alef komentáře u knih

Vznik zárodků myšlení a vznik našeho jazyka je klíčovým mezníkem na naší cestě od nemyslících organismů k společenské lidské bytosti. Naše genetická výbava nám umožnila, aby se náš mozek vyvinul dostatečně složitě pro vznik vědomí, a právě z něj vychází naše společenské struktury. Náš mozek uzpůsobený k předávání informací, přenosu zvuků, nám umožnil náš masivní rozvoj (získání a přenost ohromného množství informací), který nezůstal omezený na místní geografii, počasí, místa, kde lze nalézt potravu, atp., jak je tomu u jiných živočišných druhů. Díky našemu mozku jsme schopni přežít v našem světě rychle se měnících a stále nově vznikajících informací, dokážeme předvídat budoucí události, připravit si alternativy, a tak měnit své chování a reagovat na změny, kterým jsme neustále vystavováni. Naše metody uchování informací (např. v psané nebo zvukové podobě) nám umožňují jejich přenos a následnou možnost korekce na základě nově získaných dat. …

Doporučuji, ... a to každému, koho zajímá příběh o vzniku našeho specificky lidského způsobu myšlení, o vzniku našeho jazyka, o pojetí svobody, a o spoustě dalších neméně zajímavých tématech.

23 12.03.2015

Po dočtení téhle knihy mě napadá jediné - opravdu jsem ji četla, nebo to byl jen zvláštní surrealistický sen? Opravdu lovili úhoře ve vodovodním potrubí (... nebo to byli pstruzi?), boty samy dorůstaly, klobásy byly zaživa stahovány, slunce svítila na chodbách, podával se nápoj z pianococtailu ...? Všechny tyhle absurdity mají samozřejmě v tomto příběhu své místo ... no ... já se nakonec v tomhle zvláštním "snu" ztratila (a to i přesto, že miluju fantasy a na poměrně velkou míru absurdit a zvláštností jsem zvyklá :-)¨) ... jak tak nad tím uvažuji ... tím to tedy nebylo ... naopak, tyhle "zvláštnosti" příběhu mě bavily a udržovaly mou pozornost a taky byly důvodem, proč jsem dočetla do konce.

Proč jsem se tedy v tomhle příběhu ztratila? Vlastně nevím ... asi to byl autorův /alespoň pro mně/ netradiční smysl pro humor, netradiční smysl pro ironii, netradiční forma i netradiční hloubka jeho myšlenek ... čekám ... třeba mi to časem všechno dojde (zatím dávám *** ... pianococtail byl skvělej :-)

23 04.02.2015

Lyotardovy úvahy o postmodernismu (jehož je zakladatelem) ... by pro nás všechny měly být takovým varováním, nebo výstrahou, nebo prostě jen připomínkou toho, že něco děláme sakra špatně ... Lyotard docela jasně ukazuje na důvody, proč už v dnešní době na nás nefungují velké metanarativní příběhy, které interpretovaly svět kolem nás pomocí různých náboženství, ... ukazuje proč jsme se přiklonili k univerzálním popisům světa postaveným na vědeckém popisu reality, a proč i ty selhávají ... když se v prudkém sledu objevují jeden za druhým, v neustálé konfrontaci s novými a novými vědeckými poznatky ... výsledkem je pak už jen skepse a snaha o zrelativizování naprosto všeho :-) .... problém je v tom, že smyslem dnešní, informacemi přehlcené, doby už není tak úplně hledání pravdy (žijeme v době, která v pravdu nevěří!), smyslem je dnes bohužel pouze přenášet a prodávat informace ... a pro nás, lidi, to ještě bude dost těžké (a v současné době dost málo pravděpodobné), uvědomit si tohle všechno a pokusit se ... znovu uvést naše životy do souladu s přírodou, která si žije podle vlastního řádu ...

