1alena1 komentáře u knih
Knížka se mě dotýká, znala jsem některé "hlavní postavy" z tohoto mrazivého příběhu, dobře zpracováno, hodnotím velice kladně. V tomto případě, vzhledem k tomu, že jde o pravdivé události bych si přála, aby raději nebylo o čem psát. Moc mrtvých.
Každý potřebujeme toho svého anděla. A když před nás osud postaví ty těžko zdolatelné překážky, ptáme se, kde se zrovna ten náš anděl strážný toulal, že toto dopustil. Ale třeba nás jen chtěl zocelit, posílit, aby šlo jít dál.
Hlavní hrdiny této knížky jejich anděl na chvíli opustil a tak si prožili velkou bolest, se kterou se dopředu nepočítá. A oni si teď musí tu svou novou, jinou cestu dál složitě najít. Kdo si nic neprožil, nemusí pochopit. Proto si myslím, že knížky Jitky Prokšové víc zaujmou čtenáře, kteří se nenarodili se zlatou lžičkou v ústech, ale ty, kteří si museli v životě už nějakou tu pěšinku vyšlapat.
Knížka je autobiografií velmi vážně tělesně postižené ženy (po autohavárii), kterou jsem osobně znala (5.8. letos zemřela) a až po její smrti jsem se dozvěděla, že tato kniha existuje. Neskutečně si ing.Jany Hrdé vážím, hlavně její síly, odvahy a obdivuhodné vitality, které i při tak obrovském tělesném omezení dokázala využít pro plnohodnotný život. Smekám !!!
Velmi zajímavé téma a přestože si nedovedu ani trošku představit prožití takové situace "na vlastní kůži", tak kloubouk dolů před ženami, které se pustí do takového "dobrodružství" se všemi riziky, které náhradní mateřství přináší. Nejsem příznivcem ani odpůrcem podobných adrenalinů, chce to notný kus odvahy a chápu i zvláštní situaci pro mužskou část takového ženského umanutí. Je to moc složité. První část knihy jsem přečetla na jeden zátah - nešlo odejít, později už se příběh trochu rozvláčněl, ale zase nutil k jinému přemýšlení.
Knížku doporučuji, jsem ráda, že mi ji náhoda přinesla do cesty a čím dál je mi líto, že nemám čas přečíst všechno, co bych chtěla.
Kníhu jsem přečetla za jeden den a už to svědčí o tom, že je výborná, když mi nedovolila přestat. Zajímavě propletené příběhy (osudy všední i nevšední) lidí jedné katedry. Nejvíc mě zaujalo rozčlenění vyprávění - vsuvkami čtyř snů a vůbec gradace osudu hlavní hrdinky, která člověka nutí dočíst co nejrychleji, aby věděl co bude dál. Bezvadně popsané charaktery jednotlivých postav, s kterými soucítíme, chápeme je nebo i musíme nenávidět - (doc.Madnarovský), jsou to přesně takoví lidé jako žijí všude kolem nás. Není zde vše optimistické, protože ani život takový není, ale je tady naděje a ta je moc důležitá.
Dodnes u mě vedla od Jitky Prokšové kniha Zbytky iluzí, kterou jsem si prostě zamilovala, ale dnes už si nejsem jistá, jestli Odvážní a čekatelé ....... Obě u mě mají 5 hvězdiček !
Mám ráda české autory, "české" příběhy, "české" povahy, "české" problémy, jsem ve výběru četby tak trochu patriot a jsem ráda, že v poslední době mám stále co kvalitního českého číst.
Příjemná, čtivá knížka, přesně takto si představuji čtení na léto. Mám ráda české spisovatelky s "českými" příběhy o lidech s "českými" vlastnostmi a povahami a to přesně se tady splňuje. Určitě si přečtu něco dalšího od Barbory Hrůzové.
Žiju na vesnici a čtením této knížky jsem si připadala jako u nás. Zdá se, že autorka čerpala z osobní zkušenosti, přesně takto to na vsi je. Někdo, kdo je pracovitý - ale ÚSPĚŠNÝ a tudíž "má" - to je prostě špatně. Nejhorší jsou neschopní lemplové, kteří umí nejvíc závidět a nejvíc ublížit. Měla bych podobné náměty na několik románů, ale neumím to napsat, bohužel to zažívám na vlastní kůži. Jsem ráda, že se o takovém chování píše, ale obávám se, že lidé, kteří by si to měli přečíst, aby si uvědomili jak je to podlé, tak ti nečtou, ti jen spekulují, jak podrazit někoho, kdo má víc. I když se na to pěkně nadřel.
