alekis komentáře u knih

SPOILER!!
Všechno co je psáno v anotaci dostatečně vypovídá o obsahu. Takže musím jenom něco málo vypovědět o mém dojmu z knihy. No samozřejmě! Jsem nadšená, nemělo to chybu!
Postavy: jeden totální velkolepý a k němu ještě páreček naprostých magorů. Jeden detektiv v. v., čili stárnoucí lůzr. Jeden pes, který měl být, ale naštěstí nebyl otráven... Alkoholička, co špatně skončí... a ještě pár sympatických lidiček... S několika se seznámíme v úvodu a potom už po nich neštěkne pes. A jedna postava si nasadí klobouk a to jí, bohužel, podepíše rozsudek smrti... A tak dál... Barvy, barvy, barvy. Je to pestré. Napínavé. Atd.
V kultovním Kingově Svědectví mě těšilo přiblížení životů a povah hráčů na rozsáhlém postapo hřišti. V Panu Mercedesovi je to podobné. Vcelku detailně poznáváme jednotlivce, kteří příběhem procházejí. A to mě moc baví, je v nich díky tomu sice papírový, ale přece jakýsi reálný život.
Kingu, nejde to znovu neříct: jsi opravdu Král!

17 13.02.2023

Pokud člověk pomine, že postavy v knize říkají neustále "ha!", "haló!" a občas také "ghm...", je to moc roztomilé dílko. Vlastně celkem jednoduchý, nechci říct až slaboduchý příběh, popisující dva, tři dny života několika lidiček, má svoje neuvěřitelné kouzlo! Kouzlo. To je to pravé slovo. Šťastná ruka Fan Vavřincové dala vzniknout romanci, podle níž vznikla jedna z nejlepších českých veseloher...
Vím, k čemu tuto hříčku přirovnám. Je jako strašně dobrý bonbón... Jako višeň v čokoládě, ta nejlepší, co se rozplývá na jazyku, přičemž se dokonalá chuť likéru promísí s čokoládou a je to prostě rozkoš... Pak človíček dočte, spolkne poslední zbytečky té báječné sladkosti... a za pár minut je po prožitku. Vyprchá... Možná někdy... při příštím čtení, pokud na ně dojde, bude chutnat stejně :-).

17 12.04.2020

Tuto knihu miluju láskou co nepomine! Poprvé jsem ji četla na střední, byl to zázrak zázraků, v době, kdy člověk, pokud měl tričko s anglickým nápisem, nebo aspoň igelitku, se mohl cítit jako King.
Bylo to jako číst reportáž z jiné planety! Ale vzal to nešť! Nemíním vůbec porovnávat žití Tam a Tady, ani Tehdy a Teď. Není to až tak úplně o tom, tohle není až tak podstatné...
Zkrátka vím, že Hodlen Caulfield a já jedno jsme, on je moje alter ego a já zase jeho. Já a tenhle kluk, kupodivu, ačkoliv vznikl už docela dávno a na druhém konci světa, máme skoro až brutálně dokonale stejné názory a pohledy na věci.
Bezva, zas jsem si po čase připomněla svoji druhou polovinu. Když čtu tuhle knížku, a že to není moc často, ať se mi nepřejí, bavím se náramně!
:-)

17 06.04.2020

U soumraku bohů! Ačkoliv se tohle rozhodně nedělá (jak by mě promptně poučila Britt-Marie, skoro ji slyším), mít ji naživo vedle sebe, chvílemi bych měla chuť ji třeba zaškrtit... nebo shodit ze schodů... či tak něco. Takovou pedantku a sucharku suchou, otravu otravnou, aby pohledal...
Člověk čte a postupně se dozvídá víc o ní a o jejím životě... a pak neví, jestli se má smát, nebo nad ní plakat... Dělá si naděje, že příběh skončí tak, či onak... a on skončí úplně jinak... a Britt-Marie nakonec udělá ten nejlepší krok, jaký mohla udělat - vykročí do světa a už kvůli ní, mistryni světa v leštění oken a uklízení, a nejlepší fotbalové trenérce, doufám, že šťastnou nohou...
Jenom jedna věc mi vrtá hlavou: jak se vlastně jmenovala Osoba? A ještě něco: když Britt-Marie odjela v bílém autě s modrými dveřmi, našel se někdo další, kdo chystal paní kryse večeře?