Lyotard se namísto totalizujících velkých vyprávění tedy pokouší zavést pluralitu malých vyprávění, které spolu navzájem konkurují ... za to je postmodernismus kritizován, právě jako příliš relativistický ... Lyotard ale nevyvrací existenci objektivní pravdy, jen říká, že její pozice leží mimo horizont lidského poznání, a že neexistuje žádný zcela jistý druh poznání, ale pouze lepší nebo horší interpretace ...

„Když věci v krajní míře zjednodušíme, je za „postmoderní“ pokládána nedůvěřivost vůči metanarativním příběhům. Ta je bezpochyby výsledkem pokroku věd; tento pokrok ji však zároveň sám už předpokládá. Tomu, že metanarativní legitimizační dispozitiv se stal přežitkem, odpovídá zejména krize metafyzické filosofie a krize univerzitní instituce, která na ní byla závislá. Narativní funkce ztrácí své funktory, velkého hrdinu, velká nebezpečí, velká putování myšlenky a velký cíl. Rozplývá se v shluky jazykových prvků, ... přičemž každý z nich je nositelem pragmatických valencí sui generis. Každý z nás žije na křižovatce mnoha z nich..."

22 06.10.2017

"Vyschlá země a půda, jež k užitku není, vsakuje do sebe jed, jenž skapává z mokvavé rány ...
... jsi čarovným výtvorem, tak navrať se svému prachu ..."
Kdopak jsi? ... nesourodá podoba ... cosi nemožného ... falešná představa ... odpoutaná obrazotvornost ...
"... spatřili, jak se blíží ... měl lví pazoury, tělo pokryté šupinami, nohy jako spáry supa, na čele rohy divokého býka a ocas s pohlavním údem mu splýval v hadí hlavu"
... seznamte se prosím, tohle je CHUVAVA, strážce cedrového lesa z babylonského eposu o Gilgamešovi, ... anebo byste se rádi dozvěděli, jak vypadá jednorožec? ... či jiná nepozemská, fantazijní, mytologická, bájná či vybájená bytost?
... pak jste tu nejspíš správně, vítejte v "mytologické zahradě", kterou se pro nás, čtenáře, pan Borges pokusil vytvořit ...
... vysledoval, vystopoval, vyhledal pro nás snad všechny známé, méně známé, polozapomenuté i zcela zapomenuté ... myslitelné i nemyslitelné bájné bytosti ... a pěkně nám je naservíroval v uceleném přehledu ...
... no a to je přesně ten důvod, proč se mé hodnocení zastavilo na slabých třech hvězdičkách ...
... sám Borges kdesi řekl, že "sny si zaslouží naši zvláštní pozornost, neboť jsou patrně nejstarším literárním žánrem" ... a co jiného jsou všechny tyhle mytologické bytosti než naše zvláštní, vyjímečné a úžasné sny ... a tak mi přišlo, že je to prostě málo, vzít "sny" a srovnat je v ucelený přehled ... pan Borges připadl na vyjímečné téma ... ovšem jeho zpracování už mi, bohužel, tak vyjímečné nepřipadlo, ... spíš právě naopak ... dostala se mi do rukou taková skoro průměrná encyklopedie ... s úryvky "slavných" děl, pověstí, bájí, pohádek ... ze kterých lze čerpat "údaje" ... vystopovat "původ" ...
... a za mě ... je to prostě málo ... chtěla bych víc, daleko víc ... poznat, co se za těmito symboly skrývá, ... zjistit jejich význam, ... ten zřejmý ... i ten skrytý ... znát proč jsou tak neuchopitelné, nepředvídatelné, někdy nepochopitelné, nebo nepochopené, ... zkrátka, proč jsou tak tajemné, záhadné ... a tím i lákavé :-) ...
... a to je hodně těžký úkol pro autora ... tak snad ... někdy ... někdo :-)

"hrdinské činy vítězí nad časem ... a zůstávají v paměti potomků"

22 16.07.2017

Lesk a bída Holywoodu ... na jedné straně mládí, krása, ideály a sny ... zrovna vyletět z "rodného hnízda" s touhou "objevit ten svět" ... najít bezva práci ... taky třeba úžasného a bohatého manžela ... a pak rozptýlení, zábavu, ... slávu...

