Aknel26 komentáře u knih

Přečteno doslova na jeden zátah. Jednohubka, která ve mně bude dlouho rezonovat. Škoda toho podle mě zbrklého konce, pár stran navíc by knize slušelo.

10 19.06.2023

Milí čtenáři, máte také nějakého autora nebo třeba sérii knih, jež vás vždycky rozčilují a při jejichž četbě nadáváte, ale i tak se k nim s další knihou vrátíte s nadějí, že tentokrát to určitě bude lepší - a ono většinou není a zase nadáváte a zase si říkáte, že to je naposledy? Pro mě tuto funkci zastávají třeba knihy Aleny Jakoubkové nebo právě tato série deteltivek s bývalou jeptiškou Chris.
Mně totiž hrozně vadí, jak policisté Christine sdělují každý pokrok ve vyšetřování, každý výsledek - ale ona nic podobného nedělá, vždy si nechává před policií náskok. Přitom zrovna v tomto díle by si rozhodně zasloužila obvinění z maření vyšetřování nebo dokonce zatajování informací. A když je to jí a jisté osobě vytknuto, hned se ohání právníkem, rozčílená až na půdu. (Mimochodem, policie byla jednoznačně v právu, vždyť ani při výslechu dotyčná neřekla vše!)

(!!!!!) A protože si nemám s kým o knížce povídat a potřebuju to ze sebe dostat, uchýlím se k SPOILEROVÁNÍ. (!!!!!) Přístup Christine a Ariany mi totiž přišel totálně pokroucený a mimo. Žena se nemůže starat o své dítě, a proto je svěří své sestře a švagrovi, kteří jsou na tom ekonomicky lépe. Po čase chce své dítě zpět, ale manželé se před ní dvacet let skrývají, stěhují se, používají falešná jména a dceři zatají skutečnost, že není jejich vlastní dítě; zatají jí i samu existenci tety. A když pravda vyjde najevo, je pravá matka, která celý život trpěla, protože neměla své dítě nablízku, hodna jen opovržení, zatímco rodiče zůstávají v srdci jako ti jediní a milující. Jsem jediná, komu je té ženy spíš líto a samozvané pěstouny považuje za zločince? (!!!!!) KONEC SPOILERU A KONEC KOMENTÁŘE. (!!!!!)

1 17.06.2023

Jak je napsáno už na samotné obálce, je kniha určena čtenářům prakticky bez rozdílu věku. Děti zaujme především napínavý příběh odvážné Agnes. Dospívající budou hledat skrytá poselství a prožívat s Agnes její proměnu z dítěte v ženu i první lásky. Dospělí čtenáři se budou spíš shovívavě usmívat, protože děj je místy velmi předvídatelný a poučení podávána většinou dost prvoplánově a okatě. Pokud od toho odhlédneme, čte se kniha opravdu dobře, protože kdo z nás by neměl rád pohádky? :-)
Těch 540 stran zní hrozivě, nicméně kdyby nebyly tak široké okraje, bylo by jich o třetinu méně. Oproti prvnímu dílu chyb ubylo, ale zcela nezmizely.

2 15.06.2023

Když jsem v Dobrém ránu viděla upoutávku samotné autorky, hned jsem knihu pořídila, protože Kamarádi z naší ulice se nám moc líbili. A nesáhla jsem vedle. Příběh je vtipný i nenáslině poučný a obrázky Lukáše Fibricha nemají chybu. Vlastně jednu ano - mohlo by jich být víc! Knížka je tenoučká, písmo velké a text srozumitelný a vhodný i pro začínající samostatné čtenáře.

3 15.06.2023

Tentokrát se ke knize postavím jako k hodnocení na Heuréce.
+ velmi slibný začátek
+ zajímavé téma, zase jsem se něco nového dověděla
+ dobře vykreslená ponurá atmosféra
- prakticky žádné sympatické postavy
- trochu nepřehledné kvůli střídání času i postav v popředí
- velmi překombinovaný konec
Podtrženo, sečteno: Tři a půl hvězdy (nelze, dám čtyři, jelikož jde o českou autorku, ale jedna je taková skomírající).

8 15.06.2023

(SPOILER) Na začátku jsem byla rozpačitá - podvod se softwarem mi nepřišel zrovna jako atraktivní start. Pak se děj rozběhl, Hannah a Bailey se vydaly na cestu, přičemž se chytaly jen drobných vodítek - tato část mi přišla napínavá. Ale konec? Hrozně užvaněný. Sledujeme vlastně jen střet Hannah a Nicolase, během něhož se Hannah chová jako chytrá horákyně a nakonec svým ostrovtipem přečurá celý mafiánský i policejní svět.

