Aknel26 komentáře u knih

Hodnotím jako dospělá. Přijde mi, že Andy a Terry se nějak začínají opakovat. Už to není tak originální ani tak zábavné. Dětem se to snad jeví jinak a věřím, že je od dalšího čtení neodradí.

2 31.01.2024

Už to nějak není ono... Syn ji přečetl, ale během pár dní se mu vykouřila z hlavy, to se u starších dílů nestávalo.

2 31.01.2024

Kniha je postavená na vztazích mezi třemi hlavními hrdinkami, představitelkami svých generací. Nápad jistě dobrý, ale mně přijde vše příliš nekompromisní, ploché, černobílé.
Božidara by měla být taková ta stará žena s jakousi nenucenou, přírodní moudrostí, která se dokázala oprostit od očekávání druhých lidí a žije podle svého přesvědčení, bez autorit a "uměle vytvořených pravidel". Co je přirozené, je správné. Božidara nemá doma hodiny ani zrcadlo, spí, kdy chce, jí, když chce a co chce, s lidmi se příliš nestýká, protože jejich společnost nepotřebuje, myje se párkrát týdně pod sprchou s dešťovou vodou, češe se a obléká jen tak nahodile a účelně, protože soudit lidi podle vzhledu je přežitek konzumní společnosti. OK, říkala jsem si, prostě babka, která si zažila svoje, je materiálně zajištěná a ve stáří se rozhodla nedělat si z ničeho hlavu. Jenže pak jsem se dozvěděla, že Božidaře není ani šedesát, je tedy ve věku, kdy lidé běžně pracují. Hm, tady něco nehraje...
Rosie je prostě puberťačka, která už měla dost toho, že do ní matka promítá své vlastní cíle a obstarává veškerý její program, a namísto útěku z domova odjede k babičce, aby si vyčistila hlavu. Možná kdyby se pokusila o dialog, v klidu vysvětlit matce, co se jí nelíbí, mohlo být vše klidnější. Rosie ale vše dusí v sobě, až to exploduje.
Milada z knihy vychází jako nejzápornější postava, představitelka konzumní společnosti, která poslušně přijímá všeobecné skutečnosti a názory, aniž by se nad nimi pozastavovala: vzdělání je podstatné, návštěvy lékařů jsou důležité, mít plnou ledničku je praktické, mít dobré auto je bezpečné. Prostě to tak je, zjistily to stovky generací před námi, proč to zpochybňovat? Možná dceři umetá cestičku až moc, ale jinak na jejím přístupu nevidím nic špatného.
Pokud jde o děj, dobrovolně přiznávám, že jsem sem tam přeskakovala - v první části méně, ve druhé celkem dost. Nevadila mi přehršel životních rad a moudrostí k zamyšlení (často opravdu výstižných), ale úplně mi nesedl styl vyprávění, všechno bylo řečeno moc okatě a stereotypně. Nemuselo být tolik vulgarismů. Kniha měla přes pět set stránek, klidně bych pár desítek v průběhu děje obětovala a použila je na nějaký propracovanější závěr.
Ještě technická poznámka - knížka je příšerně těžká. Původně jsem ji půjčila babičce, ale ta mi ji vrátila s tím, že ji při čtení tíží na prsou a špatně se jí tak dýchá. Možná by bylo lepší použít tenčí papír, případně menší písmo.

5 24.01.2024

Podle mě je tam zbytečně moc postav, takže už je to nepřehledné. Některé hrdiny i záporáky z předchozích dílů bych už nevytahovala. Třeba ta linie příběhu se záměnou dědy a Péti byla zbytečná. Dogman je stále víc upozaďován Peťulkou, což je škoda, vždyť je to jeho komiks.

2 09.01.2024

Mám-li srovnat Myší díru s námětem podobnou knihou Kdo se postará o Annu, zcela jednoznačně by u mě vyhrála rybička Anna alias malířka Olivie. I Myší díra ale stála za přečtení. Příběh je sevřenější, týká se obyvatel jediného domu, kteří se navzájem znají, a myš sleduje jejich sbližování (děj se točí zejména kolem malého chlapce, jehož matka je na odvykací kúře, a starého muže).

4 02.01.2024

Slabota. Předvídatelné až hrůza, zdlouhavé, hlavní postavy ploché (snad kromě Solange), poznávání místa děje takřka nulové, záhada nejprve letmo naznačená a v závěru v hurá akci vyřešená, a vyústění, co se týká svatby, okopírované z předchozího dílu. Chválím nicméně četné popisy pokrmů. Kniha ve mně nevyvolala touhu zavítat na vinice, ale rozhodně mě postrčila k návštěvě francouzské restaurace.