... jen nezapomenout na tu druhou ... "ubohou" stránku filmové slávy ...

... vlastně nazvat tenhle příběh "současným" ... bylo možné tehdy ... kdykoli potom ... i dnes ... a asi bude i nadále :-)

22 20.03.2017

Už se známe dost dlouho, a tak je nám umožněno nahlédnout ... posbírat střípky Rolandovy minulosti ... zaslechnout ozvěny kroků, jeho přátel, rodiny, lásky ... jejichž stopy v Rolandově světě už dávno zavál vítr, ... a Vy najednou zjistíte ... poodhalíte pozadí událostí a poprvé od začátku máte tušení ... příběh ve Vás začne vyvolávat emoce, které až dosud spaly, ... spaly i v Rolandovi, který si city až dosud vědomě příliš nepřipouštěl ... a teď? ...pomalu se začínají znovu probouzet ... a s nimi se v Rolandově (ale pozor, i Vaší!) mysli bolestně objevuje poznání, že kolo ka se nemilosrdně otáčí ...

22 13.02.2017

Neodolala jsem :-) ... prostě jsem si ten další (a doufám, že ne poslední) dílek série musela přečíst :-).
Helen Fieldingová o Bridget řekla, že je to příběh „O rozdílu mezi tím, jací očekáváme, že bychom měli být a o tom, jací doopravdy jsme.“ A také o tom, jak Bridget zjistí „jak si myslíme, že náš život poběží a jak se ve skutečnosti vše vyvine.“ Paní Fieldingová, Váš záměr se Vám povedl.
Přiznávám, že (ač nejsem standardní čtenářka románů pro ženy) Bridget, ... která je za všech okolností sama sebou (jo, je ztřeštěná, ale mně se ta její ztřeštěnost líbí :-)), ... která vnáší do života Marka Darcyho „život“ (protože ten její svět je svěží, je milý, uvolněný, a nekonvenční, není prostě tak sešponovaný pravidly jako ten Darcyho :-)), mám ráda a fandím ji, už od první knížky :-).
Někde jsem četla, že autorka píše další a další pokračování, protože čtenářky chtějí svou Bridget zpátky, a tak ji mají ... nerada to přiznávám, ale i mě každé další setkání s vtipnou a svým osobitým způsobem se životem brodící Bridget těší :-).

22 08.02.2017

Lovelock představuje opravdu propracovanou teorii, v níž geosféra, atmosféra a biosféra na Zemi tvoří provázaný systém, na který můžeme pohlížet jako na jediný živý organismus. Tento organismus pojmenoval Gaia po řecké bohyni, stvořitelce Zemi.
Lovelock mluví o tom, jak po staletí (tisíciletí) využíváme Zemi, aniž bychom přemýšleli o tom, "co nás to bude stát" ... Země se prostě začíná bránit ... Gaia je živá, sama od sebe se reguluje, a bude se o sebe starat i dál, a tak, myslet si něco jiného je čirá arogance ... je toho vlastně málo, co o reakci Země na naši přítomnost víme, a to co víme, je dost znepokojující ...

22 10.11.2016

Skvěle okořeněné je to Vaše vyprávění, pane Merle, trefil jste se mi přesně do chuti, všeho přesně tak akorát, žádné z ingrediencí není moc, ani málo ... dozvíme se hodně ... jak se studuje medicína na univerzitě v Montpellieru, jak si počínat na cestách, jak se bezpečně pohybovat po městě, jak se soudilo, uplácelo, jedlo, žilo, milovalo ....

Vaši Siorakové jsou k ženám převelice lichometní (a mně jako ženě, to velmi imponuje :-), dnes bychom prostě řekli, že mají jednoduše nadání, jak velice velmi úspěšně sbalit ženu :-) ... a jejich strategie jsou nadmíru úspěšné :-)

„Chlapci, ona je malá brunetka zakulacená všude, jak má být a má hnědé oči se zlatými záblesky. Ach ty vóči ...“

... a to vše navzdory době, ve které žijí, kdy křesťanství nepřiřklo slasti snad téměř žádné důstojenství ...

