Aghatte komentáře u knih

Jednoduché, předvídatelné, milé, láskyplné, sentimentální, dojemné...
Sedlo mi to, zamilovala jsem si všechny dětičky, pobrečela jsem si. Nejlepší byl vztah Hariho a Patricka.

15 29.10.2021

Další kniha na téma "Tvé myšlenky utváří Tvůj život". Patří k těm povedeným.
Příjemné čtení, které vás doslova nutí začít okamžitě praktikovat všechny rady :-)
Vesmír je Tvé hřiště, Tvá škola a jen Ty si vybereš, které předměty Tě baví a kým si budeš hrát. Všeho je nekonečné množství, všeho je dostatek, nikdo nemusí trpět. Stačí si jen požádat. Propustit, odpustit, přitáhnout.
Jednoduché, že? :-)
Tak to zkuste aplikovat na svůj život, do každodennosti. Nemožné! Člověk je tak omezený myšlením, intuici úplně převálcuje. Ale nepřestávám se o to pokoušet.
Doporučuji všem stejně hledajícím a tápajícím a chybujícím.

11 28.10.2021

Přečteno na jeden zátah,
pachatel mě napadl poměrně záhy, ale to ničemu nevadilo.
Pohled z druhé strany byl vskutku zajímavý a dojímavý, civilisté, oběti války, uprchlíci, nemoci, tábory, zásobování, bombardování.... člověk si vůbec neuvědomoval, že jde o Němce, tedy o "nepřítele".
Na spolupráci s Rusy byly zajímavé hlavně vzájemné rozhovory, ale jinak to nebylo příliš uvěřitelné. Myslím, že je stříleli na potkání, znásilňovali a zabíjeli, měli v sobě jen a jen nenávist (Zajcev to i řekl na plnou pusu), a určitě by je nezajímalo vyšetřování jedné vraždy....
Nicméně, je to román, a jsem ráda, že jim autor vložil do jejich zničených duší i trochu lidskosti a Alexej s Maxem mohli dohonit zvráceného vraha i bývalého nacistu řezníka a jeho povedenou rodinku. Harry byl politováníhodná figurka, který ale dostal svůj podíl slávy, dovedl je až k vrahovi. Ten se tedy také "povedl", byl psychologicky úplně přesně vykreslený. Pěkně to do sebe zapadlo.
Budou-li další díly, určitě si je přečtu.

"Plánuji nanejvýše několik dnů dopředu a chybí mi skoro všechno. Brzy už nebude jen nedostatek, brzy už nebude vůbec nic".

20 28.10.2021

Jestli jsem to dobře pochopila, tak styl psaní byl volen schválně, aby čtenáři doslova vykřičel do obličeje, co se děje.
Ale, ty děti v tom žijí, nemají žádné vzory, nemají žádné zastání, tak jim to prostě přijde v pořádku. Když v něčem vyrůstáte a nemáte možnost srovnání, přijde vám i šílené jako normální. Proto i jazyk hlavní hrdinky je takový plochý, vlastně jen tak mezi řádky pochopíte, co se děje, nečekejte žádná barvitá líčení, i ona sama sobě namlouvá, že se to vlastně neděje, a nestalo a nic na tom není. Je v šesté třídě, je to dítě.
"tak trochu se tam vrtí, asi také nemůžou spát...", "myslela jsem, na všechny věci, co mám ráda k jídlu...", " a na všechny věci, co ráda nemám.."
Chce jenom někam patřit a hrát divadlo, být herečkou...

Toho úchyla měli zavřít na doživotí a pověsit za koule do průvanu!

13 27.10.2021

Ač je to knížečka útlá, dala mi zabrat.
Nápad - pozvat bývalé ženy, milenky a rádoby cokoliv /tedy ženy odmítnuté/ zemřelého do jedné místnosti a navzájem je konfrontovat - se mi zdál výborný.
Ovšem, opět to zpracování. Žen bylo moc, brzy jsem se přestala orientovat, kdo je kdo. Dokonce jsem si chystala vytvořit vlastní seznam - kdo, kde, s kým, proč - jména, vztah k zemřelému, vztah k ostatním ženám, okolnosti případného rozchodu či rozvodu, ale přišlo mi to jako naprostá ztráta času. Vlastně mě nezajímalo, kdo a pokud vůbec, ho zabil, jak a čím. (Opět, jako i v jiné knize autorky :-( )
Přitom to ale nebylo úplně špatné. Jen to tlachání mezi řádky odvádí pozornost od problému. Kdybych někdy jela někam, kde se budu ukrutně nudit, vezmu si tu knihu jako pomůcku a sestavím podle ní kvíz, který dříve vycházel v časopisech. (Měla jsem to ráda, hrozně mě to bavilo, ale už je to 30let)
Takové to paní Zelená má červenou čepičku a snídá v neděli rohlík a v žádném případě by nevlezla do taxíku.
Paní Modrá je šedooká a jeden den v týdnu se postí, a občas jede vlakem.... Atd..
A máte zjistit, kdo kdy co snídá, kam a čím jezdí do kostela a co má na hlavě :-)
Tak tomu ta kniha byla podobná nejvíce. Za to má 3 hvězdy. Zá návrat do mládí. Děkuji.

