Aknel26 komentáře u knih

Hezký, ale...
... Kniha se odehrává na zcela konkrétním místě, a to v Praze-Podolí a blízkém okolí. Pro mě to bylo známé prostředí. protože pocházím právě odtamtud, znám fontánu na Kačerově i místní sámošku, také jsem jezdila autobusem 124 a chodila Jeremenkovou ulicí. S chutí i nostalgií jsem si zavzpomínala na známá místa, ale myslím, že pro někoho to může být spíš rušivé.
... S místem děje souvisí i jazyk, jímž je kniha psaná. Celý text je v obecné češtině, mluví tak i dospělí a učitelé, což i mně jako Pražačce celkem vadilo a vím, že někomu se takový text nečte dobře.
... V první polovině knihy, která se odehrává v roce 2000, se vyskytuje plno odkazů na dobu přelomu století - telenovely, rubrika Láska, sex a něžnosti, školní bufety, oblíbené hry i oblečení; jestli toho ale není příliš a občas až na sílu. Může to zaujmout i ty, kteří vyrůstali jindy?
... V knize se střídají tři vypravěči - Aneta, Nela a Kryštof. Nejprve se s nimi setkáme v roce 2000, kdy jim je 11, a poté o dvacet let později. Podle mě byly nejzajímavější pasáže ty Kryštofovy z dětství.
... Kniha má otevřený konec. Někomu to vyhovuje, mě to ale fakt rozladilo.
NIcméně nelituji, že jsem si tuto knihu přečetla, to zas ne.

4 03.03.2023

Barvínkovi nám neučarovali, o čemž svědčí už to, že jsme začali číst se synem, ale dočetla jsem sama. Samotný příběh o tajemném, 130 let starém dopise by byl fajn, knížka nabízí i místa k zamyšlení, bohužel celé je to utopené v omáčce povídání o členech rodiny a složitých vztazích mezi nimi, v detailech, které pro vývoj příběhu nemají téměř žádný význam. Třeba jen to, že onen starý dopis je nalezen až v páté kapitole, tedy okolo šesdesáté strany. Až vyjdou v češtině další díly této série, my už je vyhledávat nebudeme.

2 14.02.2023

Příběh začíná v dětském pokoji, kde malý Kevin hraje fotbalovou počítačovou hru. Asi FIFA 2013 :-) Dědeček by v něm rád vzbudil zájem o skutečný fotbal, a proto mu přinese své zápisky z doby, kdy sám s kopanou začínal. Tehdy v létě, kdy vstoupil do mužstva Skřivánků, se náhle začaly objevovat podivné kruhy...
Je to tedy povídání tak trochu detektivní - a vedle tajemství tří propojených kruhů jsem řešila ještě jednu záhadu. Jak je možné, že kniha vydaná v roce 2014 se může pyšnit krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, když paní malířka zemřela již v roce 2005? Já tedy nejsem žádná slečna Marplová, ale možná jsem ten nesoulad vyřešila. Obrázky se totiž k ději moc nevztahují a skoro bych řekla, že některé věty či pasáže byly do příběhu přidány právě proto, aby obrázky našly uplatnění. Fotbalové míče, branka, chlapecké postavy, vše takové univerzální. Kupříkladu slamák, který není pro děj nijak podstatný, se vyskytuje hned několikrát. Obrázek malého šachisty jen kvůli větě "měl jsem pocit, jako by se mnou někdo rozehrával šachovou partii". Vcelku zbytečná zmínka o nošení mléka a vlašských ořeších je doprovozena obrázkem dvou chlapců, z nichž jeden má v ruce bandasku a druhý vlašák. Naopak ilustrace vztahující se ke klíčovým pasážím chybí. Ale tím si přece nebudeme tu pěknou knížku kazit.

