Aghatte komentáře u knih
Četla jsem celý den, noc a dopoledne. nejde to odložit. Hodně jsem brečela, skoro pořád. Krásné, silné, chytré , bohaté, veselé, zamilované holky, laskavé rodiny, bezstarostné dětství a dospívání... Idylka. A přijde jeden okamžik a nemáte nic. Degradují vás na úroveň švába. Jsou vás miliony a trvá to roky. Zbytek světa nic neudělá, uvěří jednomu propagačnímu filmu....!? Lži a lži, alibismus celého světa. Každý jeden osud těch lidí by vydal na samostatný román.
A když myslíte, že je po všem, že přežijete ghetto, koncentrák, pracovní tábory, pochod smrti, porodíte dítě, i to přežije, hnijete za živa, jste osídleni hmyzem, šílení hladem, zimou, vypadáte jako zombie.... tak přijde nějaký vypasený komunista a ono to nekončí, má to další a další pokračování. Musíte prchat, všeho se vzdát, protože doma už být nemůžete. Pro fašismus a holocaust není omluva, a oč lepší byl komunismus a to, co páchali dál, často na nebohých přeživších.
Mladičký americký zdravotník, který byl sám v ohrožení života - poslali jich napoprvé 40? do statisícového tábora oživlých mrtvol, a dělejte, co umíte..., do smrti se s tím, co spatřil, nevyrovnal, děsily ho nesmazatelné obrazy, zvuky, zápach..., léčil se psychiatrii, a leckterý soudruh spokojeně kynul a zahříval si teplou židličku.
Už jako malé dítě jsem si kladla otázku, kdo to dopustil, a ptám se stále. Jak to, že se to stalo v "civilizovaném světě" a narostlo to do takových rozměrů, vše pěkně zorganizované, zapsané, zdokumentované (každý člověk měl své ČÍSLO, každý tábor své jméno, každý barák své označení...) a nikdo to nezastavil???
Nikdy v životě to nepochopím.
Naprostá klasika, nádherná kniha, kt. mě v pubertě dostala do kolen, čteno spoustakrát, mám ji od té doby v knihovně. Pan Havlíček je můj oblíbený autor a jeho díla jsou nadčasová, jeho psychologie postav je dokonalá.
Knihu jsem našla na nádraží, tak se do ní rovnou pustila, vlak jel až za 30 min.
Bohužel, soudruzi, předseda ZV ROH,
síťovka s pomeranči, závozníci a budování socialismu, mi nedovolili se dostat k samotnému příběhu, kt. dle komentářů nebyl špatný.
Nechala jsem ji tam nedočtenou.
Pokud někde zase najdu, dám jí ještě šanci :-))
Sérii světových detektivek jsem proložila touto vyloženě českou holčičí knihou.
Paní Kubátovou jsem objevila nedávno, všechny její knihy jsem si koupila a postupně je odečítám.
Všude stejný vzorec (nenávist, sbližování, problém, usmiřování, velká láska a hepík ) mi nevadí, české reálie a obyčejné české ženské životy mě baví, takže spokojenost.
Pouze příliš sladký a zhuštěný konec mi nesedl, za to ubírám hvězdu.
Obdivuji znalost autorky ze světa počítačů, jako i v jiných knihách. Píše z prostředí, o kterém nevím vůbec nic. Zde to nerušilo, jelikož šlo především o vztahy a software a helpdesky tam byly jako kulisa, kam příběh umístit.
(SPOILER) Už jsem si zvykla, že tento autor píše pouze a jen ze života prostitutek. To by mi tak nevadilo, proč ne, taky téma.
Co mi vadí, je styl psaní. Autor píše velmi nezáživně až stoicky.
Hrdinka se nedokáže vymanit z osidel prostituce, ač má opakované šance, prostě nejlépe a nejrychleji vydělané prachy. Či alespoň nějaké výhody, vždy platí svým tělem.
