Akana komentáře u knih

Kdysi mě vyloženě okouzlila Fowlesova Francouzova milenka, s Mágem jsem se na až tak spřízněnou vlnu nedostal. Ne že by neupoutal, i na dost velké ploše se mu to daří poměrně dobře. Jen mi celá ta dějová konstrukce, v níž skrze rozsáhlou mystifikaci dochází k jakémusi prozření vypravěče, přijde trochu vyumělkovaná. Na rozdíl od Milenky bych řekl, že už na Mágovi stihl zapracovat zub času, i když i v této mírně zvětralé podobě působí impozantně. Každopádně zůstávám autorovým příznivcem a jsem hodně zvědavý na Sběratele.

11 04.07.2023

Takže tentokrát jde víceméně o monografický díl, věnovaný téměř výhradně válečným dobrodružstvím Gaia Julia Caesara (s výjimkou úvodní pasáže popisující bitvu u Karrh). Protože o jeho vojevůdcovských schopnostech není sporu a protože Kovařík se zaměřuje výhradně na vojenské dějiny, nepřekvapí, že Caesarovu osobnost vykresluje v docela příznivém světle. A to nejen co se týče válčení, ale i mocenských ambicí a charakteru jako takového. Kontrastuje to s vžitým pojetím sebestředného tyrana, který nemilosrdně pohřbil ideály republiky. Z Kovaříkova podání vychází spíš jako bystrý pragmatik, snažící se republiku, která už byla stejně v troskách, přetvořit v něco fungujícího. Přičemž určité míře arogance nebo ješitnosti se člověk takového formátu těžko ubrání. No a mně tenhle pohled celkem vyhovuje. Jinak samozřejmě vysoká úroveň Kovaříkovy římské edice přetrvává.

11 16.02.2022

Každý vášnivý čtenář se bude do krve bít za to, že filmová adaptace nikdy nemůže překonat svůj literární předobraz. A ono to většinou odpovídá skutečnosti. Ovšem najdou se výjimky. V časech brownovského boomu jsem jeho romány obcházel s opodstatněnou nedůvěrou k pomíjivé popularitě bestsellerů a ani později jsem neměl důvod to měnit. Filmy (Šifru a Anděly a démony) jsem ale zkouknul a konstatoval, že pokud divák nemá vysoké nároky, jde o sice naivní, ale poutavé a slušně natočené oddechovky. Když jsem teď po letech sáhnul po audioverzi obou knih k "předspánkovému" poslechu, docela mě zaskočilo, že obě literární předlohy, které by podle selského rozumu měly být přeci jen o něco vrstevnatější, inteligentnější a propracovanější než povrchní hollywoodský blockbuster, jsou ve skutečnosti ještě hloupější. Tady je bez jakékoli ironie třeba složit poklonu režiséru Ronu Howardovi, že z tak primitivní látky dokázal vykřesat celkem napínavé a neurážející thrillery. V případě závěru Andělů a démonů pak vynecháním těch nejkřiklavějších pitomostí prakticky zachránil celý příběh. Nevím, jestli stejnému srovnání podrobím Inferno, protože tady je už i film dost přitažený za vlasy.

11 04.02.2022

Mám slabost pro hudbu středoasijských regionů, takže mě logicky zajímá i prostředí, ve kterém vzniká. A tenhle cestopis, ačkoliv nepatří k nějakým milníkům žánru, docela příjemně plní moje očekávání. Je vidět, že autorka má k daným zemím skutečný vztah i nemálo zkušeností a věnuje tak více prostoru hlubším postřehům z běžného života než turistickým atrakcím, nešetří vlastními historkami z cest a ještě to doplní stručnými historickými exkurzy. Jako literát-amatér občas neodolá nějakému tomu vypravěčskému klišé, ale většinou si dokáže uhlídat, aby z úrovně "přístupné širokému čtenářstvu" nesklouzla na "povrchní plkání". A co se týče jejího respektu a empatie vůči místním zvyklostem a tradicím (jako když v Afghánistánu beze stopy opovržení nebo nadřazené shovívavosti zkouší správně nosit burku), klobouk dolů. Takhle by si měl počínat host v cizí zemi.