17 10.08.2019

Na špici pyramidy, tvořené nejlepšími knihami, které jsem četla, sedí Osamělá Holubice a jen tak sleduje cvrkot. Možná bude muset kousek místa uvolnit, pokud objevím další pecku, ale zatím... je to její flek a jen tak ji odtamtud nikdo nedostane.

OH jsem četla poprvé asi před 15 lety, tentokrát ale, možná tím, že už jsem starší a rozumnější, to byl úplně jiný, mnohem silnější zážitek. Miluju objemné knihy, kdy čtení trvá poměrně dlouho a naplní mě pocity až po okraj. Ovšem, čekala jsem, že mi Holubice vydrží na delší dobu... ale kdepak...

Chtěla jsem napsat nějaký nádherný a přitom úderný komentář... ale spousta čtenářů už popsala knihu tak dobře, že by to z mé strany bylo jen nošení dříví do lesa.
Takže co mohu říct, ať neopakuju slova chvály ostatních? Je to hodně dlouhá kniha a přesto, měla jsem ji přečtenou tak rychle, jak to jen šlo.
Podívala jsem se také na seriál, je velmi dobrý, ale knihu nenahradí. Čekala jsem, že spatřím nahatého Vočka, kterému rozbouřená voda strhla veškeré oblečení včetně bot a vzala mu i to nejdůležitější, pušku, jak spěchá prérií pro pomoc... ale filmaři mu nechali podvlékačky... Takové to triko spojené s kaťaty, říkalo se tomu tak?
Prostě, v knize je spousta věcí trochu, místy i trochu víc, jinak. Přesto stojí za to vidět i film, protože my, lidičky z dolíku vprostřed Evropy, si jen podle textu těžko představíme, co znamená hnát stádo 3000 mil téměř stále jen divočinou, přes hory a doly, přes řeky a nebo zas místy, kde žádné řeky nejsou a dobytek i lidi padají žízní. Takže obraz doplní text knihy, který je ale mnohem bohatší, pestřejší, a popsané drama, věřte nevěřte, má mnohem větší sílu a dopad!

Zima se blíží a bude dlouhá. Osamělá Holubice nabízí vskutku tu nejlepší zábavu! Vzhůru na Divoký Západ! Dokud ještě existuje! Dokud poslední zbytek Divočiny navždy a úplně nepohltila civilizace...

Skvělá kniha, opět jsem měla šťastnou ruku. A navíc je to dárek od kamaráda z DK, jakož i další část, na kterou už se těším, takže znova: díky, kámo! :-)
K obsahu nebudu nic psát, je tu dost komentářů, které přiblíží děj a dokáží případné čtenáře nalákat. Ten, koho odradí velký rozsah udělá chybu, ale to už je na osobním výběru.
Autorka píše trochu "suše", i velká dramata jsou podaná tak nějak civilně, ale nahrazuje to bohatost děje a příjemný bonus - čtivost. Přes desítky jmen a množství událostí děj jede jako po másle :-).

Z jiného soudku. Především je nezbytné přečíst si doslov autorky. Pak je vhodné podívat se do map, s čímž jsem já teprve začala, zatím mi chybí podrobnosti.
Nemám ráda přehledy postav na začátku - zde se dozvídáme, kdo je historický a kdo vymyšlený. Je jich hodně! Teď už budu vědět, kdo je kdo, na začátku čtení mi nikdo v paměti neuvízl. Tudíž si přehled projdu znova. Ovšem dalo se vydedukovat, že šlechticové, na rozdíl od vojáků, služebníků, a slovanských otroků, skutečně v tom 10. století žili.

