Aghatte komentáře u knih
Výborné čtení, nenechá vás v klidu. Autorka píše tak, že máte pocit, že sledujete děj na plátně. Líbí se mi její smířlivost a soucit, nikdy své hrdiny i antihrdiny nesoudí, předkládá nám jejich životy, myšlenky a skutky a prožitky bez známky hodnocení.
Rodinná více než 100 letá sága se spoustou odboček a dalších lidiček, velmi pěkně se to čte. Doba neveselá, 1. i 2.sv.válka, meziválečné období, poválečné odsuny, železná opona, a v ní osudy obyčejných lidí, kteří jen chtějí žít, milovat a pracovat, vychovávat své děti.
Oceňuji široký záběr a znalost problematiky a žádné sklony k patosu a podbízivosti.
Téma silné a nelehké. Jakékoliv zpracování se pouští do velmi ošemetné práce.
Zde se to bohužel nepovedlo.
Vůbec to nechci zlehčovat, ale mám strach, že to tak vyzní. Vyprávění zněla velmi povrchně, v podstatě jakoby šlo o něco obyčejného.
Jeden příběh končí "no, a po pěti v táboře letech jsem se vrátila domů". Nebo "šaty jsem mezitím prodala". Jak, kde komu? "Kamarádka mi posílala peníze"... To bylo možné? A to jí je nikdo nevzal? "Jela jsem první třídou"... Zase, kde vzala tolik peněz?
"Kdybych si tím neprošla, nebyla bych to já" To je snad ráda, že to zažila??!
Nebo autorka popisuje "příšerné paneláky", a pak na fotce vidíme vcelku normální běžný velký panelák, kterých jsou i u nás kvanta.
Ani jeden příběh mě nedojal a měla jsem pocit trochu zrady. Nevím, jak to říct, netoužím po detailním popisování nějakých nechutných nelidských podmínek, ale zde se mi to zdálo odfláknuté, a je mi líto těch, kteří to tak neviděli a nezažili, že někdo znevažuje jejich utrpení.
Poetická detektivka se špionážními prvky, pěkně se to čte, množství zajímavých postaviček, uhádnout vraha pro mě nebylo jednoduché. (Mrtvola ukryta velmi neotřele a záludně, a i načasování bylo geniální).
Když to člověk čte, úplně cítí teplo sálající z krbu a cinkot pletacích jehlic, vidí stíny svíček odrážející se od skleniček a slyší ticho, které křičí z okolní neobydlené krajiny.
Velmi nenáročné čtení, o tom jak na malém městě každý s každým...
Spojení "miluji Tě, miloval jsem ji" na každé stránce, ale o lásce nikdo z nich nemá ani šajnu. Mariana už byla rok bez sexu a Milan dokonce CELÝ MĚSÍC, ó ta hrůza. Spousta dětí, spousta potencionálních otců... A směšný rádoby duchařský prvek.
Navíc i jazyk působil jako školní sloh.
"Strhující román plný překvapení a nečekaných zvratů od jedné z nejlepších našich autorek..." To vážně nečekejte.
Za trochu lásky šel bych světa kraj... i tak by se dalo shrnout do jedné věty toto rozsáhlé dílo.
Na 638 str. sledujeme, jak se člověk, naprosto nudný, nezajímavý a neúspěšný, plácá po světě, jí a pije, nic nedělá ( on tomu říká tanec) a při tom páchá dobro na všechny strany. Hrdina proti své vůli.
Dělá práci, kterou nesnáší, ale dělá ji nejlíp ve svém oboru, a díky tomu má spousty zakázek a spousty peněz, které neumí nijak utratit. Když pak nastane doba, kdy pracovat nechce, může hrábnout do "nechtěných úspor", a rozjet své dobrodružství.