11 06.08.2021

Poctivé dotažení kružnice napojující se na první povídkovou Nadaci. Rozčleněním na dějové epizody s výraznými časovými skoky ji dokonce trochu připomíná, jinak už ale žádná velká překvapení ani v ději ani v autorově stylu. S odstupem mě z celé sedmidílné ságy kupodivu víc bavily díly 4 a 5, tedy ty s Trevizem. Rád bych nicméně časem sáhl i někam do související série o robotech, zajímalo by mě do jaké míry je s Nadací provázaná.

11 06.08.2021

Černobílé provedení a často vyloženě expresivní kresba se k vystižení Caveovy osobnosti i tvorby skvěle hodí. Lehce mysteriózní nádech navíc komiksu dodává prolínání reálných epizod z Caveova života s vizemi a postavami z jeho písní, dokonce bych řekl, že právě ty přechody patří mezi nejpůsobivější pasáže. S tím souvisí i časté a obousměrné střídání časových rovin, hned jsme v Berlíně, pak zpátky v Anglii, vzápětí v Riu. Ale jelikož se kniha soustředí hlavně na to rozervané, chaotické období Birthday Party a raných Bad Seeds, plné drog, chlastu a hledání sebe sama, podobná časoprostorová anarchie je velmi příhodná. Hodně prostoru je věnováno také vztahu Cavea a Anity Lane. Celkově nadmíru povedená komiksová biografie.

11 29.04.2021

Šindelkovy pozorovací a ještě víc vyjadřovací schopnosti mě nepřestávají fascinovat. Tady navíc - oproti sbírce Zůstaňte s námi - jednotlivé povídky pospojoval krásně nenápadnými stehy do křehkého multipříběhu. V analýze svých postav, jejich pocitů i různých společenských jevů je pořád stejně nesmiřitelný, pro někoho možná až jedovatý, ale on i ten laskavý český humor, který mám jinak rád, potřebuje nějakou tu drsnější protiváhu.

Netuším, jestli autor píše lehce nebo " v potu tváře", ale výsledek je právě takový, aby to bylo jedno. Ovšem pokud je správně první možnost, závidím mu ještě o něco víc.

11 18.03.2021

Někde kolem poloviny jsem si taky začal říkat, že si Pratchett možná vybral trochu slabší chvilku. Ale byl to jen přechodný dojem, ten konečný je zase v pětihvězdičkové rovině. Že do svých knížek Pratchett pod pláštíkem ztřeštěnosti pašuje spoustu originálních a inspirativních myšlenek, je známá věc, ale mám dojem, že v Pyramidách v tomhle směru ještě přitlačil a jsem za to rád. Mimo jiné se tu leccos dozvíme o věčném sváru tradice a změny nebo o podstatě náboženství a tím to zdaleka nekončí.
V pomyslné soutěži o nejlepší fór knihy hlasuju stejně jako kní: hroší legenda nemá chybu.

11 09.10.2017

Kruté a poetické najednou. Rusko bylo, je a asi vždycky bude zemí ostrých kontrastů a tyhle dva jsou mu vlastní. Bolševickou ideologií znetvořená stádnost, pravoslavná zbožnost i lidové báchorky a pověry se potkávají v příběhu mentálně zaostalé dívky, který má rysy novodobé legendy o svaté mučednici. Němá hrdinka je napůl konkrétní pozorovatelkou, obětí, spasitelkou, napůl symbolem toho všeho. Je to jedna a táž postava v éře stalinistických hladomorů i v době kubánské krize, kdy se odehrává epilog? Nejen časová osa je tu rozostřená, některé obrazy jsou ale drsně skutečné. Magický realismus v bytostně ruském podání.

11 04.10.2015

Hakl mě znovu přesvědčil, že je skvělým pozorovatelem každodenního hemžení včetně naší mluvy, která mívá daleko k obsahové vyhraněnosti mluvy literární. Samozřejmě, že nejde hovorovou řeč jen tak odposlechnout a hodit na papír, to by se nedalo číst a Hakl to ani nedělá. Ale dokáže vyvolat dokonalou iluzi, že právě takhle spolu mohou otec se synem půl dne rozprávět, vzpomínat, jen tak tlachat, vyprávět si vtipy a historky, štvát jeden druhého a nešikovně k sobě hledat cestičky. Ulice nebo hospoda, čtenář je tam s nimi a čím dál víc je mu jedno, že to vlastně nemá děj. Být realistou a ještě k tomu čtivým není snadné, ale Hakl to umí.