Poslední věc. Jak jen to napsat? Je to období, kdy staří bohové ještě byli v úctě, ale už je do hlubin zapomnění vytlačovalo křesťanství. V knize je zmíněn i český kníže Václav a dokonce i ten jeho nešťastný tribut.
Nevím, jak bylo těm lidem, hluboce připoutaným ke staré víře, když byli, často i násilím nuceni přijmout pro ně úplně cizího nepochopitelného Boha. Co cítili? Sasové, kteří přijali podle knihy křesťanství asi o sto let dříve, prošli, jak je stručně zmíněno, stejným procesem. Pro někoho radost, neboť uvěřil, pro někoho bolest, neb byl přinucen se odvrátit a svou víru vyznávat tajně.
Toto mě přinutilo k zamyšlení. Bitvy, obléhání hradů, děsivé tortury, zrady a podrazy, únosy, násilí a znásilňování - to je celkem v lidské historii běžná věc. Ale takové potlačení nejniternějších věcí věřícího člověka, to si myslím že není až tak jednoduché...
Vzhůru do 10. století, už se moc těším!
:-)

16 26.10.2023

To fakt nevymyslíš! Začátek je nic moc. Sběr hroznů na vinicích v mrazu a ledovém větru, v uzavřené komunitě lidí, připomínajících americké Amiše, a k tomu banální, snadno vysvětlitelná smrt nějakého týpka...

Než se to rozjede...
Jo, když si někdo hraje s ohněm, není vyloučeno, že se utopí...

Nedokážu uvěřit, že by vůbec něco takového bylo možné - i když možné je koneckonců všechno - a na to konto jsem zamýšlela hodnocení o 1/5 snížit... Ale protože jsem byla napnutá jak šráky, nelze než přihodit k vysokým procentům ještě trošku...
Navíc je tu jedno další drobné plus. Je to francouzská detektivka, a ty jsou trochu jiné než ty americké... :-).

16 24.09.2023

Krása!
Ode mě bez komentáře... Ale vypůjčím si slova Aranel15. Víc netřeba:
"Perfektní kniha! Na pouhých 112 stránkách je všechno - válka, pochopení, láska i smrt."

Musela to být zas nějaká zmínka tady na DK, protože opravdu netuším, proč... Proč zrovna tuto krátkou věc, sice hodně proslavenou, ale v podstatě téměř bez přímých řečí, spíš popisnou... Proč? Asi nastal čas.

Bavíme se tady o knihách, ale podle této a další (Želary - dosud nečteno) vznikl film. Tak pár slov k tomu.
Film jsem viděla, jednou. Je samozřejmě skvělý. Aňa Geislerová odehraje každou roli, maďarský frajer, který hraje Jozu, perfektně pasuje do své postavy a okouzlil určitě nejenom mě... Někteří herci naopak do tohoto příběhu podle mě vůbec nesedli, Praha z nich trčela všemi směry.
Ale je to film, dokonce jsem spíš ke škodě věci viděla i nějaké historky z natáčení, a prostě... není to ono. Je to falešné, je to nahrané, není to pravda.
To, co napsala paní Legátová, (by) se mohlo stát - možná v jiné době, mezi jinými lidmi, ale věřím, že stát (by) se to mohlo.
Takže - díky za Jozu a Hanulku a všechny z Želar... Film úplně stačil jednou, a provždy už - gud báj... :-)

16 13.09.2023

Chvíli trvá, než se čtenářka zorientuje ve spoustě jmen lidí, krajů, měst, osad, řek a hor. Potom zjistí, že se chytila do sítě událostí, která ji nepustí až do konce.
Je to skvělé čtení, kniha mě moc bavila. Jsem toho jakási plná, nechce se mi víc psát, stačí si přečíst předešlé komentáře. Soudím ale, že bude potřeba repete, příběh je to na mou věru docela spletitý, aspoň ze začátku určitě.
Autorům potlesk! Historická fikce z české kotliny, nádhera!

Musím sa poďakovať priatel'ovi z Databázy za odporúčanie. Verím, že bez jeho chvalospevu na túto knihu by som ju asi nevzala do rúk. Ďakujem, kamoš, a čo ďalšie pre mňa ukrývaš v rukáve?