Všem připadá divný, ale proto i zajímavý. Nic od života nečeká, takže cokoliv přijde, bere s nadšením a dokáže si vychutnat i sebemenší blbost a maličkost. Osvědčí se i jako vychovatel a téměř adoptivní rodič. Televizní hvězda, slavná osobnost, ho považuje za jediného kamaráda na celém širém světě. Nakonec má i víc peněz, než dotyčný slavný muž....
Je to dlouhá cesta. Naštěstí náš hrdina nikdy a nikomu neřekne NE. Není pro něj problém sednout do svého ojetého Subaru a v jakoukoliv nemyslitelnou hodinu kamkoliv a pro kohokoliv zajet. Nemá žádné ego. Vše, co chce, je jen trochu lásky a klidu.
Bylo mi moc líto Juki a život, ve kterém jsou peníze jen odečet z daní, byl ve své slávě skutečně neudržitelný a zkázonosný. Štěstí si prostě nekoupíš.
Končí to dobře. To je dobře. Chvílemi má sice člověk chuť skočit z mostu, ale pak je rád, že to neudělal a nechá tam skočit jiné, a přeživším nabídne své rámě na vyplakání. Klasický Murakami.
Vytáčí mě jen neustálé vyjmenovávání hudebních skupin a jejich tvorba. Byla bych jako Ame, snesla bych to tak 30 sekund.
"Tak jsem mu vysvětlil, že v rozvinuté kapitalistické společnosti znamená plýtvání tu největší cnost.
Kdyby se přestalo plýtvat, tak nejspíš nastane ohromná hospodářská krize a svět se propadne do chaosu. Rozhazování je hnacím palivem paradoxů, paradoxy oživují ekonomiku, oživení sebou nese další rozhazování. Takhle to prostě je."
(SPOILER) Příjemné poklidné čtení, vrah mě nenapadl, pouze jsem si správně myslela, jak zemřela Mary.
Druhá část mě popravdě bavila méně, trochu mi vadily neustálé narážky na skutečně píšící autory a jejich díla, jakoby se "někdo" musel chlubit, že je zná. Hlavní hrdinka působila trochu odosobněně. A přála jsem si, aby pachatel byl její nesnesitelný přítel, ten byl vážně šílený, nechápu, proč s ním žila. Asi lepší varianta samoty.
Nemám potřebu otevřít knihu a začít porovnávat s Agathou či Sherlockem...
Vážně mě pobavilo, když holky v ordinaci "měly fičák", musely ošetřit 3 (slovy tři) pacienty za dopoledne! To asi nikdy nebyly na ambulanci v ČR.
A že by si v celé vesnici pouze jedna drbna všimla, že tam někdo poměrně pravidelně pobíhá nahatý... Shořel celý barák, ale rukopis zůstal netknutý na stole...
Mušky to mělo, možná více než strak, ale nevadilo, nikdo nejsme 100%, a psané to je pěkně.
Velmi pěkné počtení. Opět neobvyklý způsob vraždy.
Dýchne na nás teplo kamen a venkovská idylka, za rohem ovšem spousta intrik a vášní.
Všude žijí lidé, lidé milující a lidé chybující.
Vytříbený sloh, některá slova či slovní spojení jsem si musela vyhledat a přeložit do dnešního "moderního" jazyka, abych vůbec pochopila, co tím chtěla autorka říci :-)
Díl od dílu je to lepší, už si je jistá a pouze tříbí styl. Těším se na další.
"Zůstavitelka doufá, že beneficient neutratí výnos za alkoholické nápoje a ženy, bude na ni myslet a zlepší své chování "
"Když muž zjistí, že se jeho milenka ve chvíli, kdy jí hrozí kompromitace, doslova a do puntíku postará o to, aby ho napřed pověsili, nebývá mu do hovoru"
... a spousta jiných perliček. Výborné dílko, bavila jsem se.
