Ajrad1981 komentáře u knih
Po nějaké době změna žánru a vůbec to nebyla špatná volba! Do osudů hlavních postav jsem se úplně "zažrala". Jediné, co bych asi vynechala, byly ty potíže ohledně svatby, to tam ani být nemuselo, nechybělo by mi to.
O česko-polském konfliktu nám ve škole jaksi nic neříkali, jako by vznik samostatného Československa proběhl úplně hladce, ale tak zas jsem o něco chytřejší. A texty Jaromíra Nohavici zas dávají jiný smysl. ("Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru...")
(SPOILER) Nerada čtu knihy, kolem kterých je moc velký humbuk, takže bych s Hanou ještě nejspíš nějaký rok počkala, ale potřebovala jsem ji do Čtenářské výzvy. A musím uznat, že ten humbuk je oprávněný. Kniha se čte dobře, hned na začátku se člověk musí zamyslet nad tím, jaké maličkosti ovlivňují naše životy, a velmi brzo pochopí, proč je na obálce žloutkový věneček.
Nicméně pár věcí mi vadilo. Nebo spíš chybělo. Trochu jsem postrádala nějaké další informace o Jarmile, nějakou úplně banální zmínku, třeba že prodává v zelenině. Ale víc mi vadí, že nevím, jakou cestou se Ivana stala Rosinou kamarádkou. Za mladých let kamarádila s Hanou a kamarádství skončilo proto, že Hana mohla studovat a Ivana to nerozdýchala, a válka je pak dokonale pohřbila - to přátelství, samozřejmě. A přitom v první části je Ivana Rosinou kamarádkou. Ano, jsou to maličkosti, ale brání mi v tom dát plný počet.
Ale jestli něco vážně oceňuji, tak starou paní Zítkovou. Musela moc dobře vědět, co viděla, a že to zahrála do autu krysami a držela jazyk za zuby, tak to zaslouží minimálně 2 zlaté medaile.
Lidi, já to málem nedala! Já, která miluju krváky a knížky s osvětimskou tématikou! Ale jako fakt, události ze 6. srpna 1944 jsem si musela dávkovat, jinak bych to snad nevydýchala!
Na začátku knihy jsem si říkala, že by se mi hodilo románové zpracování, kdy bych si mohla jednotlivé aktéry spojit s nějakým bližším popisem, příběhem, dost jsem se ztrácela a kolikrát jsem musela listovat zpět, kde jsem některé jméno četla poprvé, v jaké souvislosti. Ale jak jsem se propracovala k tomu hlavnímu, totiž k srpnu, byla jsem opravdu ráda, že to není román. Nedal by tomu tu hloubku. Takhle to bylo tak drsné, tak brutální, tak realistické, že žádný román by to nevystihl.
A malá poznámka na konec. Magwitz nemagwitz, pro mě největším parchantem je a bude Sattler.
Už během čtení jsem věděla, že napsat komentář bude dost oříšek. Ne že by nebylo co říct, hlavou se mi hodilo milion myšlenek, ale jak vybrat jen některé, nic neprozradit, aby se to nezvrtlo ve slohovou práci (např. na téma zkostnatělost římskokatolické církve) a zároveň aby to mělo hlavu a patu? Snad se mi to nakonec povedlo.
Na samém začátku mě víc než pohnuté osudy jeptišek zajímala Lena - co se mohlo stát tak hrozného, že jediná alternativa k smrti je klášter? Postupně, jak se odhalovaly střípky Lenina života, mě víc přitahovaly události z 50. let, protože u Leny to nijaká extra hrůza nebyla (zatím). V jednu chvíli mě pak opustila ta nedočkavost při čtení, to když do kláštera přibyla jistá osoba, to jsem prostě jen četla, ale posledních cca 300 stran už to zas valilo.