16 13.08.2022

Skvělá kniha, se kterou má film, natočený podle ní, málo společného. Autor podle mého dokonale vystihl, co se může stát - či spíše stane, když se souběžně z nějaké příčiny - mohou být různé - přihodí dvě věci.
První: naprostý rozpad států, veškerého zřízení se vším, co je tvoří a tím krok za krokem nastoupivší chaos.
Druhá: průvodním jevem rozpadu nastanuvší nedostatek - potravin, materiálů, všeho, co je potřebné a příjemné pro život.
Potom dojde k nastolení ZTP - to jsem teď vymyslela, a to je to nejhorší, co vůbec může existovat: nepsaný, ale 100% reálný Zákon tvrdé pěsti.
Co se stane z lidí a s lidmi? Až dojde na lámání chleba, ukáží se nejhorší lidské vlastnosti. Nastane hybridní otrokářsko - feudální řád, ve kterém bude mít pár vyvolených bezskrupulózních monster veškerou moc, skupina jejich pohůnků si bude žít celkem dobře, pokud se něčím neznelíbí, a drtivá většina bude živořit v absolutním područí. Bude to masa, užitečná pro práci a zábavu.
A jenom velká osobní statečnost části lidí, kteří jsou ochotní s tím bojovat, případně se obětovat, kteří mají motivaci především ve svých rodinách a v potřebě solidního klidného života v určitých mezích, by s tím mohla něco udělat.
Taková totiž je lidská historie, která nás zhusta ani tak moc nezajímá. To už je totiž pryč! Jenže svět býval jiný, než ho známe a lidský život v něm míval pramalou cenu. Dovolávání se lidských práv, jimiž se dnes kdekdo rád ohání, by vedlo leda tak k definitivnímu zavření volajících úst...
On ten ZTP leckde vládne i dnes. Třeba v malém, nebo v trochu větším, ale vládne a rád by vládnul šířeji.
Já osobně to vidím bledě.

16 04.04.2022

Uvědomila jsem si, že téměř vůbec neznám příběhy bratra Cadfaela v knižní podobě, četla jsem asi jen tři.
Takže jsem začala tam, kde se to má - na začátku, a způsob psaní autorky, popisované období, postavy, děj, celkem prostě všechno, je taková potěcha, že kromě jiných knížek, které čekají na dočtení, hodlám tak trochu bokem, jako vedlejšáky, číst i tuto sérii.
Historické detektivky, to je moje, a že jich je! Ó, jaká skvělá perspektiva! Zima bude dlouhá...
:-)

16 07.11.2021

Toto je opravdu síla, a nelze než dát knize hodnocení, jaké si zaslouží. Je velmi napínavá. Zvědavost, jak se věci vyvinou dál, mě nutila číst... a číst... Ovšem, není to příběh pro slabší povahy - jako jsem například já. Rozhodně si ale přečtu i třetí část.
Znovu jsem zvažovala, jestli je něco tak zvráceného a příšerného vůbec možné. A usoudila jsem, že ano. Věci hrozné se děly, dějí a budou se dít dál, jednoduše proto, že choré mozky a pokřivené duše jsou v lidské populaci v určitém počtu zastoupeny.
Jak v první, tak i v této části musel "NEZPACH" - neznámý pachatel - vyvinout poměrně značné úsilí, aby mohl dát plný průchod svým praktikám. Šlo by to i v realitě? A znovu musím připustit, že ano. Lidé jsou schopní neuvěřitelných výkonů, když mají silnou motivaci. Otázka je potom, jakým směrem se ta nesmírná síla napře...
Sayer opět měla kolem sebe výbornou partu. Malá skupina dokázala přes neustálý déšť, nevyspání, únavu a hlad, protože občas zapomínali i jíst, nakonec zabránit nejhoršímu, zachránit, koho zachránit šlo a vysvětlit všechny záhady. Takže rozhodně doporučuji přečíst, ale není dobré v určitých okamžicích něco pojídat, některé popisované věci jsou místy trochu... nechutné. :-)