2 15.06.2023

Chci-li být objektivní, nemůžu jinak než dát pět hvězd. Klobouk dolů před paní spisovatelkou, která napsala příběh, jenž dokáže zaujmout děti i dospělé, čtenáře i nečtenáře, holky i kluky. Věčný souboj dobra a zla, atraktivní prostředí kouzelnické školy, sympatičtí hrdinové, humor i napětí.
Kdysi dávno jsem sem tam něco četla a viděla, nicméně uceleně jsem se do "Jindry Hrnčíře" pustila teď poprvé se sedmiletým synem.
První díl byl tedy hlavně seznamovací - s Harrym a jeho rodinnou situací, s přáteli, spolužáky, učiteli, kouzelnickými proprietami a tak dále. Nechybělo ale ani dobrodružství.
Subjektivně mi ale přece jen na této sérii něco vadí. Dvě věci.
Tu první v komentářích sem tam někdo zmíní - samotný termín mudla. Přijde mi hrozně ošklivý, až pejorativní. Proč Rowlingová radši nevytvořila nějaký novotvar pro čaroděje a kouzelnice? Přece jen, o mudlech se v knize zvlášť dobře nemluví, jsou to lidi bez fantazie, suchaři, představitelé konzumní společnosti. Není pak absurdní, že my mudlové s nadšením čteme knihy o výjimečných absolventech školy v Bradavicích?
Druhý bod je na jednu stranu velká poklona paní Rowlingové, která dokázala oslovit tolik čtenářů po celém světě a ovlivnit jejich pozdější čtenářský vkus. Z mého pohledu je Harry Potter vstupenkou do pekla zvaného fantasy. Často jsem se setkala s tvrzením, že právě Harry Potter někoho přivedl ke čtení, což je samo o sobě skvělé, ale že po přečtení jim najednou žádná kniha není dost dobrá. Jak říkám, pro spisovatelku je to největší poklona! Ale kam potom vedou cesty takových čtenářů? K upírským ságám a paranormálním romancím nebo komplikovaným příběhům plným bojů a násilí. Já jsem nikdy nebyla fanynkou sci-fi či fantasy. Náš svět je přece tak úžasný, proč číst o světě, který si vymyslel někdo jiný? I v tom nejprostším románku nebo v nejstupidnější detektivce se člověk může něco dozvědět o nějakém skutečném místě, člověku, knize, historické události... Synovi zatím vybírám četbu sama tak, abych v něm probudila lásku ke knihám všech žánrů, a věřím, že ani po dočtení kouzelnické série mu příběhy o normálních lidech nebudou připadat nudné.

17 28.04.2023

Tato kniha mě náhodně zaujala v knihovně, tak jsem si ji půjčila a až později jsem zjistila, že se jedná o pátý díl série. Pár odkazů na předchozí díly tu sice bylo, ale na rozdíl třeba od případů Oddělení Q podle mě lze knihy číst i na přeskáčku.
Upřímně doznávám, že první polovina knihy mě nebavila. Četla jsem detektivku, ale jako bych nebyla ani zvědavá, kdo je vrah. Chytla mě až na posledních asi 150 stranách, kdy policisté opustili vedlejší linky a slepé koleje a vyšetřování dostalo jasný směr. Chování Noaha mě občas šroubovalo do sedu a měla jsem o jeho a Josiin vztah trochu obavy.

5 27.04.2023

Celá série je takovým milým návratem do dob bezstarostného mládí, kdy se mi naposledy povedlo, že jsem přečetla pět knih za pět dní.
Příběh zavražděného loutkáře se mi ale líbil méně, nepřišel mi originální, s tímto motivem jsem se setkala několikrát a vlastně jsem po většinu knihy čekala jen na to, jak se k vrahovi a jeho pohnutkám postaví dvojka vyšetřovatelů. Trochu klišé.
Dávám čtyři, aby procenta o tolik neklesla, ale je to tak na tři a čtvrt.

2 27.04.2023

Tentokrát je hlavním tématem knihy krádež vzácného tácu, což je milé zpestření mezi současnými detektivkami, v nichž se to hemží mrtvolami. Závěrečné usvědčení zlodějů bylo takové odlehčené, dobře jsem se pobavila.

2 27.04.2023

Třetí příběh měl podle mě skvělý rozjezd, úplně jako z Vražd v Midsomeru. Pak už to trochu vázlo, i tak se ale kloním spíš ke čtyřem hvězdám.

3 27.04.2023

Druhý příběh byl o něco slabší než první, ale i tak jsem po přečtení měla chuť sáhnout hned po dalším dílu. Konec byl překvapivý.

4 27.04.2023

Detektivní jednohubka se sympatickou dvojkou vyšetřovatelů. Všechny knihy série na mě působí spíš jako povídky, mají kolem 130 stran, a vůbec bych se nezlobila, kdyby vycházely ve svazcích třeba po třech nebo čtyřech. Vzhledem k tomu, že jich je napsáno už přes 40, byla by to i tak slušná řádka. Nicméně nakladatelům by se to tolik nevyplatilo - a koneckonců my čtenáři bychom přišli o ty krásné obálky.
Ve vyšetřování hlavním hrdinům hodně pomohla náhoda, na co vsadili, to jim vyšlo. Ale ono v tom malém formátu není moc prostor na chybné kroky.