( Fascinuje mě, jak všude všichni pokuřují, neustále se někde válí krabice cigaret a všichni všem nabízejí kuřivo, muži, ženy, vyšetřovatelé, podezřelí... Všichni kouří, ve všech možných i nemožných situacích a místnostech. V dnešní době nemyslitelné :-D)
MOC se mi to líbilo, obzvláště dvoření inspektora :-) Obě vraždy v neobvyklém ďábelském provedení.
Příjemná byla i epizoda s maminkou.
Jdu na další díl.
Ovšem obálka je jedna z nejhnusnější, co jsem kdy viděla. Děsila mě! Podle nicneříkajícího názvu a šílené obálky bych si knihu nikdy nevybrala.
Další z případů mě bavil, nechyběl ani plánek, bez kterého bych uspořádání chrámu vůbec nepochopila. Vraha jsem neměla šanci odhalit, ale nevadilo mi to.
Postavičky byly vykresleny dobře a uvěřitelně, inspektor je ve svém vyšetřování neúnavný, bystrý a zábavný. Na svou dobu vzniku mi kniha opět připadá moderní. Není to žádná královna detektivek, ale vcelku příjemné odpočinkové počtení.
Tento díl mě proti předchozím naopak bavil, nemocniční prostředí je mi mnohem bližší než divadelní.
Kniha vznikla v roce 1935, na tu dobu mi přijde velmi moderní.
Politické pozadí s komunisty odvádělo pozornost od hlavního problému, ale inspektor si s tím opět poradil, ikdyž to vskutku neměl lehké.
Pachatele jsem vůbec nebyla schopna uhodnout a motiv byl neotřelý. Celé se mi to prostě líbilo a už jdu na další díl "Smrt v extázi", která také slibuje zajímavé prostředí - tentokrát sekty.
Moc mě to nebavilo, nemám ráda detektivky z divadelního prostředí, nejsem schopna sledovat kdo, kdy, kde je na scéně a za scénou... Všichni jsou hysteričtí nebo cyničtí, a mám maglajs v postavách. Záměna nábojnic je taková klasika, že se divím, že vůbec ještě nějaké náboje používají, stačí zvuk výstřelu... :-)
Ale detektiv je sympatický a líbí se mi jeho styl chování, mluvení a vyšetřování.
Přečteno za jedno ráno.
Nic není, jak se zdá být.
Nelíbila se mi pasáž vypravovaná z pohledu Gale. Přeskakovala jsem ji.
Nevěřila jsem v proměnu z nuly na sto během tří let.
Vadil mi přeslazený konec. Vadil mi neustále hlodající červík. Vadily mi náhody.
Přesto jsem to Renému více než přála a knihu hodnotím vysoko.
Autorka je výborná paní spisovatelka a její knihy patří k tomu lepšímu na naší scéně.
Docela příjemná detektivka, jen mi vadí ty výkřiky chvály, co ji provázejí na obálce, zas taková bomba to vážně není.
A přivítala bych nákres přízemí a klidně i jednotlivých pokojů v patře,
( myslím, že v některé jiné knížce od N. Marsh i plánek domu byl ), když se kladl takový důraz na to, kdo kdy kde byl, nebyla jsem schopna to pobrat, a v hlavě si to srovnat.
Velmi nenáročné čtení, nic zázračného, ani žádný propadák. Zajímavé postavičky, atraktivní prostředí, ale že by to člověk hltal a nějak více ho to poznamenalo, to tedy opravdu ne. Asi jsem čekala více, vzhledem k tomu, jak je autorka vychvalovaná.
"Patří k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto žánru napsáno" - tak to by bylo vážně smutné.
Za dva dny už si na knihu ani nevzpomenu.
Má hezkou obálku.
Občas krkolomná slovní spojení, a že je něco "zajímací", to slyším poprvé v životě.
Stačí tak málo, prostě být v přítomném okamžiku...
Tak proč je to tak těžké....?
Kvantové myšlení mě zajímá, ale nejsem schopna ho "uvést do života". Myslím, že už pomalu chápu, o čem to přesně je, ale nedaří se mi tak žít. Proto má člověk stále nějaká omezení, pocity, strachy a emoce a nemoci, které ho nenechají volně nechat proudit nekonečnou a nesmrtelnou energii.