3 02.01.2024

Knížka, která pohladí po duši, potěší obrázky a především nenásilně poučí nejen o různých dopravních prostředcích, ale i zajímavých místech, především na Praze 6. Dozvíme se o historii letohrádku Hvězda, Bílé Hoře, ale třeba i ruzyňské věznici a letišti. Jelikož těmito končinami často projíždíme, s chutí jsme si o nich přečetli a připomněli si je na věrohodných ilustracích.
Jen text nám přišel kapku nevyrovnaný, přece jen ten, koho zaujmou faktické informace, tolik neocení povídání pana Kolečka s autobusem a naopak. Podle mého názoru jsou vsuvky určené pro věkovou skupinu 8+, zatímco vyprávění 5+.

2 02.01.2024

Knížka, která láká na reálné fotbalové prostředí, tedy třeba skutečnost, že existuje nějaká starší přípravka, kterou hrají děti od devíti let a zápasy se hrají v rozložení 5+1. V tom se malí fotbalisté jistě poznají a osudy hrdinů knížky jim budou bližší. Hráčům (nebo třeba malým komentátorům) se budeou líbit i detailní popisy útočných akcí.
Příběh je ale trochu nadnesený, hlavně ta třetí část o turnaji v Římě, kde je vše tak megalomanské, televize, rozhovory, plno fanoušků, známý stadion... Malí čtenáři to ale budou hltat a představovat si sebe na místě Dennyho a Pedra, takže budu v hodnocení shovívavá. Naopak z pohledu dospělého je nejlepší asi první část, v níž Denny váhá, jestli je pro něj fotbal to pravé, vyzkouší víc aktivit, aby se k fotbalu vrátil, pořádně se opřel do tréninků a zlepšoval se.
Co se týká slohu, je znát, že autor není zkušený spisovatel, ale spíše nadšenec, který chce o svém milovaném sportu psát a přivést tak ke čtení i děti, které jinak četbě moc nedají. Kvůli dlouhým souvětím doporučuji pro společné čtení dětí s rodiči nebo přímo předčítání. A chybí mi více obrázků.

2 02.01.2024

Panebože, jak mně ta matka pila krev! Nevděčná, zlá, náladová, studená, věčně nespokojená, sobecká! Ve druhé polovině knihy se to snad dalo pochopit, ale rozhodně ne omluvit. A to vše v kontrastu k obětavé Símce, toužící po uznání a lásce této stvůry.
Jinak se mi kniha líbila, hlavně její první část, protože osudy Símky se v něčem podobaly i mému dětství. Druhá část pak byla ve znamení mého očekávání, zda se Símka konečně vzepře a ohradí vůči matčinu chování.
Navzdory neveselé atmosféře se to četlo skvěle, hlavně díky krátkým kapitolám.

9 02.01.2024

Hvězdičky nedávám, protože jsem nedočetla. To hrabání v archivu a poslouchání nahrávek se tak strašně vleklo, až jsem to vzdala. Třeba to někdy zkusím znovu.

Tak vám nevím, jestli byla Salome víc světice, nebo naivka. Její zaslepenost a touha vidět svého partnera v tom nejlepším světle navzdory jeho minulosti i náznakům v jeho chování, podlehnout jeho manipulacím a zavrhnout kvůli němu rodinu i přátele, to by dokázala jen ta naivka. A oddaně ho navštěvovat ve vězení, i když ji jen uráží, to by zase svedla pouze světice. Konec byl klasicky "jakoubkovský".
Autorka tentokrát omezila počet povzdechnutí na minimum, asi se poučila z recenzí, tak jedno použiju, abych shrnula své dojmy z knihy: Ach jo.

2 29.10.2023

Od jejího vydání před třemi lety se z této knihy stala legenda, alespoň ve čtecích skupinách na Facebooku. Ať už chtěl někdo doporučit knihu dojemnou, napínavou, romantickou, odehrávající se v přírodě, se silnou hrdinkou, vždy se mezi tipy objevilo Kde zpívají raci. Kolem románu se pak vytvořila úplná magická aura, které jsem nakonec podlehla i já.
Všechno, co jsem vyjmenovala výše, v knize najdete. Přesto ve mně nevyvolala tolik pozitivních emocí jako v jiných čtenářích. Začátek je na mě víc rozvleklý než poetický, Kya je na mě moc divoká a její volba stranit se lidí je od mého světonázoru příliš odlišná. Moc mě bavila ta část se soudním přelíčením, byla jsem napnutá jako ten pomyslný provaz, který se Kye svíjel kolem krku, a hlavně jsem si přála, aby to nebyl Tate, pro mě nejsympatičtější postava knihy. Celá ta záležitost s verši Amandy Hamiltonové (mimochodem děsnými) mi přišla uhozená. A konec příliš zbrklý. Nicméně ráda se podívám, jak téma uchopili filmaři.
(Pro ty, kterým se příběh z bažiny líbil, mám jeden tip - sežeňte si pentalogii, jejíž první díl se jmenuje Rubínová zář. Je to takový young adult, jak se dnes říká, a odehrává se v komunitě Cajunů, kteří žijí v louisianských močálech a dosud si zachovali svou kulturu. Především první a poslední díl se tomu prostředí dost věnují a Gabrielle z Matného zlata se Kye v něčem i podobá... Dokonce bych doporučila začít právě od pátého dílu, který se vrací na úplný začátek celé rodinné ságy, a kdo čte popořadě, je ochuzen o překvapivé zvraty.)