... a tohle činí Vaše vyprávění po všech stránkách příjemným a naprosto neodolatelným :-) ... a já už se velice velmi těším na další setkání ... Vaše oddaná spanilá čtenářka :-)

22 07.09.2016

"Vy sami vězte, neutíkajíce se k božstvu,
Toliko s člověkem rozumět lze lidstvu.
On, přešlapuje na úzkém, vratkém mostě,
Tu chmurně moudrý je, tu zase hrubě sprostý.
Příliš vzdělaný na pochybnosti skeptiků
A příliš slabý na pyšný pokoj stoiků;
Na půli cesty váhá, zda spočinout, či jednat;
Zda k hovadům se klonit, či k slávě Boží stoupat,
Zda řídit se svou myslí, nebo snad slastmi těla.
Zrozen jen, aby zemřel; v každé myšlence chyba;
Ač trápen k uzoufání, rozume, vždy se mýlíš,
Ať myslíš příliš málo nebo myslíš až příliš."

Každý jedinec je jiný díky genetické variabilitě ... současně je každý jedinec, díky neustálému mísení své variability s genetickým bohatstvím ostatních lidských bytostí, součástí jednotného lidského druhu. Naše vybíravost při hledání partnerů přinutila lidskou mysl k horečnatému rozvoji, jehož jedinou příčinou bylo, že vtip, ... nápaditost a originální osobnost vzrušují naše bližní.

Ridley říká, že tento pohled na úlohu člověka ve světě je poněkud méně povznášející, než pohledy, jaké nám předkládají tradiční náboženství, na druhou stranu ale osvobozuje. Můžeme tak být sami sebou :-).

22 28.07.2016

Zkoumat lidský mozek se pokoušeli lidé už od dob antiky, a je možné říct, že od té doby v tomto směru hodně pokročili, dnes už toho víme opravdu hodně o funkci jeho center i mozku jako celku, ale přeci jen nevíme stále vše (a myslím, že ještě hodně dlouho vědět nebudeme), stále nevíme odpověď na tu nejzákladnější otázku, která nás trápí – kde se v nás bere vědomí?
Úvahy na toto téma jsou často spojovány s představami mozku jako počítačového centra zpracovávajícího informace, ovšem přijmeme-li úvahy v této knize za správné, pak člověk má duši, která ale není totožná s ničím na způsob software a hardware. Budeme-li, spolu s autorem předpokládat kvantovou podstatu jevů, pak zjistíme, že se nemůžeme omezit jen na prostor našeho mozku, a jak říká autor, že vesmír není pouze „hromada neživé hmoty, ale spíš samotná podstata inteligentního bytí“.

Autor v úvodu napsal, že při studiu fyziky ztratil Boha, aby ho později opět našel, ale jinak, ... tahle věta se mi vryla do paměti a při četbě jsem ji nějak podvědomě pořád slyšela, pokoušela jsem se tedy číst s myslí otevřenou a ve zkratce je tohle to, co mě nejvíc zaujalo:

