ainny komentáře u knih
Nemůžu říct, že by Hemingway patřil k mým oblíbencům a vlastně jsem ho nikdy nevyhledávala, ale úryvek, který jsme četli při angličtině, mě zaujal natolik, že jsem si přečetla celou knížku v češtině a nelituju. Tahle one man show za to fakt stojí.
Tohle se nedá komentovat, to se musí přečíst. A ne jednou. Geniální dílo, kterému na kvalitě nic neubírá ani čas. Saturnin na Hrad!
Fakt, že jsem knížku přečetla během dvou dní, ehm nocí... u mě o něčem vypovídá. Času je málo a spím snad ještě raději, než čtu. Nevím, jak to vnímali jiní, určitě je tam leccos zkreslené. Konec konců to Lale vyprávěl až na sklonku života, pravděpodobně je děj i hodně zjednodušený, ale pro mě znamenal naději a víru. Lale i Gita měli bez pochyby ve vší té mizérii obrovskou dávku štěstí. Jejich láska je na pozadí ponuré doby a příběhu jako oáza s čerstvou vodou uprostřed pouště.
Padesát stránek do konce a nejsem schopná se jimi prokousat. Celá knížka mi stylem tak nějak připomíná laciný humor Kameňáků a pod. A to nejsem nijak náročný čtenář. Další knížky autora už asi číst nebudu a film si pravděpodobně odpustím.
Už je to strašně, strašně dlouho, co jsem Villona dostala pod stromeček a hned se pustila do čtení. I po té spoustě let si pamatuju na pocity beznaděje, které mě čtením provázely a kolikrát mi myslí proběhlo - Znám Čechy bludem zmámené, znám cokoliv jen sebe ne - bych dneska už nespočítala. Jedna z knížek, na které se nezapomíná. :^)
Jako majitelka čtyř chlupatých originálů, z nichž je každý jiný a přitom tak stejný, jsem cítila povinnost si Boba přečíst. Bob mi hodně připomněl našeho Atíka, který už je za duhovým mostem. Knížka se čte sama, i když mi na druhou stranu přijde tak nějak chladná. Nevím, jak to říct. Za srdce mě nechytla, i když její autor má můj obdiv a já se jdu pustit do druhého dílu.
Jedny z nejmilovanějších knížek a pohlazení po duši.
Není to špatné čtení, ale na můj vkus moc povrchní. Klidně bych brala víc stránek a hlubší sondu do života Korejců v Japonsku. Díky roztěkanosti a nesouvislým skokům v čase, jsem si nedokázala "vytvořit vztah" s žádnou z postav. Dobře se to četlo, ale asi se brzy propadne do zapomnění.
Typický Brown, čtivý a poutavý, ale... Hlavní finále mi nevzalo dech a některá odhalení nepřekvapila. Ale i tak to za přečtení rozhodně stálo.
Už jsem toho o Severní Koreji přečetla docela dost a někdy jsem měla pocit, že už mě nic nemůže překvapit, nicméně stejně jako mě neustále překvapují jihokorejské seriály, tak mě překvapují i knížky. Severní Korea viděna očima dívky, která musela předčasně dospět ukazuje zase trošku jiný pohled a hlavně poukazuje na obchodování s lidmi, o kterém se v souvislosti se severokorejskými uprchlíky až tak nemluví. Poslední jihokorejská část už pro mě nebyla tak poutavá (ve smyslu napínavá) jako ty předchozí, ale byla nezbytná k tomu, aby člověk "pochopil", jak těžké je se modernímu světu přizpůsobit, a jak těžké by to bylo, pokud by se obě země zase staly jednou.
Miluju film, je krásný, ale knížka je mnohem, mnohem sladkobolnější. Číst ji, mi způsobovalo fyzickou bolest a tolik jsem toužila vrátit Gerryho z říše stínů. Je nádherná, ale patří k těm, u kterých nevím, jestli najdu odvahu si je přečíst znovu.
Vzhledem k nedostatku času jsem se knížkou prokousávala hodně dlouho. To nic nemění na její poutavosti a faktu, že Sano patří k mým nejoblíbenějším detektivům. Autorka dovedně mixuje i lehkou erotiku a dokonce si tu na své přijdou i milovníci BL. Takže doporučuju.
Výborně napsaná knížka, která se nesnaží o senzacechtivost za každou cenu. Naopak je napsaná zdánlivě bez emocí, o to je ale výpověď autora uvěřitelnější. Líbilo se mi, že nehledá jenom to negativní, naopak přiznává, že jeho dětství bylo šťastné. Svým způsobem měl štěstí na dobu, do které se narodil a hlavně na rodinu, do které se narodil. Deset let v lágru mu ukázalo tu druhou stranu, otevřelo oči, ale ani tak jsem neměla pocit, že na svoji domovinu zanevřel. Spíš naopak. Opravdu se mi to moc líbilo, i když to asi není ten správný výraz.
Četla jsem to už kdysi dávno a doufala, že něco takového nebudu muset prožít. Nemusela, ale pořád někde ve mně ten pocit z knížky přetrvává.
Nějak se zdráhám dát knížkám s touhle tématikou plný počet, i když jsou výborné. Tenhle svět mě nepřestává fascinovat a čím víc toho o něm vím, tím neuvěřitelnější mi přijde.
Hodně zajímavá záležitost, v které se autor nezaměřuje jenom na únos samotný, ale otvírá dveře do Severní Korey dokořán. Co na tom, že je ten svět tak absurdní, až je neuvěřitelný. Většina knih na tohle téma se vzácně shoduje, takže ti lidé tam nejspíš opravdu tak žili a žijí. Našince potěší i zmínky o Československu a o natáčení jednoho ze Sinových filmů v barrandovských ateliérech. Ti, které tahle část světa zajímá, by si knížku rozhodně neměli nechat ujít.
Co napsat, když mi trvalo hodně dlouho to přečíst? Můj šálek kávy to bohužel nebyl.
Nenadchlo, neurazilo. Prostě romantika, která s Vánocemi moc společného neměla. Asi jsem čekala něco jiného a vůbec mi to nesedlo. Přečetla jsem knížku sice celou, ale jako milovník korejských seriálů, jsem pokaždé věděla, které klišé se zrovna objeví a konec mě překvapit nemohl.
Taková knížka na jedno přečtení. Na mě moc dlouhý úvod a pak honem honem, jak to bylo. Uvidím, jestli půjdu do některé další.
Hodně zajímavá knížka. Koreji se věnuju už dobře devět let a tohle bylo první setkání s tím, jak se na poloostrově žilo prvním křesťanům. Historických seriálů jsem viděla mraky, ale s křesťany se setkávám jenom v těch ze současnosti. A i když jsem na korejská jména zvyklá, tady jich bylo na začátku opravdu moc a ještě českou transkripcí. Nicméně děj i příběhy postav jsou více než zajímavé a český překlad velmi poutavý.