Nechápu její občasné zhnusení, od 13 let na ulici na Kubě, musí být už zvyklá na ledasco. Její matka byla taky dáreček, shledání po X letech a hned by ji poslala pást, dokud je hezká a štíhlá, musíme toho využít…
Konec s princem v bílým rolls-roycu to zabil úplně.
Tak nějak mi tvorba Henryho kazí edici, kdyby někdo otevřel jeho sešit jako první, bude si myslet, že Žena v ohrožení je totální brak.
Nemůžu doporučit.
Obálka zcela mimo mísu.
Mám dosti rozporuplné pocity.
Jak píšou všichni, námět dobrý, napsat knihu z druhé strany.
( Ale zase žádný velký nápad to není, bylo to tu už spoustakrát, např. Nekonečná noc od ACH, ta je naprosto dokonalá. )
Ale nečte se vůbec dobře.
Hlavní postavy velmi odosobnělé, všichni, nejen řádící psychopat.
Všichni mají peníze, všichni chlastají, fetují, lžou a manipulují.
Studují na vysokých školách a budou z nich vážení občané.
Julie, coby Královna krásy, je jen sebestředné stvoření, které člověk nevěří ani pozdrav. Její "miluji Tě" je stejné jako "brýdééén".
Kuba, coby Řezník, je tak plochý, že mu člověk nevěří ani tu chladnokrevnost, ani tu potřebu zabíjet.
Důvod, proč vlastně musel zabíjet, to už bylo pro mě hodně za čarou,
a čím jsem starší, tím, hůře snáším popisy násilí. A že ho zde bylo, případ od případu barvitěji vykresleno. Poslední popis videa z místa činu už byl opravdu pro silné nátury.
Nikdy bych si knihu nekoupila a nikomu bych ji nedoporučila.
Vracím do knihovny a doufám, že brzy v mysli vytěsním, po dalších dílech už ani koukat nebudu.
Chudák autor, když má takovou fantazii, jak může vůbec usnout.
A teď musím najít nějaký úplně obyčejný příběh z našich luhů, kde se mají všichni rádi a vůbec nic se nestane.
Pro vyrovnání duše.
Pěkně napsaný napínavý příběh s detektivní zápletkou a proradným ničemou.
Bavilo mě to a cesta vlakem pěkně uběhla.
Super obálka, kt. ovšem nemá s obsahem nic společného. Ale to neva. Rozhodně ten lepší díl z edice.
Funguje, dává smysl, logické…je potřeba to psát a číst.
To jakože ostatní čtenáři vidí něco víc než já.
Mně to přijde jen ujeté a naprosto zbytečné. Chválím pouze odvahu a opravdovost, má-li někdo tu nutkavou POTŘEBU vyblít nám to na papír, pak klobouk dolů, já bych se za takové představy styděla i sama před sebou. Čtu to a říkám si stále PROČ? Celé je to pošahané a plné sekretů, ale stále nechápu, proč bychom to měli číst a psát. Nepobaví, nevzruší, možná nakopne, natáhne. Ale proboha proč?
Téma zajímavé, zpracování nešťastné.
Skoky v letech a osobách mi prostě vadí. Souvislý příběh by knize slušel víc. Pěkně začít 1939 a 1990 skončit.
Všichni se bojí dát knize s tímto tématem nízké hodnocení, chválí její přesah. Osudy lidí, o nichž jsme ani nevěděli, že museli podniknout rok trvající cestu do neznáma, jsou jistě historicky zajímavé, ovšem kniha jako taková nic moc.
HNUS, VELEBNOSTI.
To je nejtěžší sadoporno v přímém přenosu.
Člověk degradován na předmět k použití. A co nejvíce možným zrůdným způsobem.
Je lidstvo takto zvráceno? Opravdu potřebují muži ty dívky utýrat nemyslitelnými způsoby? Četla jsem už hodně, ale toto....
Pardon, ale dávat tomu hvězdičky...
Pozor na adjektiva.
Zkušený detektiv, brutální vražda, oslepující světlo, mrazivé kvílení, nezřízené pití leze to na nervy.
