Aknel26
komentáře u knih
Teta to zase plete
Ivona Březinová
Čtyři kapitoly, osm pohádek. Líbilo se mi, jaké pohádky k sobě teta zapletla - většinou takové, u nichž by člověk ani neřekl, že mají něco společného, takže čtenář na začátku vyprávění čekal na každou indicii. Nejzábavnější asi byla druhá a čtvrtá kapitola. Při čtení nás bavilo i notovat písničky na známé popěvky a zodpověděli jsme také kontrolní otázky na správný obsah pohádek.
Ukradené housle
Ivana Peroutková
Možná už jsme přefrantíkovaní, ale poslední díl série nás zklamal na celé čáře. Nápad, kdy tetičce hrozí obvinění z krádeže houslí v lidušce, byl dobrý, jenže pak se vyprávění vydalo opět po stejných kolejích jako v předchozích dílech. A musím říct, že největším zklamáním pro mě byl pachatel. Snad bych takovou pohnutku a jednání dokázala pochopit u dítěte - ale dospělý člověk? Naštěstí jsou Frantík a jeho pátračská banda plni empatie a případ je vyřešen tak, že se vlk nažere a koza zůstane celá.
Myslela jsem, že se nám po této partičce bude sytýskat, ale nakonec jsme docela rádi vyměnili Frantíka Lebedu za jiného Františka - Tománka. A s ním je větší legrace!
Já mám v krabici cukr a krupici
Jana Havlíčková
Naprosto geniální kniha! Básničky jsou vtipné, jednoduché na zapamatování a ani po dvacátém přečtení nám nelezly na nervy, jak to často u říkanek bývá. Asi nikdy nezapomeneme, že "Ondřej Suk, líný kluk, všechny dřepy jsou mu fuk"! Rovněž ilustrace jsou parádní. Doporučuji všem, kdo s výslovností bojují, nám se osvědčila.
Tománek ve škole
Eliška Horelová
První dva díly příhod Fandy Tománka vyšly ještě v době komunismu, třetí paní Horelová v 80. letech sice napsala, vydán byl ale až po revoluci. Pionýrky zmizely, nyní jsou tu "starší děvčata" a podobných kosmetických úprav bychom našli několik. Vyprávění je ale stále milé, tentokrát opět svižnější, takže se mně i mému prvňáčkovi (na střídačku) dobře četlo. Mohli jsme porovnávat, diskutovat... Fandu potkáváme ještě o prázdninách, pak je tu první školní den, první pochvaly i průšvihy, těch má upovídaný Fanda až až, a dokonce záškoláctví! Kniha končí čtvrtletní třídní schůzkou, takže nám četba vyšla takřka na den.
Synovi se nejvíc líbilo, jaký byl Fanda rošťák, jak se uměl vytahovat, že hodně mluvil a že mu taky nešlo psaní. Sám knihu oznámkoval na jedničku a osmnáct hvězdiček.
Mně se líbí třeba jeho smysl pro spravedlnost, zvídavost, vyřídilka a vztah ke kultuře a básničkám... A když to srovnám s dnešní dobou, byly děti mnohem samostatnější - Fanda v první třídě chodí sám nakoupit, pomáhá cizí starší paní, aniž by to doma věděli, jde jen tak na plovárnu apod. A také paní učitelka je na děti přísnější.
Fandovi i tentokrát dáváme pětku - tady to ale znamená něco jiného než ve škole!
Tománek je rád na světě
Eliška Horelová
Hned na úvod musím říct, že mi dalo docela práci knihu sehnat. Kupříkladu Městská knihovna v Praze ji už vyřadila z fondu. A mě to překvapuje, přece existuje spousta mnohem starších knih pro děti, s obsahem zastaralejším, které se když ne v policích, pak alespoň ve skladech, objevují. Ano, je to knížka z 80. let, ale neřekla bych, že je výrazně poplatná své době. Vždyť o čem je? Předškolák Fanda chodí rád do školky, těší se k zápisu do velké školy, stráví pár dní v nemocnici se slepákem, ztratí se v metru, zlobí s bratrancem. Tedy všechno věci, které se můžou přihodit i dnešním dětem. Išek navíc není žádný andílek, takže o legraci i dobrodružství není nouze. Předčítající rodič hravě přeskočí či nahradí slova jako příslušník SNB, soudružka, pionýr, kdo zná, opraví názvy stanic metra. A malý čtenář se zeptá, když nějakému výrazu nerozumí. No ne?