Geralda zná každý, "O mé rodině a jiné zvířeně" jsem četla celé dětství opakovaně tisíckrát dokola. Také několik dalších, ale Rodinka je prostě nejlepší.
O Lawrencovi jsem neměla ani šajnu. Náhodou jsem shlédla kousek dokumentu o rodině Durrellových a zaznělo tam, že Lawrence je slavný spisovatel. Utíkala jsem honem do knihovny napravit tento nedostatek. Mám Alexandrijský kvartet a Labyrint.
Začalo to zvolna. Několikrát jsem i uvažovala, že to odložím. Hned v úvodu se dozvíme, jak to dopadne, a co víc nám může kniha dát...? Pletli se mi ti tři muži a doteď nevím, který z nich měl Alici, a který syna... Nedokázala jsem se v nich zorientovat.
NIcméně, přes několik menších výhrad mě nakonec kniha dostala. Zvykla jsem si na jazyk autora, který mísí hluboké myšlenky a jazyk periférií, hlubokou filozofii a obyčejný selský rozum. Popisy krajiny i niterné myšlenkové pochody. Obyčejné rozhovory i zraňující osobní zápasy. Životní otázky nám předestírá s neobvyklou noblesou nebo naopak s nelítostnou otevřeností.
Nejvíce mi bylo líto manželů Trumanových, řečeno slovy autora "I pro ně se štěstí stalo prázdným pojmem". Jejich bezvýchodná situace na mě spadla jako tlustá dusivá deka.
"Nemyslím, že by mi hrozilo zatracení, ale také si nemyslím, že bych si nějak zvlášť zasloužil věčnou blaženost. Co je tedy duchovním údělem velmi průměrného člověka po smrti? ".. ???
Protože mě zajímá, kdo je Bůh...
Znáte to, bojíte se uvěřit, bojíte se nevěřit... Tak hledáte cesty, odpovědi.
Marek Vácha je pro mě osobně ztělesněním životaschopné církve. To se opakuji. Nevím, jak jinak vysvětlit, že ze všech svatých, světců, kněží, mystiků, vědců, laiků, filozofů, klasiků, prostě všech, co kdy udrželi pero v ruce a něco napsali o Bohu, je právě pan Vácha ten, kterému tak nějak věřím nejvíce.
Viděla jsem jeho videa, četla jeho knihy, a jeho myšlenkám prostě věřím a někdy i rozumím :-) Připadám si doslova blbá, když vidím jeho ohromný záběr a zároveň nesmírnou pokoru a skromnost.
Nejsem dávno studentka ( a biskupského gymnázia už vůbec ne ), a studentka jsem byla mizerná, ale přednášky jsem přečetla s chutí a okouzlením. Dávkovala jsem si kapitoly před spaním, aby mi ta útlá knížečka vydržela co nejdéle. Usínala jsem, ruce sepnuté a myšlenky někde na cestě TAM NĚKAM.
Je-li to příručka pro děti, pak ano, jinak je to vážně o ničem. Nedovedu si představit, že to někdo koupí a čte... Já ji našla :-)
Pro pěstitele je skleník. Šikovný si ho postaví, ostatní koupí...
Jídlo se nevyhazuje!
Použité oblečení dejte na charitu, dětské kamarádce, co má děti... :-)
V podstatě to bylo jako ze sešitů Stalo se.
Nemůžete si vytvořit žádný vztah k žádné postavě, a k rozuzlení dojde jen díky přiznání, jinak by nikdo na nic nepřišel. Ani novinář, ani čtenář, ani policie.
Bohužel se to ale děje. Spousta případů zůstane nevyřešena a vinící nepotrestání, a v klidu si žijí své mrzké životy.
Chudák holka, dětství jako z hororu a potom takový konec....