11 07.06.2015

Omamná kniha. Filozofie se v ní potkává s dobrodružnou literaturou v podobně rafinovaném propletení, jak to známe od Umberta Eca. Odkrývá velké mystérium příběhu, jehož zdroje dřímou někde v temném chaosu "prázdna", kterému se marně snažíme uniknout, ale jehož jsme neustále součástí. Mnohonásobné větvení příběhů je možná trochu náročnější na orientaci, ale nesmírně poutavé. Dozvíme se taky hodně o moci náhody a světě zdánlivě banálních znaků, který nás obklopuje. Tohle je literatura skutečně světového formátu a to nejen pro svojí geografickou i časoprostorovou rozmáchlost. Jestliže Leonard Cohen zpívá o Tower of Song, Ajvaz tady vystavěl úchvatně mnohotvárnou Tower of Story. Jestli mě další jeho kniha okouzlí aspoň z poloviny tak jako Cesta na jih, mám nového oblíbence.

11 24.07.2013

Přínosnost knihy závisí samozřejmě na tom, jak hluboko se čtenář v tématu pohybuje. Pokročilý student politologie tady nic nového nenajde, běžný laik si ale může uvědomit spoustu souvislostí, které ho doteď nenapadly. Třeba už jen to, že i ve skrznaskrz propojeném světě mají pro dnešní státy pořád obrovský význam takové věci, jako je přístup k moři nebo velehory na hranicích. Při posuzování strategií a cílů jednotlivých světových hráčů jsou pak takové znalosti neocenitelné, stejně jako schopnost vyvodit z nich správné závěry.

10 05.04.2024

Moje povědomí o vietnamské válce sestávalo dosud jen s neuspořádaných střípků posbíraných ve filmech nebo literatuře. Hledal jsem tedy nějaký vhodný souhrn, ale asi jsem nezvolil úplně ideální zdroj informací. Tedy abych byl spravedlivý, informací je tu dost a celkový obrázek si člověk udělá, ale kniha je určená hlavně příznivcům military čtiva, mezi které se zrovna nepočítám. Najdeme zde tudíž spoustu technických údajů týkajících se výzbroje, ale už méně geopolitických souvislostí a analýz. Hlavním kamenem úrazu je ovšem místy až strašidelný překlad, plný krkolomných nebo přímo nelogických formulací, což četbu hodně znepříjemňuje.
Autoři se na téma dívají dost zprava, takže třeba tehdejší protiválečné hnutí jim je vyloženě trnem v oku a dokonce ho pokládají za jednu z hlavních příčin konečného vojenského neúspěchu. Těžko objektivně rozhodnout a otázek kniha vyvolává víc. Například nakolik oprávněná byla americká podpora evidentně zkorumpovaného a nepopulárního režimu Jižního Vietnamu nebo nakolik byla idea boje proti postupujícímu komunismu jen maskováním obyčejného mocenského přetahování nebo jestli vlastně nebyla celá válka ještě napůl koloniální. Na tyhle tenké ledy se autoři příliš nevydávají, ale na to mají koneckonců nárok. Zásadním problémem pro mě zůstává odfláknutá ediční práce českého vydavatele.

10 18.06.2022

Fundovaný a hloubkový ponor do historického období, které dodnes nepřestává fascinovat. Snad proto, že v naší přítomnosti stále častěji s obavami ale i vzrušením předpovídáme etapu podobně chaotickou a stávající paradigmata převracející. Autorka se tu ale nevěnuje žádným podobně zjednodušujícím paralelám, ale seriózně a pečlivě líčí osudy hlavních etnik, která se podílela na tom horečném a často hodně krvavém hemžení na pomezí starověku a středověku. Hodně se věnuje procesu christianizace, který nepochybně hrál v celém dění klíčovou roli. Jinak souhlasím s názorem, že Bednaříková píše srozumitelně, jen jí občas ta souvětí hodně nakynou. Nejednou jsem si vzpomněl na slavnou větu z cimrmanovského Posla z Liptákova o průjezdu Mladou Boleslaví, knížeti Václavovi a žízni. Nicméně to samozřejmě není důvod ke slabšímu hodnocení, čtenář si aspoň potrénuje soustředění.