9 29.10.2023

Jako první jsem začala číst Sabininu půlku knihy a musím říct, že jsem měla co chvíli chuť ji buď odložit, nebo trochu proskákat. Jednak byla velmi depresivní a druhak na mě byla asi moc obrazná. Nebyla stránka, kde by si autorka nepohrála s nějakým pocitem, obrazem, stále měla potřebu k něčemu ho přirovnat. Často je to trefné, ale táááák hrozně depresivní...
"Přejdu k oknu a otevřu ho. Vystrčím z něj hlavu a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Mám ale pocit, že vzduch spíš škrtí a já nemůžu dýchat. Uvazuje mi šálu kolem krku a pomalu ji utahuje. Šála mě škrábe do krku a svírá mi plíce."
"Nechávám si zanést mozek i těmi nepodstatnými a zbytečnými informacemi, protože je to daleko lepší, než kdybych ho nechala topit se v bazénku vlastních myšlenek. Bazénu bez filtru, kam se dostane kdejaký chuchvalec, brouk a špína. Možná kdybych do sebe vylila savo, byly by moje myšlenky čistší. Nebo by se úplně rozpustily."
"Jako by vzal někdo konev a lil ji na mě z balkonu. Podívám se nahoru, ale nikdo tam není. To mě jen v panice polilo horko. Vsákla se do celého mého těla a svou kůži bych mohla ždímat."
No, nakonec jsem dočetla poctivě, ale po pravdě přiznávám, že Simoninu verzi knihy jsem si užila víc. Nesoustředila se jen na Nelu (však také nebyla psaná v první osobě), ale vyprávěla o všech členech rodiny. A byla mnohem čtivější, i když ani tady hlavně ke konci nešlo o žádné veselé čtení.
Líbilo se mi, že se příběhy rozvíjely jiným směrem, ale přesto se v některých bodech shodovaly, jen k tomu došly jinými oklikami.
Velmi mě zaujal příběh Martiny.
A chválím také to, že se obě autorky nevyhýbaly období covidu. Mám pocit, že hlavně ve filmech, ale často i v knihách tvůrci tuto dobu tak nějak přeskakují.

6 27.10.2023

Moc se mi líbí netradiční zpracování téhle knížky fejetonů, díky kterému si ji člověk snadno zamapatuje. Nebo znáte jinou knihu , která vypadá jako kroužkový blok? Nicméně aby se člověk zachoval tak, jak navrhuje pan Eben, tedy vytrhoval fejetony, které se mu nelíbí, jednak by to musel být buran a jednak by nesměly být stránky očíslované... Pak by bylo vidět, že něco chybí.
Naštěstí jsem se jako buran zachovat nemusela, protože se nenašel jediný fejeton, který by se mi tak hrubě nelíbil, u kterého bych se nepousmála nebo se nad jeho obsahem nezamyslela.

15 27.10.2023

Strom sice roste vzhůru, ale kvalita jde podle mě trochu dolů... No ale já jsem dospělá, že jo.

1 20.10.2023

Terry a Andy hlídají Raťafákovy děti. Dostanou se do Cvokárnie a madam Vševědma jim vysaje mozky. Jill jim musí zazpívat píseň, kterou jim připomene, co se děje kolem nich a co už všechno zažili... Ale madam Vševědma se jim chce pomstít - čeká jen, až jí někdo položí otázku.
Co mě se týká, už mi to přijde šílené až moc, ale syn je stále spokojený a to je hlavní.

2 20.10.2023

Já jsem tenhle díl nečetla, ale sedmiletý syn i devadesátiletá babička by dali plný počet.

1 20.10.2023

Druhý díl mi přišel paradoxně trochu naivnější než první, ale i tak je to úsměvný příběh ideální pro první čtení.

3 20.10.2023

Takový milý příběh pro začínající čtenáře. Všechno důležité je napsáno už v anotaci.

2 20.10.2023

Wow, wow, wow!
Dočetla jsem v pátek a ještě v úterý jsem měla pusu dokořán nad tím, jak to paní spisovatelka napsala: jak vykreslila jednotlivé osobnosti a jejich kostlivce, jak skvěle stupňovala napětí od pohodičky na sluníčku až po drama, po němž se jedna postava rozhodla ostatní opustit. A úplně nejvíc mě dostalo, jak to na konci do sebe perfektně zapadlo.
Moc se těším, až si od Lucy Clarke zase něco přečtu.

4 20.10.2023