Jaké vlastnosti by musel mít vesmír, abychom mohli uvažovat, že v něm probíhají nějaké duševní procesy? Základní podmínkou zcela jistě je, aby vesmír fungoval jako vnitřně spjatý celek, tzn. že by musel mít svou vlastní paměť, byl by schopný odrážet realitu a vytvářet představy (tedy jinak řečeno, mít nejen svou fyzickou ale i psychickou formu), a taky by musel být schopný vnímat (provádět pozorování). Podle autora by základ jeho psychiky mohl být nevědomý, ale z tohoto nevědomí by se mělo rodit vědomí a inteligence jako vlastnost spjatá s celým vesmírem, který by pak měl schopnost se samoorganizovat a tvořit, tedy vědomě ovlivňovat a vytvářet realitu. A jak píše autor, to není všechno, už na počátku by musel být vesmír dostatečně vědomý a inteligentní, aby „nastavil“ konstanty a vytvořil podmínky pro vznik vysoce uspořádané živé hmoty, a překonat svou vlastní zkázu a přerodit se sám v sebe. S tím pak souvisí, i to, že by musely existovat vazby a souvislosti mezi psychikou individua a Univerza.
Díky kvantové fyzice, můžeme podle autora uvažovat jinak: kdyby hmota byla „jen“ zakřivením prázdného prostoru, nemohla by existovat ani nehmotná duše (ani nehmotný Bůh, neměli by tvar, ani konečnou velikost a nebyla by s nimi svázána žádná tvůrčí informace), ale pokud existuje rozvinutá a svinutá realita, pak by se na pomezí těchto dvou skutečností mohla objevit a existovat celistvá entita ovlivňující a obývající oba tyto světy, a že by existovala ještě před tím, než vznikla hmotná realita v podobě, jak ji známe a díky ní pak místo skutečností složených z mnoha možných historií pozorujeme zdánlivě jednoznačně v čase určenou realitu. Soustava, která se vytvořila, pak může mít tendenci preferovat určité stavy a podmínky nutné pro vlastní existenci a snaží se je udržet. Vesmír je pak schopen tuto hmotnou informační formu (in-formu) uchovat a ta se může snadněji vytvořit znovu na jakémkoliv jiném vhodném místě ve vesmíru. To znamená, že vznikl-li někdy život na nějakém místě ve vesmíru, bude existovat svinutý obraz všech jeho forem navždy v paměti univerza a kdykoliv a kdekoliv může dojít k novému vzniku života z jeho předchozích in-forem. Zanikne-li jednou vesmír a s ním veškerá rozvinutá hmotná realita, in-formy nesoucí obraz uspořádaných opakujících se forem minulého vesmíru mohou tuto zkázu přežít snadněji než chaotické vzájemně se rušící obrazy neuspořádaných forem a znovu se rozvinout v novém rodícím se vesmíru. Obraz minulého vesmíru se může stát předobrazem nového rodícího se vesmíru a vtisknout mu podobu vhodnou pro vznik a rozvoj inteligentních forem života na všech úrovních jeho možné existence.

Lidská mysl a vědomí jsou témata, která mě opravdu zajímají a tak děkuji autorovi za "rozšíření mých vlastních obzorů" :-).

Pozn. pod čarou: Doporučuji přečíst si knihu Genesis od p. Vaňkové – formou beletrie rozvíjí podobnou ideu.

22 06.01.2016

Dějiny podle Patočky začínají až tam, kde člověk objevil možnost života ze svobody, kde se postavil proti celku (tady začíná také filozofie!), a pro Patočku je tímto počátkem dějin řecká polis, ... už nejde o holé přežití, ale lidé si ve svém životě začali klást nějaké cíle, spatřovali různé možnosti, uvědomovali si svobodu rozhodnutí, ale také s tím spojená životní rizika, nebezpečí vyplývající z možností a svobody rozhodnutí, uvědomovali si s tím spojené ohrožení života. Dějiny jsou tedy teprve až tam, kde žijeme v problematičnosti (ptáme se, jak se nám věci ukazují a uvědomujeme si vlastní zodpovědnost …) - toto je počátek dějin - svobodnému člověku spadly „šupiny z očí“ – politický život postavil před člověka možnost celku života (člověk politický byl od počátku člověkem dějin), ...

... a tak se v řecké polis simultánně zrodila politika, filosofie a dějiny... :-).

22 11.09.2015

Jaké "rozložení sil" způsobilo vznik instituce Státu?