10 13.04.2022

Příběh opravdu není třeskutě originální, ale dokáže zaujmout. Komplikované dějové zákruty nebo myšlenky by stejně možná jenom odváděly pozornost od vizuálních orgií, které se na každé stránce, ba skoro v každém panelu odehrávají. Po téhle stránce je Lady Mechanika skutečně okouzlující, až opojná. Výkladní skříň steampunkové estetiky.

10 14.03.2022

Škoda, že z toho zakrátko zase dvě třetiny zapomenu. Jako popularizátor jinak suchých teoretických faktů John Powell exceluje. Jeho příklady a přirovnání jsou vynalézavé, zábavné i výstižné, dokáže se vyvarovat podlézavého šaškování. Pro ty, kdo nemají v úmyslu hudební teorii přímo studovat ale chtějí mít aspoň základní přehled, je to ideální kniha.

10 10.01.2022

Výkladní skříň expresionismu. Dokonce do té míry, že všechny ty vykřičníky, citoslovce, holé věty, vyostřená dynamika textu a zcizující vstupy autora působí dnes až úsměvně a Döblinův styl se přímo nabízí aby ho někdo šikovně zparodoval. Když si ale člověk odmyslí tu dobovou patinu, je to skutečně mistrná koláž vykreslující určité místo v určité době. Vcelku prostý příběh propuštěného vězně Franze Biberkopfa tvoří její osu, ale zdaleka není jedinou a možná ani tou nejdůležitější náplní. Výjevy z ulice, novinové zprávy, policejní hlášení nebo tramvajové trasy jsou neméně podstatné pro vystižení neopakovatelného mumraje meziválečného Berlína. Babylonu, který stejně jako chudák Franz neodvratně směřuje ke krutému, bolestivě vykoupenému prozření. Jestli tedy vůbec nějaké prozření je.

10 27.04.2020

Ve svém líčení vojenských dějin antického Říma se Jiří Kovařík tentokrát věnuje období, které je dost skoupé na spolehlivé prameny, to mu ale nijak nebrání pokračovat ve svém výkladu stejně čtivým i zevrubným způsobem jako obvykle. Někdy je nucen postupovat jako cimrmanologové při rekonstrukci hry Němý Bobeš, tedy snažit se z kusých a často odporujících si zmínek sestavit alespoň pravděpodobný obrázek o průběhu té či oné bitvy, ale možná právě v těchto případech je kniha nejpoutavější.

10 13.03.2020

Kdyby autor jen trochu ubral v množství superlativů a dalších vzletných adjektiv, kterými text přehnaně špikuje, šel bych možná i do plného hodnocení. Protože celou tu skládačku sestavuje a nasvěcuje opravdu strhujícím způsobem. Historie Levanty a Blízkého východu v cca 5.-7. století (s mnoha přesahy do dějů minulých i budoucích) se v Hollandově podání čte skutečně jako detektivka. Nejednou začíná kapitola událostí, která s ústředním tématem (vznik islámu) zdánlivě nesouvisí, ale můžeme si být jistí, že i tenhle střípek budeme o pár desítek stran dál určitě potřebovat, abychom aspoň přibližně pochopili, co že se to vlastně tehdy s čerstvě narozeným náboženstvím dělo. Protože, jak autor dokládá hned v úvodu, pro první desetiletí vývoje islámské věrouky nemáme skoro žádné přímé prameny. Korán je podobně jako Nový zákon především výsledkem pozdějších kompilací, úprav a interpretací a historicky cenné informace se z něho musí pečlivě prosívat. O to se Holland také snaží, ale celý ten obrázek skládá především z "nepřímých důkazů": líčí související a lépe zdokumentované události z okolních zemí (Persie, Římská říše) a pokouší se zachytit možný způsob, jakým islám čerpal z křesťanství, judaismu a zoroastrismu i z jejich odnoží. Výsledkem je fascinující síť souvislostí a hypotéz, jen ten sloh mohl být kapánek zdrženlivější.

10 15.01.2020

Příjemná jednohubka. Když je člověk namlsaný vrcholnými kusy jako Soudné sestry nebo Stráže! Stráže!, může být z Erika malinko zklamaný. Ale předpokládám, že i sám Pratchett tenhle příběh bral jako nádech před dalším arcidílem. Vlastně tomu nechybí nic než pár stránek navíc a tím pádem trochu košatější děj. Peklo založené na byrokratické akurátnosti bylo ovšem lahůdkové.

10 10.07.2019