16 16.06.2021

SPOILER :-)
Měla jsem v sobě tolik nadšených slov, kterými jsem tuto knihu chtěla vynachválit! Jenže pokud člověk nesedne ihned po dočtení ke psaní komentáře, slova vyprchají a ztratí se navždy.
Takže co teď? Jak to říct? Tedy stručně: z příběhu jsem naprosto nadšená! Četl se hladce, postavy byly jasné, snadno zapamatovatelné, několik záhad se vyřešilo k plné spokojenosti... Padouchové, neb mezi lidmi všech dob jsou i tací, špatně dopadli a v závěru, po všech hrůzách, neštěstích a zničení všeho, nám autor dopřál i světlo naděje... Protože život jde samozřejmě dál.
Některé postavy jsou historické, ostatní zcela fiktivní. Ale co autor nejspíš poctivě nastudoval a čtenářům velmi dobře předal, jsou popisy římského stavitelství, konkrétně akvaduktů a vodovodů. Znovu, už po kolikáté, žasnu nad vyspělostí lidí té doby. Samozřejmě je to popsáno zjednodušeně, nejde o technickou příručku, ale i na tom základě si lze všechno kolem a kolem dobře představit.
Tak tedy vzhůru (nejen) do Pompejí! Vládne žár pozdního léta. Vinice dozrávají a život se odvíjí obvyklým tempem. Intrikáni kují své intriky. Poctivci vykonávají svou práci. Otroci, na jejichž dřině stojí úspěch říše, ačkoliv neradi, žijí a dožívají tam, kam je jejich krušný osud zavál.
Ale pozor! Ve velkém vodovodu se ztrácí voda. Hladina vína v číších se jemně zachvívá... Pod vrcholkem Vesuvu se v podzemí cosi děje... a leží tam navíc mrtvola. Aquarius Marcus Attilius Primus je okolnostmi přinucen řešit nejen technické problémy, ale i pár záhad skoro detektivních... a také trochu zkoumat svoje city.
Je to smutný příběh o veliké zkáze, ale protože autor nám skvěle a čtivě připravil dokonalý příběh, dokážeme dávnou tragédii sice vnímat, ale překonáme své chmurné pocity a začteme se do dramatického a napínavého děje - a teď mluvím za sebe - s velkým zájmem a potěšením.

16 09.05.2021

Spoiler :-)
Jsem si jistá, že autorka bude sršet vtipem i v rakvi, která se jí, doufám, dlouho bude vyhýbat. Veškeré své příhody z období, kdy ji klátily až doklátily krajně nepříznivé okolnosti, a k tomu nejspíš přičtení různých trampot z předešlého života, podává s humorem... takže nevypadají až tak strašně. Až na to, že ji dohnaly k neskutečným fyzickým obtížím a k nervovému zhroucení, až nakonec skončila v psychiatrické léčebně (podotýkám, že o tomto zařízení se píše až asi v poslední čtvrtině knihy).
Kniha je přecpaná humornými hláškami a popisem absurdních a směšných situací... Je to tak.
Je umění z pohřbu vlastní maminky udělat humoresku - když syn (vnuk zesnulé) zapomene přivézt matce kufr se smutečním oblečením a obutím, takže osiřelá Ivanka, známá herečka a dáma v letech musí prohrabat maminčin šatník, vzít zavděk nepadnoucím modelem a obout bílé sandály... a potom vysvětlovat smutečním hostům, proč je tak vymaškařená...
Mě tato kniha pobavila a znovu jsem si uvědomila při jejím čtení, že jsou mezi námi lidé, kteří neustále kňourají, stěžují si, jsou ublížení, naříkají... a samozřejmě, je to kvůli tomu, že mají asi nějaká svá trápení. A potom jsou lidé, kteří sice trpí, ale ze svých trampot dokážou i cosi pozitivního vytěžit. Tady je tím pozitivem tahle knížka.

