Aknel26 komentáře u knih
Tohle ne. Nezaujala mě hlavní hrdinka ani její dilema, zda se vrátit k bývalému příteli, nijak mě neokouzlilo ani prostředí prázdného kempu. A protože mám sama takové zranění, kvůli jakému se na mě staré babičky dívaly se soucitem a kluci mě neobletovali, fandila jsem Jitce, aby našla svou lásku a díky ní ztratila šílenou nejistotu... Takže na konci jsem byla – POZOR, SPOILER – zklamaná.
Zajímavý námět a ještě lepší vykreslení mně cizího prostředí studentů stomatologie. Linda prožila velký šok, když se dozvěděla, jak to s ní bylo, a úplně chápu její aktivitu. K rodičům, hlavně k tátovi, se ovšem chovala jak puberťačka. Plusové body dávám za sympatické postavy, pár vtipných situací i návrat Tomáše Koubka a dalších známých.
Moc chválím návrat ke starým známým – rodině Šímových. Paní Lanczová skvěle využila charakteristiky, které známe z Hvězdy naděje; až tedy na Marcelu, ze které udělala pěknou mrchu. Ale chápu, že potřebovala nějakou zápornou postavu. Naopak třeba Monika, Vik i Romanka přesně zapadají do mých představ, jak to s nimi mohlo asi být dál... Ivaniny příhody z rodinného života byly fajn i vtipné, Klára mě naopak nebavila vůbec. Vyvolává mrazení, jak snadno se dá utajit milostný poměr, aniž by manželka něco tušila.
Po závěrečném dílu trilogie o Monice a Mikulášovi jsem sáhla hned několikrát, a to i poté, co se mi narodil syn. Líbilo se mi, jak se Monika pozvolna sžívá se skutečností, že tak mladá bude maminkou, a to dokonce dvou dětí, a také Miky se mění z velkého fráji v rozumného kluka. U něj je ten „proces“ zamilovávání se do vlastních dětí ještě reálnější, o čemž svědčí i hláška jedné z mých kamarádek z doby, kdy jejich dceři byly asi čtyři měsíce: „Už i Pavel ji začíná mít rád.“ Opět se setkáváme s Danielou a Gábinou a také s Tomášem Koubkem, kterého známe z příběhů o Nele.
Největším kladem této knížky je zachycení toho, jak to funguje v knihovnách. Jaká tam jsou oddělení a jaké úkoly mají jednotliví zaměstnanci. Alexandra by se asi mojí přítelkyní nestala, i když v té plejádě kamarádek patřila k těm snesitelnějším.
Knížka na vážné téma, jímž je znásilnění. Šárka je líčena jako samotářka a introvertka, holka, která si prošla šikanou a dalšími útrapami, ale navenek působí sebevědomě, je vtipná a pohotová. Mně přijde taková moc rozpolcená, nevěrohodná. A k tomu ten vyhrocený závěr... Ne, toto není knížka pro mě.
Mimochodem, jen tak namátkou jsem knížkou listovala a na třech stránkách jsem napočítala třikrát "bavím se" a třikrát "pobaveně". Kam se poděla bohatá slovní zásoba z autorčiných starších knížek?
Jedna z mých nejoblíbenějších, hlavně pestrostí příběhu. Pavla tu neřeší jen lásku, ale i rodinnou situaci, maléry ve škole, starosti v oblasti citové – a především jeden velký průšvih, do kterého se dostala svou neopatrností. Knížka je plná jedinečných postav, drobných příhod z domova i ze školy a především spousty skvělých hlášek. Taky mám kolikrát chuť napsat si na čelo idiot, to aby každý hned věděl, s kým má tu čest!
Myslím, že o tom, jak mě tento román zaujal, svědčí hlavně to, že jsem si zapamatovala příběh sestry hlavní hrdinky (mimochodem dost ujetý), a nikoli její vlastní osudy. A pořád přemýšlím, jestli to byla právě Simona, kdo na sebe prozradil, že jí holuby z nosu... Asi se k této knížce budu muset ještě vrátit! :-D
Konečně zas lanczovka za pět hvězdiček! Jana je super holka, vtipná a pohodová, její vyprávění je plné veselých příhod a dýchá z něho ta pravá atmosféra léta, mládí a přátelství.