Na počátku tu máme přirozený stav - lidé jsou si přirozeně rovnocenní, ve svých schopnostech a zájmu o sebe: „… žádné poznání tváře země, žádné pojetí času, žádná umění, žádná literatura, žádná společnost a, a to je nejhorší ze všeho, neustálý strach a nebezpečí násilné smrti, a život člověka, osamocený, chudý, sprostý, hrubý a krátký …“
... takové rozložení sil mezi lidmi podle Hobbese způsobilo stav neustálé bojovné a neregulovatelné soutěže, o potravu, zboží, moc, slávu - stav války, ... neexistovaly, kromě přírodních zákonů, žádné zákony...
a protože člověk je racionální bytostí, bylo jeho racionálním zájmem o sebe sama najít způsoby, jak dosáhnout maximální šance na přežití - byl to neustálý strach, který vedl lidi ke snaze o prosazení míru, což v konečném důsledku pro ně znamenalo provedení řady ústupků, odevzdání části svých práv nějaké ustanovené centrální moci (ustanovené dohodou všech - každého s každým - a to ve stejné míře), jejímž úkolem bylo prosazení přírodních zákonů za pomocí instituce trestu...

tak Hobbes (ve zkratce) ospravedlňuje vznik moci a autority panovníka, protože pro Hobbese je touto autoritou (která je mimochodem nad touto společenskou smlouvou) panovník (na rozdíl od jeho odpůrců - např. J. Locka, který propagoval vládu)... se svými odpůrci se ovšem shoduje v tom, že v jakémkoli politickém systému je vládce prostě nezbytný...

podle Hobbese by společnost bez moci státu neexistovala ... a tak se s touto institucí "potýkáme" dodnes :-).

22 24.07.2015

Před časem jsem ji znovuobjevila v knihovně, ... jedna z knížek mého dětství. Už jako malá jsem hodně četla a kromě mých oblíbených pohádek od Němcové, to byla i tahle knížka, kterou jsem měla ráda. Hodně napoví už jen sám obsah téhle knížky, namátkově: Helena Malířová - Paleček hrdina, Karel Čapek - Velká kočičí pohádka, Václav Říha - Ach, Josef Čapek - Můj tlustý pradědeček a loupežníci, Vojtěch Martínek - Pták Žal, Vladimír Neff - Pohádka se špatným koncem, ... a další krásné pohádky, mj. krásně ilustrované.

Tak například pohádka od Josefa Čapka - Můj tlustý pradědeček a loupežníci, je původní, později byla upravena a přejmenována na První loupežnickou pohádku – O tlustém pradědečkovi a loupežnících - tak ji můžete znát z Devatera pohádek (výběr 2. od Karla Čapka).

Jen pro zajímavost: myšlenka zasadit pohádky na určité místo se zrodila v hlavě Josefa Čapka. Zařadil je prostě tam, kde mu je vyprávěli, kde si všechny ty víly, hejkaly i loupežníky jako kluk představoval. ... „Na počátku byla jeho pohádka o tlustém pradědečkovi, kde tuto možnost jen naznačil. Jeho bratr Karel rychle pochopil, jak geniální nápad to je, rozvedl jej nejprve ve své Pohádce psí a k dokonalosti dotáhl v ostatních, hlavně ve Velké doktorské pohádce. Od něj to pak převzali i jiní tvůrci tohoto žánru - Jan Drda, Josef Lada a Václav Čtvrtek,“ upozorňuje Aleš Fetters, autor malebného místopisu pohádek bratří Čapků.

Někdy se zajeďte podívat do severovýchodních Čech, kde se jejich kouzelné příběhy odehrávají ... třeba se tam potkáme :-).

22 07.04.2015

Koupeno pro syna ... četli jsme spolu a mně to taky bavilo :-) ... těšila jsem se na večer až si zalezeme do postele a pustíme se spolu s Bárou a Matesem ... do světa za skříní :-).

22 12.03.2015

Příjemné oddychové čtení ... když si chci odpočinout a relaxovat sáhnu po téhle skvělé, osvědčené autorce a zatím mě nikdy nezklamala :-).

22 07.01.2015

Příběh působící jako repasovaný Brown, pouze hlavní hrdina je vyměněný za hrdinku. Příběh kombinující lásku, zradu, vraždy, magii, náboženská tajemství, hádanky s tajemnými znameními, atd. V tomto případě ovšem celek dává dohromady nenáročné čtení do vlaku.

