím do knihovny a zapomínám.
Naprostá ztráta času.... Zbytečně potištěné stránky. Nedá vám to nic, jen pocit marnosti.
Přesně v polovině mě to přestalo bavit.
Je to třetí kniha od autorky a končím s ní.
Nic, co by si člověk koupil. Vracím do knihovny a za týden nebudu vědět, o čem to bylo.
Přitom začátek byl dobrý... Pak už se v tom jen plácala. A linka s Peterem, to byl vážně úlet.
Vadí mi v každé její knížce (zřejmě je to obraz společnosti, kde ona žije), že ženy buď mají děti a jsou s nimi doma, nebo nemají děti a budují kariéru. Chodit do práce a mít děti se vylučuje. Která z nás to zná? Navíc, všechny ty děti, bez ohledu na to, že mají maminku (obětavě) celé dětství doma, a plný servis všeho, jsou nesnesitelné.
První půlka byla docela dobrá, pak už to bylo jen horší. Nepříliš uvěřitelná zápletka, navíc, jak už bylo řečeno, stačilo přečíst jen anotaci.... Vztahy v rodině (sourozenecké, rodičovské, partnerské) byly divné, zlé děti, a ten závěr... Čekala jsem asi víc. Přitom paní nepíše špatně, ale mám pocit, že se do něčeho zaplete, a pak sama neví, jak z toho ven. Rozhodně ale kniha nestojí za zakoupení, stačí si ji půjčit a zase vrátit.
(SPOILER) Sama jsem autorku objevila náhodou díky knize Čtvrtá úroveň, kde mě zaujala příšerná obálka. Toto je třetí kniha, kterou od paní Prokšové čtu.
Myslím, že by si zasloužila větší publicitu, ale dobré si cestu najde samo. Doufám!
Příběhy obyčejných lidí, které ale v žádném případě nejsou nudné.
Je mi moc líto všech těch dětí, snad žádné v této knize není přivedeno na svět chtěno a milováno, je jim ubližováno, a od toho se pak odvíjí celý jejich život.
Také ty narušené vztahy, lidé spolu "chodí", přitom se nenávidí, jedině sex je zajímá, to jsme se opravdu dostali tak nízko? Účelové sňatky, podvody, lži, násilí, ponižování, urážky... Také matky, co udělají pro "nové" muže cokoliv, hlavně na úkor svých dětí.
Vážně velmi smutné čtení.
Je zajímavé sledovat myšlenkové pochody, ale většinou to není nic hezkého.
Po tragickém zakončení zde zavane trochu naděje, ale kdo ví...
Za mě tedy ne.
Asi už nejsem schopna trávit všechen ten hnus.
Prostředí nezvyklé a naprosto neznámé, jako z Marsu ( proto jsem si knihu půjčila, abych si rozšířila obzory ). Hlavní postavy narušené, překombinovaný příběh, prostě už stárnu. Nebaví mě číst o tom, jak jsou lidé hnusní. Jak je pácháno násilí na ženách a dětech, nepobírám.
Ale věřím, že čtenáře si to najde, a autor je velmi nadaný, píše dobře.
Moje letitá srdcovka. Podle mě dosti nedoceněná. Asi ji moc lidi, tedy hlavně holek, neobjevilo.
Měla jsem kamarádku, a tato kniha byla taková naše bible.
Kamarádku už nemám, knihu ano, a nikomu ji nedám.
Jestli už v karanténě nevíte, co číst, zkuste ji.
"Hubnoucích" publikací jsou tisíce, tato jediná vám postačí.
Paní Mandžuková je záruka českého selského rozumu, pokory a návratu k člověku.
To samé - tisíce knih o sebelásce shrne autorka do krátkého sdělení: "Nenechte si vnutit názor, že ideální postava je odrazem životního štěstí. To, jaksi kdo dokáže poradit se svým osudem, pramálo záleží na tělesných proporcích". Konec citace.
S knihou se dá pracovat i na profi úrovni, vhodná pro výživové poradce.
Líbí se mi i doručení, co kdy pít za nápoj, kdy užívat doplňky, a kdy má který orgán vedoucí slovo.
Není obsáhlá, jde přímo k věci, neztrácíte se v textu a ve zbytečné omáčce, na nic si nehraje, jak je ale u autorky zvykem. Netřeba utrácet za předražené zahraniční autory, které mají zaručené studie a výsledky (každý rok jiné).
A má krásnou obálku:-)
Jsem bohužel skeptická k tvrzením "zatlačím obratel na správné místo" a je po problému.
Teorie je dobrá, ale rady pro sebeléčbu nutno brát s rezervou.