Některé věci jsou celkem předvídatelné, třeba kdo je matkou Jana Jezbery nebo koho Tobie určí jako další Matku představenou (i když jsem dost dlouho nedokázala odhadnout, zda to ta osoba vezme). Dost dlouho jsem netušila, co jsou ti démoni z minulosti jeptišek a Lenina osudu, o kterých se píše v anotaci, ale docvaklo mi to hned, jak se objevilo to jméno, nemusela jsem ani čekat na autorčino vysvětlení.
Hrozně mi nesedlo to, jak se mezi Anežčiny panny dostala Paulita. Sice věřím, že se člověk může od základu změnit, ale to, co k tomu vedlo ji, mi přišlo už dost přitažené za vlasy. A na konci mi chyběl nějaký bližší popis konfrontace Leny s "havrany", jak je přiměla přestat krákat - i když to by tu knihu asi pokazilo.
Jo, a taky jsem měla trochu problém s Marií - ta snad byla všudezdejší! Ale i to se na konci osvětlilo. No, osvětlilo - racionální myšlení se tomu vzpírá. :-)
Celkově je kniha super, dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Pět hvězdiček je málo! Podle je výrazně lepší než Gerta a i lepší než Žítkovské bohyně. A na závěr musím ocenit tu práci, co si s tím autorka dala, hlavně s vyhledáváním informací. A mám i pár tipů na výlet.
Opět super. Podlý nápad, jak zničit Kim. Jenže autor nápadu neví, že Kim se jen tak nedá. Trošičku mě ale štvalo, že některé zjevné věci Kim a spol. pochopili později než já, na to nejsem zvyklá, většinou je to naopak. :-D
Když jsem poprvé zalistovala knížkou a viděla jméno Dawson, zarazila jsem se a teprve pak jsem si všimla, že je to nultý díl. :-) Což je dobře, protože mám ještě dva díly ze série nepřečtené a takto jsem se mohla do vánočního dárku začíst hned, bez obavy, že mi něco unikne.
A za mě super! Ale dost nepříjemně mě překvapilo, jaký byl Dawson arogantní, sebestředný a až nezdravě sebevědomý, bez špetky sebereflexe. Naštěstí to vypadá, že z toho vyrostl.
Klasika - ale nic jsem o ní nevěděla. Jo, stydím se, ani film jsem neviděla. I když asi se ke mně někdy nějak pokoutně pár informací dostalo, jméno Darcy znělo jaksi povědomě.
Samotný příběh mi přišel celkem průhledný, bylo mi naprosto jasné, koho si Darcy vezme, jak to bylo s Wickhamem a kdo zaplatil Wickhamovy dluhy. Jinak nebýt Lydie, nebylo by tam ani kapku vzrušení - jen je škoda, že se o to musela postarat taková hloupá holka.
Po přečtení knihy poněkud nechápu, proč jsem ji pořád odkládala, ona fakt není špatná! Pravda, není tak napínavá jako moje thrillery, ale to jsem ani nečekala. (Ale rozhodla jsem se to napravit, už mám koupenou Emmu). Mám jen jedinou výtku - čekala jsem, že se stane něco, co přinutí Lydii nebo Wickhama sklapnout patky a ono nic. Tak snad někdy příště. ;-)
Kniha, která vypráví osudy dvou dětí z různých států, jejichž cesty se na jediný den spojí. Kniha o tátovi, který s láskou a oddaně pečuje o svoji slepou dceru. Kniha o tom, jak fanatismus nacistického Německa napumpovat do hlavy i malým dětem. Kniha o.... Nebudu všechno vypisovat, bylo toho hodně.
Je to čtivá kniha, která není jen románem pro ukrácení dlouhé chvíle, předává nám i tajná poselství, více či méně zjevná. Je plná odvahy, osobní statečnosti, lásky v různých podobách, strachu, války, smrti.