22 12.10.2014

Velice těžká filozofie ... Lévinas se hodně inspiroval Husserlem a Heideggerem, jejich analýzou "bytí", kdy Husserl je jeden z prvních, kdo se ptá "jak jsem na tom?" ... Já, jako člověk, ptá se ale dost obecně, jsou to úvahy o uspořádání světa, ... a Heidegger na něj navazuje svou analýzou "pobytu" ... člověka ve světě, kdy se ptá po smyslu našeho bytí, a Lévinasovi na tom stále něco chybí, protože Heidegger se nesnaží popsat "povahu" člověka, ale jen způsob jeho existence ... Lévinas jde tedy dál, zajímá ho "řeč" ... a to díky faktu, že díky řeči se obracíme k druhému ... k člověku a jeho osudu ...
... právě jste se dobrali základního bodu Lévinasovy filozofie ... metafyziky chápané jako etika ... setkáte se s "tváří" ... obracíte se k druhému a to je záležitost etická: „Tvář je to, čehož smysl spočívá v příkazu: „Nezabiješ!“.“ ... a k vraždám přesto dochází, protože etický požadavek není ontologická nutnost. Zákaz neznamená, že by vražda byla nemožná, ale že zákaz přetrvává ve špatném svědomí z vykonaného zla."

Z Lévinasovy koncepce pak také zjistíte, jak jsou navzájem spjaté tvář a rozhovor, protože je to právě tvář, která umožňuje a začíná každý rozhovor. "Autentický vztah k druhému není vidět, ale je to rozhovor, tedy odpověď nebo odpovědnost." a Lévinas používá slova Dostojevského: „Jsme všichni odpovědní za všechny a za všechno přede všemi a já víc než druzí."

Etickým vztahem se tedy vymykáme ze samoty bytí, jenže, ... když nejsme v bytí, jsme ještě ve společnosti? Lévinas toto nekonečno pojmenovává Bůh .... na tuto myšlenku ho přivedla tvář, resp. význam tváře, protože tvář znamená nekonečno ... nekonečno, které smyslu nabývá tak, že subjekt řekne: „Jsem zde!“

Lévinas tyto myšlenku uzavírá tvrzením: „Každý, kdo na sebe vezme odpovědnost za druhého, svědčí určitým způsobem o slávě nekonečna. Tato odpovědnost předcházející zákon je zjevení Boha.“

Do popředí zájmu se dostává Bible ... jako forma textů do nichž je vloženo etické svědectví. Etika celé knize vládne, je společná všem, i když je Bible různě vykládána. Důležitou podmínkou je subjektivní četba.
Podle Lévinase Bible popisuje lidství jako průlom bytím, který staví v potaz pyšnou nezávislost bytostí, neboť jejich identitu podřizuje druhému. „To o čem říká, že je psáno v duších, je nejprve psáno v knihách…“

Lévinas říká: „Podle mě skrze každou literaturu hovoří nebo koktá … lidská tvář … za své dějiny se stydím právě její zásluhou …“. Smysl Písma není podle Lévinase v dogmatickém příběhu o jeho nadpřirozeném či posvátném vzniku, ale v tom, že osvětluje výraz lidské tváře, tváře ještě nestylizované, a bez pózy.
Smysl Písma pak vidí Lévinas v průlomech, které v našem bytí zpochybňují naše čisté svědomí z bytí zde.

Jak jsem říkala, ... máte před sebou velmi složitou, propracovanou etickou koncepci ... a pochopit Lévinase není otázka přečtení jedné z jeho knih, ... leccos se Vám osvětlí, když budete mít už zkušenost s fenomenologií pánů Husserla a Heideggera :-).

21 05.10.2017

Těžké čtení .... nalézt v Heideggerově analýze pobytu „subjekt“, resp. „já“ jako „to, čím jsme“. Heidegger se v této knize bude snažit Vám objasnit „to, čím jsme“ pomocí analýzy různých „vztahů k sobě“.