Jestli knížce něco škodí, pak je to pozvolné a dost detailní vyprávění. Četla jsem se synem, který se zrovna sám k zápisu chystal, a první část Znáte Tománka? se mu moc líbila. Ta druhá se ale trochu vleče a u některých kapitol bylo těžší udržet pozornost, i když jinak je to čtení veselé i napínavé... Rozsah je ovšem dán spoustou přímé řeči, žádné dlouhé odstavce. Paní Horelová psát uměla a mně je vážně trochu líto, že příhody Fandy Tománka alias Iška Mánka tak zapadly.
Kniha má navíc krásné ilustrace Aleny Ladové.
Za první část bychom dali pět, za druhou čtyři.
Starý kraj
Dörte Hansen
Starý kraj mi učaroval. Přesněji řečeno, učarovalo mi vyprávění o Starém kraji. O jeho domech, o obyvatelích, o přístupu lidí k sobě navzájem, k přírodě, k životu i ke smrti. Něco je řečeno velmi syrově, jindy je ale příběh poetický a jinotajný, jen ať si na to čtenář přijde sám. Postava Very je úžasná, tak silná osobnost! Dostával mě její vztah ke Karlovi, ta její věrnost až do konce... Byla jsem ráda, že ji přítomnost Anny a jejího syna svým způsobem zachránila, stejně jako dům. Anna měla méně prostoru, než jsem zpočátku čekala, a na konci se projeví i její matka. Krom této rodiny se v knize objevuje i pár dalších postav, přičemž novinář a jeho žena tvoří jakýsi obraz dnešní doby, kontrast ke starousedlíkům.
Chobotem sem, chobotem tam
Ivona Březinová
Mamutem tam, mamutem sem a pak s ním zatřesem. Touto říkačkou syn doprovázel každé čtení, takže jsem ji velmi brzy začala nesnášet. Ještě že se knížka tak dobře a rychle četla! Ideální první čtení - veselý příběh a kratičké kapitolky (každá má zhruba stránku, stránku a půl, takže se perfektně hodí pro čtení na střídačku). Užitečný je i pracovní sešit.
Johana s dlouhýma nohama
Petra Braunová
Hezká knížka, ale mezi první čtení bych ji nezařadila - má delší kapitoly, hodně dlouhé odstavce a poměrně málo přímé řeči. Začátek se trochu vleče, tím spíš, když je jedna událost vylíčena z pohledu Johanky i Frantíka. Druhá část knihy po seznámení obou dětí má spád a přináší také poučení.
Čokoládový klub
Carole Matthews
Tři čokoládové hvězdy - jednu za příběh Autumn, jednu pro Chantal a jednu pro Nadiu. Lucy si podle mě žádnou hvězdičku nezaslouží, její příběh mě vůbec nebavil. Romantická linka je jasná zhruba od strany deset, trapné situace, do nichž se Lucy dostává, byly velmi neuvěřitelné - a k tomu musí mít úžasné spalování, což je neodpustitelné! :-D Jinak není možné, aby si při tom množství spořádané čokolády udržela velikost 10. (Já jsem proti ní žabařka, když jsem schopná čas od času zbaštit Studentskou pečeť za tři dny, a osmatřicítku už dávno nemám... Tolik osobní povzdechnutí.)
Knížka se mi nicméně četla dobře, hlavně díky krátkým kapitolám.
Milovat a psát
Lily King
Knížka (a vlastně i sama Casey) na mě působila jako dívka, která vám byla mimochodem představena a s níž ze zdvořilosti chcete strávit nějaký čas. Ze začátku vás ani moc nezajímá, protože mele pořád o sobě a o svých starostech, ale pak se do jejího vyprávění zaposloucháte, najdete v něm něco, co je vám blízké, a docela se spřátelíte. A rozhodně Casey fandíte, aby si našla správného chlapa a práci, která ji bude naplňovat.
Péťa se učí mluvit
Marta Galewska-Kustra
Kniha se přímo hemží citoslovci, takže se v ní rodič může inspirovat, jaké zvuky s dítětem "trénovat". Jedna dvoustrana se třeba odehrává v lese, další v kuchyni, na hřišti, u prarodičů na zahradě, u vody... Připomínají se tak situace, kdy je vhodné použít třeba jejda, tytyty, cvak cvak, ššš ššš, papa, mlask, bééé atd. Případně si lze s dítětem povídat a ukazovat na obrázky v knížce: Péťa rozbil láhev, co mu asi řekne maminka? Tytyty. Určené úplně nejmenším dětem.