Jednu chvíli jsem se bála, že z toho autor udělá tak moc happy happyend, až tím celý příběh pohřbí, naštěstí se moje nejhorší obavy nevyplnily. Naopak, když se po X letech někteří hrdinové příběhu potkávají, aniž by se během války osobně znali, to považuji za zajímavé završení.
Jo, a úplně nejvíc je mi líto Fredericka.
Jsem zločinec. :-)Těžký zločinec a nenapravitelný recidivista – podle této knihy určitě. A hrdě bych se stavěla mimo zákon, kdyby se k něčemu takovému, o čem se v knížce píše, byť jen schylovalo.
A přemýšlím, jestli svého souseda hasiče nemám zneškodnit preventivně, než mi přijde spálit knihovnu. :-D
Autor si vybral zajímavé téma s potenciálem, ale styl psaní byl takový - jednoduchý. Určitě to šlo zpracovat líp. Nakonec dávám 4*, díky konci - ten se mi fakt líbil! Otevřený i uzavřený zároveň.
Část první: Jé, kapitán Vantoch je z Jevíčka, to je kousek! Ty jo, co to dělá? Rozšiřuje nepůvodní druhy, se zbláznil, nebo co? Copak neví, jak dopadli s králíky v Austrálii?!
Část druhá: To je absurdní! A to tak, že by to klidně mohla být i pravda.
Část třetí: Konečně ta válka! No, fakt je to válka? To se mi nějak nezdá... Ale budiž, když přimhouřím oko, tak ten stav válkou můžu nazvat. Ale je tak nějak úplně jiná, než jsem si ji představovala. No co už. A chudák pan Povondra!
A teď vážně. Nadčasová kniha, která je děsivá tím, jak je stále aktuální.
Nejenom Hercules Poirot zvládne vyřešit několik let starou vraždu! :-) Aneb jak se z dokazování viny stává dokazování neviny. Jen to s Gustavem se mi moc nezamlouvalo, ale politika je politika, co s tím. A je mi trochu líto, že to zmizení devítiletého (jo, v anotaci je chyba) kluka pak nebylo dál řešeno, zajímalo by mě, jestli se jeho otec nechá vydírat, ale to už by sem nepatřilo, vím.
U téhle série mi ani moc nevadí, že nečtu v pořadí, v jakém byly knížky vydány, on totiž pan autor taky píše cikcak. A je úplně super číst to v originále, naučila jsem se nové slovo - zelovoc, strašně sa mi páči. :-D
Začátek: No potěš koště, to je sestava! Alkoholička, která se utápí v sebelítosti a prudí svého ex a jeho novou ženu, jiný smysl života nemá. A panička, která neví co by a pro kterou je jakákoliv činnost asi nadmíru obtěžující.
Prostředek: Názor na Megan jsem moc nezměnila, ale ta Rachel je fakt magor! Akorát si zadělává na průser, když se motá do vyšetřování a přitom ani neví, co se opravdu stalo a co jsou její opilecké vize (teda pokud už si vůbec něco pamatuje). A Anna, no, takový neutrál.
Závěr: Říct, že mi spadla brada, by bylo hodně nadnesené, autorka dávala podobný konec tušit, takže zas až tak šokující to pro mě nebylo. Trochu jsem poopravila svoje mínění o Rachel, ale ne o moc. S někým, kdo svoje problémy řeší alkoholem, soucítit neumím.
Jen otázka na závěr: Policie nebrala otisky prstů z vražedné zbraně?!
Vila Tugendhat je jeden z výletních cílů, které si dlužím, jako by těch 50 km byla nepřekonatelná vzdálenost. Po přečtení knihy mám k návštěvě ještě větší chuť.
Příběh jako takový je fajn, jen jsem si nedokázala najít cestu k žádné z postav. Život bohatých paniček z první republiky je pro mě nepochopitelný, měly chůvu, kuchařku, služku - co vlastně celé dny dělaly? Paradoxně nejblíž mi byla Hana, byť její životní postoje opravdu nesdílím. Možná ještě Zdenka na konci, ale ta nedostala moc prostoru, spíš jsem přemýšlela, proč tam vlastně je. Jenom proto, aby se na scénu mohla vrátit Hana?