Ivanka Devátá, která přiznává, že v okamžicích krize se odhodlávala skoncovat se svým utrpením, končí knihu citátem "I ten nejhorší život je lepší než nejkrásnější smrt".

Ke komentáři od Lizard, která píše, že kniha je jednoduchá, odpočinková, nic jí nepředala, nic v ní nezanechala... Za prvé, nechápu, proč vůbec lidi čtou knihy, které je nezaujmou - proč je prostě po pár stránkách jednoduše nezaklapnou a nikdy víc neotevřou? To, že Lizard kniha nic nedala, nic nezanechala, přisuzuji (možná omylem, nevím) tomu, co říká přísloví: "sytý hladovému nevěří". Je asi potřeba zažít trampoty, potkat se s překážkami, bojovat s nástrahami, problémy, snášet kopance od života a snažit se je překonávat - aby pak aspoň do nějaké míry člověk pochopil trápení jiných lidí.

16 19.01.2021

Úvodem: v podstatě úplně souzním s komentářem od Mášenky31 z 29. 7. Takže jen pár postřehů.
Autorka vytvořila velice zajímavý svět, všechna čest! Neotřelý námět, neskutečné prostředí, statečná dívka, obdařená vlastnostmi, které nikdo nemá, skupina mužů, takřka hrdinů a skvělých charakterů... Prostředí plné útlaku, neznámých nebezpečí, nutnost bojovat o holý život. Smekám, a rozhodně hodlám pokračovat druhým dílem.
Mám dvě výhrady, aniž chci snížit úsilí autorky.
Jsou autoři, kteří i obyčejnou věc, událost popíší tak, že prostě zní všemi tóny... Že z toho teče šťáva, tryskají emoce, že to nemá chybu! Tohle mi tu schází. Takto psaným knihám říkám slohovka. Je to prostě suché... sorry. Ale jinak dobré, skutečně!
Ovšem, oříškové oči Kapitána..!! Strašné! Oříškové oči prostě nepatří jinam, než do červené knihovny! A vůbec, odkud může znát Ilan barvu lískových oříšků? Nemůže ji znát! Nikdy je totiž (pokud si představím, kde vyrostla a žila) neviděla! A vo tom to je...

16 15.09.2020

Smutná kniha, nic veselého. Roderick je stalker, málo frekventovaná profese. Ilegálně vstupuje do zakázané Zóny a vynáší ven zvláštní věci. Některé užitečné, účel jiných se nedaří odkrýt, část má smrtící účinky. A co všechno ještě v Zóně je... kdo to ví? A co ta zlatá koule, plnící všechna přání? Pravda, nebo mýtus?
Zóna vznikla po Návštěvě - ale čí?
Kdo to prošel kolem, loukou, lesem, polem? Za účelem stěží zřejmým, městečkem utěšeným, obyčejným? Rázem se všechno změnilo, ó, jaký div..! A nic už není stejné, jako dřív...
Pravděpodobně prý se v tom malém americkém městě zastavili vesmírní poutníci. Aby si odpočali, pojedli, umyli si ruce, opravili vesmírné vozidlo... Takový malý piknik, pohoda. Zanechali po sobě, co už nepotřebovali, co jim vypadlo z kapes, a pokračovali dál ve své cestě... někam.
A lidé... No co? Lidé... Zřejmě si jich ani nevšimli. Jsou dávno pryč. Ale zdroj bohatství, nových úžasných technických věcí, zdroj smrtelného nebezpečí, vše co tu zanechali... je stále tady.
A protože do Zóny se nedá vstoupit jen tak, už mnoho lidí se z ní nevrátilo, jsou tu stalkeři, hazardéři, co se v ní umí pohybovat, a dodávat zájemcům zázraky... Za zázraky se samozřejmě platí... Ostatně, to víme všichni. Za všechno se vždycky platí!
Strugačtí jsou mistry v tom, co si vybrali za svůj životní cíl, a Piknik je, podle mého, jeden z jejich vrcholů a celkem z vrcholů žánru. Dokázali v době a místě, kde žili, stvořit vynikající díla.
Mám jen jednu výhradu - ale celkem je chápu. Němec Karel May stvořil Old Shatterhanda na Divokém Západě, národností Němce. Strugačtí zasadili do personálu ústavu, který zkoumá věci ze Zóny, ruského vědce - zemře krátce po začátku knihy - ale vícekrát je potom zmiňován, jako jakýsi lidský ideál... Budiž jim odpuštěna tato maličkost.
Vynikající věc, doporučuji.