8 25.10.2021

(SPOILER) Tento díl se nedal číst vůbec.
Překombinované, nezáživné, a ta konečná nahrávka...
Stejně jsem zápletku nepochopila, ale podle mě je to více než přitažené za vlasy. Zabili manžela a milenec se vydával za manžela??
A zdejší anotace, to je nějaký šotek???
Pokud máte kteroukoliv jinou knihu, tak jí dejte přednost, o nic nepřijdete.
Jedině, že byste si chtěli také zahrát na detektivy a hledat rozdíly, nesmysly a nesrovnalosti :-)

9 24.10.2021

Přečteno opět za noc, ale už začínám ztrácet trpělivost.
Nejasnosti a náhody už neřeším, pochopila jsem, že autorka chce psát detektivky a nemá moc fantazie, jak někoho zabít a jak mu na to přijít.
Jde spíš o vztahy v rodinách, mezi partnery, v práci. Taková sonda do českých rodin a duší. To se čte dobře.
Co mi teda vadilo nejvíce, byla na poslední chvíli vecpaná postava sestry Terezy, která vlastně vedla k rozuzlení ( a opět si Jana sedne náhodou do stejné kavárny, kde ona sedí s vrahem... kolik je v Praze podniků? ).
Ovšem, že by se v noci po oddělení procházela neznámá postava a sestra si myslela, že - "ochrnutý pacient zcela bezmocný a odkázaný na celodenní péči"- se vydal sám na WC... Nechala ho tam se procházet a neudělala nic. A také raději nikomu nic neřekla, aby nedostala "vynadáno, že jí chodí pacienti po oddělení". Měla jsem chuť knihu zavřít a zahodit.

9 23.10.2021

Četlo se to docela dobře, opět několik nejasností a náhod přitažených za vlasy, ale už si na to asi zvykám.
Dočítala jsem na ránem, a tak vlastně nechápu rozuzlení, a už vůbec jsem nepochopila postavy tlumočníka Wolfa a policisty Renecka, zda byly kladné či záporné, a kdo byl maminka šíleného dirigenta...
No, ale asi mi to momentálně stačí, jelikož už čtu Andělskou košili a mám tu i další knihy autorky :-) Rozhodně Jana Brodská je mnohem sympatičtější než Sabina Hronová a zde se dokonce obě hrdinky střetávají, ale Sabina naštěstí jen na okraj.
P.S. Přála bych si být v 80 také tak krásná, vitální, zdravá, zvídavá, bystrá, pohyblivá a sexuálně aktivní :-))

9 21.10.2021

Kniha mého mládí, četla jsem ji tolikrát, a nikdy mě nepřestala bavit. Milovala jsem ji. Bála jsem se i brečela na stejných místech a některé pasáže si vybavuji dodnes.
Bohužel jsem ji v dospělosti - jako matka dvou synů - darovala kamarádce pro dcery a nyní se nedá nikde sehnat.
Ráda bych si ji přečetla po 40 letech, jaký bych z ní měla pocit? No třeba se někde vynoří, třeba v té knihobudce, jak zde píše pán. Jsou tam někdy skutečné poklady.

16 21.10.2021

(SPOILER) Když byly děti malé a chodila jsem s nimi do dětské knihovny, přečetla jsem tam celou řadu knih od JW. Všechny do jedné byly super. Bylo mi líto, že mi není 13, užila bych si to čtení ještě více. Včera jsem si oživila tuto.
Lola Rose je velmi vážné čtení. Naštěstí má ale pohádkový konec, v reálném životě by to zřejmě skončilo mnohem hůře. Úřady, škola, nemocnice- co pojištění, z čeho byla hrazena léčba, atd... A mám obavy, že Johny už je také nevratně poškozen na těle i na duchu, a jeví se jako velmi problematické dítě.
Lola Rose, holčička, která nikdy neměla klasické dětství, od mala věděla, co co znamená a na co si dát pozor. Sadistický primitivní otec a krásná nezodpovědná matka, její pití, kouření, zábava, chlapi... na to všechno se muselo brát ohledy. I na smrtelné posteli ji záleželo více na tom, jak vypadá, než co bude s dětmi.
Lolin deníček z koláží představoval život, který je krásný a který ona nikdy neměla.
Znám to, když se v dětech mísí láska a nenávist, milují své rodiče a přitom je nenávidí, za to jaký život jim připravují. A mají být rozumné a všechno chápat.
Teta Barbara byla jako anděl na bílém koni, tolik jsem jim ho přála. Na konci knihy jsem brečela.