Jinak mi vrtají hlavou dvě věci. Buď jde o nesrovnalosti, nebo jsem to nějak nepochytila. Za prvé, Kata a její zmizení. Ve Vídni ji přece Viktor marně hledal už před tím, než se v Brně začali objevovat uprchlíci, kde byla mezi tím? A za druhé Laníkova sestra. Měla se přece vdávat a odejít do Prahy, jako to, že byla pak v Brně a bez manžela? Kromě toho mě zarazilo použití slova robot ve Viktorových myšlenkách, ale Karel Čapek napsal R.U.R. v roce 1920, takže to možné bylo.
Jak jsem psala, kniha byla fajn a setkání ve vile úplně na konci na mě ani nepůsobilo nějak rušivě nebo kýčovitě, takže zasloužené 4 hvězdy.
Že jsem tuto knížku jako dítě milovala, o tom svědčí její stav. Můj syn ji miluje neméně, takže nestíháme lepit, jak často ji prohlíží. :-)
Už se těším, jak mu budu vysvětlovat, že Mařenka s Anduličkou nemají ani štípačky, ani kombinačky, že to jsou úplně jiné kleště. :-D A taky se těším, až ho vezmeme na výlet parním vláčkem!
Už někdy v první třetině knihy jsem si říkala, že vím, která karta je vrahem. No, s kartou jsem se sekla, osobu jsem měla dobře, byť ten motiv mi přijde dost nereálný. Trochu dost. Další výtka by se týkala mého pocitu, že kdyby vrah byl zároveň tou kartou, jak jsem si původně myslela, bylo by to asi věrohodnější, takhle se tam pozornost tříští na víc osob a to mi moc nesedí. A poslední, asi největší, nesrovnalost visím v té první smrti, z doby, kdy do té školy chodili rodiče současných studentů. Nikde tam nerozpitvávali, co měla oběť na sobě, což mně osobně by přišlo jako dost podstatné i vzhledem ke konečnému stanovení příčiny smrti.
Nicméně, tyhle výtky tentokrát vyvážil silný emotivní závěr, tohle jsem teda od Marsonsové nečekala!
Mia abstinuje - super, snad se zbavíme toho otravného Pojď, Mio. (No, sem tam to zazní, ale dá se to přežít.)
Příběh je fajn, svižně ubíhá, asi tak do doby, než se na scéně objeví ten namyšlený novinář. Pak to začalo drhnout. Konec zas letí jak splašený, ale je pěkně odfláknutý. Jak hlavní vražedná linka, tak ta vedlejší drogová. Curry tam tak sedí a najednou se lidi kolem něj kompletně vymění, aniž by nějak blíž bylo popsáno, jak k tomu došlo. Nevíme ani, jestli distributory chytli (btw, tady jsem o pachateli neměla pochyb, vraha jsem ale klasicky neuhodla). A ta hlavní linka? Být to film, tak odhalení pachatele bude detailní, podrobné, tady k němu došlo tak nějak mimochodem, se zdá. A štve mě, že tam není blíž vysvětlená ta žena v kšiltovce - kde se tam vzala, proč dělala, co dělala...
Dost blbá knížka. Jako fakt. Já jsem zvyklá na série (krimi, thrillery), kde jedna knížka rovná se jeden příběh. A když se rozhodnu se sérií skončit (nebo ani nezačít, pokud mě první pokus nezaujal), nemusí mě žrát, že o něco důležitého přijdu. A tady? Začalo zde několik dějových linií (které se nejspíš někdy protnou), zajímavých, ale žádná NESKONČILA. Teda kromě těch, kdy hlavní osoba té linie umře. Takže pokud chci vědět, jak to bylo dál například s Aryí, musím, prostě MUSÍM, přečíst další díl. Nebo spíš všechny další díly. No, ještě že aspoň nemusím čekat, než vyjdou (protože už jsou vydaný, že).