16 09.03.2019

Doporučuji přečíst si komentáře, tím pádem já už vlastně žádný psát nemusím...
Přece ale něco. Tato kniha, ač neveselá, je přese všechno zábavná - kupodivu! A moc dobře se čte, i části, které jsou čistě dokumentární, jsou zajímavé. Autor to vyhmátl, je to skvělé! Upozorním jenom, že začátek je poněkud nemastný neslaný, ale do příběhu patří - je potřeba se tím prokousat.

Soudím, že nejméně tři čtvrtiny knihy, snad víc, vycházejí ze skutečnosti. Něco si autor vymyslel, aby to období oživil, něco si upravil, ale drtivá většina je prostě holý nepopiratelný fakt.

Národy, společenství, náboženská i jiná uskupení - každý nějakým způsobem trpěl. Třeba Skotové, násilím vyhánění v 19. století do Ameriky, aby angličtí pánové mohli rozšířit chov ovcí (snad se nepletu). Balkán, který půl tisíciletí žil pod nadvládou Osmanské říše. Tam mnozí vydrželi a přes všechna příkoří si zachovali pravoslaví (mnozí si to ale ulehčili a víru svých otců odvrhli). A co naši Čeští bratři a jejich slzy při loučení s vlastí na Růžovém paloučku... A tak dál...
Ale jediní Židé měli být smeteni s povrchu zemského! Měli vyletět komínem, což se také přemnohým stalo.
V tom je trochu rozdíl oproti jiným, i když jak říkám, příkoří byla, jsou a budou.
Nevíme, co přinese budoucnost. Ale to nevěděli lidé nikdy.

SPOILER: Tato kniha popisuje mnohé, bez výjimky neveselé události. Ovšem pro mě nebylo nic horšího, než když lidé, kteří přežili hrůzu koncentráků, neměli se kam vrátit a rozhodli se, skoro dva roky po válce, vycestovat do země zaslíbené, nesměli stanout na půdě svých praotců, protože britská správa je vůbec nepustila ven z lodi! Loď doplula do německého Hamburku - ach ta ironie! - a Židé tam byli znovu zavření - a to za ostnatým drátem ve sběrném táboře!

P. S. Nevím, kdo splichtil anotaci, ale milostný příběh tam skoro žádný není, a pokud je, pouze jen malinko naznačený, a ta dost výrazná zmínka o něm v anotaci je vrcholem trapnosti!

15 02.07.2024

Ráj nečtu poprvé. Někdy je dobré, když se nedaří najít co zaujme, vrátit se ke starým dobrým zábavám a starým dobrým přečteným knihám.

Anotace napoví a komentáře též. Příběh je hodně rozsáhlý, ale jasně srozumitelný. Jazyky Yilané i Tanu jsou sice krkolomné, ale člověk se do nich časem vpraví docela bez nesnází. Geniální tah autora, který mnoho věcí nechal na čtenářích, aby si domýšleli a ve své fantazii konstruovali všechno kolem a kolem.

Takže nebudu popisovat děj, spíš chci zdůraznit drobnost. Je to tak, že pokud v reálném životě člověk prožil určitou dobu v cizí zemi, jednoznačně zčásti přijal - musel - tamní zvyky, jazyk, jídlo atd. Třeba se později opět vrátil domů, ale zůstalo v něm i to něco nové, co se naučil, na co si zvykl.