13 19.10.2021

Další noc se Sabinou. Nějak jí nemůžu přijít na chuť, je mi všechno, jen ne sympatická. Ale asi taková postava má býti, jelikož v závěru se o ni stejně vyjádřil kolega i přítel. Kapitánka u policie je jen proto, že si honí více ego než zločince.
Celý ten případ byl k uzoufání nekonečný. Každý s každým, spousta postav, propletenců, zase samá náhoda, opět si v Praze náhodou sednou do cukrárny, kde mají schůzku rovnou 3 podezřelí... A ze všech lidí, co jsou na světě, opět zúčastnění měli vazbu na Štrasburk a mluvili francouzsky, a ti ve Štrasburku zase znali zrovna ty v Praze zapletené do vraždy.... Přečetla jsem to, ale už ani nevím, kdo to udělal a proč. Chudák zavražděná, každému - včetně čtenářů - je úplně jedno, co se s ní stalo, .
Ale zdálo si mi, že vyrábím drahé boty jako obuvník Mayer, takže stopy to ve mně zanechalo :-D

9 18.10.2021

Slabota, to se skutečně nepovedlo...

5 16.10.2021

Psychotická novela... Obdivuji autory, kteří se nebojí vybočit a napsat něco jiného, než "obyčejný" prvoplánově líbivý bestseller.
Sled myšlenek byl skvělý, a ač šlo o chlapce s jakousi poruchou mozku - autista, schizofrenik, idiot, hlupáček, psychopat..., každý v tom vidí něco jiného, jeho postřehy byly brilantní a jeho vidění světa více než trefné.
Knihu jsem už vrátila do knihovny, tudíž nemůžu citovat, třeba jen, jak jeho matce táhlo z úst jak z kanálu, co by tomu řekl Ježíš, kdyby to cítil? To je otázka. A také, jak přesně věděl, za co utratí svých 500kč od tety, to by teta koukala :-)
Bylo to děsivě otevřené, upřímné, možná šokující, ale skýtalo to jakousi naději.
Přečteno na jeden zátah, člověk nasedl na první řádek a už jel. Řítil se do hlubin jedné nemocné duše, ale kdo může říct, co a kdo je NORMÁLNÍ? Ten, kdo si trenky očuchá, nebo ten, kdo si je neočuchá?
Obývací pokoj vám všem přeji!

17 15.10.2021

Moje první zkušenost s autorkou ( a to napsala 63 knih!), jsem ostuda, začínám dohánět naši "klasickou" tvorbu, tedy autory, kteří zde tvoří řadu let, a kdo by jim vydal 60 knih, kdyby to byl úplný šunt.
Knihu jsem přečetla za 3 hodiny. Vcelku mě to bavilo, jen mi neseděla hlavní hrdinka, neustále všem skákala do řeči, nedávala pozor, co jí kdo říká, vyšetřování se vlastně vyšetřilo bez jejího přičinění a zásahu. Martin byl naopak velmi sympatický a aktivní 70ník, ovšem Helena, to byla mrcha - a zajímavé je, že také znala policistku z dřívějška.
Nemám ráda "náhody", a to, že má Martin za přítelkyni "náhodou" někoho, kdo je do případu zapletený, že se někdo "náhodou" potká po 50ti letech, pak "náhodou" potká v kavárně svědkyni, policistka je "náhodou" houslistka, kterou si jako jedinou zapamatoval....
Praha je velká, svět ještě větší a těch náhod tady prostě bylo hrozně moc. A že by si nechali uniknout přeživšího vyděrače a ten se "náhodou" položí v zapadlé nemocnici vedle přítele zavražděné... A nakonec náhodná hlídka NÁHODOU zastaví auto kvůli málo svítícím světlům, a on je v něm celý ten ústav na kolečkách a zajede pěkně až do cely předběžného zadržení :-)
NO, ale přečetla jsem to a úplně neodsuzuji.