Vzhledem k tomu, že se mi tenhle příběh líbil, tak tahle výtka je taková jen naoko, ale asi bych přesto radši měla uzavřenou kapitolu. Je tam totiž dost, ale fakt dost postav, takže dát si mezi díly třeba rok pauzu, asi by se mi špatně vracelo. Ale mám už domluvené půjčení dalšího dílu, tak se mi snad podaří navázat, aniž bych musela těžce vzpomínat, kdo byl kdo a co tam dělal.
K příběhu samotnému, snad jen pár poznámek. Ned byl tak čestný, až byl blbý, což je škoda. Sansu měli naučit používat hlavu k přemýšlení a ne k opakování frází slušného vychování. Některé jednotlivé pasáže mi přišly zbytečné (i když u některých se ukázalo, že zbytečné nebyly). A nakonec to autor zvrtal. Čekala jsem, že se tam ta "zvířata" objeví, ale ten způsob mi přišel vypracovaný dost na efekt (a na mě to efekt nemělo) a jejich krmení jako dost ujetý. Já je prostě považuji za ještěrky, takže tak.
No, ale na další díl se opravdu těším!
(SPOILER) Mám poslední dobou blbý zvyk - před čtením a i v jeho průběhu občas zalistovat knihou dopředu a jeden dva odstavce si přečíst. Takže jsem předem znala totožnost oběti a obrala se tak o překvapení. I když, překvapená jsem nebyla ani při tom listování, že bych tuhle mrtvolu čekala?
Spíš mě překvapilo, že Harry nebyl na seznamu podezřelých - vždyť se to přímo nabízelo, i anotace o tom mluví! I když ta samozřejmě může klamat. Tentokrát neklamala, jen si člověk musel počkat. A i když samozřejmě fanoušek HH nepředpokládá, že by byl Harry vrah, tak je nějakou dobu v nejistotě, jak to teda vlastně bylo a jestli se nespletl.
Při jednom dalším zalistování jsem narazila na jednu překvapivou informaci týkající se čtyř lidí a po nějaké době mě napadlo - co když pachatel je jeden z nich? Samozřejmě jsem měla na mysli jednoho konkrétního z těch čtyř. Moje podezření ještě posílil rozhovor dotyčného s Harrym, ale je otázka, jestli bych to podezření pojala i bez té odhalené informace. Byla by to bomba typická pro tuhle sérii! A pochopitelně neprozradím, jestli jsem se trefila nebo jestli to přece jen udělal Harry, to vám, kteří jste knihu ještě nečetli, nemůžu udělat!!
Ke knize mám ovšem dvě výhrady. Opět se tam objeví zázračné přežití jedné z postav, podle mého je to možné pouze hypoteticky, ale je to jen domněnka, zkoušet to rozhodně nehodlám. A ta druhá výhrada je konec, tak nějak byli všichni spokojeni a to mi tady moc nesedí. Za tyhle výhrady hvězdičku ubírám.
Ale zase ji přidávám za poslední stránky, autor si ponechal naprosto volné pole působnosti do budoucna a to se mi naopak líbilo hodně.
Začátek parádní, jak z nějakého thrilleru. Dál to sice thriller nebyl, ale parádní to bylo. A napínavé taky! Líbilo se mi to víc jak Vyhnání Gerty Schnirch. Možná proto, že s bylinkami taky tak trochu flirtuji, obdivuji bohyně za jejich botanické znalosti.
Jen dvě poznámky na okraj: Překvapilo mě, že si Dora hned nevšimla těch stejných jmen, byť jinak psaných. A asi bych uvítala nějakou konfrontaci s Klouzkem, něco ve stylu: Vykopnu tě i s podhoubím. :-)