3 27.04.2023

Knížka, díky níž jsem se hodně dozvěděla i jsem se z plna hrdla zasmála.

5 24.04.2023

Mně se to hrozně moc líbilo. Knížek, které začínají v poválečném Československu a během líčení života několika generací (zde na přeskáčku v čase) sledujeme i dění v zemi, se teď vyrojilo několik, přesto mi tato přijde něčím jiná a nezapomenutelná. Možná to je díky zvláštnímu chování hlavních hrdinek - samotářek.

10 28.03.2023

Mám pocit, že jsem četla jinou knížku než většina zde komentujících. Nebo možná z ní někdo vytrhal všechny stránky s líčením atmosféry země. V mém výtisku se popis Irska smrskl na pár procházek, jednu vyjížďku na kajaku, pár návštěv hospod a cestu do Dublinu, kde bylo víc prostoru věnováno dovádění hlavních hrdinů v hotelu než poznávání města.
Hannah poznala svého osudového muže na třetí stránce, čímž ještě trumfla svou sestru Minu, jíž byl věnován předchozí díl. Toto ani neoznačuju jako spoiler, neb každému musí být hned jasné, co přijde. Co se týká psychologie postav, také to není kdovíco - Hannah neustále omílá, jak je konzervativní, a přitom dělá jedno zbrklé rozhodnutí za druhým. Irská Hannah přece není ta nudná anglická Hanička, no ne?
Hodně prostoru dostává průběh kuchařské školy a život na farmě - což mě tedy vůbec nezajímalo. Nejsem zrovna člověk, který by ocenil jako součást drahého kurzu vaření povinnost krmit prasata a slepice a ještě mezi nimi hledat silné osobnosti.
Zkrátka toho, co jsem měla na této sérii ráda, tedy popisu jedinečných míst, opět ubylo a já se hluboce omlouvám dílům z Chorvatska nebo Tokia za nízká hodnocení.
Série pokračuje, ale já uvažuju, že k dalším romantickým útěkům se už neuchýlím.

10 28.03.2023

Je to pořád zábava, jen škoda, že nebylo moc listoramy. A také těch postav je nějak moc, tentokrát se objevuje nejen Dr. Yják (a ten byl přece hned v prvním díle!), ale také Péťův otec.

3 03.03.2023

První díl jsme četli jako druhý, ale bavili jsme se stejně. Ideální první čtení.

1 03.03.2023

Skvělá kniha, z níž jsem se o nedávné historii Česka a jeho obyvatelích dozvěděla zas něco nového. Díky Prokletému kraji jsem zjistila, že tu žili rumunští Slováci, v Až uvidíš moře to byla řecká komunita.
Musím říct, že na začátku jsem byla naprosto šokovaná. Rok 1948 a školní děti v Řecku neznají svá příjmení ani věk, jméno rodné vesnice, bojí se vlaku a jsou u vytržení, že ve svém novém domově spí v postelích, a ne na větvích na zemi?
Příběh mě ale brzy pohltil. Na pozadí osudů Sotirie, Kouly i dalších sledujeme dění v naší zemi od příjezdu dívek až po současnost, přičemž jednotlivé kapitoly jsou vždy vymezené desetiletími. Moc se mi líbilo líčení, jak se kdo (ne)přizpůsoboval podmínkám, jaké tu panovaly - ať už před revolucí, nebo po ní. Konec byl pro mě překvapivý, vlastně neodpovídal jednání či očekávání postav v průběhu knihy. Motiv návratu domů a síly moře byl opravdu působivý.

14 03.03.2023

Z autorčiných "členek rodiny" se mi rozhodně víc líbila Hodná sestra. Tchyně podle mě nebyla ani tak moc detektivka, i když čtenář samozřejmě přemýšlí, kdo byl vrah, nabízí se plno důkazů, v průběhu vyšetřování se mění podezřelí. Je to hlavně kniha o tom, kam to může dojít, když mezi lidmi vázne komunikace. Diana ve svých pasážích mockrát objasnila svoje pohnutky, které ji vedly k tomu či tomu rozhodnutí - ostatním postavám ale nic nevysvětluje. Proč neřekla Lucy, z jakého důvodu jí přinesla kuře? Proč jí neprozradila, co pro ni znamená náhrdelník? Proč všem nevysvětlila svou životní filozofii? Proč jim nevyprávěla o své minulosti? Proč se nehájila, když ji Lucy vinila z nehody u bazénu? Vše mohlo být jinak.

3 03.03.2023