Aleš.R komentáře u knih
Nenadchne. Neurazí. A bohužel ani nevzbudí jakékoliv emoce.
Zdánlivě jen pár dopisů, ale vejdou se do nich dvě obrovské pravdy: zrůdné ideologie ohnou hřbet téměř každému a pomsta je pokrm, který je nejlépe podávat za studena.
Ona ta popularita autorky (pod všemi jejími dvanácti nebo kolika pseudonymy) není už ani pro mě žádným velkým překvapením. Je to nekonfliktní, milý, všechny možné (tzn. jednu jedinou) peripetie znáte už z anotace, člověk u toho může vypnout. Chybí snad už jen časopis Kůň & pes.
Klasickej Rudolf. Děvče chodí do školy, občas má nějaké problémy doma, občas má problémy s chlapcem, občas pomáhá rodit tele. Když jsem Rudolfa četl pětadvacet let zpátky coby hojně zastoupený inventář domácí knihovny, fungovalo to přece jen o něco víc. Tohle nenadchne, neurazí.
V určitých pasážích možná až zbytečně otevřené (nebo jsem spíš já už příliš útlocitný), ale jinak se to nečte vůbec špatně.
Jen poznámka na okraj: heterosexuální policejní drsoň a děvkař nejspíš o pornu v žádné souvislosti neřekne, že je nechutné, a nebude žádnou ženu posuzovat na základě jejího horoskopu.
Podobně jako předloni vydaná kniha Davida Miřejovského nabízí i Zápas o Ameriku další fascinující pohled na bouřlivou a znepokojující situaci v dnešních Spojených státech. Velice silné čtení.
A to se povedlo. Hodně se to povedlo. Povedlo se to možná ještě víc, než by jeden u mnohokrát obehrané písničky o tom, kterak rozbití lidé hledají štestí a možná že ho najdou, možná ale taky ne, čekal.
Je to obrovsky čtivý, za nápad s názvem klobouk dolů. Vlastně perfektní ženskej román v tom nejlepším slova smyslu, akorát že psanej chlapem.
Budu hájit malou prolhanou mrchu. Tak by mohl znít úvod závěrečné řeči. Už se viděla, jak stojí před porotou a jejím členům zabodává pohled po očí. Dojde si pro ně po jednom, aby je přetáhla na svou stranu. (str. 100)
Je snadné obvinit ze znásilnění někoho, kdo žádné nespáchal? A když už se tak stane, co za tím vlastně stojí?
Působivé. Velice působivé.
Grandbergovi, taková dánská normální rodinka.
Není to ani vyloženej průser, ani žádnej zázrak, je to čtivý a tak akorát divný a úchylný, aby vás to zajímalo, dočetli jste a s radostí druhej den zapomněli.
Ano, jistě, titulní povídka je dobrá. Ovšem v tom jednohlasně příznivém hodnocení jí pomáhá hlavně filmové zpracování, takže by se mohlo zdát, že zbývajících deset textů je jenom vata, aby to teda jako vydalo na tu knížku.
Ani hovno.* Snad až na jednu dvě výjimky se jedná o povídky neméně dobré (ne-li lepší), stejně drsné a kruté jako země a doba, ve kterých se odehrávají, kde se s postavami účtuje jednou větou, bez cirátů a emocí.
Absolutním klenotem je za mě povídka Práce - na několika málo stranách zachytit lidský život nezaujatým výčtem různých zaměstnání tak, že vám na konci spadne čelist a tečou slzy, to už chce velkej talent.
(*Pardon, pardon!)
Jako detektivka to +/- funguje. Ovšem autorovo tlačení na pilu, jen aby hlavní hrdina, řadový pražský pochůzkář, mohl z rukávu za vteřinu vytrousit víc sofistikovaných (pop)kulturních narážek než Lorelai z Gilmorových děvčat, tomu v mých očích strašně škodí.
A třebaže jsem se nakonec uchechtl jen asi třikrát (slovy 3x) a hrozně mě to intelektuální exhibování štvalo, i tak musím dát ****, průměrný to není ani náhodou.
Roztomilá a naivní - třebaže překvapivě docela čtivá - vyprávěnka o hojivé síle přírody a přátelství. Možná to chce být "syrovým thrillerem o boji muže s přírodou a se sebou samým", ale spíš to působí, jako když pejsek s kočičkou vařili dort a přidali tam předvídatelnost, Robinsona Crusoa, americké béčkové akční filmy, Palánovy šumavské samotáře a hlavního hrdinu, který si furt sám pro sebe někde v lese řve.
Pohádka, doják a taky trochu kýč.
Ovšem jako audiokniha to funguje na jedničku.
Nejsem cílová skupina, takže vám neřeknu, jak to budou vnímat dospívající děcka, ale z odstupu daleké dospělosti je to fakt milý, chytrý a vtipný.
Těch chyb v mě/mně je minimálně v e-knize teda víc než ve slohové práci žáka zvláštní školy, ale na pohádku pro velký holky je to jinak celkem slušný.
Podobný věci čtu, když zrovna nejsem schopnej dát nic složitějšího, a nejde mi o příběh, kterej je zcela překvapivě vždycky úplně stejnej (nemají se až tak rádi, že se z toho nakonec vezmou), ale o zpracování, který je ovšem v tomhle případě až zoufale průměrný a bez humoru.
A když už je potřeba střídat mužskej a ženskej úhel pohledu, neměl by ten mužskej působit jako "coby desetiletá holčicka jsem si myslela, že se takhle chlapi chovaj, a hele, ono mi to zůstalo".
S každou další povídkou si myslíte, že už nemůže být líp, ale ono je. Třebaže horor není z žánrů, které bych nějak programově vyhledával, a zbožštění S. Kinga mě úspěšně minulo, tohle jsem si (možná právě proto) neskutečně užil. A byznysvlka a vražedné býlí chci domů.
Jako sice to nejdřív působí tak, že autor chce jen na každé straně několikrát zopakovat nezkrácené jméno Chloé de Talense a ob dvě strany laciný pravopisný vtip Starski/Starsky & Hutch (muhehehéé), ale pak to všechno začne dávat aspoň trochu smysl a vlastně si to i docela užijete.
Dejte to přečíst všem, kteří by vám někdy chtěli tvrdit, že se snad tady u nás máme špatně.
Vypadá to, že Nesbø a já se kamarády asi nestaneme. Číst se to dá, že to ledasco vykrádá, tomu taky bez větších obtíží odpustíte, ale že bych si z toho sedl na prdel, to ani náhodou.