Knížka se mi četla celkem dobře, ale žádný zázrak to není. "Vsuvky" v textu mi přišly často zbytečné a rozvleklé, nic nového neříkající, měla jsem momenty, kdy jsem je i vynechávala, abych se dostala dál.
Čtivá knížka, příběh ze současnosti, někdy trochu přitažené za vlasy, ale já mám příběhy ze současného života a z dnešní doby s možnými i nemožnými zápletkami raději než knihy o upírech a nadpřirozených jevech. Ale to je čistě jen můj názor.
Příjemná vzpomínka na mládí a dobu, kterou kdo nezažil, tak nepochopí. Knížka od paní Körnerové Heřmánkové údolí u mě stále vede, ale i toto se četlo dobře a líbilo se mi, ještě si ráda někde opatřím a přečtu volné pokračování - Dokud se budeš smát. Další osudy postav lákají.
Knížka se mi líbila, autorku mám ráda. Jen v některých pasážích bych některé epizody zkrátila, několikrát mi přišel příběh zbytečně rozvleklý, ale jako celek moc fajn a nedalo mi to přestat, chtěla jsem stále víc a víc vědět jak to skončí.
Mám ráda české autory a příběhy ze současného života, což tato kniha splňuje. ještě bych chtěla vyzdvihnout bezvadný humor v pasážích, kde bylo popisováno hlídání dětí.
Dobře se čte, kéž by každý "podělaný" životní prožitek měl alespoň takto dobrý konec. Příběh, který někdo může nazvat červenou knihovnou, se mohl stát - je toho kolem nás tolik !!!
Z knížky jsem velmi rozpačitá. Téma dobré, jsou tam velice zajímavé myšlenky, dobře zvládnutá psychologie jednotlivých hrdinů, ale knížka jako celek je nějak zvláštní a nemám z ní moc dobrý pocit.
Drsná knížka, dost mě to vzalo. Příběh, na kterém je vidět, jak strašně důležité je v jakém prostředí se dítě začne formovat, protože se to potom táhne celý život. Hlavní hrdina vůbec nebyl hloupý ani bezcharakterní, takové dítě. kdyby se narodilo v láskyplném prostředí, tak z něj vyroste možná i vzorný otec rodiny, ale osud k němu byl krutý a nedopřál mu ani základní zázemí a proto se celý život odehrál zcela mimo jeho původní představy.
Proč si my všichni pořád stěžujeme ?!?
Soubory povídek mám ráda, když někde nedobrovolně čekám ( např. u lékaře) nebo do autobusu či do další dopravy - tyto mě nijak zvlášť neoslnily, ale svůj účel vyplnit jinak nevyužitelný čas splnily.
Nemohu napsat, že se mi kniha líbila, ale ani že se mi nelíbila. Někdy mi trochu vadila vulgární vyjadřování, i když to zřejmě v tomto oboru podnikání je předvídatelné. Čistě můj osobní názor je, že vydělávat si tímto způsobem je schopná jen osoba dohnaná až na úplné dno a nic jiného jí nezbývá, ale asi to tak není. Bohužel to nechápu, ale snažím se.
100% souhlas s komentářem uživatele ASAM. Úplně přesně toto si myslím také a aby si knížku mé děti přečetly, dostanou ji ode mě příležitostně darem a je jen na nich, zda si ji přečtou a pochopí.
Realistická knížka "téměř o naší rodině". Možná proto se zdá někomu trochu smutná, protože život není fér, na čež si musíme zvyknout. Čím dříve, tím lépe se s tím smířit a těšit se ze všeho pozitivního.
Mně se knížka líbila, doporučuji k přečtení.
Knížku jsem zatím nedočetla, protože mě úplně do běla vytočilo, kolik šílených hrubek se v textu vyskytuje. Kdo za to odpovídá? Mrzí mě, že jsem za toto vydala peníze, úplně to zničí obsah.