4 02.02.2023

Ačkoli nejsem vášnivá čtenářka hororů, během víkendu jsem přečetla hned dvě knihy, kterým v knihovně nalepili na hřbet lebku. Jednou je Odbočka v lesích a druhou Fantom Blackwoodu. A myslím, že krom té lebky toho moc společného nemají.
Odbočka je přímo neskutečně čtivě napsaná. Už dlouho jsem se do knížky tak nezažrala, že jsem ji dobrovolně nemohla odložit. Kratičké kapitoly, ve správný moment ukončené, střídání postav, které jsou zrovna "v popředí" (mně byla rozhodně nejsympatičtější Laura), zápletka je poměrně uvěřitelná, napětí se stupňuje... Dvě stě stran uteče jako nic. A pak se, alespoň podle mě, vše začne kazit. Rozhodně bych uvítala jiné rozuzlení, ne tak racionální. Zůstala bych u nadpřirozena. Aspoň že ten úplný závěr to trochu zašmodrchal.

10 01.02.2023

Ačkoli nejsem vášnivá čtenářka hororů, během víkendu jsem přečetla hned dvě knihy, kterým v knihovně nalepili na hřbet lebku. Jednou je Fantom Blackwoodu a druhou Odbočka v lesích. A myslím, že krom té lebky toho moc společného nemají.
Fantom měl naprosto příšerný začátek. Jaká svéprávná osoba by si pořídila dům několik kilometrů vzdálený od civilizace, když nemá auto? Dům bez funkční elektřiny, zato s děsivou minulostí, který se navíc při první návštěvě projevil jako semeniště podivných úkazů?
Musím říct, že projevy duchů zemřelých a tajemné události se mi docela líbily a možná by i vyvolaly mrazení v zádech, kdyby... Kdyby vše nekazila svou přítomností hlavní hrdinka. Totální blbka, úplně nepraktická, která dělá vše pro to, aby od sebe svého přítele odehnala. Pořád jsem se divila, že nevzal kramle, když dokola omílala, že je to její dům a ona tam chce být a na tajemno prostě nevěří. Na jednu stranu mu opakovala, jak ho miluje, ale jedinkrát nezauvažovala o společné budoucnosti a dokola trvala na tom, že tam bude bydlet, i když se tam Neil necítil dobře. Jak to chtěla udělat, bydleli by každý zvlášť? Jen osla jako Neil by netrklo, že s ním Mara do budoucnosti asi vůbec nepočítá.
Líbil se mi závěrečný souboj i vysvětlení, jak to s duchy bylo.
P.S.: Nedá mi to, abych nezmínila ještě jednu věc - už jen jméno hlavní hrdinky mi evokovalo jakousi bláznivou rozevlátou osobu. Kdyby to byla Marta, Marla, Marsha nebo Mary... A taky se mi nelíbilo použití názvu Dům v Blackwoodu s velkým dé. Celkově šlo o překlad i korekturu šité horkou jehlou, hlavně aby byla kniha co nejdřív na pultech, dokud je zájem. Občas to jazykově velmi skřípalo.

2 01.02.2023

Knihožrouti mají všechno, co má správná knížka mít, aby děti přivedla ke čtení.
Předně - samozřejmě - jsou o knihách. Mají dva sympatické hlavní hrdiny. Odehrávají se v knihovně a moc pěkně popisují, jak to v knihovně chodí, jak jsou řazené knihy, jaké je zabezpečení, jaká jsou oddělení a jaké knihy tam lze pořídit. Autorka si při psaní i hezky hrála se slovy, jež se týkají čtení. Ilustrace jsou prostě kouzelné. A nechybí ani detektivní zápletka.
A možná právě kvůli ní, i když mě to mrzí, nemůžu dát plný počet. Čekala jsem nějaké reálnější vysvětlení. Ale jinak opravdu knihu doporučuji.

1 01.02.2023

Zatímco s prvním synem jsme frčeli na vlně knih Suzanne Bernerové Jaro, Léto atd., s mladším, který není zdaleka tak upovídaný, stále znova prohlížíme knihy o Péťovi. První z nich je zaměřena na citoslovce a jejich vhodné použití, druhá se týká slovní zásoby. Strávíme s Péťou a jeho rodinou celý den od probuzení, oblékání a snídani přes pobyt ve školce, oslavu narozenin, hodinu plavání až po večerní uspávání. Kromě velkých obrázků jsou tu i menší, takový obrázkový slovník základních slov (lidské tělo, oblečení, jídlo, hračky...).
Pevně věřím, že i další díly této skvělé série se dočkají překladu do češtiny. Zatím je můžete pořídit alespoň ve slovenštině. A velmi doporučuji i hry, vkládačky či pexesa, které vyšly asi jen v Polsku, ale jsou k sehnání i v našich e-shopech. Hlavní hrdina se jmenuje Pucio. A je to super, super, super.