Celé vyšetřování působí poněkud amatérsky a trapně.
Připomíná to tel. seriály, kdy nám polopaticky vysvětlují jak a proč musejí udělat to a to.
Sejměte otisky prstů, abychom zjistili, kdo je oběť.
Potřebujeme zjistit všechny postupné informace, kdo to byl, kde žil a s kým se stýkal. ( to by jeden neřekl )
Všiml jsem si, že podezřelá nebyla od krve! Co když se stihla převléknout? Zajímavá úvaha :-D
Včera jsem si toho nevšiml, protože to bylo zakryté oblečením. ( to je s podivem)
To si ze mě asi autorka dělá srandu. Je to jako parodie na detektivku. Během 39 stran 3x někdo zkoumal řeč jejího těla.
Atd., atd.
No, je to bída, ještěže jsou knihovny, kam to člověk vrátí. Nikdy bych si takovou knihu nekoupila a znovu ji už nikdy neotevřu.
(SPOILER) Nemám ráda střídání postav.
Dobrý autor dokáže psát tak, že nepotřebuje kapitoly oddělovat, aby bylo jasné, odkud vítr vane.
Nebylo mi jasné, jak v táboře smrti někdo píše a uchová 100 str. deník, ale poslední stránky mi to objasnily.
To byl trochu podraz nejen na Annu, ale i na čtenáře.
Terapeutka mi lezla krkem, být jeji pacient, tak už dávno visím.
Ale celkem to šlo, knihu mám z knihovny, nekoupila bych si ji.
Vrcholná scéna byla dojemná, vlastně obě, první šílená a neskutečné krutá, druhá laskavá a k pláči.
Lidstvo by nemělo zapomínat, to co se dělo v táborech, transporty, když to čtu, mám z toho dlouho noční můry. Zde to bylo obzvláště popisné, autor nás neušetřil ničeho. Nejhorší je, že jde o skutečnost.
Prvních 40 stran jsem nechápala, to má být nějaký Švejk od Němců?
Všichni ožralý, jeden gag za druhým, neskutečné situace, mluva začínajíci a končící poslušně hlásím, sprostá slova, kdy drž hubu je to nejkrásnější, a hovno a prdel je součástí každé věty.
Pochod oživlých mrtvol napříč nepřátelským územím ve snaze dostat se do bezpečí, a dosáhnout alespoň bazálního lékařského ošetření, to je jen pro silné nátury.
Ač to protagonisté líčí jako v podstatě báječnou jízdu lemovanou potoky krve, hromadami mrtvol a vyhřezlých vnitřností, doplněnou o neskutečný smrad sraček, spáleného a hnijícího masa, pro čtenáře je to šok.
Kdy lidský život má hodnotu - a to cituji-
Ne větší, než hovno, který instalatér prostrčí zacpaným odpadem.
Je to jízda, kdy držíte palce všem hlavním aktérům, aby se stal zázrak a v tom šíleném ohňostroji sestaveném z výbuchů, ohlušujícího řevu, v ledovém sevření všudypřitomného sněhu,
v chladu a apatii vyhořelých unavených zdravotníků, za fanatického ječení nadřízených, kteří mají místo očí hákové kříže, prokličkovali až na teplá místečka někde v zázemí daleko od fronty a hrůzností války. A mohli spát až do půlky příštího roku.
Jsem ráda, že to mám za sebou.
Knihu jsem si jen půjčila, a nekoupila, jak bylo v plánu, a to je dobře, 2x bych po ni nesáhla. Nenadchne, neurazí, takový průměr, kdy pár věcí vám docvakne mnohem dříve, takže grandiózní závěr nepřinese kýžené překvapení. Ale šlo to, psáno pěkně.
Oslnivý úsměv na rtech, bicáky a zbraň pod sakem, vždy trefné odpovědi i vtipné hlášky + bystrý úsudek a rychlé reakce pravým hákem, náš milý Spencer opět na scéně.