Volající
Jonathan Dylan Barker
Mockrát jsem si při čtení vzpomněla na známý film Telefonní budka - Volající byl ovšem o deset levelů výše, co se týká osoby na drátě. Vševědoucí, všehoschopný, vše předpokládající, na vše skvěle připravený, náhody vylučující nebo naopak s nimi počítající. Celé to na mě působilo velice nepravděpodobně a příliš megalomansky, hlavně aby to čtenáře maximálně šokovalo! A mě to teda zklamalo.
Doslov mě zaujal víc než celá čtyřsetstránková kniha.
Ukradené štěně
Ivana Peroutková
Třetí Frantíkovo dobrodružství se předchozím dvěma nevyrovná. Zaprvé v něm navzdory názvu nejde o krádež, i když pátrání si čtenáři spolu s Frantíkem jistě užijí. Zadruhé byl děj zbytečně natahovaný, poslední dvě kapitoly už byly tak nějak o ničem a celkově by příběhu slušelo víc akce; jenže to by muselo být na úkor rozsahu, protože tak silný námět to zase nebyl. A zatřetí mě jako předčítající hrozně štvalo spojení malý detektiv, které autorka použila ve všech případech, kdy se chtěla vyhnout křestnímu jménu.
Herkules a strašidla
Alžběta Dvořáková
(SPOILER) Co měl doprčic znamenat ten konec?!?!?!
Celá knížka byla fajn - kocourovy sarkastické poznámky, sympatičtí lidští i kocouří hrdinové, náznaky tajemna, líbily se nám i veršované vzkazy na konci kapitol. Ale závěr všechno zkazil. Opravdu bylo nutné v knížce pro děti zmiňovat useknutý ocásek, utržené ucho a okamžitý odjezd do blázince? Jako by nebyla dost děsivá samotná představa kočiček, které ta mrcha nechala po smrti majitelky napospas! Kočičí vendeta by byla působivá i bez těch detailů.
Mariana a rozteklý kopeček
David Košťák
Zase projednou půjdu jiráskovsky proti všem. Je to jistě zajímavá knížka s ekologickým přesahem, nicméně děj zaujme asi jen děti s opravdu velkou představivostí. Dívka dá kopeček pistáciové zmrzliny do mrazáku, aby se neroztekl, a on se jí tam rozroste v celou říši lidiček. Díky klimatizaci pro ně Mariana v bytě vytvoří zimu, což přivolá z parku sochy tučňáků, kteří se přijdou ochladit... Fakt divné.
De(bil)níček
Veronika Lechnerová
Tenká knížka o hledání toho pravého partnera, která pobaví i pohladí. A navrch jedno pravdivé pošťouchnutí: Přítomnost nečeká!
Mach a Šebestová na prázdninách
Miloš Macourek
Jako malá jsem tuto knížku záviděla kamarádce, protože já měla jen toho "obyčejného" Macha a Šebestovou. Televizní seriál vznikl až později. Teď jsme prázdninová dobrodružství přečetli se synem a já myslím, že jsem opravdu měla co závidět :-) Je to zábavné pro děti a tak trochu "podprahově" rovněž pro dospělé čtenáře, kteří tu najdou plno postřehů ze života. Ilustrace nemají chybu, a i když jsem se o přednes postarala já, jako bych místo svého hlasu slyšela pana Nárožného.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Detektivka, u které čtenář myslí jen na vyřešení vraždy a nemusí se dopředu děsit nočních můr. Oba vyšetřovatelé mi byli sympatičtí, zápletka dobrá, příjemné prostředí, děj hezky plynul... Rozhodně bych ale byla opatrná, pokud jde o srovnání s Agathou Christie - podobnost s Poirotem vidím spíš v postavě Petera a jeho upjatosti a také v závěrečném monstrózním hromadném odhalení. A na rozdíl od knih královny detektivek jsem vraha odhalila dloooooouho před koncem!
Kamarádi z naší ulice
Markéta Bolfová
Super knížka plná "civilních" příběhů dětí, převážně mladších školáků. Chlapec spadne do rybníka, holčička najde zraněné koťátko, kluk si povídá s dědečkem, děti zabloudí na horské túře, rodina má svérázného souseda... Prostě příhody ze života, napsané pěkným, pečlivým slohem. Některé příběhy přinášejí poučení, jiné jsou veselé, dobrodružné a také osvětové - jedna z povídek se odehrává v Moravském krasu a čtenáři se tedy dozvědí nejednu turistickou zajímavost. Moc se nám líbily i ilustrace.
Ukradený prsten
Ivana Peroutková
Frantíkovo druhé pátrání bylo napínavější než to první cukřenkové. Děti si při něm "čuchly" i ke skutečné kriminalistické práci, a přestože jim trochu pomohla i náhoda, hodně toho vyřešily správnou dedukcí.