Kdo měl někdy housera, těžko ulehne na lavici a kmitá nohama. Nelehl by ani do rakve, ač si v té chvíli nepřeje nic jiného, a někdy i několik dalších týdnů....
Pěkně je zde vysvětlena anatomie a dráhy meridánu či inervace.
Pokud se chce někdo léčit touto metodou, rozhodně až po prohlédnutí odborníkem a pod dohledem erudovaného pracovníka.
Předchozí díly jsem nečetla, mám je zabukované v knihovně a neovlivním, kdy to jak přijde.
Protože mám už něco načteného, vraha jsem odhalila hned v prvních kapitolách, stejně tak jsem si říkala, jak to bude s tím otcem, a trefa, takže šokující překvapení se nekonalo.
Vadily mi i ty "školácké" rozhovory, příliš umělé, "jdeme dovnitř, ať tu nestojíme na dešti", kdyby nepršelo, tak asi vyšetřují místo činu v domě z ulice....
Celkově mě to ale nebavilo, příliš deprese a hnusu, chudáci všechny ty děti, minulé i současné,
Lottie se jako matka tedy také nevyznamenala, zmiňovaná "dvojčata, která byla ve svých pokojích", zatímco probíhalo domácí násilí.... Neustálá potřeba všech se napít, potřeba jít na vzduch, také jsem z toho velmi rychle vybruslila.
Pokud chcete napsat světový bestseller, musíte mít dostatek mrtvol - s detailním popisem, neschopného chlastajícího vyšetřovatele, pár úchyláků, dostatečně týrané ženy a děti, a je to na světě. O ničem jiném ani nepište, to nikoho nebaví.
Ač se mi to nestává, i já se zde ztrácela ve jménech a vazbách, kdo, kde s kým a kdo z toho vzešel. Kitty, Tessa, Rosa... za chvíli jsem nevěděla, která je která. A ještě ta překombinovaná zápletka s Alexis a kyberzločinem, to už bylo moc! Pokud bude další díl, mám strach, že se vydá po této stopě a to už já číst nebudu.
Informace zajímavé, kniha nikoliv. Výběr z novinových článků.
Poněkud předvídatelné, vlastně od prvních stránek je jasné, kdo bude pachatel. To by mi tak nevadilo, kdo už něco přečetl, je těžké pořád přicházet s něčím wow..., ani to ale od knih nevyžaduji.
Čím jsem starší, tím více mi vadí adolescenti podávaní jako smečka neřádů, co jen fetují, podvádí, lžou, chlastají, intrikují, šikanují a jsou přikryti penězi svých bohatých rodičů. Prostě, pokud je to ústředním motivem knihy, já to těžko trávím.
Mám doma dva puberťáky, ale nesnesla bych pomyšlení, že dělají jen zlomek toho, o čem čtu. Samozřejmě, že mi nevykají a nepředčítají básně, ale jsou tak nějak hodní a v jádru nezkažení. Díky bohu! A také asi nemám ty prachy, kterými bych je mohla přikrýt :-)
Takže, průměrná kniha s jasnou zápletkou a nehezkým prostředím. Cítím se tak nějak ušpiněná, když to čtu. No a ten doslov... Katastrofa.
Neměla jsem velká očekávání, a jelikož jsem přečetla několik těžkých knih, potřebovala jsem oddech.
Druhá kniha od této autorky byl neskutečný škvár, ale zde mi prostě sedla.
Byla to taková pohádka rádoby o tom, jak štěstí si za peníze nekoupíš, ale hlavní hrdina nedělal nic jiného, než mával kreditkou a desetitisíce dolarů lítaly na všechny strany.
Přesto jsem nedokázala nemít Richarda ráda. V jiný případě bych křičela, běž do práce, ty šmejde, běž něco dělat..., ale tady mi to nevadilo.
Rozhovor Richarda s maminkou - Co děláš? Jsem rentiér. A nestydíš se! :-)
Byl obklopen hodnými lidmi, všichni se mu snažili pomoci, např. slavný herec, spisovatel. Zazvoníte u něj (herce), otevře dveře a jde vám pomoci....
Poněkud záporně mi vyšly všechny ženské postavy, jak bývalá manželka, tak plačící žena, tak trenérky a poradkyně. Také dětské postavy se nevyvedly.
Přečetla jsem to a bavilo mě to. Umím si to představit jako film, na nedělní odpoledne.
Třeba mi také jednou někdo koupí jen tak týden v lázních za 7.tis USD :-)
Podívejte se na obálku a odložte, o nic nepřijdete.