Bavilo mě to. Jen jsem vždy překvapena, jak si všechny ty výše uvedené vlastnosti udrží, když lemtá martini jako běžný smrtelník vodu z vodovodu.
(SPOILER) S knížkou jsem se trápila snad týden, několikrát odložila a zase se vrátila, jen abych zjistila, kdo je vrah. Nenapadl mě nikdo. Já sama bych zavraždila Taru hned v úvodu, kdy se nám představila v celé své kráse a skvělosti.
Tak jako většina nevím, zda je to parodie, nebo to má být 007 počesku a požensku, pak je to ovšem trapné.
Vztahy v té rodině, takový mikrokosmos narušených jedinců, kt.maji prachy, ale štěstí si za ně nekoupí.
Obsahuje spoilery! : Nevěřím spoustě věci, nejlepší patoložka na světě ( a druhá nejlepší žena po Taře ) by poznala, že nedošlo k žádnému styku, tajné vztahy by neutajil nikdo, po narkoze se neprobudíte až další den, nejde si vybrat pohlaví u dítěte, neutajil by se vlastník Klidného stáří, Eduard by neutajil svou orientaci…atd.
Nebavil mě výčet uměleckých děl ani majetku.
Kdyby ta kniha nebyla napsána namachrovaně, neustále mě neoslovovala jako čtenáře, a vyšetřoval to někdo jiný než Tara a jeji protiklad Myška, byla by to slušná detektivka s dobrou zápletkou.
Otec, po té, co se dozví, že zavraždili jeho jedinou 10 letou dceru, řekne: “Týjo, Ty se máš, Tebe vyslýchá taková sexy krásná policistka, a já měl takového blba…” takže asi v tomto duchu celá kniha.
Na střední škole nám pan učitel jazyka českého řekl, že tuto knihu máme otevřít až tak ve 30ti letech. Dřív to nemá smysl, a v pubertě už vůbec ne.
Třicet mi už dávno není, ale tak nějak nevím, co bych četla, tudíž jsem si ji v bazaru zakoupila a pustila se do ní.
Absolutně jsem nevěděla, co mám čekat, "o čem, že to je".
Spadla mi čelist a už tak zůstala.
Přínosnější, než čtení Bible.
Kdyby si člověk chtěl vypisovat zajímavé myšlenky, přepíše pomalu celou knihu. Nevím, zda psal a chtěl, aby ji četli čtenáři, nebo ji psal jen pro sebe. Ne vše je "líbivé" a rozhodně nemá snahu se čtenářům zavděčit, ne se vším souhlasím a něco mi i vadí, ale tak je to v pořádku. Navíc dnešní doba si silně žádá vyzvednout z popela podobnou literaturu, přestat číst bestsellery a severské návody na likvidaci lidí, a opravdu se zamyslet, je toto ten život, na kterém tak všichni lpějí? TOTO všechno kolem nás?
Za trochu lásky šel bych světa kraj... i tak by se dalo shrnout do jedné věty toto rozsáhlé dílo.
Na 638 str. sledujeme, jak se člověk, naprosto nudný, nezajímavý a neúspěšný, plácá po světě, jí a pije, nic nedělá ( on tomu říká tanec) a při tom páchá dobro na všechny strany. Hrdina proti své vůli.
Dělá práci, kterou nesnáší, ale dělá ji nejlíp ve svém oboru, a díky tomu má spousty zakázek a spousty peněz, které neumí nijak utratit. Když pak nastane doba, kdy pracovat nechce, může hrábnout do "nechtěných úspor", a rozjet své dobrodružství.
Všem připadá divný, ale proto i zajímavý. Nic od života nečeká, takže cokoliv přijde, bere s nadšením a dokáže si vychutnat i sebemenší blbost a maličkost. Osvědčí se i jako vychovatel a téměř adoptivní rodič. Televizní hvězda, slavná osobnost, ho považuje za jediného kamaráda na celém širém světě. Nakonec má i víc peněz, než dotyčný slavný muž....
