aginecka
komentáře u knih

Snadné to nebylo, na rozdíl od Rolanda jsem dost často pochybovala o tom, že cíl vůbec existuje, nakonec jsem ale i já, po několika měsících, k temné věži doklopýtala.
Zápory: Ta délka je vážně moc. A kdyby jen délka, King se nevydal na obyčejný maraton, rozhodl se zpestřit si cestu a každou chvílí si odskočil pokoušet možnosti epické šíře. Často jsem si říkala, jestli Kinga nutí mučit čtenáře ka, nebo ho to prostě baví. A nemůžu opomenout překombinovanost a až moc časté spoléhání na deus ex machina. I když na to se dá opět odpovědět, že to byla vůle ka...
Klady: Navzdory úmornému počtu stran jsem se překvapivě až tak často nenudila. Bylo zajímavé pozorovat Kingův vývoj - od pekelného nabubřelého prvního dílu až ke skvělému transcendentálnímu závěru. Oba konce vážně dobré! Obdivuji jeho fantasii a vážně smekám před tím, jak dokázal tak megalomenský opus, i přes ty zádrhele, ukočírovat.
Pokud na to máte nervy, Temnou věž si přečtěte, stojí za to. Já už se ale s pistolníkem na další kolo nevydám.


Její styl si nespletete, přesto pokaždé překvapí. I tentokrát jsem se nemohla odtrhnout.


Logicky jiné než Saturnin, ale to neznamená horší. Příběh, včetně konce, je přesně takový, jaký být měl. Rozkošný a absurdní. Ostatně slouží jen jako prostředek k prezentaci geniálního slovního humoru, za který by se ani P. G. Wodehouse nemusel stydět.


Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale měla jsem problém tomu věřit. Autenticita, která mě tak dostala u jeho první knihy, tu chyběla. Asi jsem moc velký cynik...


Zajímavý příběh, různé úhly pohledu, silné, nepatetické. Nenudila jsem, ale nebyla jsem ani nadšená.


Napínavé to je, ale taky docela předvídatelné a místy z toho čouhá konstrukce... Keplerové stále vedou!


Nejslabší kniha série. Jako vždy velmi dobře napsané, nechybělo napětí, ale příběh byl nějak málo temný a vrah příliš pochopitelný. Přesto dobrá kniha a za přečtení stojí!


Zabijákovi chybí "wow effect", ale netvrdila bych, že je proto nutně horší. Překvapení se moc nekoná, poprvé také chybí propletení s dějinami, ale knížka je stejně čtivá jako první dvě a skvěle drží pohromadě. A že jsem se moc nesmála? Jonasson ve mně salvy smíchu nevyvolával nikdy, od toho jsou tu jiní... Nenechte se odradit!


Noblesa, rozkošná absurdita a hlavně britský slovní humor v té nejlepší formě!


Četla jsem kvůli čtenářské výzvě. Nic moc jsem od toho nečekala, ale musím přiznat, že mě scifi Popelka bavila. Svět kolem Nového Pekingu je sice jednoduchý, ale je ucelený a dobře vykreslený. V rámci žánru literatury pro mladší čtenáře hodnotím kladně. Jsem zvědavá, jak bude fungovat propojení s dalšími pohádkami...


Velmi mě bavil nový pohled na notoricky známé příběhy. Poodhalením motivací, toho, co předcházelo nebo následovalo, nenásilně mění vyznění kultovních scének. Kromě jedinečného britského humoru, kterému přece jen živé podání sluší trochu víc, autoři rozehrávají i jímavější tóny, které v seriálu neměly tolik prostoru. Jeden materiál, dvě skvělá díla. Doporučuji nejen skalním fanouškům!


Náhled do velmi odlišného světa prostřednictvím jednoho "obyčejného" osudu. Poutavé, nenásilné, občas dojemné, ale mezi mé oblíbené se nezařadí.


Svérázná sociologická sonda. Neútěšný obraz problémů lidských i politických se neomezuje na německé reálie, jejich variace se najdou všude v civilizovaném světě. Oceňuju nenásilnost varování, vybalancovanost a hravost příběhu. Proč opisovat nebezpečí nástupu nějakého nového Hitlera, když se může vzkřísit originál?


Zábavná, čtivá literatura, která si na nic nehraje. Špionážně-konspirační oddechovka, pro kterou je atlantská hrozba jen prostředkem ke zvyšování napětí, případně originální kulisou. Pokud od toho víc nečekáte, nemůžete být zklamáni. Jamese Bonda taky nikdo nekritizuje za to, že jsou jeho dobrodružství trochu přitažená za vlasy...


Ano, způsob vyprávění je stejný jako u Staříka (a proč by taky být neměl), ale příběh je nový. Analfabetka nemůže počítat s tím, že by ohromila originálním tvůrčím stylem, přesto má, co nabídnout. Opět čtivý, hravý příběh, i když těch absurdit na závěr bylo na mě už trochu moc. Malý mínus za nevyváženost.


Velmi čtivý a srozumitelný výklad proměn politické a společenské situace 1. poloviny 20. století, citlivě ilustrovaný zákulisními historkami význačných osobností.


Jistá formální podobnost se Zmizelou tu je, ale Dívka ve vlaku rozhodně nedosahuje její úrovně. Příběh je navzdory výrazně nesympatickým hrdinkám čtivý, místy napínavý, ale zcela předvídatelný a schématický.


Mile ironická, oddechová, velmi čtivá. Tempo vyprávění je stejně lenivé jako život v prosluněné Provence. Nespěchá, ale k pointě se dostane pokaždé.


Originální námět, hluboký příběh, ale zpracování příliš chtěné, násilné a často klišovité. Forma zabíjí obsah.


Souhlasím, že to není lehké čtení. Musíte se skutečně soustředit, ideálně si dělat poznámky, a to já moc neumím. Takže ano, ztrácela jsem se v postavách a musela jsem se vracet. Závěr mě malinko zklamal. Ale musím uznat, že mě kroužení po spirále osudů obyvatel vesničky vlastně bavilo. Atmosféra vás vtáhne.