2 01.02.2023

(SPOILER) Uf. Tak vám přemýšlím, co při čtení knihy převažovalo - zda autorčino věčné a otravné povzdechnutí, nebo moje nevěřícné lkaní: panebože, to je tak blbý!
Je to takový román pro památníky (vím, že to jsou správně pamětníci) říznutý naivními dívčími sny o princi na bílém koni. Na jedné straně ten aristokratický původ, nezměrné rodinné bohatství a šlechetný bratranec, který je ochoten vypomoci hlavní hrdince formálním sňatkem, když se ocitne obtěžkána a zhrzena mužem, kterého miluje, ale on ji tak ztrapnil. Na druhé straně muž, z něhož doslova sálá sex appeal, trochu Drsoň a ostrej hoch, když se ale dozví, že Sandra s ním čeká dítě, neváhá přijet za ní do Anglie v hodině dvanácté, uzme ji bratranci u oltáře a náhle se mění v Jasoně, který trvá na svatbě a společném životě - samozřejmě formálním až do chvíle, než si oba protagonisté přiznají, že se navzájem milují, což je dávno jasné všem postavám i čtenáři. Závěrečné usmíření s rodiči a stvrzené přátelství mezi oběma rodinami je už jen dovršením i tak blbého příběhu.
Mimochodem, úvodní část knihy se velmi podobá románu Oko za oko, manžel za manžela - dokonce jsem měla chvíli pocit, jako bych tuto knihu už četla. A řekněte mi, který pár by se celá léta marně pokoušel o dítě a nakonec snahu vzdal, aniž podstoupil jediné lékařské vyšetření...
Normálně bych hodnotila jako odpad, nicméně v řadě knih paní Jakoubkové, jimiž si čas od času zpestřím četbu, se vlastně jedná o standard.

3 19.01.2023

Vyprávění o dvou sourozencích a kouzelném zvonečku, který v rodičích umí probudit dětskou a hravou duši a fantazii, zaslouží velkou pochvalu. Příběh je veselý, a přitom ne plytký, popisuje velmi výstižně výchozí situace (nákup, ošklivé počasí, nudná návštěva a především prohlídka hradu plná datumů a jmen...) i jejich zpestření. Líbila se mi i pointa (i když to zahození mobilu bylo už trochu příliš). Veselé příhody skvěle dokreslují parádní ilustrace.

3 19.01.2023

Já mám moc ráda Pokáčovu tvorbu, jeho rychlovky na aktuální témata i klasické písničky. Leporelo mi ale moc nesedlo. Přijde mi, že to nejsou básničky, ale spíš jednoduché veršovánky, rýmovačky s vtipnou pointou, všechny tak trochu na jedno brdo. Vím, že to jsou básničky určené dětem (a synovi se líbí), ale i tvorba pro děti se dá dělat nápaditě a pestře - ve srovnání s Žáčkem či Vodňanským má Pokáč ještě hodně co dohánět.
Naopak obrázkům není co vytknout.

2 19.01.2023

Vtipný příběh, veselé obrázky, bláznivé příhody spojené se sousedem Vránou i spolužáky střídají ty dojemné, v nichž se často vyskytuje Šimonův kamarád Ota. Šimon nás provede obdobím adventu - od prvního sněžení a stavbu sněhuláka přes Mikuláše (a napraveného čerta), psaní dopisu Ježíškovi, výlov kaprů z kádě, zdobení stromečku až po návštěvu jesliček i nadílku.