Je to dlouhá cesta. Naštěstí náš hrdina nikdy a nikomu neřekne NE. Není pro něj problém sednout do svého ojetého Subaru a v jakoukoliv nemyslitelnou hodinu kamkoliv a pro kohokoliv zajet. Nemá žádné ego. Vše, co chce, je jen trochu lásky a klidu.
Bylo mi moc líto Juki a život, ve kterém jsou peníze jen odečet z daní, byl ve své slávě skutečně neudržitelný a zkázonosný. Štěstí si prostě nekoupíš.
Končí to dobře. To je dobře. Chvílemi má sice člověk chuť skočit z mostu, ale pak je rád, že to neudělal a nechá tam skočit jiné, a přeživším nabídne své rámě na vyplakání. Klasický Murakami.
Vytáčí mě jen neustálé vyjmenovávání hudebních skupin a jejich tvorba. Byla bych jako Ame, snesla bych to tak 30 sekund.
"Tak jsem mu vysvětlil, že v rozvinuté kapitalistické společnosti znamená plýtvání tu největší cnost.
Kdyby se přestalo plýtvat, tak nejspíš nastane ohromná hospodářská krize a svět se propadne do chaosu. Rozhazování je hnacím palivem paradoxů, paradoxy oživují ekonomiku, oživení sebou nese další rozhazování. Takhle to prostě je."
V podstatě to bylo jako ze sešitů Stalo se.
Nemůžete si vytvořit žádný vztah k žádné postavě, a k rozuzlení dojde jen díky přiznání, jinak by nikdo na nic nepřišel. Ani novinář, ani čtenář, ani policie.
Bohužel se to ale děje. Spousta případů zůstane nevyřešena a vinící nepotrestání, a v klidu si žijí své mrzké životy.
Chudák holka, dětství jako z hororu a potom takový konec....
Nebudu hodnotit, nejde to.
Divím se autorce, že s tím vyšla na trh. Chápu její potřebu "očistit" otce, ale vlastně si říkám proč?
Jeho dopisy plné alibistického fňukání, dovolávání se, já nic, já byl ten hodný..., obracení se na Boha a žebrání o milost u vlastních dětí, kt. ale opustil kvůli mladší a krásnější... (jeho "ryzí "charakter manifestuje dárek - naušnice manželce, prsten milence)
Nebylo mi líto ani jejich poválečné "strádání", nebylo to nic proti všemu utrpení, kt. jsem přečetla o Osvětimi, a on tam byl VELITEL. To není jen tak! Tisíce horlivých SS byl zulíbalo zadek každému za tuto funkci, a on vůbec nechtěl a nevěděl, že by tam byl nějaký plyn....
Každá cihla v tom táboře byla promyšlena již v době míru, každý barák postaven, každý účastník určen dopředu. Chladnokrevné vyhlazení "nečisté rasy", následné sterilizace Slovanů, zabavení všeho majetku a území. Vše bylo dopředu naplánováno. Pracovní síla (vězni) využita, vyždímána, zneškodněna. Další, prosím. Vše zdokumentováno, spočítáno, vyvedeno v grafech, procentech. Jenže ono šlo o živé lidi. 5 mil. celkem, přímo zde 3,5 mil.
Nemohla jsem to číst, ani výslechy, ani dopisy, obyčejný srab. Jako všichni. Když bylo po všem, zdrhali, lhali, nebo se otrávili, viz Hitler. Mlátit, týrat, dehonestovat a zabíjet, to jim šlo, před soudem se sesypali nebo utekli.
Co čeká, autorka, že udělám? Že ji budu litovat? Proč to vůbec píše? Vždyť chodila do baletu! Její otec se svou přítelkyní chodili na večeři do restaurace, kousek od tábora, kde denně pod jeho velením umíralo lidstvo po tisících hladem, zimou, nemocemi, nelidským zacházením, týráním. Mám litovat jejího bratra v ruském zajetí?
2000 lidí na jeden zátah v jedné komoře za 20 minut!!!
Sorry, holka, to nepůjde.