11 14.10.2021

Mnohem lepší než předchozí díl.
Pomineme-li detektivní zápletku, která byla velmi průhledná, hned jak šel po kraji silnice krysař se ženou, bylo jasné, odkud vítr vane. Ale to ničemu nevadí.
Spíše to připomínalo díla Daphne du Maurier, a to je kvalitní literatura. Doporučuji i těm, koho odradí "detektivka". Pěkně vystižena společnost, kdy chudí dřou (ženy a starší děti podle zákona "jen" 10,5 hodiny denně) v továrnách, aby jejich majitelé mohli přecházet z místnosti do místnosti, popíjet čaj a X krát za den se převlékat. Kdo vstoupí první do dveří, kde může mít pokoj nezadaný muž, co je společnice a co guvernantka, kdo je hospodyně a kdo služka, kdo má jaký klobouk... Také celá ta anabáze kolem nalezinců, sirotčinců, nesmírná chudoba a osudy těch nebožátek byla srdcervoucí.
Když se Lizzie rozbrečela, přiznám se, že jsem brečela s ní. Nejen úlevou, ale pocitem marnosti. Také ta bezmoc, když se někdo rozhodne z vás udělat blázna, tak ho prostě udělá.
Přečetla jsem to za noc a moc se mi to líbilo.
Jen nevím, nevím, Elizabeth stále odmítá nápadníky, nic nemá a nic neumí, třicítka na krku, jediné východisko svobodné ženy bez prostředků a rodiny je vdát se, tak aby nám holka nepřebrala a nezůstala nakonec na ocet :-))

27 13.10.2021

Nalákala mě krásná obálka a "viktoriánská detektivka", jinak patřím k těm, co si Ann Granger zrovna nezískala. Ŕadu Mitchellová a Markby jsem nedokázala přečíst.
Byla jsem překvapena množstvím gramatických chyb, až jsem začala pochybovat o sobě, jestli není chyba v mých znalostech češtiny.
Samotný příběh byl velmi jednoduchý, Lizzie vcelku snesitelná, ale rozhodně ne tak bystrá a vtipná už vůbec ne, jak nám bylo neustále předestíráno. To sirotek Bessie při svém selském rozumu toho dokázala vypátrat a vydedukovat mnohem více.
Také tolik náhod najednou je až rozčilující. Stejný vozka, setkání po 20ti letech, kdy on ji hned poznal, závěrečné prozření...
Nic, co by musel mít člověk doma, stačí půjčit v knihovně a vrátit. Cca do strany 200 jsem četla poctivě, pak mě to přestávalo bavit a pochopila jsem, že nic hlubšího už z toho nevypadne. Mám půjčený i druhý díl, tak uvidíme, zda to bude lepší.
Ale úplně špatné to není, sociální otázky, společenské otázky, postavení žen, to bylo zachyceno vcelku věrohodně, a prostředí Londýna mám ráda ze všech úhlů pohledu.

13 12.10.2021

Malíř Horác pátrá velmi amatérsky a uvěřitelně, žádný superman to není.
Pochopila jsem, že jde o rok 1964, tomu úměrný byl i jazyk. Občas krkolomná slovní spojení, nebo jsem vůbec nepochopila smysl věty, ale to jen občas.
Když na závěr vyskočilo jméno potencionálního pachatele, vůbec jsem ho dosud nezaznamenala. Čtenář sledoval hlavně myšlenkové pochody Horáce a jeho pochody krajinou a po restauracích. Uhádnout vraha a důvod neměl šanci - čtenář. Horác to nakonec rozlousknul, ale nechápu jak. Nicméně i tak to nemůžu zavrhnout, kdo má rád obyčejné české soudničky a staré detektivní příběhy, jistě si to s chutí přečte.

9 11.10.2021

Obsahuje dvě povídky - Zlá panenka, ta byla vcelku pěkná a Prostý případ statistiky, ta byla opravdu hodně prostá, nicméně detektivní práce před X lety taková určitě byla, žádné forenzní ptákoviny a počítače, prostě jen znalost pražské galerky.
Sfouknuto za nedělní odpoledne ( i se šlofíčkem :-) ), příjemné české počtení, občas krkolomné slovní spojení.
Doporučuji do vlaku či do čekárny k lékaři, pěkně vám to uteče a hlavu příliš nezatíží.

8 11.10.2021

Nenáročné čtení, přečteno za chvilku, ale dobré, takové příjemně české.
Od autorky jsem zatím nic nečetla.
Zajímavé prostředí psychiatrie. Neotřelá vsuvka s LSD.
Je mě trochu rozčilovaly ty tři tečky téměř za každou větou.

10 09.10.2021

Zajímavé a pokrokové informace, psáno v 20-50 letech min. století, nicméně to ničemu nevadí. Přečetla jsem ji celou na jeden zátah.

8 09.10.2021