Kerrick, který byl jako dítě zajat dinosaury, vyrostl mezi nimi, přizpůsobil se jim, naučil se jejich jazyk, poznal je a do jisté míry i obdivoval. Přitom je nenáviděl! Vyvraždili jeho příbuzné a později se vydali cestou úplného vyhlazení lidí... Je potřeba si samozřejmě přečíst, zda se jim to podaří.

Ta rozpolcenost, kterou Kerrick pociťuje, není v knize příliš zdůrazněná, ale je tam. Z jedné strany absolutní nenávist, z druhé jistá sympatie a dokonce - s některými jedinci, vyvinuté přátelství.
První díl končí velmi dramatickou událostí, která ukáže vysoce vyvinutým Yilané, že primitivní divoši - ustuzou - dokáží věci nečekané a neskutečné. Ale dinosaurům pomáhá jejich nesmírně rozvinutá věda - boj rozhodně ještě nekončí!

Tuto trilogii vřele doporučuji, pokud se ovšem milovník sci-fi dokáže obejít bez cest vesmírem a bez mimozemšťanů. Všechno se odehrává na planetě Zemi, na kterou ale nedopadl žádný asteroid, a tak měli studenokrevní dinosauři možnost rozvinout se a stát se - skoro - pány světa.

15 27.01.2024

Čtecí krize u mě na svém vrcholu! Snaha byla, ale nic, co jsem pokusně otevřela, mě nezaujalo. Neveselo, truchlivo... Nakonec ale, anotace k této knize mě nalákala, zkusila jsem a ejhle! Přečteno v jednom zátahu! Moje první setkání s autorem i se sérií o Davidu Rakerovi.

Nevyhledávám výhradně krimi příběhy, ale odskok z jiných žánrů byl vítaný. Čekala jsem něco úplně jiného. A jako obvykle mi ani na mysl nepřišlo, kdo je konkrétně ten, co za vším stojí. Příběh jako takový, tak jak je vymyšlený, není vůbec špatný. Jenže....
V knihách tohoto druhu, tedy aspoň zdánlivě s reálným příběhem, čekám, že si řeknu: jo, tohle je samozřejmě možné. Tentokrát, vlastně už asi několikrát, když byl hlavní záporák magor na kvadrát a vymýšlel a vyváděl neskutečné taškařice, říkala jsem si, že toto přece možné není!

Ale asi je. Magoři, kteří mají ve svých pokřivených mozečcích silnou utkvělou myšlenku, jsou schopní všeho. U nich žádná logika nefunguje. Takže je docela možné, že i magor z této knihy by - doufám, že pouze teoreticky - mohl existovat.
Moc mě zaujalo, jak lze změnit osobnost člověka. Zde popsáno spíše okrajově, ale pokud vím, takové pokusy s vymýváním mozků se prováděly... nechci si to ani představovat!
Ano, možné je opravdu všechno.
Ke knize se asi už nevrátím, ale je to zajímavý a napínavý příběh, který stojí za přečtení.

15 11.01.2024

Tak toto byla pecka! Zvláště první část, odehrávající se v letech 1916 -17 na francouzském území okupovaném Němci... Je to kniha, je to fikce, ale autorka mi dokonale dokázala přiblížit atmosféru strachu, bídy, hladu, zmaru... Beznaděje.
I když naděje umírá až jako poslední - a proto dvě sestry věří, že jejich manželé se vrátí z fronty zpátky k nim. Domů... A snaží se pro to udělat cokoliv.

Obraz Dívky tu hraje jednu z hlavních rolí a autorka kolem něj spředla pavučinu událostí, která se jen tak nevidí! Děj v 21. století nebyl tak smutný, ale byl rovněž hodně dramatický a pro další z hlavních hrdinek složitý. Chápala jsem její motivy i její chování. Kdo ví, co bych cítila já v její situaci? Člověk má někdy pocit, že je ze všech stran jenom bit a mnohdy nemá sílu se vzepřít...
Je tu opět ten odpaďák, ten smrdutý chlívek "Román pro ženy". Spousta čtenářů i čtenářek tím pádem tuto knihu nikdy neotevře. Nu což, je to jejich výběr.

15 12.06.2023