Je zvláštní, že zrovna tato knížka, která mi přišla velice přitažená za vlasy, byla inspirována skutečným příběhem. Zajímavostí je forma románu, kdy se ve vyprávění střídají obě hlavní postavy, Dan i Sára. Konec je otevřený, ale návštěva stránek paní spisovatelky napoví, jak to s Danem asi dopadlo.
Dovolím si tu doporučení jiné knížky, která je psaná z pohledu páru – Jana a Jan od Jiřiny Trojanové. Je z 80. let, a pokud člověku nevadí trochu vojenských reálií, dostane se mu barvitého romantického příběhu, vyprávěného dvěma sympatickými lidmi v průběhu asi deseti let; navíc psaného opravdu pěkným jazykem. Kam se hrabe Hartl s Okamžiky štěstí!
Nic moc. Nelíbilo se mi, jak Romana podrazila nejlepší kamarádku, myslím, že ani alkohol takové chování neomlouvá. Vztah s Hynkem jsem také nijak neprožívala; on taky dohromady žádný nebyl. Se zájmem jsem sledovala, jak se vyvíjel třídní kolektiv (my jsme takový nikdy neměli a průběh posledního zvonění mě úplně fascinoval) , a pobavily mě půtky Romany s mladší sestrou.
Z mého pohledu zbytečná kniha.Děj se točí kolem toho, jestli Monika je, nebo není těhotná, přičemž chvíli bulíkuje Mikulášovi to a chvíli ono. Vše podstatné se odehraje v prvním a třetím dílu.
Není to román, ale ucelená povídka, kterou máte přečtenou raz dva. Jde o opětovné setkání s jednou ze známých postav – s jakou, zjišťuje čtenář spolu s hlavní postavou při téměř detektivním pátrání.
Monika Váchová poprvé. Knížka ukazuje stinné stránky modelingu, ale především to, jak se Monika vrací z mola do „normálního“ života středoškolačky. Mimochodem, jejich školu bych moc ráda navštěvovala – žádná matika, žádné přírodní vědy, zato čtyři roky psychologie, sociologie... To pak už nemusí chodit na vejšku! Jinak byl ale příběh fajn, líbil se mi Moničin vztah s Jáchymem a dobře jsem se bavila naschvály souseda Blachouta.
Hezký příběh o nesmělé Petře, která se snaží skrývat svůj handicap a s hledáním sebe sama jí pomáhá ten nejsprávnější a nejhezčí kluk, jakého si může patnáctiletá dívka představit. Baví mě ovšem, jak si Petra, která jede na chatu s bratrem jen na pár dní, aby si tam četla a s ostatními moc nepřišla do styku, bere s sebou diskotékový obleček včetně falešného piercingu.
Svatá prostoto, to opravdu existují takové husy? Andrea dá každému klukovi, co se v jejím okolí vyskytne, a jedinkrát, kdy k tomu nedojde, není to z důvodu jejího svědomí, ale protože má kluk malý penis? WTF? Nemá snad ani cenu komentovat příběh, nedej bože jeho konec, který byl jasný od začátku. Zastavím se jen u setkání se starými známými z Půlnočních snů. Zatímco jindy mě takové zmínky potěší, tady mi to přišlo poněkud násilné.
Poprvé je hlavní postavou vysokoškolačka. Alice studovala stejnou školu, stejný obor a měla i stejné profesory jako já, no vážně! Dokonce i otázka ohledně četby v cizích jazycích padla, měli jsme z toho zkoušku (resp. kolokvium), takže z tohoto důvodu mi byla knížka blízká. Příběh byl ale průměrný, spíš slabší. Ani v jednom vztahu jsem Alici nedržela palce, snad až v tom posledním...
Tato prázdninová knížka se povedla. Růžová princezna Karolína mi byla v něčem podobná, taky jsem ráda trávila prázdniny na chatě v lese s pěknou knížkou než nějakou divočinou.Ale i Karolína pochopila, že před skutečným životem se ani ve svém klidném světě neschová – a že to je dobře. Líbil se mi kontrast mezi ní a drsným Matějem.
Další kniha se zápornou hrdinkou, nebo alespoň z mého pohledu. Nikol mi nebyla vůbec sympatická a její pohnutky jsem chápala ještě míň než ty, které měla zlodějka snů Daniela.
Takový trochu kýč, červená knihovna. Je to absurdní, ale přestože Nelin příběh byl plný zvratů a osudových rozhodnutí, víc mě zaujala její kamarádka Lenka.