Říká, že člověk, aby se mohl tázat na své bytí, mu už nějak musí rozumět, tedy, musí vědět, že tu je něco, co nezná, a čehož smysl mu uniká. A právě tato neurčitost ho pak nutí k dalšímu tázání, které směřuje právě k smyslu bytí.

Na začátku Heideggerovy analýzy je tvrzení: „Jsoucno, kterému primárně klademe otázku, tážeme-li se po smyslu bytí, má charakter pobytu.“ Heidegger se tedy snaží vypracovat strukturu pobytu, charakterizovaného jako „bytí ve světě“. Analýza pak spočívá v tom, že zkoumá z různých hledisek momenty, které ho konstituují.

Vychází z Descartova „cogito ergo sum“ (myslím, tedy jsem), a říká, že Descartes dobře prozkoumal ono „cogito“ (myslím), ale, to, co zůstalo neprozkoumané je „sum“ (jsem), proto si jeho analýza klade otázku po bytí tohoto „jsem“.

Na začátku taky zdůrazňuje, že je zavádějící používat výrazy „život“ a „člověk“, protože neříkají nic víc, než třeba „botanika rostlin“, ... důležitý je spíš rozdíl ve způsobech ptaní se, nejde o to, klást si otázku „co znamená být osobou?“ (protože tím se zabývá např. psychologie, ale také antropologie a v neposlední řadě i biologie, řekněme tedy exaktní vědy), ...

takže, podle Heideggera je potřeba člověka chápat jako něco víc než jen jako rozumnou bytost, ... už novověk zavedl ideu transcendence: „člověk je něco, co samo sebe přesahuje“.

Jako problém vidí Heidegger to, že bytí se chápe jako samozřejmé, ve smyslu „výskytu“ ostatních stvořených věcí. Podle něj chybí v psychologii, antropologii i biologii „jednoznačná, ontologicky zakotvená odpověď na otázku po způsobu bytí" ... a tyto ontologické otázky nelze vypozorovat z empirického materiálu exaktních věd, protože ontologické jevy tu jsou ještě před tím, než se začne shromažďovat empirický materiál.

Tak to jen tak na úvod :-) ... jak píše Misericordia, Heidegger problematizuje a analyzuje to, co považujeme za samozřejmé - naše bytí a ptá se po jeho smyslu ... připravte se na zajímavé čtení ... kterému ovšem porozumět, je hodně náročné a proto je vhodné asi spíš pro ty, kteří mají alespoň základy filozofie za sebou a něco o fenomenologii a Heideggerovi už vědí :-).

21 04.07.2017

"Ale všichni přece nikdy nezahynou. Někdo je vždycky vítězem."
"Ba ne," zavrtěl Mehani smutně hlavou. "Vždycky ne."

Bůh svěřil lidem pozemský ráj ... a nenapadlo ho nic lepšího ... než nechat už jen na nich, jak s ním naloží :-) ... a v tomto příběhu ... rozdílnost hodnot ... a k tomu spousta předsudků ... fungovaly ... jako rozbuška!

... bohužel ne každý se dovede radovat ze všeho, co mu život přináší :-) ... obzvlášť v extrémní situaci ...

"Mehani se k němu obrátil a řekl vážně, zamyšleně: "Líp na tomhle ostrově s přítelem než na Tahiti bez přítele."
Purcell zrozpačitěl. Jsem hlupák, napadlo ho okamžitě. V Anglii člověk neprojevuje své city, a tím méně slovy."

"... rád bych věděl, jaká je to spravedlnost, aby člověk, když něco vyvedl, byl za to trestán až do konce svýho nešťastnýho života?"
"Přijde na to," odtušil Purcell. "Přijde na to, zda to, co jste udělal, způsobilo někomu velké utrpení či křivdu."
Johnson se několik vteřin zamyslel a pak řekl: "Utrpení to způsobilo hlavně mně."

21 16.01.2017