6 04.01.2023

Musím říct, že se mi knížka líbila o něco víc než synovi - ale četli jsme spolu a uteklo nám to pěkně. Paní spisovatelka to měla moc hezky vymyšlené. Josífkovi vadí, že ho rodiče stále kontrolují, peskují... Ale bude to lepší, když si ho doma nebudou všímat? Josífek si najednou může dělat, co chce, jíst, co mu chutná, nikdo ho nekárá - ale na druhou stranu ho ani nikdo nepochválí. Během pekelného týdne Josífek pozná, že udržovat chod domácnosti není žádná maminčina schválnost, co všechno to obnáší a že každý může přispět k tomu, aby to doma fungovalo.

3 03.01.2023

Mně to přijde nepochopitelné, ale pro syna se tato kniha - spolu s hrou Jízdenky, prosím - stala nejlepším dárkem od Ježíška. Je to velký fanda Dogmana a spol. a během prázdnin komiksovou školu přečetl šestkrát - jednou hned po nadílce. Mně to stačilo jednou, ale babička přežila celé čtyři reprízy.

2 03.01.2023

Vrcholem série jsou podle mě druhý a třetí díl, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Vrcholem série jsou podle mě druhý a třetí díl, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Vrcholem série jsou podle mě druhý a třetí díl, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

3 03.01.2023

Druhý a třetí díl podle mě tvoří vrchol série, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Protože syn začal chodit do první třídy, přečetli jsme hned na úvod školní docházky dvě knížky o prvňácích - Kuba nechce číst a Tománek ve škole. Tituly od sebe dělí téměř dvacet let a na každém se nám (ne)líbilo něco jiného.
Paní Braunová podle mě moc hezky vystihla pocity prvňáčka, na kterého se naráz navalí plno nových úkolů, povinností a informací. Co se mi naopak nelíbilo:
a) Autorka se sice úspěšně vnořila do usoužené dětské duše, na druhou stranu asi ani neotevřela slabikář. Také syn se pozastavoval nad tím, že se Kuba hned na začátku učí to které písmenko, čte složité texty, že počítá obtížné příklady...
b) Nemyslím si, že forma motivace, kterou zvolila paní učitelka, je správná. U dětí, které nezvítězí, ač se celý rok snažily, to může vyvolat pocit frustrace a vyhoření. Jinak ovšem je paní učitelka úžasná. (Mimochodem, kdo neznáte, přečtěte si Sísu Kyselou - i zde se Jeník učí kvůli odměně, ale chybí tu soupeření mezi dětmi navzájem. A je to větší legrace.)
Knížka vyšla v rámci edice První čtení a přesně tomu odpovídá - nejsou tu téměř žádná souvětí, jen krátké věty, což je pro začínající čtenáře ideální; předčítající tou úsečnosí naopak lehce trpí.
Synovi se nejvíc líbilo jméno hlavního hrdiny - proč asi! :-D
P.S.: Fanda Tománek byl mnohem akčnější a neposlušnější, na druhou stranu byl i bystřejší než Kuba, nenechal se školou a povinnostmi semlít - ale nakonec se mu jeho přístup nevyplatil. Přístup učitelky byl samozřejmě tradiční (kniha vyšla na počátku 90. let a navazuje na dva starší díly), žádné velké novoty, přesto je to veselejší čtení.

4 14.12.2022

Podle nás lepší než první díl. Příběh drží víc pohromadě, Pate už nepůsobí jako takový nedůvtipný mimoň, i když jistá naivita mu zůstala. Příběh pejska Totiho, přestože je podán s humorem, je dojemný a přináší i nenásilné poučení.

1 09.12.2022

Knížka je veselá, obrázky bomba, absurdních myšlenek a nedorozumění přehršel - a vším probleskuje jednoduchý příběh o návštěvě strýce. Jen si nejsem jistá, pro jakou věkovou skupinu je koumák určený. Četli jsme se šestiletým synem, je bystrý, ale Patovy myšlenkové pochody a to, co z nich vzešlo, jsem mu musela často vysvětlit polopatě, aby věděl, čemu se s manželem smějeme. A naopak starším čtenářům to může připadat trochu dětinské.

1 09.12.2022